Love Game 17.díl

20. července 2014 v 13:20 | LinDee |  Love Game



Fajn... Pusť ho." Otevřela dveře a v nich stál úplně bledý Damon s kruhy pod očima. "Nechám vás tu o samotě." Zašveholila mamka a já jen přikývla. Když odešla, Damon se ihned dostal k mé posteli a koukal na mě jako na zjevení. "Jsi v pořádku? Bolí tě něco?" Měla jsem chuť se jeho starosti zasmát, ale udržela jsem se. "Jsem v pohodě." Pak bylo ticho, jen jsme se na sebe dívali. Damon zhluboka oddechoval a posunul svou dlaň na mou ruku, až jsem dostala husí kůži. Bože Damone, kdybys tak věděl... "Víš jak jsi mě vyděsila? Přijel jsem za tebou domu, abych se ti omluvil a tvoje mamka mi řekla že nikoho nepustíš dovnitř, že jste se pohádaly. Ale já jsem tě musel vidět. Neodpovídala si a pak přestali HRÁT písničky a nic nebylo slyšet. Bál jsem se o tebe... Vyrazil jsem dveře a uviděl jsem tě tam ležet a z hlavy ti tekla krev." Zakroutil hlavou jakoby chtěl tu vzpomínku setřást a olíznul si své suché rty. "Málem jsem z tebe dostal infarkt. Máš tušení co by se mohlo stát kdybych tam nepřišel? Mohla si vykrvácet." Byl naštvaný. Sakra naštvaný!
"J-j-já... Děkuju. Nevěděla jsem že to ty jsi mě tam našel." Nechtěla jsem říct zachránil, nechtěla jsem si připustit že jsem mohla zemřít. Smrt je tak konečná. "Neomlouvej se, spíš mi slib že to už nikdy neuděláš. Vystrašila si mě k smrti." Vzal mou ruku a políbil její hřbet. Celá jsem pod tím malým gestem roztála. "Damone... já jsem se ti taky chtěla omluvit. Máš pravdu, domluvily jsme se na tom, že po konci sázky bued vše normální. Tk jako dřív a já to musím respektovat. Neměla jsem právo žárlit." Zastavil mě. "Ne já se ti chci omluvit. Neměl jsem ti nic takovýho říkat, jsi má nejlepší kámoška a já nevím co si bez tebe počnu." Zakroutila jsem hlavou a zasmála se.
"Ne Damone. Bonnie a Ben měli pravdu. Tohle je pro mě ještě horší. Nemůžu s tebou být kamarádka zatímco se spolu nemůžeme bavit, a ty budeš líbat jiné holky. Tohle nezvládnu. Měla jsem ti to říct dřív... Nedokážu s tebou být jenom kamarádka. Už tak dlouho tě miluju a všechno jsem kvůli tomu opouštěla. Mohla jsem jet na Floridu na před vysokoškolský program, ale zamítla jsem jen abych strávila poslední měsíce školy s tebou. Miluju tě asi od mých osmi let! Sakra a jak moc to bolelo když jsi mě poprvé opustil. Ale já to nechci zažít znova, nemám na to sílu. Za všechno ti děkuju Damone, za každičký okamžik s tebou, za mou závhranu, za každý tvůj polibek, ale je konec. Bude lepší když se budeme ignorovat, všechno bude v pořádku a já si zvyknu na život bez tebe." Chtěl něco říct, ale já ho utnula. "Ne Damone, mlč... Je to pro mě těžký, ale být s tebou je ještě těžší. Přeju si, aby jsi mě už nenavštěvoval, aby jsi na mě byl stejný jako minulých pár let. Nechci aby jsme byly přátelé..................A ted jdi." Šeptala jsem a z očí se mi valily slzy velikosti kroupů. Jak trěžké bylo mu dát doopravdy zbohem. "Eleno..." "Prosím Damone. Běž." Tvář měl staženou bolestí ale vstal. U dveří se na mě naposledy podíval a i na jeho tváři se blýskala slza. Pak zavřel dveře a tím ukončil mé čekání na Petra Pana. Už víc nebudu ta osamocená holka s láskou v srdci.

Po dvou týdnech ve škole jsem si už pomalu začínala zvykat. Damona jsem si už nevšímala, a on na mě ale pořád koukal. Snažila jsem se žít dál, ale každý pohled na něj mě bolel. Často jsem se přistihávala jak prstem hladím malé písmeno D a doma se často koukám na naše společné fotografie. Nemůžu ho nechat jít. Sakra vždyt já mu ještě nedala to jeho triko v kterém pořád spím! Jsem hrozná! Říkala jsem že jdeme dál, ale jsem to já kdo lpí na všech těch věcech. "Eleno, tohle mě štve." Otočila jsem se na Bonnie, která mě probodávala pohledem. "Co tě štve?" Nechápala jsem. "Trápíš se. Pořád ho miluješ ale nevěnuješ mu skoro ani jeden pohled! No tak, usmiřte se." Ironicky jsem se zasmála a píchla do rozvařené těstoviny.
"Nebyla jsi to ty kdo říkal že mi to bude ubližovat víc? A měla jsi pravdu. I když ví co k němu cítím, nic neudělal." "Neměla jsem pravdu fajn! Neměla! A nic neudělal protože jsi mu to zakázala a každý den děláš jakoby ani neexistoval. Eleno, běž za ním." Zakroutila jsem hlavou. "Copak se ti ho nezželý když vidíš jak se na tebe dívá? No tak... Udělej to pro sebe." "Ne! A dost Bonnie! Celou dobu jsi mě nutila at si ho nevšímám nechtěla jsi abych s ním byla!" "To jsem netušila jak moc ti to ublíží!" "Ale já už to nechci Bon! Nechci aby mě udržoval v naději že mě márád a nakonec mě opustí kvůli tý pomatený blondýnce! A dost! Nechci se s tebou o tom hádat, jdeme na ten seminář.Bude nějaký vystoupení a psychologické tentononc." Zvedla jsem se a s tácem jsem odešla k okýnku. Omylem jsem narazila do Damona. "Promin." Řekla jsem rychle a položila tác. "Eleno..." Rychle jsem tekla ještě než dokázal cokoliv říct a snažila jsem se udržet pohromadě. Nemohla jsem bez něj ale ani pořádně dýchat.
Celé to psychologické vyprávění mi lezlo krkem. "Když se vyjádříte ze všech svých pocitů bude vám lépe, budete se cítit volní. A to platí i s obavamy. Chtěl by se někdo vyjádřit? Mikrofon bude váš." Bylo uplné ticho a pár lidí se jen uchechtlo. "Vážně nikdo?" Pak se ozval ten koho bych nikdy nečekala. "Já bych šel." Damon se zvednul a všichni si začali špitat. Mé srdce sse zastavilo a čekalo jen na jeho slova. "Prosím, mikrofon je váš."
Damon ho vzal do ruky a navázal se mnou oční kontakt. "Tohle je asi jediný způsob jak ti všechno říct Eleno. Odtud totiž nemůžeš utíct, jelikož východy hlídají profesoři." Pár lidí se zasmálo, ale on to nijak neřešil. "Choval jsem se jako kokot." Učitelka něco zamručela a Damon se ihned omluvil. "Pardon, ale je to pravda paní Boriová. Choval jsem se jako kokot a mrzí mě to. Jsi ta nejlepší holka kterou jsem kdy poznal. Jsi milá, krásná, chytrá, užasná a wow... v posteli jsi dračice." Lehce jsem se uchcechtla a profesorka zase něco přihodila. "Nikdy jsem nepoznal nikoho lepšího. A nikdy jsem k nikomu necítil to co k tobě. Vždycky jsi pro mě byla ta nejlepší kamarádka a zastávala se mě před mým otcem, i když jsi pak za to dostala. Nikdy se za to nepřestanu stydět. Jsi jediná které jsem kdy dal takový polibek, ten v jídelně, ten v autě, ty v posteli. Panebože těch ale bylo!" Nevěděla jsem co mám dělat, byla jsem v rozpacích. Ale musela jsem se usmívat, nešlo to jinak. "Pamatuju si každou situaci kdy jsem tě rozesmál, nebo jsem tě rozbrečel. Pamatuju si dokonce můj první polibek. Byl s tebou. V šesté třídě na maškarním plese. Nikdy jsem po někom netoužil tak jako po tobě i když jsi šla za nějakou lesní příšeru...... Takže musím ti neco říct. Miluju tě Eleno Gilbertová. Miluju tě už od třetí třídy a ty dva týdny co jsme spolu byli, byly ty nejkrásnější. Promin mi. Všechno. I když si to nezasloužím, ale já nejsem schopný bez tebe dál být. Miluju tě."
Byla jsem celá roztěkaná. Nevěděla jsem co říct, nebo co udělat. Všichn pískali a tleskali, nebyla jsem schopná ani vstát, slyšela jsem jen tlukot svého srdce. Tohle nemůže být pravda. Damon seskočilz podia a mířil ke mě. Vzal mě za ruce a vytáhnul mě do stoje. "Co mi na to řekneš?" Napadla ma jediná věc. "Byl to hejkal....... Ta lesní příšera." Zasmál se a vroucně mě políbil. Dav začal tleskat a výskat ještě víc. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a on si mě k sobě tisknul jako zuřivý. Slzy mi nepřestali téct. Byla jsem šťastná, neskonale šťastná a nemohla jsem se přestat usmívat. "Miluju tě." Zašeptala jsem a získala jsem za to další polibek pod líčko, tak že mi slíbnul horkou slzu. "Já tebe taky. A budu ti to říkat každý den aspoň třikrát jen abys na to nezapoměla. Už nikdy mě neopouštěj." Nevnímala jsem dav kolem sebe chtěla jsem být jen jeho a to se mi i splnilo.Do konce besedy zbývalo jen pár minut a já je strávila, schoulená v jeho náručí a líbajíc jeho nádherné plné rty. "Miluju tě." Vždy když to řekl musela jsem se usmát, bylo to jako sen. "Dnes jsi mi to řekl už čtyřikrát vyčerpal si limit." Zasmála jsem se a on vzal mou tvář do dlaní. "Miluju tě, mluju tě miluju tě. Na tohle žádný limit neni." Ano, tohle vážně musí být sen, protože je to ještě krásnější než jsem si představovala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Komentáře

1 veRča veRča | 11. února 2016 v 21:31 | Reagovat

Abych pravdu řekla, to s tím hejkalem bylo to nejlepší, co mohla říct....ještě teď se válím smíchy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama