Desicions 5.díl

7. července 2014 v 22:51 | LinDee |  Desicion


"Kam mě to vedeš? Ptala se Elena a vytrhla se Kathrin z rukou. "Hádej Elenko? Jdu tě ohlásit jako mou sestru, která mě vyhledala, aby jsi tu mohla volně chodit bez zbytečných problémů. Měla by jsi mi být vděčná! Jsem geniální." Pochváila se sama a Elena nad tím jen zakroutila hlavou. "Vždycky jsi byla tak namyšlená. Nechápu co na tobě Damon viděl." Zašeptala poslední větu skoro neslyšně, ale velice hlasitě na upíří sluch. Kathrin se na ní prudce otočila s usměvem na tváři. "Přesně to, co vidí na tobě. Mou podobu. A přesně to, vidí teď na mě. To do mě se zamiloval a mě taky vždycky milovat bude."
"Tebe nenávidí, říkej si co chceš." Řekla, ale sama tomu moc neveřila. "Sama tomu nevěříš a snažíš se mě přesvědčit? Jsi jen má chábá kopie Elenko a proto se ke mě Damon zase vrátí. A teď už pojd, jinak si to rozmyslím a jen tak pro zábavu tě vysaju." Se stejným úsměvem jako na začátku se otočila a šla směrem k Salvatorovým.
"Dobrý den pane. Moc se omlouvám za mé vyrušování, ale zjistila jsem potěšující novinu." Poklonila se Panu Salvatorovi a čekala na odpověd. "Jistě slečno Kathrin, o co kráčí? Rád vám se vším pomůžu, pokud to bude v mých silách." Mile se na ní usmál a odložil svůj pohár. "Jde o to, že mě našla má sestra. Netušila jsem, že nějakou mám, ale rodiče nás rdělily, aby jsme o sobě nevěděli. A ona po mě pátrala, její adoptivní rodiče jsou již také po smrti a ona nemá kde a ani s kým zůstat. Mohla bych vás tedy požádat, jestli by jste jí k sobě nepřijal, tak jako jste přijmul mne? Vím že bych vás o to neměla žádat, ale je to má jediná rodina a já ji nechci znovu ztratit." Udělala ten nejsmutnější a nejprosebnější obličej jaký mohla.
Věděla, že neodmítně, ba naopak jí přizve s velkou radostí. "Jistě že. Rád bych jí pozval, bude nám všem ctí poznat vaši sestru a to pokud je stejně tak líbezná jako vy. Pozvěte ji tedy dál, moc rád se seznámím." Kathrin se mu poklonila a odešla ke dveřím.
Měli všechno dobře promyšlené. Vymslely celý příběh o tom, jak se dozvěděla o svém ztraceném dvojčeti a tak dále. Ví také jak mám mluvit a jak se správně slušně chovat. Poklonit se panu Salvatorovi a také mu poděkovat za jeho pohostinost. Byla obeznámena s veškeru sytuací která se v tu dobu děla a taky o všech rodiných i služebních vztazích. Elena musela vědět, jak se chovat ke šlechtě a jak ke služebníkům a to se jí moc nelíbilo. Chovat se ke služebným jako k póvlu není moc pěkné, ale bude se snažit chovat se podle norem.
"Pojď Eleno, pan Salvator tě zve do jeho sídla." Chovala se tak mile, až by jí to dokonce Elena uvěřila. "Děkuji vám Kathrin. Je to od vás moc pěkné, že jste se za mne přimluvila." To už jsme byly skoro u něho. "Říkala jsem ti, sestřičko, že mi můžeš tykat. Jsme rodina a ta spolu drží, takže nemáš mi vůbec za co děkovat." To už jsme byly u něho a on se moc mile usmíval. "Ale vám moc děkuji pane Salvatore. Jsem velice ráda, že jsem našla svu sestru a bez vašeho pozvání, bych musela odejít. Moc to pro mě znamená."
Udělala menší pokrle a pak se mu podívala hluboko do očí. Měl je stejně temné a stejně hluboké jako Damon, ale rty měl zase do puntíku jako Stefan a stejně tak milý úsměv. "Nemáte za co děkovat slečno..." "Elena, pane." "Nemáte zač slečno Eleno. Jsem rád, že jste se našly. Rodina především. Jste u nás obě dvě výtáni na jak dlouho budete chtít. Večer vás zvu na večeři i se svými syny. Buďte v jídelně v sedm a ted vám naše služebná Marie ukáže váš pokoj. Bude blízko pokoje slečny Kathrin, takže se nemusíte bát, že by jste od ní byla moc daleko. U večeře si rád vyslechnu váš příběh, jelikož příběh vaší sestry jsem už slyšel a byl moc zajímavý. Kdyby jste něco potřebovala Marie je tu pro vás."
Zaluskal a k nám přiběhla drobná žena s ne moc upraveným drdolem a vlídně se na Elenu podívala. "Děkuji vám." Kathrin zůstala dole s panem Salvatorem a Elena šla za Mariou. Ta ji odvedla do opravdu velikého pokoje, větší než měla Kathrin. "To je opravdu můj pokoj? Nemyslím si, že si zasloužím tak velký a výtečně zařízený pokoj." " Jste opravdu sestra slečny Kathrin?" Řekla posměšně a Elena se mírně zarazila. "Pardon, promiňte, nechtěla jsem vás nebo jí urazit." "Né, to je v pořádku, jen že si teprve zvykám na to že mám příbuzného. Je to velká změna." "Ano to jistě, ale bylo to ode mne sprosté."
Elena k ní přišla blíž a vzala jí za ruku. "V pořádku, nemusíš se stydět. Vím že jsi to tak nemyslela." Maria se usmála a vděčně na ni pohlédla. "Vážně si nejste moc podobné. Vy jste moc milá, madam. Slečna Kathrin by mě už jistě nechala vyhodit." "Toho se nemusíte bát. Já tohle v povaze nemám. Myslím že budeme dobré přítelkyně." To Maria nemohla ani čekat a tak se jí poklonila. "Bůh vám žehnej. A myslím, že pro vás mám nové šaty Tyhle vám moc sluší, ale mám pro vás jedny speciální. Budou se hodit k vaší pleti a štíhlé postavě. Donesu vám je před večeří a také vám donesu patřičné boty. Kdyby jste něco potřebovala, budu dole v hale. Nebo pro mě můžete poslat." "Děkuji Mario. Kdyby jste něco potřebovala vy, stačí za mnou zajít." Rozloučily se a Elena si šla sednou na tu obrovskou postel. "Jste to nejlepší, co nás tu mohlo potkat, slečno Eleno." Řekla a zavřela za sebou dveře.
Elena byla unavená a proto si na chvíly zdřímla. Když se probudila těsně vedle ní ležel Damon. Trochu vyjekla a posadila se. "Sakra Damone, víš jak moc jsi mě vylekal!" "Promin, ale jsi tak roztomilá když spíš!" Usmál se tím dokonalým usvěvem, který věnoval vždy jenom jí. Vydechla a odsunula své vlasy z tváře. "Kolik je hodin?" "Asi šest. Proč?" "Protože jdu se slečnou Kathrin, tvým otcem a bratrem a řekla bych že i s tebou na večeři. A dávej pozor. Zachvíly sem příjde Maria a donese mi šaty. Asi by jsi tu pak neměl být." Damon Elenu letmě pohladil po vlasech a přikývl. "Maria je moc milá a vím jak moc jsi byla hodná ty na ní. Moc si tě váží, už mi to stihla říct. Teda mímu starýmu já. Hned jak od tebe odešla šla za mnou. Byla pro mě jako sestra tak se nediv." Zasmál se a nepřestával sledovat Eleniny rty.
At mu Emily řekla cokoliv, tak Elena byla ráda. Její starý Damon byl zpět a takovýho ho má ráda. Ale nemohla říct, že se šíleně moc netěší na Stefana. Byla hrozně napjata že ho zase uvidí a nemohla se dočkat, ale snažila se to před Damonem utajit. Moc dobře jí to nešlo, protože to na ní Damon viděl. "Až tě Stefan uvidí, zešílí. Jsi nádherná a výjmečná." Bylo už kolem půl sedmé a tak se sebral k odchodu. "A ty?" Zastavil se těsně před oknem. "Co?" Elena trochu zčervenala a podívala se do země. "Taky zešílíš?" Zamumlala a pohled nezvedla. Damon se musel usmát. Bylo zvláštní, že by o to vážně stála. "Nech se překvapit." A zmizel. V tu chvíly se ozvalo zaklepání na dveře a v nich stála Maria s překrásnými šaty.
"Do toho se sama nedostanu, na to nejsem zvyklá." Stěžovala si Elena a přehrabovala se ve všech těch podšívkách. "Pomůžu vám." Zašvitořila a vrhla se k ní. Když byla Elena už oblečená Maria spokojeně povzdechla. "Pan Damon bude koukat!" Zašeptala a dál se věnovala Eleně. "Jestli chcete, mohly by jsme ty vlasy dát do nějakého drdolu nebo nějak svázat, ale vám sluší ty krásně rzpuštěné. Jsou tak rovné, že jim nic nechybí." "Děkuju ti Mario, moc jsi mi pomohla." "Tak pojdte, je pravý čas vyrazit. Jste nádherná." Usmála se na ní a scházely ze schodů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama