Desicion 18.díl

11. července 2014 v 22:08 | LinDee |  Desicion



Pohled Damona:
Celou noc se ke mě Elena tiskla a já se nemohl cítit štastněji. Colou tu dobu jsem jí zasapával polibky, ale jenom taky aby se nevzbudila. Pak jsem si ale všimnul že je už skoro pul sedmý a já mám být za chvíli u Emily. Začal jsem se od ní odtahovat, ale zachytily mě její ruce. "Kam jdeš?" Zašeptala v polospánku a zase se ke mě přitiskla. Dal jsem jí pusu na čelo a pohladil jí po vlasech. "Musím jít za Emily, vrátím se zase pozdě večer." Nesouhlasně zamručela a pevně mě objala rukama. "Tak nikam nechod." Zaprosila. "Musím, ale neboj, zítra už se ti vracím." Nahnula se ke mě a dala mi pusu na pusu. Vážně to udělala? Já se v tom už doopravdy nevyznám. Nechce abych jí políbil ale takhle mě k tomu svádí a provokuje. Pohladil jsem jí po tváři a nechal jí zase usnout. Ježiši jak moc se mi ta holka dostala pod kuži. Zakroutil jsem nad tím hlavou a šel za Emily.

Pohled Eleny:
To je hrozná nuda! Oba dva Damonové si odejdou a Stefan je s Kathrin. Nejradši bych jí vyškrábala oči. Chudák Stefan, tak moc ho podvádí. Bože jak já na ní žárlím! Proč se o ní Stefan pořád tak zajíma? A pak je tu María. Prý šije šaty pro mě a ted je nemůžu vidět. Takže nemůžu být s ní, protože je plně zaměstnaná. Jediné co mi zbývá je sedět u toho nádherného piána a skládat. Né že by mi to vadilo,naopak. Já hraní naprosto zbožnuju ale tak moc mi připomíná matku. Popsala jsem už čtyři papíry a pořád mě napadají další tóny.
Byla jsem tam až do oběda a musel pro mě přijít Stefan. "Jakto že nejste s Kathrin?" "Vynahradím vám to. Nechcete se jet po obědě projet?" Usmála jsem se a aspon něco mě dnes potěšilo. "Jen pokud budu moci jet na Lady Ann." Zasmála jsem se a přijala jeho ruku. Při obědě jsem myslela na Damona, co asi dělá, že je to tak duležitý aby mě tu nechal samotnou s Kathrin. Ráno se vypařil a v noci jsem si ani nevšimla kdy přišel. "Co děláš Damone?" Ptala jsem se ho telepaticky. "Copak už se ti stýská?" Zasmál se a já se jen pousmála. "Jsem na tom už tak špatně že říkám ano." "Chceš zvednout náladu?" "Jasně, cokoliv!"
Chvíly bylo ticho, ale pak začal napodobovat Kathrinin hlas. "Hmmm. Ta zelenina vypadá jako by ji pan Salvatore předžvíkal. A koukněme se... Co je tohle? Ten malý roztomilý hrášek. A chramst! Už neni. Cha cha cha. Aaaa mrkééév!" Měla jsem co dělat abych nevyprskla smíchy. Kdyby jen ostatní věděli jak vtipně to vypadá když Damon paroduje její chování. "A co ty malé neviné kuřátko? Kdo tě chytil? Že by ten nezbený Stefan? Zasloužil by si na zadek, ale vy jste velice chutné a nabodnu vás na bramburku, aby vám dělala společnost. Ha ha há. Dělám si srandu. Já jsem totiž mrcha a proto vás šoupnu k hráškovi!" Jednu ruku jsem si dala před pusu a málem jsem vyprskla všechno co jsem měla v puse. "Dost Damone! Musím vypadat jak idiot. Směju se tomu že Kathrin jí." Konečně jsem se přestala smát a dál se věnovala jídlu. "Příjdeš dnes brzy?" Zeptala jsem se ho ještě.
"Asi stejně jako včera, možná i dýl, ale neboj zítra bych se měl vrátit z cesty." "Super. Tak se měj. Musím se zapojit do konverzace." Musela jsem vypadat jako blázen. Nejdřív se směju jídlu a nakonec sem naprosto mimo realitu. "Jasně, měj se."
Po obědě jsem šla se Stefanem do stáje a ihned jsem běžela za Lady. "Ahoj holka. Co kdyby jsme tě trochu provětrali, co říkáš?" Pohladila jsem jjí po hřbetě a ona frkla. "Nevím jestli to je dobrý nápad slečno. Nikoho kromě Damona na sobě nesnese." "Já už jsem naní jela, nemyslím si že bude problém. Vid Lady, my se spolu pěkně projedeme že ano?" Oblízla mi ruku a drkla do mě hlavou. "Má mě ráda." Komentovala jsem a on nevěřícně potřásl hlavou. "To jste asi jediná." Zasmál se a vyvedl svého koně ven.
"Neboj Lady, já si jen na tebe sednu a projedeme se spolu ano? Neboj se, nic ti neudělám. To je hodná holka. Neboj, neublížím ti. Jen se na tobě projedu ano?" Klidnila jsem jí a hladila ji po čumáku a zádech. Vyskočila jsem na ní a klidně ji poplácala po krku. "Je to dobrý vid? Nic se neděje. Půjdem jen na projíždku." Lady už byla klidná a Stefan na mě valil oči. "Nikdy to nikomu nedovolila. Bud to umíte se zvířaty, nebo jste jí okouzlila stejně jako mne." Zasmála jsem se a vyrazila vpřed. Byly jsme u řeky a klusaly jsme kolem lesa. Slunce krásně svítilo a Lady spokojeně klusala a užívala si to stejně jako já. Připomělo mi to mou jízdu s Damonem. Cítila jsem se stejně volně a příjemě. Cestou jsme si povídali o tom jak dlouho hraju na piano a proč on nechodí do té mistnosti. Prý ho tam nic netáhne. Matku skoro neznal a tak mu to nic neříkalo.
Když jsme se vrátili domů bylo už celkem pozdě. Šla jsem jeste nahoru připsat pár not, jelikož dnešek mi dal další kus melodie. Po večeři jsem znuděně vlezla do postele a našla Damonuv deník. Všechno mi říkalo at si ho přečtu, ale stejně jsem váhala. Otevřela jsem první stránku a na ní bylo něco co tam nebylo. "Věděl jsem že ho budeš schánět, takže jsem ho vyměnil za uplně prádný blog. Jsi moc zvědavá Elenko! Nic by si v něm nenašla a v tomhle zaky ne. Takže ho klidně zavři a běž spát." Zasmála jsem se tomu a vrátila ho na původní MÍSTO. Poslechla jsem Damonovu radu a šla zase spát.
V noci mě probudilo mírné zhoupnutí postele a mě bylo jasné že to není nikdo jiný než pan vtipálek osobně. Cítila jsem já si mě k sobě přivinul a vdechoval mou vůni. Zřejmě si myslel že už spím, protože řekl to co řekl. "Miluju tě Eleno. Tak až bych pro tebe zemřel."

Pohled Eleny:
Bože! Co mám ted dělat? Sakra... co vlastně cítím? Mám něco říct, nebo dělat že ještě spím? Tolik otázek a já stejně přemýšlím nad tím jak vyjádřit co k němu cítím i bez toho aby si nemyslel že jsem se rozhodla. "Kdybys takvěděla jak moc pro mě znamenáš. Emily mi řekla at ti to všechno povím. Že musíš vědět jak moc po tobě toužím, stačí i podvědomě." Bála jsem se že přišel na to že nespím né jen to ne. "Jsi tak sladká když spíš."
Zamumlal s vtiskl mi jeden polibek do vlasů. Takže to neví, můžu být klidná. "Tak moc jsem záviděl Stefanovi že tě takhle držel celou noc. Že jsi to po něm chtěla a že sis to užívala. Tak moc jsem ho za to nenáviděl. Ani nevíš jak moc mi láme srdce to že vím že to bude on. Že se rozhodneš pro něho, protože on byl první. On tě chránil a miloval ještě přede mnou. Udělal bych cokoliv jen abych to byl já. Miluju tě a vždycky budu lásko. Nikdo mi nikdy neukradl srdce tak jako jsi to dokázala ty."
Tím skončil jeho monolog a já se držela abych mu něco neřekla, nebo nezačala plakat. Kdyby tak věděl jak moc pro mě znamená a že mě mrzí že to vzdává. Kdyby věděl jak moc ho mám ráda a jak moc po něm toužím. Že se mi stýská kažkou minutu co je pryč. Že nechci aby nikdy zmizel z mého života, ale nemůžu. Né dokud se nerozhodnu. Nemůžu mu říct tohle všechno, protože co kdybych se pak rozhodla pro Stefana. Nenáviděla bych se ještě víc než se nenávidim ted. A tak jsem dál předstírala spánek a užívala si jeho ruky která spočívala na mém boku a hladilamou kůži. Nemohla jsem vůbec spát, né po tom co mi všechno řekl. Když ale usnul on a odkulil se ode mě, nemohla jsem jinak než vstát a přitulit se zpět. To je to jediné co mu ted můžu dát. Moji blízkost a myšlenku že jsem v jeho blízkosti ráda. Že si to taky užívám a že to po něm chci. Pane Bože co budu dělat? Nemůžu být bez něj a nemůžu opustit Stefana. Nechci aby trpěl, ale pokud budu s ním bude trpět Damon a to nechci o nic víc.
Po hodině ustavičného přemýšlení jsem konečně upadla do říše snů. Už jsem nevnímalanic jiného než tmu která mě obklopovala a ticho v mém okolí a v mé hlavě.

Pohled Maríi:¨
Už je skoro devět a Elena pořád nikde. Nebyla na snídani a v jejím pokoji je stále klid. Měla bych jí vzbudit a zeptat se jestli jí je dobře. Otevřela jsem dveře a slečna potichu podřimovala a byla ztulená na pravé straně postele. "Slečno. Eleno?" Pomalu otevřela oči a posadila se. "Dobré ráno Marío. Kolik je hodin?" Usmála jsem se a sledovala jí jak se kouká kolem sebe. "Je už devět. Něco hledáte?" Optala jsem se jí a ona se zarazila. "Né, jen jsem se dívala jestli tu je ještě Damon. Mám hlad. Už je asi po snídani co?" Zeptala se s usklebkem na tváři.
"Něco jsem vám schovala. Věděla jsem že budete hladná. Mám vám to sem přinést?" Zakroutila hlavou a vyčítavě se na mě podívala. "Dnes se z toho už nevymluvíš Marío. Dnešek ztrávíš se mnou, at se ti to líbí nebo ne! A začneme hned ted. Až se umyji a převleču tak si se mnou dáš snídani. Uděláme si takový picnik na zahradě. Potřebujusi oppovídat s nějakou přítelkyní, tak mi to nekaž a řekni že souhlasíš!" Řekla trochu autoritativně i s nadějí v hlase. Nemohla jsem jí zklamat a tak jsem přikývla. A navíc mě považuje za přítelkyni, mohla bych říct že jsem se právě znovu narodila a do lepšího světa!
Všechno jsem připravila, deku, jídlo a už jsem čekala než sejde dolů. Měla na sobě blankytně modré šaty z mojí vyroby a musím říct že vypadala jako královna. Byly lehké a bez volánků, takže krásně splývaly podel jejího těla a zvýraznovali její štíhlý pas.
"Jsme připravené?" Zeptala se mě se stálým usmevem na rtu a vedla nás na nejosvětlenější místo v celé zahradě. Upřímě si myslím že to má co dělat s tím, že viděla na příjezdovou cestu. Pan Damon se má dnes vracet a pochybuji že by na to zapoměla. Rosprostřeli jsme deku a vyložili na ní všechno jídlo. Bylo tu ovoce, čersvé pečivo, sýry i sladké drobnosti.
"Dnes je krásně." Řekla a nastavila svou tvář slunci. "Ano to je. Dnes přijede pan Damon." Usmála se a trochu jí zčervenala líčka. "Já vím. A o tom jsem s tebou chtěla mluvit. Říkala jsi že nemůžu milovat oba." Přikývla jsem a nechala ji dokončit myšlenku. "Koho si myslíš že miluji?" Trochu mi vyschlo v hrdle a nechtělo se mi odpovídat. "Vy víte koho. Myslím si že milujete pana Damona." Koukala do země a nevypadala vůbec překvapeně. "Podle čeho tak soudíš?" Zamyslela jsem se a po pár vteřinách jsem měla aspon sto důvodů. "Pan Stefan vám říká slečno, za to panu Damonovi jste dovolila vám říkat pouze Eleno. Celá se rozzáříte když se v místnosti objeví a nemůžete popadnout dech když se vás dotkne. Jste s ním sama sebou a nepřetržitě se usmíváte. Když jstes ním necítíte žádný smutek a ani pochyby. Pořád na něho koukáte i když s vámi mluví někdo jiný. Nemůžete se dočkat než s ním zase promluvíte a v očích máte touhu při každém jeho sebemenším doteku.... Vážně chcete abych pokračovala, nebo vám tohle stačí jako důvod?" Zasmála jsem se a vhodila si do pusy jednu kuličku vína.
"Děkuju ti. Moc mi to pomůže." Usmála se na mě a dál jsme se vjenovali našemu alému soukromému picniku. "Jakou máš lásku ty?" Na tuhle otázku bych radši neodpovídala. Rozhodně né jí. "Já... no. Složitou." Shrnula jsem to do jednoho slova. "A která není." Zasmála se a já doufala že jí to jako odpověd stačilo. "Kdo to je? Znám ho." "Vlastně... ano." Zaváhala jsem a sklopila svuj pohled. "No tak Marío, kdo je to?" "Pan Stefan." Zašeptala jsem neslyšně. "Kdo?" "Váš bývalý přítel slečno." Vypadala zaskočeně ale vůbec né jako by jí to vadilo. "Láska je vrtkavá. A taky nepředvídatelná. Upřímě se ti nedivím." Usmála se a pomohla mi sklidit nadobí a nedojezené zbytky.
Lehli jsme si na deku a pozorovali jsme mraky. "Kdy myslíte že se Damon vrátí ?" "Chybí vám že?" Nemusela odpovídat, bylo to jasné. Pak už jsem slyšela jen dusot kopyt a rychle se nadechující Elenu.

Pohled Eleny:
Zvedla jsem hlavu a vyděla jsem Damona seskakujícího z koně. Ihned jsem se zvedla a běžela k němu. Byla jsem jak malé dítě co běží pro lízátko. On neváhal ani vteřinu a také se ke mě rozběhl. Na tváři jsem měla snad ten nejširší usměv co jse mi kdy podařil a vrhla jsem se mu kolem krku. Parkrát se se mnou zatočil do kola a pak mě pustil na zem. Díval se mi do očí a nepřestával mě k sobě tisknout. Bylo tak příjemné ho mít zase u sebe. Zase cíti že o mě bojuje a nic předčasně nevzdal. Objala jsem ho a nechtěla ho pustit. "Vrátil jste se." Vydechla jsem s ulevou. "Slíbil jsem vám to." Řekl a pohladil mě po tváři. "Stýskalo se mi." Přiznala jsem a trochu se začervenala. "Mě po vás taky a byl jsem rád, že jsem měl něco co mi vás připomínalo." Řekl a zvednul ruku a v ní měl můj náramek. Dal mi ho zpět na zápestí a propletl se mnou prsty. "Něco jsem vám přinesl. Ale bude to muset počkat, jelikož sem jde muj otec a bratr. Takže i když nerad, tak vás musím pustit." Řekl a odtáhnul se od mého těla, ale pořád byl velmi blízko což zneklidnovalo muj organismus tak, že jsem se celá třásla touhou být k němu blíž.
"Všechno je v pořádku?" Ptal se Stefan a ve tváři měl napsáno jak moc je nerad že jeho bratr přijel. "Ted ano." Řekl a nenápadně se dotknul mé ruky. "Vrátil ses bez zranění? Nepotřebuješ něco?" Ptalse ho otec a mile se usmíval. "Né otče, děkuji. Možná bych byl akorát vděčný za koupel a chvíly klidu." To už se k nám vrhla María a usmála se. "Připravím vám koupel a nějaké jídlo. Musíte být vyhládlý." "Děkuju, jsi anděl." Pohladil jí po rameni a všichni jsme šli směrem k domovu. Když se ve vnitř všichni rozešli, chtěla jsem jít k sobě do pokoje, ale Damonovi ruce mi to zakázali a strhli mě k němu do pokoje.
"Mám pro vás ten dárek." Usmál se a vyndal malou krabičku. Když jsem jí otevřela byl v ní náhrdelník ve tvaru srdce. Byl nádherný! "Je překrásný. Děkuji." Vyndala jsem ho a poprosila aby mi ho zapnul. Odhrnula jsem své vlasy a otočila se k němu zády. Hned jak mi ho zapnul políbil mě na krk. Nejprve malé polibky pak se vše zintenzivnilo. Otočil si mě k sobě a hladově se vrhnul na mé rty. Bez mžiku oka jsem spolupracovala a zamotala své ruce do jeho vlasů. Každé malé otření jeho rtů o tx mé mě přivádělo do extáze. Pak když jsme se od sebe odtrhli jsem vyrkla to co jsem potřebovala. "Už nikdy neodjíždějte."
"Copak se o vás Stefan špatně staral? To si s ním budu muset promluvit." Zasmál se a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. "Jen prostě neodcházej Damone. Chybíš mi." Tohle bylo hlavně pro jejího Damona. Pro toho který tohle všechno vidí jako vzpomínku. Naposledy jsem se nechala políbit a pak už jsem ho nechala se v klidu umýt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama