Desicion 17.díl

11. července 2014 v 22:06 | LinDee |  Desicion



Pohled Eleny:
"Dobré ráno." Pozdravila jsem ho když jsem vycházela z koupelny. Zduraznuji, že pouze v ručníku... "Lepší než dobrý." Zamumlal a sjel mě pohledem. Možná že jsem přesně tohohle chtěla dosáhnout. Nikdo neví. "Zasmála jsem se a šla se převlíct. "Tak kam mě dneska vezmeš?" Neviděla jsem jeho obličej ale bylo mi jasný že je bud vítezný a nebo překvapeny. "Víš, já dnes nemůžu. Mám na celý den domluvený něco s Emily. Chce abych pro ni neco vyřídil." "Aha" Snažila jsem se aby muj hlas nezněl smutně, ale zrejmě si toho všimnul. "A kdy se vracíš?" "No... až pozdě v noci." Zavrčela jsem a už oblečená jsem šla přímo před něj.
"A co když se mi něco stane?" Snažila jsem se ho prostě přesvědčit aby zůstal. Zasmál se tomu a přišel ke mě se špendlíkem v ruce. "Na to jsem myslel a proto Emily udělala jedno malé kouzlo. Podívej." Píchnul mě do prstu a ukázal ten svůj. Na něm se objevila kapička krve, ale hned zmizela. Ale vypadalo to že ho to bolí o moc víc než mě.
"Takže pokud se ti něco stane, jsem hned u tebe. Ale prosimtě nevystavuj se stresu, protože cítím i tvoji psychyckou bolest." Klad mi na srdce a ukazoval na mě prstem jako na způsob: Tytyty! "Jak dlouho to pusobí?" Pokrčil rameny a svlíknul si košily."Jen tři dny." Chvíly mi trvalo než jsem byla schopná něco říct, jelikož pohled na jeho nahou hrud byl velice znervoznující a zároven tak nejak uspokojující. "Proč tak dlouho?" "No... Když nepočítám dnešek, tak s Emily budu ještě dva další dny." "Cože? Proč?" Otočil se čelem ke mě a zapínal si knoflíčky na čisté košily, ale moc mu to nešlo, tak jsem se toho ujala já.

Ads by Torntv V9.0Ad Options
Zapínala jsem knoflíček po knoflíčku a jen tak omylem se ho dotkla na jeho vypracované hrudi. "Protože se toho prý potřebuju hodně naučit a ona potřebuje s něčím pomoct. Neboj, budeš tu mít Stefana... a Maríu. Hlavně Maríu, řekl bych." Se skloněnou hlavou jsem se usmála nad jeho žárlivostí a dopla mu poslední knoflík. Podívala jsem se mu do očí a všimla si těch malých ohníčků co mu v nich plály. Vypadal jakoby se přemáhal aby me nepolíbil, ale já byla ráda že to neudělal. Už takhle dál nemůžu, pořád přebíhat mezi něma objema.
"Nemůžeš mě ZNOVUpolíbit." Zašeptala jsem při pohledu do jeho očí. "Já vím. Ale je těžké sedržet kdyz i v tvých očích vidím touhu." Otočila jsem se a proklínala se že je to na mě tolik vidět. " Měj se dnes pěkně." "Ty taky." Řekl a cítila jsem mírný závan větru. Byl pryč a ani se mu nedivím. Taky bych už dlouho nevydržela čelit té touze.
"Jseš rozhodnutá! Miluješ ho!" Říkalo mi podvedomí, ale já ho jedniou myšlenkou na zlomeného Stefana utišila. "Do prdele!" Zanadávala jsem nahlas a šla dolů. Po snídani jsem zahlédla Stefana. "Dobré ráno. Nechtěl by jste mi dnes jeste nekde něco ukázat?" Zeptala jsem se s usmevem, který zmizel hned jak se tam objevila Kathrin. "Promin, ale mi už máme svoje plány. Možná jindy." Mrkla na mě a odvedla si ho pryč. "Kráva." Zašeptala jsem a protočila očima.
Když jsem se ptala Maríi, řekla že se omlouvá ale že dnes nemá čas. Musí stihnout dokončitt jedny šaty a že to bude ještě dlouho trvat. Takže jsem se rozhodla prozkoumat celý jejich barák sama.
V jednom pokoji byly samé sochy a v dalším obrazy. Byly nádherné a já se nemohla vynadívat. Pak jsem si všimla malého podpisu v pravém rohu. To maloval Damon? Spojila jsem se s nim telepaticky. "To si s tebou vyřídím Damone! Jak to že si mi neřekl že maluješ?" "Stará záležitost. Už mě to neláká." Zasmál se. "A jakto že nejsi někde venku? Je krásně." "Nemam s kým. Maria dělá šaty a tvůj bratr je někde s Kathrin. Tak si prolízám váš dum." "Tak si to užij. Já už musím jít. Emily tě pozdravuje." Znelo to jako by jsme spolu telefonovali a tomu se nedalo zasmát. "Taky jí pozdravuj. Čau."
Odešla jsem z pokoje a vstoupila do dalšího. Byl celý bílý a ve prostřed stálo nádherný bílý klavír. Na zdech byly obrazy celé rodiny Salvatoru. To bylo poprvé co jsem viděla jejich matku. Byla nádherná. Měla dlouhé černé vlasy a na konci se jí vlnily. Oči měla stejně modré jako Damon a na krku měla nádherný přívěšek s písmeny D a S. Nemohla jsem sena ní vynadívat. Byla vážně nádherná a měla tak upřímný usměv. Na dalším obrazu jsem viděla malého Damona. Byl tak moc roztomilý až jsem se musela zasmát. Damon a roztomilý, nebo se stálím usmevem na rtech, to nešlo do sebe. Stejně byl ale pořád okouzlující. Stefan na tom byl podobně. Byl pořád tak sladký a se stejnou jiskřičkou v očích.
Sedla jsem si k piánu a začala hrát noty, které tam byly položené. Písen se jmenovala: The Sweat nigth with Love. Noty byly už zežloutlé, ale stejně se z nich krásně četlo. Místností se začali linout krásné tony a přenádherná melodie. Když jsem dohrála poslední notu všimla jsem si že ve dveřích někdo stojí. "Pane Salvatore." "Nikdo tu od její smrti nebyl." Řekl smutně a v očích se mu objevila slza. "Já omlouvám se už odejdu. Nevěděla jsem že." Vtávala jsem ale zastavil mě. "Né, to je v pořádku." "Vážně? Já klidně půjdu." "Né. Určitě tu zustante. Mohla by jste to zahrát ZNOVU prosím? Milovala tuhle písen." Přikývla jsem a zase začala hrát. Neměla jsem tušení že by ... Taky jsem od smrti matky nehrála, tohle bylo vlastně poprvé. Ale řekla jsem si, že když se vlastně ani nenarodila, tak ani nezemřela.
Když jsem podruhé dohrála tu krásnou písen pan Salvatore mi poděkoval a odešel. "Ty si rozplakala mého otce. Myslím že je to poprvé co jsem ho viděl brečet." Ozval se najednou hlas v mé hlavě a mě došlo že jsem to celou dobu vysílala. "Taky má city víš? A není tak hrozný jak ste o něm mluvily." "To protože tu jsi ty. Všechnynás měníš. Máš na nás dobrý vliv. A jakto že jsem tě nikdy neslyšel hrát?" "Ted už slyšel." "To je něco jiného, až se vrátím tak mi zahraješ."
"Až potom ci mi něco nakreslíš." Zasmála jsem se a ukončila spojení. V tom pokoji jsem zustala i přes oběd a psala jsem vlstní melodii. Vyjádřila jsem v tom všechny svoje pocity a i když jsou temné, tak melodie byla čistá a jemna. Popsala jsem dva papíry notami a nevšímala si služebných které mi přinesly vodu a něco k snědku. Byla jsem do toho uplně zabraná a nemohla jsem přestat. Pak už byla tma, mohlo být kolem deváté večer a me zmohla unava. Opřela jsem se nachvíly hlavou o piáno a pak se mi sami zavřeli oči.

Pohled Pana Salvatore:
Šel jsem se tam podívat. Celý den se po celém době rozléhali ty nejkrásnější zvuky a v našem domě se zase objevila hudba. Byl jsem jí vděčný že tam konečně někdo vkročil. Pro mě to bylo příliš bolestné a pro Damona tisíckrát víc. Stefana k tomu nic netáhlo a nikdo jiný o to neměl zájem. Jen mě děsilo že tam je už celý den a za celou dobu skoro nic nesnědla. Pouze ovoce cojí tam přinesli služebné a vypila džbánek vody. Už je ale pozdě, měla by se najíst.
Když jsem vešel do pokoje, ležela opřená o piáno a sladce spala. "Slečno Eleno?" Jemně jsem jí probudil. "Měla by jste se jít vyspat." Řekl jsem a snažil se jí probudit zcela. "Odnesu jí." Ozval se za mnou hlas mého mladšího syna. Kývnul jsem a nechal jsem ho at jí vezme do náruče a odnese jí do jejího pokoje.

Pohled Damona:
Odnesl jí do postele a políbil jí na čelo. To se mi snad zdá. Celý den stráví s Kathrin a pak políbí Elenu? S kathrin určitě nehrály žolíky a nemluvili o ozonové vrstvě. Když odešel z pokoje přesunul jsem se k Eleně a pohladil jí po vlasech. Přetočila se na druhý bok, čeem ke mě a zašeptala moje jméno. Moje jmeno! Nemohl jsem tomu uvěřit. Byl jsem štastný jako nikdy a těšilse z její blízkosti, kterou jeste zvýšila tím že se ke mě přitulila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Který seriál je lepší?

TVD 45.6% (47)
TO 36.9% (38)
The 100 9.7% (10)
Supernatural 7.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama