Desicion 13.díl

11. července 2014 v 21:54 | LinDee |  Desicion



Pohled Eleny:
"Marío! Marío kde jsi?" Hledala jsem jí už od poledne, ale stejně nebyla k nalezení. "Proč tu řvete jan na lesy Eleno? Stalo se snad něco?" Trochu jsem se lekla a nadskočila jsem. "To už mi nedělejte. Né, jen nemůžu najít Maríu, chtěla jsem s ní mluvit." Kzvnul a vzal mě za ruku. "Zavedu vás za ní." "Děkuji." Šli jsme ruku v ruce až k nějakým dveřím v temné hale.
"Jste si jistý že tu je María, neudělal jste to jen aby jste mě tu v tajnosti políbil a pak nenápadně zmizel?" Zasmál se mému uvažování a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho. "I když vám povím že bych moc chtěl, stejně je pravda že tu María je. Šije tu své šaty, které pak převážně dává vám." Usmál se a políbil mě na tvář. V celém mém těle to zamrazilo. "Užijte si to." A odešel. Jakto, že to umí jedině on. Rozhodit mě díky jednomu polibku na tvář... Na tvář!! A to mě ještě pořádně nepolíbil od té doby v motelu... Nebudu na to ted myslet!
Musím si promluvit s Maríou o tom co všechno včera viděla a taky co všechno vlastně ví. Zaklepala jsem a pak vstoupila.
"Mario?" Zvedla hlavu od látek a s usměvem se na mě podívala. "Dobré odpoledne, co by jste potřebovala?" "Já... hledám tě už od poledne a nemohla jsem tě najít. Potřebuju s tebou mluvit, o tom co jsi včera viděla a o tom co všechno ti Damon řekl. "Nechme to až budeme osamotě." Tomu jsem nerozuměla, vždyt jsme byly sami. "Tady jsme sami ne?" Zasmála se a ukázala na dveře. "Zvuk se tu příliš rozlíhá a nemyslím si, že chcete aby o tom věděl nekdo jiny krom vás. A navíc slečna Kathrin má velké uši." To se rozrazily dveře a v nich stála má "sestra". Měla zuřivý výraz. "Takže ty vážně odposloucháš jo? Jak ubohé sestřičko." Zasmála jsem se a Kathrin stála uplně u mě a cenila na mě své zuby. "Sáhni na mě, a je po tobě. Víš že Damon se nebojí ti vyrvat srdce." Zasmála se a poodešla. "Damon ti věčne zadek krýt nebude princezno... a pak te s radostí zabiju!" "Počkáš si!" Zavrčela jsem a odtáhla Maríu pryč.
Vím kde budeme sami, jediný kdo by tam mohl být je Damon, ale v tuhle dobu bude spíš někde na koni. Odtáhla jsem jí až k fontánce, kde jsme předevčírem blbly a čekala než se rozmluví. Nadšeně se nadechla a smála se. "Vím všechno! Že jste Kathrinina dvojnice a že jste z budoucnosti a že si nemuzete vybrat a že je oba milujete a že Kathrin je mrcha a že se vás pokusila zabít a že..." "Stačí! Chápu, víš všechno!" Smála jsem se a nechápala jak z toho může být nadšená.
"Jakto že se nebojíš?" Pokrčila rameny a usmála se. "Znám Damona už od mala a nikdy se mi nepokusil ublížit,spíše naopak. Vždy mě chránil a to se nezměnilo ani po tom co se z něj stal ..." Kývla jsem jako že rozumím a dál jí vysvětlovala všechno co chtěla, ale pak přišla jedna pitomá OTÁZKA.
"Koho milujete víc? Damona a nebo Stefana?" Chvíly jsem mlčela a koukala do fontány, jako by tam byla ukrytá odpověd. "Já, já vlastně nevím. Se Stefanem jsem chodila dřív a on měmiluje. Tolik mu dlužím, mockrát mi zachránil život a nemohla bych mu ublížit. Jenže Damon... Když jsem s ním, nemuzu myslet na nic jinýho. Vždycky mě dokáže rozesmát a taky mě dokáže utěšit tak, jak to nikdo jiny nedokáže. Moc pro mě znamená a vím že mě miluje z celého srdce a dal by za mě život. Já... nemusím si před ním na nic hrát a miluju to.
Miluju že se s ním cítím volná a je to tak hrozně těžké se od něj držet daleko, jenže prostě nemůžu. Vždy když myslím na to, že si vyberu jeho, do mysli mi příjde obrazek Stefana a všechno co pro mě udělal a když zase přemýšlím o Stefanovi, zjeví se mi v srdci Damon a všechno co pro me udelal on. Jak moc se kvuli mě zmenil a jak mi řekl žemě miluje... Já miluju ho, ale prostě miluju i Stefana." María nad tím potřásla hlavou a povzdechla si. "To je lež. Víte že je nemilujete oba. Jenom jeden je naplno ve vašem srdci. Ten na koho myslíte než jdete spát a první na koho si vzpomenete kdyz potřebujete rozveselit. Jen vy víte kdo to je. Zatím si toho ale nejste vedoma. Nebojte se, vy se rozhodnute a to rozhodnutí pujde přímo ze srdce." Měla ravdu. Sakra do milostnýho života mi vidí služebná kterou znám zatím jen pár dní! "Chcete vědět co si myslím já? Že říkáte že milujete Stefana jen ze zvyku. Milovala jste ho prvního, to ale není důvod nepřiznat si, že už to tak není." Zvedla se a odcházela. Nechala mě tam přemýšlet a jediné co mi došlo je, že jsem jeste víc v hájí než jsem myslela. Co když má pravdu? Co mám do háje dělat?! "Co takhle se třeba projít? Vidím že používáte moje oblíbené MÍSTO." Neuvědomila jsem si, že jsem to řekla nahlas... "Ano, je to tady opravdu krásné. A kam by jste me chtel vzít Damone?" "Na moje nejoblíbenější místo o kterém nikdo kromě mé zesnulé matky neví."
Usmál se a podal mi ruku. Přijala jsem jí a při dotyku mnou přejela vlna vzrušení. Vedl mě k přírodnímu bludišti. "V tech jsem se jako malá vždy ztrácela." Zasmála jsem se a vzpoměla si na ten den, kdy mě mamka hledala v celém bludišti a pak musela zavolat tatu. Miluju tu vzpomínku, to krásné shledání a jam mamka byla štastna že se mi nic nestalo. Jsem vděčná za takovéhle vzpomínky... "Mě se neztratíte a i kdyby. Znam to tu i pozpátkua hned bych si vás našel."
"To zní dobře." Usmála jsem se a nechala se vést. Došly jsme až do slepé uličky ale Damon nezastavoval. Strčil do pravé strany a vypadl kus toho zeleného křoví. Vešli jsme dovnitř a za zasebou "zavřeli". Byla tam malá bílá lavička a krásné růže. "To je nádhera. Proč mi to vlastně ukazujete? Je to přece jen vaše a matčino MÍSTO." Pohladil mě po ruce a zadíval se mi do očí. "Ted jste i vy v mém životě a já chci, aby jste toho o mě věděla co nejvíc. Chci aby jste znala mé oblíbené místa, a taky chci, aby jste v mém životě hrála dulezitou roli." Usmála jsem se a ukápla mi slza štěstí. Sedla jsem si na lavičku a pohladila růži.
"Je to tu krásné." "Vy si nezasloužíte nic jiného než krásu a proto jsem se s vámi o toto místo podělil." Koukla jsem se mu do očí a chytila ho za ruku. "Děkuju vám." Hladil me po ní palcem a kreslil mi kroužky na ruku. Seděli jsme tam skoro dvě hodiny a povídali jsme si o minulosti a o tom co čekáme od budoucnosti. Chce být pořád štastný a chce míít rodinu... nebo aspon přítelkyni. Po těch hodinách jsme se vrátily a jeste jsme chvíly blbly na zahradě. Být s ním se mi moc líbí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama