Love Game 14.díl

20. července 2014 v 13:16 | LinDee |  Love Game




Ležela jsem v posteli a v náručí jsem držela plyšáka, kterýho jsem dostala od mamky. Nechala mi poslat dárek. Dostala jsem k němu ještě peníze, ale ty jsem úplně pustila z hlavy. "Děkuju že jste pro mě udělali tu oslavu, byla úžasná" Damon skočil do postele za mnou a v rukou držel nějaký dopis. "Žádný problém. Jsem rád že se ti to tam líbilo. Ale... Tohle mi pro tebe dal Max. Mám ti to dát." Opatrně jsem si to vzala a koukala se Damonovi do očí. "Neboj, bomba to asi nebude! Tak si to otevři. Asi se půjdu mezitím osprchovat." Kývla jsem a dala se na rozbalování obálky.
"Eleno.
Přeju ti všechno nejlepší k dvacátým narozeninám. Už je z tebe doopravdy velká holka. Chtěl jsem přijít, ale nechtěl jsem ti kazit oslavu. A hlavně jsem se ti chtěl omluvit. Víš že se slovama mi to moc nejde, ale dokážu se vypsat, tak to zase zkouším.
Miluju tě. Ať jako kamarádku, nebo jako přítelkyni. Ale pořád je to láska. Neumím si představit že bych tě neměl a všechno hnusný co jsem ti řekl mě mrzí. Jasně že jsem věděl že ho miluješ a věděl jsem to od začátku. Neměl jsem na tebe tlačit nebo ti říkat že vám to s Damonem nevydrží, ale bojím se tě zase vidět zraněnou. S Caroline jsem taky začal chodit jen, abys žárlila a abych ti mohl být stále blízko a moc mě ten podraz mrzí.
Až bude po sázce, nebo až mě budeš potřebovat, prostě si mě najdi. Ty víš kde. Budu tu zase pro tebe. Já vím, jen jako kamarád! Takže hodně zdraví, štěstí a lásky. Ze všeho nejvíc si přeju, aby ti Damon řekl tu otřepanou frázy, kterou ty si ale slyšet zasloužíš. Přeju ti, aby ti řekl že tě miluje. A přeju si, aby to byla pravda.
Max.
Plakala jsem. Vždycky mě dokázal dojmout, ale tohle... Vzdával se mě jen abych byla šťastná. Slyšela jsem že Damon už vypíná sprchu a tak jsem si setřela slzy a dopis uklidila zpět do obálky, kterou jsem položila na stoleček. Sedla jsem si ke klavíru a začala hrál mou skladbu, jenže jsem zase měla blok. A tenhle je jiný, úplně jiný než ten předtím. Tady jde o Damonovu lásku ke mě. Miluju ho, ale co se pozítří v poledne stane? Co se stane až nám vyprší sázka? Přijdu o něj. A tentokrát už úplně.
"Děje se něco?" Zeptal se a položil své horké dlaně na má ramena. "Ne. Vlastně ne." Nechala jsem ruku volně položenou na klávesách, ale nic. Nebyla jsem schopná se uklidnit a v hlavě mi hrály jen zběsilé směsice tónů. "Nelži mi. Poznám to na tobě a navíc. Nehraješ, máš blok." Políbil mě do vlasů a já se mírně uvolnila. "Máme jen dva večery. Pak je konec." Byla jsem v háji. Nevěděla jsem jestli mám hystericky brečet, nebo řvát, nebo být naprosto v klidu. "Já vím." Uznal a otočil mě čelem k sobě. "A jsi s tím smířený jak vidím. To ti to vůbec nevadí?" Zeptala jsem se jemným hláskem, skoro šeptem a zadržovala tak slzy. "Jasně že mě to mrzí El, ale dohodli jsme se." Kývla jsem ale moje srdce bylo roztříštěné jako kusy skla. "Jo. Každý se vrátíme ke svému životu." Vstala jsem a došla do postele.
Lehla jsem si úplně na kraj, jen abych se co nejvíc distancovala. "No tak Eleno. Sama jsi říkala že víš že to jinak ani fungovat nebude!" "Ano, ale myslela jsem si, že ti to možná bude víc vadit." Zasmál se ironicky a lehnul si taky. "Kdybys věděla jak moc mi to vadí, tohle bys neřekla. Nevíš co cítím." Ostře jsem se otočila a koukala do jeho přenádherných očí. "Možná proto že mi to nikdy neříkáš!" Vstala jsem a odešla z pokoje. No to se celý ten večer nakonec vyvedl.
Sedla jsem si dole v obýváku k oknu a s pláčem jsem se koukala z okna. On nikdy nebude můj. Nikdy mě nebude milovat. Proč se pořád snažím, když to nemá smysl? On má svůj život a já svůj, a to se nezmění.
Při dotyku jeho dlaní na mých ramenou jsem sebou trhla ale neotočila jsem se. "Eleno. Pojď spát." "Budu spát tady." Sednul si vedle mě, tak že jsem na něj byla natisknutá a cítila jsem každý jeho sval. "Nikdy jsem se nikomu nesvěřoval ohledně svých pocitů, to víš.Je pro mě těžký o tom mluvit, ale musíš mi věřit, že to jak mě bolí, tohle všechno opustit, je neskutečný. Jsi moje kamarádka tak dlouho, že si teď už neumím představit život bez tebe. A to, co jsme spolu zažily, to bylo... nejúžasnější co se kdy mohlo stát. Mám tě moc rád Eleno. Budu trpět když se na tebe jen někdo špatně podívá. Ale teď už pojď spát." Setřel mi slzy a vzal si mě do obětí. Věřila jsem mu, každé slovo. Fajn každé druhé- pořád je to Damon.

V posteli už jsem si lehla těsně k němu, tak blízko, div jsem se do něj nepropadla. Počkala jsem až vytuhne a bude v tvrdém spánku. "Miluju tě Damone. Miluju tě." Zašeptala jsem a cítila se volná. Řekla jsem to. Podvědomě to vědět musí.

Pomalu jsem otevřela oči a dívala se přímo de těch jeho. "Dobré ráno. Jak dlouho tu takhle ležíš?" Zeptala jsem se a zívla. "Asi půl hodinky." "Proč jsi nevstal?" Usmál se a pohladil mě po tváři. "Nechtěl jsem tě vzbudit." Dala jsem mu rychlou pusu na čelo a utekla jsem do koupelny.
"Co kdyby jsme si dneska vypnuly mobily. A byly by jsme jenom spolu. Však víš, poslední den a tak..." Vyndal si telefon a s vypnutím ho hodil do tašky. Byla jsem ráda že můj nápad nezavrhnul a tak jsem napsala mamce a Bonnie že dnes nebudu na příjmu a taky ho uklidila. Naše snídaně spíš představovala oběd, jelikož bylo už kolem druhé odpoledne, ale nějak jsme to neřešily. "Tak co budeme dělat?"
Zeptal se, když mě rukou hladil po stehně, takže jasně věděl co on chce dělat. Dala jsem svou ruku na tu jeho a popojela s ní víš. "Aha, takže tohle." Usmál se, naklonil se ke mě a přivlastnil si mé rty.Stáhnul si mě, na sebe obkročmo a tisknul si mě k sobě tak pevně, div jsem popadala dech. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a natlačila svou pánev k jeho tělu. Polibky náhle mířil níž. Jazykem a rty putoval po mém krku a k výstřihu, těsně nad košíčky mé podprsenky. Vzdychala jsem propínala se a vracela mu vše tisíckrát. V našem aktu náhle nebyla stopa po dravosti, spíš to byl příslib věčnosti, vzpomínek a oddanosti.
Líbilo se mi to. Milovali jsme se dlouze a intenzivně. Žádná touha se tomuhle nevyrovnala. I kdybych sto let žíznila, radši bych si vybrala jeho než litry vody. Kdybych hladověla, vybrala bych si jeho, než kila jídla. A tomuhle se lidi říká láska. Místo svobody si vyberete věčné zatracení v neopětované lásce ke němu. Ten den, jsme nedělali skoro nic jiného. Jen jsme se milovali- kdekoliv, líbali- snad všude, a mazlili- jak nejvíce to šlo. Celý den jsme byly naprosto nazí, omotaní maximálně v lehké dece nebo prostěradlu. Chtěla jsem z něj všechno, protože zítra ráno vše skončí. Hned co odejde z těchto dveří. Už při té myšlence jsem se k němu přimknula víc, byla jsem jako klíště. "Mám žízeň,dojdu pro pití." Zašeptala jsem a vymanila se z jeho objetí. "Jdu s tebou." Zamyslel se a pak se zasmál. "Co je?" "Ale nic, jen mě něco napadlo." Nechala jsem to být a uvázala si prostěradlo pevněji.
Dole jsem sáhla do skřínky a vyndala dvě skleničky. "Chceš perlivou citrónovou, nebo neperlivou malinovou?" "Hmmm." Řekl s přimhouřenýma očima a ukázal na citron. Nalila jsem nám a ihned jsem vypila obsah skleničky. "Žíznivá?" Zeptal se se smíchem a šel hodně blízko mě. "Jo, po třetím kole už mi vyprahlo." Zasmáli jsme se a oba jsme věděli k čemu tohle směřuje. K čtvrtému kolu. Vzal mě za boky a posadil mě na kuchyňský stůl. Začal mě hladově líbat a já se mu ani v nejmenším nebránila. Bála jsem se že mi zmizí. Chci si pamatovat vše, do posledního detailu a on to viděl stejně. "Řekneš mi na co jsi myslel když ses nahoře tak usmíval?" Zeptala jsem se, když jsem byla schopná polibek přerušit. "Nato, jak moc by ti to slušelo na tomhle stole." Zavrněl mi do ucha a následně skousnul můj lalůček až jsem se zachvěla. "Takže sis to celou tu dobu plánoval." Zalaškovala jsem a on mě jen strhnul pod sebe a strhnul ze mě povlečení.
"V podstatě ano. Nech přijít o žádný kousek z tebe." Zajela jsem mu prsty do vlasů a dál se naše konverzace nerozvíjela..... Po dalším z našich vášnivých aktů jsme se přesunuly do obýváku a tulili jsme se k sobě pod tenkou přikrývkou. "Večer zajdeme do Grillu, musíme se ještě poradit o té naší sázce." Zamručel s hlavou zarytou v jamce mého krku. "O čem se chceš bavit.?" "V dohodě bylo to, že se k sobě pak budeme chovat zase stejně hnusně jako předtím, ale oba víme že to tak dál nepůjde. Dohodneme se na změně." Kývla jsem a políbila ho na hruď. "Myslím že jsme ti nejlepší kamarádi na světě a nic to nikdy nezmění." Zamumlala jsem s tím, že jsem cítila tíhu těch pravdivých slov. "Přesně tak." Aby jsme si odpočinuly zapnuly jsme si televizi, ale ani jeden z nás nevnímal co vlastně dávají. Oba jsme byly zabraní do našich myšlenek, a ty moje obzvlášť bolely. Ale já se nechtěla zaměřovat na tohle, chtěla jsem vzpomínat na to co se stalo, na naše chvíle, tak, aby jsem na ně nikdy nezapomněla. Aby se mi vynořily v hlavě hned jak uvidím svou postel, červenou stužku, nebo tohle prostěradlo...
Láska z nás dělá šílence a já myslím že budu potřebovat odbornou pomoc, patřím do blázince.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama