Desicion 16.díl

11. července 2014 v 22:04 | LinDee |  Desicion



Pohled Damona:
Šli jsme po louce a Elena byla naprosto nadšená. Pořád se jen smála a oplácela mi urážky. Byla ve svém živlu a mě se líbilo ji takhle vidět. "Co vlastně celou tu dobu děláš, když jsem s Maríou a tak?" "No, jak kdy. Většinou jsem u Emily a učím se pár dalším věcem. Je super mít něco co ostatní v naší době nebudou znát. Po tolik let se to všechno zapomělo, ale Emily to všechno zna a učí mě to." "A co třeba? Ukaž mi to." Zkusím to co jsem se dnes učil. "Mysli na něco." Kývla a čekala. Začal jsem se smát a nechápal jsem proč na to Elena vůbec myslí. "Proč si myslela zrovna na to jak ti Jeremy strčil hlavu do dortu?" Smála se taky a nevěřícně na mě koukala. "Stýská se mi po něm. Je to ten nejlepší brácha jakýho si můžu přát."
Chtěl jsem to zamluvit a jediné co mě napadlo bylo zrovna tohle. "A nebo když vím že jsi se mnou, tak zavřu oči a koukam se." Nechápavě na mě koukala. "Ptala ses co dělám když nejsem s tebou." Připoměl jsem jí a ona jen s usměvem kývla. "Kdo je zvědavý bude brzo starý!" "Tak to je super že nestárnu a na mé bezchybné tváři není ani jedna vráska." Zasmála se a omylem se rukou dotkla té mé. Chytil jsem jí za ní a cítil jsem jak se jí zrychlil tep. "Taky jsem viděl jak jsi mě políbila." Šeptnul jsem čekajíc na její reakci. Myslím že přestala dýchat. "Hmm." To bylo jediné na co se zmohla. "Jen hmm. To je jediné co mi řekneš?"
Zeptal jsem se se smichem." "Co chceš slyšet Damone? Že jsem tě políbila protože jsem chtěla? Vždyt to moc dobře víš. Víš že k tobě něco cítím a víš že ten polibek patřil i tobě stejně jako tomu Damonovi z roku 64. Proč to pořád chceš slyšet?" Trochu zvíšila hlas a všechno to na mě vychrlila. "To se nikdy neomrzí." Praštila mě, ted už trochu větší silou a odcházela. "Ale no tak Eleno!"
"Pochop Damone že se snažím. Snažím se rozhodnout ale je to těžký. Víš kolikrát jsem si myslela že už jsem rozhodnutá, ale pak mi to jeden z vás překazil? Takmoc mi to trhá srdce kdyz vidím jednoho z vás trpět a proto mi to tak trvá. Protože mi na vás tolik záleží. Mám vás ráda a už jen stačí konečně pochopit koho víc." Ted už nekřičela, spíš odevzaně mručela. "Kolikrát?" "Co?" "Kolikrát ses chtěla rozhodnout pro Stefana?" Koukla k zemi a promluvila. "Mockrát." Kývnul jsem a byl jsem s tím smířený. "A kolikrát pro mě?" Zrudla a nic neříkala. "Kolikrát Eleno?" "Víckrát." Zašeptala skoro neslyšitelně a neodtrhávala oči od země.
"Hmmm." Musel jsem to říct. Na obličeji se mi rozléval ten obrovský usměv a nechtěl jít dolu. Zasmála se a zopakovala to po mě. "Hmm? Nic jinýho mi na to neřekneš?" Zasmál jsem se a navrhnul něco jinýho. "A co třeba tohle... Chceš se jít vykoupat do toho pruzračného jezera?" Na tváři mela vzrušený usměv a kývla. "Nemám plavky a .." Podíval jsem se na ní stylem: Hádej proč jsem to navrhnul, a spražila mě pohledem. "Nahá se koupat nebudu Damone!" "Škoda, mohl jsem tě srovnat s Kathrin" To se na mě podívala jako. ještě slovo a vážně tě zaškrtim Salvatore, a tady mi vždy došlo že už bych tohoměl nechat. "Máš na sobě snad spodní prádlo ne?" "Jasně že mám" Vyjeveně jsem na ní koukal. "No tak co řešíš?"
Rychle se svlékla a skočila do vody. Já jsem to risknul a šel na ostro! Hned jak se vynořila tak otevřela pusu a rychle se otočila. "No co, já neřikal že půjdu taky v trenkách." Zasmál jsem se a hezky pomalu jsem šel do vody. "Pane bože!" Zašeptala a stále zustala otočená. "I po tom co jsi viděla mi stále můžeš říkat Damone." Zasmál jsem se a celý se ponořil do vody. "Ty jsi vážně blázen!" "Pouze nudista! A už se můžeš otočit." Zasmál jsem se a ona se velice opatrně otočila. "Ty si takový namyšlený bastard, že ti všechno vždycky projde že jo?"
"Takže si se smířila s tim že jsem vedle tebe uplně nahý?" Se smíchem se otočila a plavala pryč. Její tělo vypadalo nádherně. Její dlouhé štíhlé nohy a pas se nad hladinou ukázali po každém tempu a já se nemohl vynadívat. "Na co čekáš? Plaveš nebo si tam děláš dobře?" Zasmála se a potopila se. "Chceš závod nebo co?" "Klidněty padavko! Prohraješ!" Zavolala za mnou vysmívajíc se mi rovnou do tváře.
Když jsme konečně vylezli z vody a uschli na sluci- vzal jsem si trenky- oblíkli se a už byl čas akorát tak na to aby jsme se vrátily. "Byl to super den! Moc jsem si to užila." "Za to mohl určitě ten fakt, že jsi mě viděla nahého." Povytáhnul jsem obočí a smál se společně s ní. "Né vážně Damone. Bylo to super." Uznala a věnoval mi jeden ze svých nejhezčích a nejupřímějších usměvů. "Zasloužím si polibek?" Na chvíly se zamlčela a vypadalo to jako když přemýšlí. "Ale no tak! Damona z 64týho políbíš klidně a mě necháš jen tak prosit?" Zahrál jsem jí na city a sledoval její výraz. Nejprv se usmála a potom se ke mě přiblížila. "Jen jeden." Zašeptala mi do rtů. "Jasně." Řekl jsem a nechal jí at mě políbí sama.
Bylo to jeste lepší než v té vzpomínce. Cítil jsem její rty na tech mých a ta chut se ani nedala popsat. Rozhodně to nebyl jeden polibek a už vůbec né malý. Když se odtáhla červenala se a naskočila mi do náruče. Nebyl jsem schopný pohybu. "Copak ty upíří taxi? Došla ti štáva?" Zasmála se a dělala jako že kontroluje kapacitu.



Pohled Stefana (z minulosti):
Slečna Elena nebyla od oběda nikde k nalezení. Byl jsem u ní v pokoji a dokonce jsem se ptal i Kathrin, což bylo nanejvíš nebezpečné, protože ona své zuby může navigovat až k mému krku. Nikdo nevěděl kde je, ale neviděl jsem ani Mariu což znamená že jsou někde spolu. Aspon jsem klidnější a vím že je v pořádku. Je už čas večeře a měla by se tu ukázat. Ještě jsem se rozhlídnul po zahradě a nakonec jsem ji viděl scházet ze schodů.
Ach, jak jí ty rudé šaty slušeli. Vypadala jako čisté vtělení krásy. "Dobrý den slečno. Kde jste celý den byla?" "Já... byla jsem s Maríou. Moc jsme se pobavily." Usmála se a mířila společně se mnou do jídelny. "Jsem moc rád že jste si dnešek užila. Nechtěla by jste jít se mnou večer na malou procházku?" Vypadala že je na rozpacích, jako by vůbec jít nechtěla. "Já... ráda. Tak hned po večeři?" Přes tvář mi přelítl usměv větší než atlantický oceán a doprovodil jsem jí ke stolu. Všimnul jsem si Kathrininého nenávistného pohledu a kdyby mohla, tak mě jím zabije.
"Dejte si na co máte chuť." Vyzval nás otec. "Hrozně mi vyhládlo. A tohle vypadá fakt perfektně." Řekla a mi na ni zustali zírat. Cože to řekla? Kde na takové slova přišla? "Prosím?" Zeptal se otec a nechápavě na ní koukal. "Teda... Vypadá to výtečně." Opravila se a zčervenala jí líčka. Vypadala tak roztomile až jsem měl chut jí políbit. Kathrin si zřejmě všimla mého pohledu který utkvel na její sestře a kopla mě pod stlolem do nohy. Ihned jsem se dostal z toho transu a pustil se do jídla.
Elena dnes vypadala nanejvýš štastná. Zajímalo by mě co jí tak zlepšilo náladu. Doufám že to, že tu můj až moc ochotný bratr není. Nelíbí se mi jak moc jsou spolu. To já bych jí měl vozit na koni a trávit s ní všechen svůj čas! Hmmm. Mě to ale Kathrin nedovolí. I kdybych sebevíc chtěl, nikdy Kataríně neodolám a budu chtít pořád víc. Ale Elena mě láká. Je jako trofej a navíc si jí přeje získat můj bratr. Tím pádem to je dvojitý důvod proč se do toho zamotat. On mi nejdřív ukradl Kathrin a nakonec ji jen takpohodil, kvuli její nádherné a srdečné sestře.
Tohle bude boj Damone! Než se vrátíš už bude moje. Zasmál jsem se nad tím a dál promýšlel svůj plán. Po jídle jsme šli na zahradu. "Co jste dnes dělala slečno?" "Nic zajímavého." Odvětila s usměvem a zasnila se. "To se mi nezdá. Něco vás dnes velice potěšilo a celá záříte." "Jsem jen ráda, že mám skvělou přítelkyni a taky sestru. Nic důležitého se nestalo, opravdu. Mám jen štastný den." Lhala, bylo to na ní vidět, ale nechci dotoho moc rýpat. Byla jako mimo realitu a plula si na obláčku nereálna. "A jaký jste měl den vy?"
Zasmál jsem se a propletl mé prsty s jejíma. Zarazila se a sklopila zrak k našim rukám. Chvíli přerývaně dýchala a pak se na mě podívala. Vypadalo to jako by měla v očích slzy. Pak se ale podívala jinam a šla se mnou ruku v ruce dál. Tím jsem jí vrátil zpět na zem. Vypadala spíš jako by ji něco trápilo. "Měl jsem se pracovně. Zařizoval jsem něco pro armádu. Společně s otcem." "A proč jste nejel do terénu stejně jako váš bratr?" Zeptala se a v hlase měla něco jako jedovatost. "Chcete pravdu slečno?" "Jistě, nemám ráda lži. Ubližují a zničí i ty nejpevnější na celém světě." Nad čím to vlastně pořád přemýšlí? Má tak zajímavou mysl. "
Otec viděl jak se k vám má a tak ho tam poslal. Nechtěl aby vám byl blízko on, ale chce to ode mě. A mě se takováhle domluva líbí." Vypadala jako byse jí to dotklo. Pustila mou ruku s zadívala se mi hluboko do očí. "Omlouvám se pane Salvatore, ale já nejsem zboží, věc a ani zvíře. Vy o mě nemáte žádné právo rozhodovat. Takže děkuji vám i vašemu otci za takovou starost, ale dokážu se o sebe a o své city starat sama." Chtěla odejít, zjevně jí to velice zasáhlo.
"Prominte Eleno! Já to tak nemyslel. Samozřejmě že nejste žádná věc, jen jsem prostě chtěl říct, že s vámi mi je velice krásně. Omluvte mě za mé špatné vyjadřování. Nechtěl jsem vás ničím urazit." Chvíly na mě pochybně koukala ale když jsem jí nabídl zpět mou ruku, po chvilce váhání jí přijala. Zbytek procházky jsme se dobře bavily. Říkal jsem jí historky z dětství a ve všem jsem se snažil Damona vykreslit jako toho špatného, nebo neschopného, v nejlepším obojí dohromady. Smála se a jednou se dokonce smíchy rozplakala. Nakonec jsem jí odvedl k pokoji a políbil jí ruku na dobrou noc. Hned jak zavřela dveře, otevřeli se druhé. V nich stála Kathrin a na době měla pouze ručník. Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře a Kathrin ze sebe schodila i ten poslední kousek textilu, který zakrýval její nádherné tělo.

Pohled Damona:
To je ale prasák! Nejdřív jí oblbuje krasnejma řečičkama a nakonec odejde za Kathrin do pokoje? Zasloužil by pořádně přes hubu! Elena seděla v křesle a nepřítomě koukala do zdi. "Jak jsi se měla." Cukla sebou a podívala se na mě. "Oba vyprávíte historky naprosto odlišně. Jaktože tvoje verze zní pravdivěji než ty jeho. Já myslela že lhář si tu byl vždycky ty."
Zasmála se a hodila sebou na postel hned vedle mě. Zvednul jsem se na loktu a dívalse jí z příma do očí. "Nevíš toho ještě hodně." Můj hlas zněl tajemně a trochu naštvaně. "O co jde?" Usmála se. Vypadala štastná a já rozhodně nebudu ten kdo jí zkazí den. "Ale nic. Jen že já jsem samí tajemství." "Je pěkný vidět kazdou tvojí stránku. Znám tu špatnou a tisíce těch dobrých." Sesunula se z postele smerujíc ke koupelně a mě tam nechala překvapeného sedět dál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama