Desicion 2.díl

7. července 2014 v 22:42 | LinDee |  Desicion



Všude kolem Eleny byla temnota přerušovaná malými kužely světla, které šly z loučí. Byla jí šílená zima a při dopadu na tu ledovou zem, si asi zvrkla kotník. Nemohla nikam jít a i kdyby chtěla, tak neví kam. Před ní jsou tři tunely a jeden za ní, ten kterým přišla. Něco jí říkalo, že by měla jít do toho tunelu vpravo a do toho uprostřed. Nemohla se rozhodnout. Nejdřív chtěla jít do prodtřed, ale pak se něco stalo a ona si nebyla vůbec jistá.
Třásla se jako osyka a hrozně se bála. Slzné kanálky jí už vyschly a ona nevěděla, jak dlouho tam už je. Jediné na co myslela bylo, aby jí tu někdo našel a tajně doufala, že to bude Damon, protože to byl on, kdo ji chytil, když padala k zemi. Myslela jen na to, aby ji mohl slyšet. "Damone, pomoc mi. Prosím." Pomalu usínala, ale bála se toho. Co když se už neprobudí. Byla uplně ztuhlá a mrazem se nemohla ani hnout.
Damon ji zaslechnul. Slyšel její slabé volání o pomoc a hnal se za ní. Řítil se vpravo, vlevo, rovně... kamkoliv jen mu srdce ukázalo. Byla šílená zima. Bál se, jak je Eleně, musí mrznout a bát se. Pospíšil si a běžel jak nejrychleji mohl. Myslel jen na jedinou věc: Už pro tebe jdu Eleno, zachvilku jsem u tebe. Neboj se." Elena to všechno slyšela, ale myslela si, že je to jen výplod její fantasie. Dál nehybně ležela na zemi a upadala do spánku. Přestala i přemýšlet, ale jediné co jí drželo při vědomí, byl Damonův hlas, který slyšela jen ve své hlavě. "Šílím. Jak jinak bych tě mohla slyšet Damone?" Pomyslela si a lehce se usmála.
"Nešílíš Eleno, já tě taky slyším, jen neusínej prosímtě." To už ale neslyšela, protože se ponořila do těžkého spánku.
"Né. Eleno! Vstávej, nevím za jak dlouho u tebe budu! Musíš být vzhůru!" Nic. Žádná odezva, prostě nic. Přidal rychlost a vrhnul se do dallšího tunelu. Běžel tou cestou, jako by jí znal už celá století. Když vletěl do dalšího tunelu, zastavil se. Už mu nic neukazovalo kam jít. A pak jí zahlédnul. Ležela stočená do klubíčka a i ve spánku se šíleně třásla. Poklekl k ní a sáhnul jí na čelo. Byla jako led a tak si sundal svou koženou bundu a přikryl ji jí. "No tak. Eleno, vzbuď se." Hladil jí po vlasech a ona jemně zatřepala víčkama. "D-d-Dam-one." Položil jí prst na ústa, aby jí utišil a zahalil jí do své teplé aury. Další věc, kterou upíři dokážou. "Pššt, neboj se, bude to dobrý." Pomalu se přestávala třást a na tváři se jí vyloudil malý usměv. "Čemu se tak směješ Eleno? Tomu že jsi tu málem umrzla? Ty jsi blázínek."
Zasmál se nad tím a dal si jí k sobě tisknul. "Já jsem asi zcvokla." Zakroutil nad tím hlavou a usmál se na ní tím úsměvem, který vždy věnoval jen jí. "Nechápu, že mám tak dobrou představivost." "Eleno, já chápu že se ti o mě často zdá, ale tohle žádný sen neí. A myslím, že bychom od tud měli sakra rychle vypadnout, než nám tu umrzneš." Oklepala se a pochopila. "Co tady děláš? Jak ses sem dostal?" "Kathrin byl tak moc hodná, že když jsem jí slušně poprosil, dovolila mi tě jít hledat. Co bys řekla? Zachraňuju tě." Mrknul na ní a pomohl jí se zvednout. "Au." Zasišela, když došlapovala na levou nohu. "Co se děje?"
Vážně se o ní bál, ale snažil se to skrývat, přece si nemůže takhle pokazit image. "Asi jsem si při dopadu vyvrkla kotník, to nic." Damon si rozkousnul zápěstí a dal jí ho pod nos. "Né, Damone to bude dobrý." "Eleno, víš že jí do tebe můžu dostat nasilím. Takže jak to bude? Pij!" Vydechla a přisála se na ránu. ;Jeho krev byla tak sladká a tak dobře chutnala. Cítila se s Damonem nějak propojená a nechtěla to pouto přerušit. Pila dál a nevědomky k němu přilnula. Byly jako jedno tělo a zároven i jedna duše.
Celou tu dobu jí hladil po jejích jemných hnědých vlasech a užíval si jí. "Zachvíly ve mě žádná krev nezbyde." Na to se od něj odtáhla a zahanbeně koukala k zemi. "To tak skvěle chutnám?" Použil svůj posměšný hlas a zvednul jedno obočí. Byl prostě neodolatelny, ale Elena se od něj raději odtáhla a šla dva kroky před ním.
Damon už nevěděl kudy jít, ale zdálo se že Elena ví přesně. "Tak kudy Doro průzkumnice?" Odfrkla si a ukázala na levo. "Tudy." "Víš to jistě? Nechceš zavolat na pomoc Mapu?" Zasmál se a jeho úšklebek se ještě zvětšil. "Můžeš jít prozkoumat divočinu Diego a jít třeba tím tunelem vprostřed. Chybět mi nebudeš." Oplatila mu to a vydala se směrem, který předtímn určila. "Auč. To bolelo." Udělal bolestný výraz a pak se na ní mile usmál. Šli mlčky asi deset minut-né moc mlčky, Damon si pískal uvádějící znělku z Dory Průzkumnice- až dorazily ke světlu.
"Jdu první." Kývnul a chtěl se vydat na pospas světlu. Chytila ho za rukáv a vešly tam společně. Po chvíly začaly rozpoznávat tvary a před nimi se zjevila naprostá napodobenina Eleny, v dobových šatech a vlnitými vlasy. "Kathrin." Šeptly oba, ale Damon naštvaně a Elena se strachem. Postava se otočila a bylo na ní vydět zděšení, překvapení a taky maličko strachu. "Tatio?" Zatajila dech. "Né,né, já nejsem Tatia. Jsem Elena." Vykoktala to trochu ze sebe a nenápadně přimkla k Damonovi. "Kdo jsi, a co po mě chceš?" Vrčela už trochu vražedněji a rychle se k nim přibližovala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Komentáře

1 Kamun Kamun | 6. srpna 2014 v 14:52 | Reagovat

Super povídka ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama