Desicion 19.díl

11. července 2014 v 22:11 | LinDee |  Desicion



Pohled Damona:
Tak ted je jasný že absolutně nic nechápu. Nechce abych jí líbal, nechce abych se jí nějak dotýkal, ale ona se na mé minulé já vrhne jako zběsilá. Koho by to neštvalo. Vrátil jsem se kolem jedenáctý a myslel jsem že už bude Elena spát, ale zmílil jsem se. "Ahoj." Usmála se a vypadala jako by mě ráda viděla. "Čau." Řekl jsem trochu nevraživě a otočil se k ní zády. "Co se děje?" "Nic."
"Ale no tak Damone. O co jde?" Nechtěl jsem nic říkat protože by z toho vznikla hádka o kterou ani jeden z nás nestojí. Ale neudržel jsem se. Byl jsem vzteklý a přeplněný pocity kterým jsem ani sám nerozuměl. "O nic nejde, jen o to že se při každý situaci vrhneš na moje minulé já. Co to mělo znamenat? Vždyt jste ze sebe málem strhali oblečení." Nevěřícně se na mě dívalla a neměla se k odpovědi. "Nechceš abych tě políbil, asle u Damona z 64týho ti to nějak nevadí. Můžeš mi prosímtě vysvětlit čím to je? Není to tím, že on se ti líbí víc než moje dnešní já? Že se ti víc líbí Damon co nezná ješitnost a bolet?" Probodával jsem ji očima a zkoumal její reakce. Ted byla naštvaná i ona.
"Jde o to že se nevzádává Damone! Vždycky se mi na tobě líbilo že si bojoval za mě, za nás. I když jsem tě od sebe odháněla tak si se nevzdal, tak mi vysvětli proč se vzdáváš ted? Protože víš že mě můžeš mít? Stačí ti jen ten pocit, že když budeš chtít budu tvoje?" Oba jsme už na sebe trochu křičeli, ale mě to bylo jedno. Právě jsem nemohl uvěřit tomu co jsem slyšel.
Přišel jsem k ní blíž a zaklesl pohledem na tom jejím. "Přestal jsem bojovat Eleno proto že ti to ubližovalo. Pokaždý když jsem bojoval jsi tím ty trpěla! Jak se mám dívat na tvoji bolest a jak si tě tím mám sakra získat?! Kdybych bojoval udělal bych věc, kterou nechceš abych dělal!" Šla ke mě o krok blíž a křišela mi přímo do obličeje. "Lepší je mi ublížit, než čekat až se vrhnu Stefanovi kolem krku!" To už jsem to nevydržel a přisál jsem svoje usta na její. Takhle já bojuju. Touhou, vášní a láskou.
Jednou rukou jsem jí držel za tvář a druhou jsem sjel až na boky. Elena na nic nečekalaa přitiskla svoje tělo na mé, jako by se mnou chtěla splynout. Hladil jsem jí po celém těle. Moje ruce se ocitly v jejích vlasech, hladily jí po ramenech, sjely k bokům a dostali se až k napůl rozepnutému korzetu a zajeli pod něj. Cítil její nahé tělo a moci se ho jakkoliv dotýkat byl nepopsatelný pocit. Bylo to pro mě jako droga. Cítit její ruce zapletené v mých vlasech jak si mě k sobě přitahuje blíž a unikají ji tiché vzdechy. Když její ruce zabloudily pod mojí košily a jen tak to místo neopustily. Sjel jsem rukama až k jejímu zadečku a přitiskl jsem si jí ještě blíž, pokud to ovšem bylo ještě možné.
Takovou touhu jsem ještě nikdy necítil. Jedním škubnutím jsem jí korzet rozepnul, jen pro lepší přistup k její nahé kůži a hladil každý odhalený kousek. Slyšel jsem Elenu vzdychat moje jméno. Přitáhla si mě za ramena a laškovně mě kousla do rtu. Začal jsem své polibky směřovat níž, k jejímu krku a k jejímu výstřihu. Líbat její nadra bylo jako dostat se do nebe, jako být v ráji. Dloho to nevydržela a přitáhla si mě zpět ke svým ustum. Naše těla byla rozpálená a jáměl sotva sílu na to, abych jí nepovalil do peřin a nezačal jí svlíkat. I když by to v takovéhle situaci povolila, ale já totakhle nechtěl. Jen pouze až si vybere.
Dál jsem se věnoval jenom jí a obdarovával jí motýlými polibky. Na krk, na nadra, do koutku ust. Přinutil jsem jí pomě toužit jako nikdy. Celá se otřásla pod mým dotykem a obmotala mi ruce okolo krku. Opřel jsem svoje čelo o její a věnoval jí poslední a nejsladší polibek.
I když už jsme se nelíbali, neodtáhla se, pouze těkala pohledem mezi mojimy rty a mýmy oči. Neviděl jsem v nich ani stopy po tom, že by litovala, ale bylo v nich něco jiného. Touha. Celou její mysl zaplnovala touho poo mě a dalších polibcích. Pak sjela svýma rukama po mých ramenech a nedistancovala se žadného deteku. "Já... se pujdu... musím... Jdu se umýt." Zakoktala a pořád jako v extázi odcházela.
Taky bych potřeboval pořádně ledovou sprchu. Takhle rozvášnit mě dokáže jenom ona. Sednul jsem si na postel a začal o tom všem přemýšlet. Ale už to bylo divný. Elena po dvaceti minutách nevyšla a měl jsem špatný pocit. Šel jsem ke koupelně a zaklepal. "Eleno jsi v pořádku?" Nic se neozvalo a tak jsem jí varoval že jdu do vnitř. Seděla ve vaně objímajíc si kolena a celá se třásla. Rty měla uplně fialové a seděla v ledové vodě. Uplně jsem se zděsil.
"Co to prosimtě vyvádíš?!" Rychle jsem vypnul vodu a nechledě na to že je nahá jsem jí vytáhl z té ledové vody a vzal jí do náruče. Pane bože, musí byt podchlazená! Položil jsem jí nahou zakrytou jenom prostěradlem do postele a zachumlal jí v dece. Sundal jsem si košily a kalhoty a lehnul si těsně vedle ní. Nemohl jsem jí hned zahalit do své aury, mohla by mít zápal plic, potřebuje teplo a to tělesný jí pomůže nejvíc. Přitisknul jsem si jí víc k sobě a třel jí ruce. "Na co jsi zase myslela lásko?" Byla jako led a pořád se třásla. Po celou tu dobu se usmívala, držel jsem jí v náručí a ona se smála jak měsíček na hnůj. To jí nedošla že se mohla podchladit?
"Už to nikdy neudělám, říkal jsem že ti tím ublížím." Zakroutila hlavou a zase jí položila na moji hrud. Už se přestala tolik třást a tak jsem jí konečně mohl zahřát víc. "O to právě jde. Já to chci. Chci, aby si mě líbal a chci aby ses mě dotýkal. A co chci nejvíc je to, vybrat si tebe a každý den takhle s tebou ležet. Ale jak jsem ti to předtím měla říct, když nejsem rozhodnutá. Když mi pořád něco brání pro to, abychse rozhodla. Pak bych ti mohla ublížit jeste víc. A já ti nikdy nechtěla tolik ublížit." Řekla a naprosto mě tím vyvedla z míry. Jediný co jsem na to mohl říct byla pravda. "Miluju tě Eleno." "Já vím, že by jsi za mědal život." Zamumlala a zavřela oči. Takže mě slyšela. Ona nespala... Možná že je to lepší.
Tiše podřimovala na mé hrudi a já rozhodně neměl v plánu ji jen tak pustit. Jasně že budu bojovat, po tomhle už prostě musim. Ted mám opravdovou naději že si může vybrat mě.
Konečně už zase měla svoji stálou teplotu a bylo jí dobře. Klidně ležela v mém naručí a já si užíval každy dotyk, každý pohled na ni a každé její zašeptané slovíčko. Je tak příšerně roztomilá. Mluví ze spaní a jednou prohodila :Tak zalij záhony, sedm krát devět je.... Musel jsem se tomu smát a přitom jsem se na ní nemohl vynadívat. Když jsem se ráno vzbudil vážně jsem musel jít, i když se mi sebevíc nechtělo. Rozhodně jí tu nechci nechat jen tak. Vstal jsem a naposledy jí políbil a čelo. Napsal jsem jí na lísteček vzkaz apo převlečí bežel k Emily. Čarodějka jedna, mě utahá. Zasmál jsem se a byl pryč.

Pohled Eleny:
Ráno jsem se vzbudila a bylo mi skvěle. Tu ledovou vodu jsem potřebovala. Utřídila jsem si myšlenky, ale musím uznat že to bylo hloupí. Tak moc jsem se zabrala do svých pocitu až jsem zapoměna na čas a málem tam umrzla. Sedla jsem si na postel a rozhlídla jsem se kolem sebe. Věděla jsem že Damon tu už nebude, stejně jako včera a předevčírem...
Na nočním stolku ale byl nějaký lísteček. Při jeho čtení jsem se musela usmát. Stálo tam: Bojuju o tebe. O nás.
Složila jsem ho a schovala jsem si ho do šuplíku. Sprchu jsem si z určitých duvodů nedala a oblíkla jsem si na sebe ty šaty, co jsem měla první den. Na snídani jsem se na Damona nemohla vynadívat a když se na mě usmál bodlo mě u srdce a nemohla jsem popadnout dech. Ostatní si povídali o vojenské situaci a já svoje myšlenky soustředila na toho jednoho člověka co seděl na proti mě. Koukala jsem na něj přímo zasněně a užívala si jeho usměvy a pohledy.
Všimla jsem si že panu Salvatorovi se to moc nelíbí, ale já nehodlala přestat. "Dnes přijede na návštěvu Casandra Damone." Řekl ale on mu nevěnoval žádnou pozornost. "A proč by mě to mělo zajímat otče?" Řekl s pohledem upřeným na mě.
"Měla o tebe zájem a je velice vysokého postavení." Hned při první větě jsem se na něj otočila a chtěla vědět víc. "No, tak si bude muset najít nekoho kdo o ní bude stát, protože já to nejsem." Oznámil klidně a věnoval mi uklidnující pohled, který říkal že pokud by o někoho měl zájem, budu to já. "Nemůžeš na vždy zůstat sukničkářem Damone. Musíš se někdy usadit." "Jistě otče, ale až to bude, nebude to s Casandrou."
Odvětil mu tvrdě a nalil mi další šálek čaje. Tohle téma se už přestalo řešit a dál se snídalo. Pak se Damon začal smát a naschvál se mě zeptal... "Od koho jste dostala tak nádherný řetízek Eleno?" Usmála jsem se a skousla si ret. "Jeden krásný mladík mi ho dal, kdež chtěl vyjádřit jaký o mě má zájem." "A co jste mu na to řekla?" Usmála jsem se a dál dělala hloupou. "To víte Damone, vše vědět nemusíte, ale když už jste se ptal." Začala jsem šeptat jenom jemu. "Že je to krásný náhrdelník a že jsem ráda že své city k němu opětuji." Damon se vítězně usmál a také se ke mě naklonil. "Tak to musí být štastný můž."
"To jistě." Zasmály jsme se a já si s tím přívěškem začala hrát. Vůbec jsem si nevšímala naštvaného pohledu Kathrin a Stefana a ani nechápavého pohledu jejich otce. Po snídani jsem šla s Maríou do její pracovny, neboli dílny a koukala jsem jak šije jedny z nejkrásnějších šatů jaké jsem kdy viděla. "Ty ti budou slušet Marío." "Ty ale nejsou pro mě slečno. Ty jsou pro vás, aby jste na mě nezapoměla až odejdete." Nevěřila jsem svým uším. "Marío vždyt už mám tolik šatů od tebe a tyhle jsou přenádherné, ale taky by sis jeměla nechat. Je to tvoje práce a poslední dobou na mě vyplýtváš tolik látek..."
Usmálase a šila dál. "Máte smůlu, protože to je dárek k odchodu. Brzy se rozhodnete a tyhle šaty budete mít na sobě. Protože jsou tak speciální jako vy." Po menší hádce jsem musela uznat že jí nepřemluvim a tak jsem tedy souhlasila.
Najednou někdo zaklepal na dveře, stál v nich Stefan. "Slečna Casandra už přijela, měla by jste jí jít pozdravit." "Určitě, už jdu. Nechci být nezdvořilá." Usmála jsem se a šla do haly.
Všechno bylo vyzdobené a hrála tam hudba. Slečna Casandra byla zjevně ta nejkrásnější dívka jako kdy viděla. Měla světle hnědé vlasy sepnuté ve složitém učesu, nádherné velké zelené oči a ty nejplnější rty, které by mohla žena mít. Byla tak štíhlá ale korzet měla nacpaný až k prasknutí. Každý chlap by pro pouhý pohled na ni vraždil a mě se najednou zmocnila žárlivost. Casandra stála u Damona a cpala mu ty svoje balony přímo před obličej. Tak to teda ne!Damon mi slíbil že bude bojovat tak to samí udělám já. Damona se rozhodně nevzdám bez boje!
Přišla jsem k nim a odkašlala si. Udělala jsem jí malou uklonu, jak se to slušelo a mile jsem se usmála. "Dobrý den. Chtěla jsem vás pozdravit a představit se. Nechtěla jsem nijak rušit." Casandra na mě hodila znepokojující pohled, ale jeste než stačila něco říct promluvil Damon. "Vůbec nerušíte Eleno. Jsem rád že jste přišla. Casandro, tohle je to nejkrásnější stvoření světa, Elena." Zčervenala jsem a ještě jednou jsem se poklonila. "Těší mě. Jsem ráda že poznávám někoho už tak na pohled milého." Řekla jsem a snažila se nevyprsknou smíchy z jejího pohledu kvuli tomu co Damon řekl. "Mě také těší." Řekla nepřesvědčivě a hodila po mě nadřazený výraz.
"Omluvíte mě prosím. Otec se mnou chce mluvit. Zatím můžete dělat společnost Casandře." Toho jsem se nemohla dočkat... "Tak jak dlouho se vlastně znáte s Damonem?" Hodila po mě zhnusený pohled a zamračila se. "Pro vás je to pan Damon nicko. Nemáte ani to nejmenší právo ho oslovovat jménem. Já mam titul, vy máte pouze střechu nad hlavou. A nemyslete si že mezi vámi o něco jde. Jste pro něj pouze výzva. Az vás dostane do postele, bude pro něj dívka, která by měla co nejdříve zmizet. Už vám říkal jak moc jste nádherná a jak nechce nikoho jiného než vás? To jsem si myslela. Nejste pro něj nic než další čárka v seznamu. Je mi vás líto že jste si myslela že mezi vámi může být i něco víc. A co si myslíte že dělá po večerech? Samozřejmě že je s vaší sestrou v pokoji a přidělává čarky u jejího jména. Damon už takový prostě je. Sukničkář který se neusadí. A vy jste jenom nicka, kterou bych mohla zašlápnout mím jehlovým podpatkem. Takže na něj zapomente a co nejdřív opustte jeho život. Je to pro vaše dobro." Něco na tom prostě bylo. Vím že můj Damon mě miluje, ale nic nevím o tomhle Damonovi. Nevím co cítí, nevím jestli to je jen kvuli tomu že jsem výzva a nevím vlastně vůbec nic.
Najednou mi to přišlo pravdivé, to všechno co řekla. Z oka mi unikla slza, kterou jsem se tak snažila zadržel a po ní přišl další. "Měla by jste se uklidnit. Damon už zanámi jde." Řekla a vystrčila své vnady ještě víc. Když se dotkla jeho ruka mého ramene, nemohla jsem jinak. Potřebovala jsem klid a hlavně být sama. Utekla jsem před jeho dotykem daleko do zahrady a s brekem pokračovala ještě dál. Běžela jsem lesem a o kroví jsem si potrhala šaty a pořezala ruce. Boty jsem ztratila už na začátku a nehodlala jsem přestat utíkat. "Eleno! Eleno co se děje!" Zeptal se mě Damon v mé hlavě. Sakra! On je se mnou pořád propojený! "Nic, nech mě." Okřikla jsem ho a zablokovala svou mysl.
Zakopla jsem o kořen a praštila se do hlavy o kamen. Ani jsem se nepokoušela vstát a ležela jsem na zemi. V hlavě mi pořád hrály Casandřina slova a každé vysvětlení pro to, že má pravdu.
Cítila jsem jak mi z hlavy teče krev. Nevnímala jsem to a poddala se svým myšlenkám, které mě ihned zavalily a já pod jejich náporem ztratila vědomí.
Probudilo mě pohlazení a když jsem otevřela oči seděl u mě můj Damon. "Co se stalo El?" Nebyla jsem schopná mluvit a jen jsemse dívala do jeho tváře. "Počkej tu. Řeknu Maríe kde tě má hledat a přivede ostatní ano?" To už se mi zase začali klížit oči a já se propadla do hlubin temnoty.
"Tamhle je!" Zakřičela María a tím mě probudila. Jako první se ke mě dostal Damon a zvedl mě do sedu. "Eleno? Eleno jste v pořádku? Slyšíte mě?" Ptal se mě a v očích měl strach a starosti. "Chci spát." To bylo jediné co jsem mu řekla a nechala se hladit jeho rukou. "Vy všichni pryč!!" Rozkázal a všichni odcházeli, až na Casandru. "Řekl jsem aby jste vypadly všichni, tim myslim i tebe!" Zařval na ní a přidržel si mě u těla. Casandra si odfrkla a nakonec odešla. "Damone." Zašeptala jsem a nechala se zvednout z té studené země. "Pššt. Klidně spi. Donesu vás do pokoje." Opřela jsem se o jeho hrud a zase usnula. Nevím čím to bylo ale byla jsem absolutně vyčerpaná.
Když mě položil na postel začal mi mokrým kapesníkem otírat malý čurek zaschlé krve z čela. "Děkuju." Zamumlala jsem a konečně otevřela oči. Po prvním pohledu do nich, mi bylo jasný že to co řikala Casandra neni pravda. Byla v nich starost a bolest. "Co se stalo? To mi nikdy nedělejte. Víte jak jsem se bál." "Měli jsme s Casandrou malou výměnu názorů... nebo spíš jsem poslouchala její názory." Nuceně jsem se zasmála a uklidnujícně jsem ho pohladila po ruce. "Nechcete vodu? Nebo cokoliv?" "Možná... možná bych chtělabýt chvilku sama." Potřebovala jsem vidět mýho Damona a uklidnqit ho, že jsem v pořádku. "Jistě." Věnoval mi polib na čelo a pak s usměvem odešel.
"Damone." Zašeptala jsem když zavřel dveře. Damon byl hned umě a starostlivě mě hladil po vlasech. "Víš že to nebyla pravda vid. To co ti říkala. Můžu ti to odpřísáhnout, protože to jsou moje pocity." Usmál se. Sedla jsem si a objala ho. "Vím. Ale jak to víš ty? Já jsem se před tebou uzavřela." "No, to je jedna z věcí comě Emily učí." Zasmál se a pevně mě objal. "Víš že kdybych mohl, tak jí pořádně vlepim! Divim se že si to neudělala ty." "Dámy se neperou." Zašepkala jsem.
Když jsem šla dolů aby všichni viděli že jsem živá a zdravá, viděla jsem Damona jak křičí na Casandru a vyptává se jí co mi říkala. "Aha, tak tamhle jí máme. Chtěla jsi na sebe upoutat pozornost ty malá káčo? To ti nedaruju, zašlapnu tě jako hmyz." Prskla na mě a já už jsem se neudržela a šla přímo k ní. "Přestante mi nadávat a schazovat mě." Řekla jsem jeste s menším klidem.
"Proč bych měla? Řekni mi ty nicko, co vůbec znamenáš? Myslím že by jsi byla ráda kdyby se o tobě povídalo aspon jako: ta co zametá. Říkala jsem ti at se mi nepleteš do cesty. Jsi jen ubohá holka co se snaží..." Nenechala jsem jí to doříct a vlepila jí pořádnou facku. "Tak. A ted bych byla ráda, kdyby jste na mě přestala otvírat vaši nevymáchanou pusu." Řekla jsem a s klidem jsem se otočila a šla dál. Byla jsem se sebou spokojená a štastne jsem se usmívala. "Tahle nějak sis to představoval?" Zeptala jsem se ho telepaticky. "Zvládla jsi to ještě líp." Zasmála jsem se a šla za Maríou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama