I am Jade, and I am Supernatural 1.díl

7. července 2014 v 0:14 | LinDee


Pohled Jade:
Všude byla ticho. Lidé už byli zapdalí ve svých movitostech a zřejmě koukali na televizi, nebo si dávaly koupel s předraženou pěnou nebo mořskou solí. Všechna okna postupně zhasínala, ulice se zdály tmavější a nebylo slyšet nic než cupitající tlapmy krys a mrštných koček, které si zaplňovaly žaludky.
Pro normálního člověka by to bylo strašidelné, ale né pro mě. Jsem Jade Preston a vidím aury. Kdyby to bylo všechno co umím, pořád bych byla normální člověk. Je toho samozřejmě víc. Pokud nebudu brát v úvahu moji dokonalou schopnost střílet, mou dokonalou ohebnost a rychlost, nebo snad vypitím patnácti panáků bez zvracení, zbívá jen jedno.
Moje tetování.
Jednou je obrovské a porduhé zas tak titěrné že ho sotva zahlídnete. Nikdy není stejné ale vždy dělá jednu věc. Informuje mě... Dobře, taky i lidi kolem mě. Když mě někdo vytočí- jako třeba Sally, když mi nechtěla prodat pivo- dokáže se mi rozrůst přes celé tělo. Vyjadřuje můj postoj a moje prožitky. Ale to pořád není to nejdůležitější. Brání mě.
U normálních lidí ( což je brutálně nudný stereotip), když máte vytetovanou bouchačku za pasem, tak tam prostě navždy zůstane. Jenže když se objeví mě, jsem schopná i použít. Do háje, zním jako nějaký podělaný X-man. Grrrr. Prostě si ji představím a ona se mi objeví v ruce. Takže jem vlastně vždycky ozbrojená i když ty ani netušíš.
Dobře, pochybuju že to vyznělo líp, ale co na plat. Tak at se vrátím k to mu důležitému.
Byla tma, ale z dálky se něco přibližovalo. Nebyla jsem si ještě jistá co, nebo kdo to je, ale nebyl to zrovna hodný. Zaměřila jsem se radši na barvu která se vznáčela kolem něj a hned jsem se osypala. Bylo to temné, zlé a chtělo to zabíjet.
Panovala kolem toho černá barva s fialovými odlesky, což značilo že to má jsitý cíl. A to zabíjet. Napřáhla jsem zbraň. Čekala jsem až to příjde blíž, nepotřebuju přece plýtvat nábojema. Nejsou normální... Super už to tu máme zas!
Takže nic kolem mě neni normální at už tu debatu máme z krku. Ty kulky zabíjí cokoliv. Démona, ducha, přízrak, člověka, fantoma, uklízečku co vám vykrádá ledničku když má uklízet... Prostě vše do čeho se trefíte, pokud dobře míříte.
Čekala jsem až to teda přistoupí, ale nemohla jsem se donutit nezkoumat tu zvláčtní barvu. Tolik mě to uchvacovalo. Jak se ta černá mísila v pořád hutnější a fialová jen tak lehce problouvala kolem... Nezdálo se to na ducha, tohle bylo rafinovanější, temnější. Hádám že buď fantom nebo demon. Je to tak pade na pade, jenže s mojím štěstím to bude godzila nebo lítající prase. Usmála jsem se nad mým hloupým uvažováním a natáhla kohoutek. Připravena k palbě na rychle pohybující se bod.
Ucítila jsem vítr na tváři a moje rudé vlasy mi vlály přes obličej. Každý večer si říkám že si je dam do culíku, jenže jak jinak než na to zapomenu. Možná to podvědomě dělám schválně, jelikož Bůh ví, že v ohonu vypadám jak imbecil. Navíc když jsou rozpuštěný, vypadám víc rebelsky a sexy.
Všimli jste si jak často odbíhám od tématu? Ne? Nevadí.

Postava šla dál. Něco hledala. Nebo spíš někoho. Koukalo se to přímo na mě, ale jakoby mě to ani koutkem oka nezahlídlo. Čekala jsem kdy konečně zareaguje, ale ono nic! To si snad dělá srandu ne? Normálně se za mnou kluci jen otáčí a tenhle protivej demon si mne ani nevšimne? Tak to jsem teda uražená.
Zapískala jsem a nechala ruku se zbraní padnout k boku. "Hej ty chodící troubo! Koukáš přímo na mě! Potřebuješ ještě jinej ukazatel? Nejlépe světelnej?" Milovala jsem to popichování, byla to pak mnohem větší zábava když se doopravdy snažili.
Konečně si mě všimnul a rychle se ke mě rozeběhnul. Když byl asi dva metry ode mě, zasáhla ho kulka a on se svalil na zem. Otočila jsem se směrem odkud to přišlo a zanaříkala. "Copak mi nenecháte ani trochu zábavy? O co se vůbec snažíte? Tenhle je můj, nejděte si svýho!" Vytasila jsem zbraň a mířila na konečně se zvedajícího démona.Zuřil ještě víc. Měla jsem jim snad poděkovat? Ani mě nehne.
"Co to děláš ženská! Může tě zabít!" Řval na mě ten fešák v sexy kabátu. Byl otravnej. "Bavím se a dělám svojí práci. Takže můžete zase jít. Tohodle zvládnu." Zasmála jsem se a provedla můj otáčivý kop, který ho trochu odhodil do zadu. Jenže pak tvrdě vyrazil vpřed a shodil mě na zed za mnou. Viděla jsem jak se do toho chtějí zapojit ti dva slaďouši, ale rychle jsem je zastavila. "O něco se pokusíte kluci..." Vyhnula jsem se jeho snaze dát mi pěstí. "... a hned jak zabiju jeho, zabiju i vás!" Zavrčela jsem na ně.
Ten starší jen pozvednul obočí a opřes se o hlaveń pušky. Moje zábava byla téměř u konce. Vlasy jsem měla spocené přilepené na čelu a démon už byl unavenej. Žádná legrace. Vytáhla jsem schovanou pušku a namířila mu přímo na čelo. "Tím ho nezabiješ!" Slyšela jsem radu od publika. "Vsadíme se." Zmáčkla jsem spoušť a démonův mozek se rozletěl do všech stran.
Pro dnešek mám padla, necítím že by se dnes ještě někdo objevil. Otočila jsem se k těm klukům. Vypadali hodně překvapeně, ale zdáli se mi známí. "Ještě nějaká rada pane chytrej. Rozumím svý zbrani, věř mi." Uznale kývnul a šel pomalu ke mě. "Kdo jsi?" Já se mu mám svěřovat? "Můžu být svatý Benedikt a tobě do toho stejně nic nebude." Ten mladší se zasmál. Zjevně je fajn, když jeho bratrovi někdo setne hřebínek.
"Jsem Dean a tohle je Sam... Winchester." Ohh. Winchestrovi. Už vím odkud je znám. "Tak to máme pár stejných přátel." Uklidila jsem pistol a nechala ji zmizet. "Vážně? To by mě zajímalo koho. Nikdo nikdy nezmiňoval šílenou potetovanou holku co má zbraň na démony." "Víš že klidně stačilo to dostat z toho chlápka pryč." Stěžoval si najednou Sam.
"Hele Samy, povím ti jednu věc. Kdybych toho démona dostala pryč, ten člověk by stejně zemřel, ale pokud chceš, zkus si zahrát na sestřičku a zkus mu ten mozek narvat zpět. Třeba má ještě šanci."
"Jak jsi to mohla vědět? Třeba by..." Aggh. Pořád hledá něco aby měl pravdu. Tak jinak. "Bože! Říkali že ty jsi ten chytrolín. Fajn takže takhle kluci. Jsem Jade, tohle tetování neni jediný co je na mě naprosto parádního. Vidím aury, vidím co je ve člověku a vidím jestli je živej. Taky například vím že tady Dan měl potíže se srdcem... které znenadání zmizeli... Hmm o tom mi musíš povědět. Takže... Rozumíme si?"
"Dean." Zašeptal nazlobeně.
Pak mlčeli, na to neměli co říct. To je dobře, nevím jak bych to s nima zvládla. "Kdo je ten stejnej známej?" Už jsem zmínila jak odbíhám od tématu?
"Po teď? Jack Daniels." Otočila jsem se na patě a mířila k jedinýmu otevřenýmu baru v tomhle zapadákově. "Tak dete nebo čekáte na kočár? Jo a Dane! Patíš mi rundu, za to že sis steřlil první." Oba se nakonec dali do kroku i když pořád mrmlali. "Je to Dean. D.E.A.N Dokážeš se to naučit nebo to umíš jen se zbraní?" Nevychovanec jeden. "Já to umím se spoustou věcí kamaráde. To ale neznamená že bys měl vědět o čem všem je řeč. Teď pohni zadkem, musím si ještě předělat tetování."
Nečekala jsem na ně, nebo jsem jim nevysvětlovala o co jde. Ale musela jsem se smát těm jejich protýhlým obličejům. Nechala jsem tetování se smrsknout do normální velikosti a do stejného tvaru, který nosím po ulicích. Aby si toho nikdo nevšimnul. Usadila jsem se za bar a čekala na ty dva opozdilce. Tohle bude dlouhý večer.

Dodatek: Ahoj. Startuji nový blog, snad se vám bude líbit a zanecháte komentáře. Děkuju LinDee :*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Komentáře

1 Alexis8301 Alexis8301 | Web | 10. srpna 2014 v 12:51 | Reagovat

Jade je poriadny kvietok :D Ale konečne niekto, kto pri Deanovi nepadá do kolien. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama