Desicion 8.díl

11. července 2014 v 21:16 | LinDee |  Desicion



Pohled Eleny:
Běžela jsem dolů po schodech a zase jsem zapoměla že ten poslední je o něco vyšší. Spadla jsem Damonovi do náruče a hrozně jsem zčervenala. Zasmál se a pomohl mi vstát. "To jste se mě nemohla dočkat?" "Stejně tak jako vy mne že? Od kdy už tu čekáte? Neříkejte že od večeře." Zasmála jsem se též a urovnala jsem si šaty, které mi ráno přinesla Maria. Další z její výroby. "Ted jste mě prokoukla slečno." Nabídl mi rámě a já ho s chutí přijala.
"Chtěl bych vám ukázat moje druhé oblíbené místo." Otočila jsem se na něj a zamyšleně se koukla. "Proč druhé?" "Jelikož to první vám ukážu příště a takto vás nabudím k tomu, aby jste byla zvědavá a chtěla ho vidět. Tím pádem se mnou pujdete i příště." Nad tím jsme se oba zasmály a pokračovali dál. Došli jsme až k malé fontánce a sedli si na bílou lavičku co u ní stála. "Proč je to vaše druhé oblíbené místo?" Byla jsem zvědavá, vždyt to není ničím zvláštní. "Často sem chodí malé děti a lítají v ní. Cákají po sobě vodu a na tvářích mají ty nejsladší usměvy. Připomínám si tím své dětství, dobu kdy jsem se nad vším zasmál a neřešil žádné problémy. Jednou větou... Unik od reality zpět do dětství." Zasmál se a pokračoval. "Já vím, je to sentimentální, ale často mám chut se do té doby vrátit." Měl pravdu. V dětství bylo vše jednoduší a já po tom také toužila. A pak jsem dostala nápad jak se odreagovat. "Neni to vůbec sentimentální. Já s vámi souhlasím a proto mám pro vás návrh. Co si ted zablbnout jako malí?" Nečekala jsem na odpověd a sundala si balerýnky. Sukni jsem si vykasala a držela v jedné ruce, aby se nenamočily. Skočila jsem do fontánky a čekala na jeho reakci. "Vy jste vážně zvláštní slečno, a vaše nápady se mi velice líbí." Pronesl se smíchem a hned co si vyhrnul nohavice už stál u mě. "Co říkáte na to že by jste zmokla?" Nadhodil s šibalským usměvem a pozvednutým obočím "Ani na to nemyslete." Pohrozila jsem mu a začala před ním couvat. "Ale ano." Pokýval hlavou a začal po mě cákat. Vůbec na nic jsem nečekala a přidala jsem se k jeho hře. Když v záplavě vody a našeho smíchu jsem usoudila že víc mokrá být nepotřebuju, vyskočila jsem z fontánky a utíkala na kopec.
"Mě jen tak neutečete!" Volal za mnou se smíchem. Už už mě chytil, ale já se vždy mazaně vyvlíkla. Když jsem se dostala uplně nahoru, okamžitě mi to vyrazilo dech. Nebe bylo celé rudo-oranžové a mraky před sluncem ustupovaly. Nidy jsem neviděla krásnější věc. To už mě doběhl a zůstal stát těsně vedle mě. Nekoukal však na oblohu nýbrž do mého obličeje. "Větší krásu jsem neviděla." Pronesla jsem téměř bez dechu. "Musím s vámi nesouhlasit." Vyhrkl okamžitě a vysloužil si ode mě nechápavý pohled. "Pokud vlastníte zrcadlo, musí vám být jisté že každého okouzlite víc vy než nějaké slunce." Pousmála jsem se a najednou nebylo jasné kdo je rudější, jestli já a nebo obloha. "To říkáte každé slečně?" Nadhodila jsem a upřímně jsem se bála odpovědi. Jenže je to Damon a jeho smysl pro humor, takže mě zase překvapil. "Jistě, ale jen u vás to myslím vážně." Zasmál se a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho.
Tak ted je to jasné... nic rudějšího než mé tváře neexistuje. Rozběhla jsem se zase dolů a zakřičela: Myslíte že jste dost rychlí na to mě chytit? Většina dívek vám neutíká a nejsem si jistá jestli na to máte fizičku." Na nic nečekal a rozeběhnul se za mnou. Chvíli jsme lítaly mezi stromy a jindy pořád sem a tam. Jednou jsem se však otočila a on tam nebyl. Zkusila jsem to na druhé straně a to už mě do náručí chytil on a nepřestával si mě na sebe tisknout. Trochu jsem vyjekla a pak jsem se začala smát. Opravdu mě překvapil. "A co dostanu za výhru?" Zeptal se nevině. "Už jste získal nejlepší ráno vašeho života." Zasmála jsem se a lehce se mu vykroutila z obětí. Zaklepal mi na rameno a já ase točila. Vruce držel malou kopretinu a zastrčil mi jí za ucho. "Jste velice krásná." Zklopila jsem zrak a mířila zpět k fontáně, kde jsme si nechaly boty.
Šli jsme do haly a mířily k jídelně. Přišly jsme akorát na snídani. Kathrin mi "mile" držela místo a Damon si sednul naproti mě. Když už jsme dojedli tak jeho otec začnul zajímavé téma. "Dnes jsem vstal brzy a podíval jsem se z okna. Nějací dva lidi tam běhali jako malá děcka. Je to velice neslušné a nevhodné se takto chovat. Vypadali vyspěle a proto mě zarazilo když se chovali jako děti. Kdybych byl jejich otec hned bych jim vynadal!" Oba jsem se s provinilím usměvem a vykulenými oči na sebe podívaly a já měla co dělat abych se nerozesmála. "Jakyý ne to máte názor?" Zeptal se Kathrin. "Máte pravdu. Chovat se jako malé děti a lítat ráno v trávě je nezodpovědné. Měli by se naučit slušnému chování." "Ano, chovají se jako blázni!" Přidal se Stefan a Damon se smíchy zakuckal.
"Dnes si chci ukořistit sestru jen pro sebe panove. Snad vám to nebude vadit. Tak dlouho jsme nebyla spolu..." "Jistě odpověděli oba naráz a to už mě vlekla nahoru po schodech. "O co tady jde?" "Damon mě poprosil abych tě na celé dopoledne omluvila. Chce s tebou jít za Emily a já se potřebuju pořádeně nasytit." Mylsela jsem si že dnešek teda přežiju, ale pak se stalo něco co mi celý den zkazilo...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama