Desicion 12.díl

11. července 2014 v 21:52 | LinDee |  Desicion



Pohled Maríi:
"Pane Damone!" Hrozně jsem se bála. Seděl na zemi opřený o skřín a měl zavřené oči. Rychle jsem zavřela dveře a běžela k němu. Vedle něj ležela miska se sporýšem. Proč to udělal? On to snad vypil? "No tak, pane Damone! Co se vás stalo?" Upír jeden blbej! Co ted mám asi dělat? Elena! Jistě ta bude vědět co dělat. "Nebojte, zajdu pro Elenu. Pomůže vám." Dala jsem mu pod hlavu polštařek a běžela na zahradu. Měla by tam být s panem Stefanem. Seděli na lavičce a smály se. Utíkala jsem přímo k ní se slzymi v očích.
"Slečno Eleno! Prosím pojdte se mnou, je to nutné." "O co jde Marío?" Sehnula jsem se k ní a zašeptala. "Pan Damon, váš Damon! Musíte jít se mnou!" Ihned se zvedla a utíkala k domu. "O co jde?" Ptal se Stefan. Neodpověděla jen běžela do svého pokoje. Rozrazila dveře a všimla si ho. Klekla si k němu a prohlížela ho. "Co se stalo?!" Pak uviděla misku se sporýšem. "Proč to udělal?! Marío !" Byla jsem trochu v šoku a jen zakroutila hlavou a pozvedla ramena. "Podej mi ten nožík na dopisy!" Ihne jsem jí ho podala a nevěřila jsem svým očím. Rozřízla si tepnu na krku a poraněné MÍSTO dala na jeho usta. "Pij! No tak Damone!" Z krku jí teče krve jako z vola a to jen kvuli upírovi. Damon měl pravdu, vážně ho miluje. Po chvíly začal pít a Elena si oddechla. "Díky bohu." Hladila ho po vlasech a ... užívala si to? "Běž ted pryč prosím." Poslala mě ven a já bez námitek odešla.

Pohled Damona:
Ucítil jsem krev, ale neměl jsem žádnou sílu se za tou vůní vydat. Voněla jinak než normálně. Byla tak vábivá a sladká. Musel jsem jí mít. Jen se trochu pohnout! Už jen kousek a... Najednou jsem cítil tu nejlahodnější tekutinu v puse. "Pij! No tak Damone!" Slyšel jsem Elenin hlas. Poslechl jsem a začal jsem sát. Cítil jsem její ruce v mích vlasech a cítil její na maximum pulzující srdce. Poslala Maríu pryč a užívala si to. Užívala si ten pocit že mi dává to co tak strašně potřebuju a to že mi pomáhá. Když už jsem byl silnější, přitáhnul jsem si jí blíž k sobě a přejížděl jí dlaněmi po bocích. Posadil jsem si jí na mě a nepřestával sát.
Věděl jsem, že si nemůžu vzít hodně, ale bral jsem si po málu a užival si to společně s ní. Z ust jí vyšel jeden vzdech a pak se ke mě přitáhla blíž. Její hrud nalepená na mé hrudi a její bijící srdce. Chtěl jsem se už odtáhnout, ale ona mě nenechala. Přitáhla si mě zpět k jejímu krku a chtěla abych pokračoval. Nenamítal jsem a opět se zakousnul. Z ust jí vysly další tlumené vzdechy a celá se roztřásla. Rukama jsem bloudil po jejím těle a ona dělala to samé. Když už jsem uznal, že větší odběr krve by jí ublížil přestal jsem. Koukla se mi do očí a pak mě objala. "Hrozně jsi mě vyděsil! Už to nikdy nedělej!" Pevně mě objímala a já byl jako v sedmém nebi. Pak se odtáhla a dala mi pohlavek. "Co tě to prosimtě napadlo?!" Zasmál jsem se a pohladil ji po tváři. "Řekněme že jsem se potřeboval uklidnit. Jedna FORMA relaxace."
Zvedla se a naštvaně na mě koukala. "Já tě zabiju!" Zvedl jsem se taky a koukal jí z příma do očí. "To se neshoduje s tím, že si mi dala právě asi hektolitl tvé krve, co?" Zasmály jsme se oba a ona si nedokázala udržet naštvany pohled. "To bylo naposled." Zamluvila to a sedla si na postel. "Vážně jsi mě vyděsil a Maríu taky. María! Ona to viděla!" "To je v pohodě, už všechno ví." Nechápavě na mě zírala a dožadovala se vysvětlení. "Večer jsem jí potkal a tak nějak jsme se o tom bavily. Chce ti to říct sama, necham to na ní." Zmateně pokývala hlavou a dál to radší neřešila. Zívla si a prohrábla vlasy.
"Měla by sis jít lehnout, vážně si mi dala hodně kve." "Já jen že by mě zajímalo co řeknu zítra Stefanovi. Přímo jsem mu zdrhla, když pro mě přišla María a řekla mi tu novinku, že neví co s tebou je a ležíš tam jak polomrtví." Zasmála se a zašla za převlíkací kout. Slyšel jsem každou šnurku, kterou vymotala z korzetu a jak na ní klouzallehký satén z její noční košilky. a pak mě napadlo, jaký nádherný pocit to musí být, být tím saténem na její nahém těle. "Řekneš mu že si běžela darovat krev jednomu nádhernému a přitažlivému upírovi." "Myslíš namyšlenému a zřejmě taky duševně narušenému?"
Zasmála se a vyšla za mnou. "Ale vážně. Budu se mu muset omluvit a mít dobrou výmluvu." Koukal jsem na ní s otevřenou pusou. Vypadala jako anděl a s otisky mích zubů vypadala vážně k sežrání. "Pokud si na sebe vezmeš tohle, projde ti všechno." Zasmála se a posadila se na gauč. "Jasně." "Ty mi nevěříš? Kdybych mohl, tak tě ted hodím do postele a nikdy tě z ní nepustím. Ale, s tím sám nic nezmůžu, protože bez tvého souhlasu to asi npujde." Zakroutil jsem hlavou a čekal na její odpověd. "Tak na ten souhlas rychle zapomen. Ale něco jsem tu našla." Zasmála se a vytáhla malou knížečku. Byla mi hodně povědomá a pak mi to došlo. Byl to můj deník.
"Kde si to našla Eleno?" Smála se a poskakovala po gauči. "Myslela jsem, že na deníky tu byl vždycky Stefan, nevěděla jsem, že ty sis je psal taky." Smála se a skákala po sedačce jako pominutá. "No tak Eleno! Vrat mi to!" "Ne, na to zapomen!" Smála se a uhnula pred mou rukou. "Eleno! Nepokoušej mě!" "E-é, nic ti nedam. Budu si to číst před spaním!" Smála se a utíkala přes pokoj. Honil jsem jí po celém pokoji. Mohl jsem jí jendoduše chytit, ale nebyla by to legrace. "Eleno!" "Damone!" Napodobila můj hlas a dál utíkala. "Vrat mi to! Vážně!" "Proč bych měla? Ty sis Stefanovi deníky četl pořád."
"To je sice pravda, ale on si tam psal jen o tom jakého z dvojice Chip a Deyl, si dal k obědu." Zasmála se a skočila do postele. Otevřela deník a začala číst. "Seděl jsem u fontány a kolem mě pobíhaly tři malé děti, když jsem se otočil uviděl jsem jí. To andelske stvoření co zrovna vystupovalo z kočáru mě přímo uchvátilo." Chtěl jsem jí deník vytrhnout, ale ona se uhnula a otočila pár stránek. "Kathrin se na mě podívala těma nádhernýma očima a laškovně se usmála. Věděl jsem že večer..." "A dost! TO BY STAČILO!" Zakřičel jsem a smál jsem se. "Damone, vždyt vím že jsi s Kathrin spal. Myslím že moc věcí mě u tebe nepřekvapí." Zasmál jsem se a skočil do postele vedle ní. Vytrhnul jsem jí deník z ruky a schoval si ho do bundy. "To by ses divila!" Zívla a přikryla se.
"Sladký sny." Řekl jsem a dal jí pusu do vlasů. "Dobrou." Překulila se a zanedlouho spala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama