Love Game 3.díl

20. července 2014 v 12:58 | LinDee |  Love Game




Ráno mě vzbudil budík přesně v půl sedmí a já se vyškrábala z postele. Rychle jsem si dala sprchu a všechno si připravila. Byla jsem tak moc nervózní, následující dva týdny strávím v Damonově společnosti. V podstatě jen v Damonově společnosti. Namalovala jsem se a díky Maxovu včerejšímu povzbuzování a razení, jsem si oblíkla něco vyzývavějšího. Řekněme že můj top má výstřih větší než kdy jindy a džíny mě obepínají tak předně jako bych na sobě měla legíny. Vzala jsem si boty na podpatku a vypadala jsem najednou tak nějak jinak. Starší, víc sexy... Prostě Maxův typ. Zasmála jsem se nad tím a vzala si věci. Když jsem přišla dolů, mamka si mě prohlídla a pochválila mi to.
"Takže je v tom nějaký chlapec co?" Chvíli jsem váhala jestli jí to řeknu, ale nakonec jsem se rozhodla že ano. "No... my teď spolu s Damonem, tak trochu randíme. Od včerejška." Ale za dva týdny je konec. Chtěla jsem dodat, ale pak jsem radši jen polkla. Mamka se usmála a pohladila mě po ruce. "To je super! Ale né že až tu nebudu, budete vyvádět nějaký hlouposti!" Zasmála jsem se přímo od srdce. "Toho se za žádných okolností neboj. A v kolik odjíždíš?" "Zítra kolem třetí odpoledne. Stihneme společný oběd." Rychle jsem do sebe naházela snídani a vymýšlela plán jak Damona nejvíc štvát.
"Damon už stojí na cestě." Zvolala mamka a hodila mi kabelku s učením. "Díky mami, čau." Rozloučila jsem se a pomalinku šla k autu. Vystoupil a hleděl na mě velice zaraženě. Pak se vzpamatoval a hraně se usmál. "Dobrý ráno lásko." "Dobrý." Usmála jsem se. Vlastně tohle bylo dost k smíchu. Otevřel dveře od auta a nasednul. Já jen podupávala nohou a čekala. Sesunul okýnku u mých dveří a díval se na mě se zdviženým obočím. "Tak jdeš nebo co?" Ukázala jsem na dveře a on zavrčel. Když ale uviděl muj spokojený usměv, usmál se taky a rychle vystoupil. "Promiň, málem jsem zapomněl." Bylo krásný vidět jak to v něm vře. "Ále, to se stane každýmu!" Když jsem si ale sedala zavřel dveře dřív, takže mě praštily do boku. "Aaaa. Nestalo se ti něco? Tolik mě to mrzí." Znělo to tak moc hraně, že tomuhle by neuvěřil ani dement s těžkým postižením.
Zamračila jsem se na něj ale jeho úsměv neopouštěl. "Víš lásko, tolik tě miluju, že tě nechám aby sis to odčinil. Neboj něco vymyslím. Třeba společné nákupy, nebo mi můžeš nalakovat nehty." Zbělal vztekem a radši si nasednul. "Tohle budou ty nejkrásnější dny v mém životě." Řekl ironicky. "Jsem fakt moc ráda že sis tuhle debilní sázku vymyslel!" Řekla jsem stejným tónem a snažila jsem se ho moc nevnímat. "Kdo byl ten kluk ze včera?" Otočila jsem se na něj a našpulila rty. "Proč tě to zajímá?" "Protože jsem tvůj kluk a jsem šíleně žárlivej." Zasmál se. "Ale včera jsme spolu ještě nechodily takže buď v klidu." Mrkla jsem na něj, ale jeho to asi vážně zajímalo. "Můžu ti klidně udělat žárlivou scénu, pokud chceš." "Je to můj dobrej kamarád." Podíval se na mě výrazem: Jasně-a-já-jsem-papoušek.
"Takže ty svý kámoše normálně líbáš?" "Co chceš slyšet? Chodila jsem s ním, několikrát, máme spolu vždycky nějakej úlet když oba chceme. Ale jsme jen kámoši." Pořád mi nevěřil čekal něco víc. "Ale pokud chceš detaily tak klidně. Spíme spolu, když si jeden z nás řekne tak se spolu vyspíme a ano stále jsme jenom kamarádi. Odpanil mě a od tý doby, když to chceme a ani jeden nemáme přítele, tak na to skočíme. Spokojenej?" Ten vypadal zaraženě. Pak ale jen kývnul a usmál se. "To bych do tebe neřekl." "Už mě neznáš Damone. Dlouho ne." Pak už jsme jen mlčeli. U školy jsem nasadila zase svůj hraný šťastný úsměv a doufala že to vyjde. Líbat se s nim vážně nechci.
Vyskočil za auta a když si všimnul že nevystupuju zabouchl dveře a pak otevřel i mě. Zase jsem se měla o něco líp. Nasadil si sluneční brýle a chytil mě za ruku. Páni, má tak silné a hřejivé ruce. Kdyby mě tak hladily po těle, jaký by to asi bylo? STOP! Takhle se nesmí uvažovat. "Všichni na nás koukají Damone." Řekla jsem roztřeseně. "Proč myslíš Eleno? Vždycky jsme se nesnášely a najednou spolu chodíme. Musíme si vymyslet nějakou storku aby nám uvěřily." Došly jsme až do šatny a tam se na nás všichni podívaly jako na ducha. Koukly na naše spojený ruce a otevřely pusy. "Co je lidi? Nějakej problém?" Řekl majetnicky a přitáhnul si mě blíž. Všichni hned couvly a sklopily pohledy. Pustil mě a sundal si bundu. Páni, umí to hrát celkem přesvědčivě. Čekal než se upravím a mezitím mě sjížděl pohledem. Zastavil se u mého výstřihu a usmál se. "Líbí se mi jak ses dneska oblíkla." Né neřekne že mi to sluší, ale že se mu líbí jak jsem se oblékla. Páni, ten kluk je fakt mimo.
"Díky, to bylo kvůli tobě." Objala jsem ho a do ucha mu zašeptala. "Nesáhneš si, ale to neznamená že tě nebudu mučit tím že je budu dávat všem okolo." Odtáhla jsem se a on na mě nechápavě koukal. V tu ránu šel kolem Kevin a já se o něj prsama otřela o ruku. "Ups. Promiň, je tu málo místa." Omluvila jsem se a on se jen usmál a Damon pochopil! Zamračil se a přitáhnul si mě zpátky. "Ale já jsem celkem ctižádostivej kluk Eleno, pokud něco chci vezmu si to." Rukou jel po mém pase až nahoru a zastavil se těsně pod kopečkem mých prs.
Na moje štěstí šel kolem Nick a já toho využila. Udělala jsem jako že jsem zakopla a prsama spadla přesně do jeho nastavených rukou. Trošku jsem se tam zakroutila a vítězně se smála. "Jé ahoj Nicku, to jsem nechtěla." Nick se jen smál, když viděl úsměv, který jsem poslala mému novému klukovi. "Brácho, musim říct, že tohle ti fakt závidim." Díky za tebe Nicku! Tohle se teď fakt hodilo. "Věř mi, okusil si víc než on za celá léta co se známe." Damon mě vzal za zápěstí a přitisknul si mě na sebe. Vážně jsem si trochu připadala jako jo-jo. Rukou mi sáhnul pod tričko a držel mě tak abych se mu nemohla vysmeknout. Rukou zajel až na mé prso a pak ho lehce zmáčknul. "Mýlil jsem se. Nejsou to pomeranče, spíš mandarinky." Odtrhla jsem se od něj a usmála se. Tolik jsem se držela abych mu nevlepila takovou že by si sednul na zadek. "Jestli se mě tam ještě jednou dotkneš, zažiješ pořádný vzrůšo."
On věděl jak to myslím a Nick taky. Jen se nám smál a užíval si to. "Tak to nebudeme pokoušet viď že ne lásko?" Vzal mě znovu za ruku a vedl mě na naši společnou hodinu. "Doufám že ti nevadí že si sednu vedle tebe." Řekl když vyhazoval Boba z jeho místa. "Né, jsem moc ráda." Rychle jsem sklopila oči abych mohla vražedně koukat na papír a né na svého kluka. Hodina začala a profesor Krákora na nás divně koukal. Damon se jen usmál a pohladil mě po ruce. Celým mým tělem projela vlna příjemného pocitu a abych to zastavila nenápadně jsem ruku vysunula z pod té její a začala něco ťukat na kalkulačce. Psala jsem si všechny poznámky a překvapilo mě že i Damon. Ale pak začal cvakat propiskou a neměl v plánu přestat. "Můžeš toho nechat zlato? Docela mě to rozčiluje." Řekla jsem mírně ale moje oči říkaly: Pokud toho nenecháš příjdeš o život! On se ale jen usmál a cvakal dál. "Jako moje přítelkyně by jsi ale mohla být tak úžasná a nechat mě to dělat, jelikož mě to uklidňuje a pomáhá mi to přemýšlet."
"Ale já si nemyslím že to vůbec zvládneš lásko. Tvoje geniální hlavička má určitě tolik práce s tím udržet tohle sexy tělo v chodu, že přemýšlení by ji mohlo přetížit. A já nechci aby se ti něco stalo, když jsme se konečně dali dohromady." Usmál se a rukou mi přejel po stehně. "Jsi moc milá El. Ale pokusím se vyrovnat tvojí bezkonkurenčně nejvyšší inteligenci v této škole a třeba se konečně naučím jak přemoci gravitaci." Ohhh. Nesnášim narážky na to že jsem až tak chytrá, že dokážu vystopovat mimozemšťany a tak. Tohle kolo vyhrál, ale příště ho dostanu. "Tak dobře, a´t je po tvém. Radši se o svou inteligenci podělím s někým kdo ji vážně potřebuje než se zbytkem inteligentního světa." On se jen zasmál, pohnul rukou výš k mému stehnu a usmál se. "Pro tu tvojí dobrotu tě mám tak moc rád." Otočil se zpět k profesorovi a začal znovu klikat.

Hodina naštěstí uběhla dost rychle, ale taky se u nás dost rychle objevila Caroline. "Dostaly jsme s Nickem nápad. Musíte všechny v téhle místnosti přesvědčit že spolu chodíte. První je Elena."
Tohle bude jednoduchý, to mám zmáknutý. Počkala jsem až si Caroline odsedne do svý lavice a začala jsem. "Lásko?" Řekla jsem hlasitěji než bylo nutné. On se jen usmál a vzal mě za ruku. "Víš jak jsem ti říkala že mamka dneska odjíždí a nechává mě doma samotnou?" Všichni náhle zpozorněly a špicovaly uši. "Jasně že jo, máš byt jenom pro sebe." Páni, on vypadal tak přesvědčivě. "No a říkala že tu bude do oběda. Ráda by kdyby si přišel taky, Říkala jsem že se ti asi moc nebude chtít, ale..." Usmál se a posadil si mě na klín. "Klidně přijdu. Ve dvanáct?" "A až odjede, tak by jsme si mohly udělat večer pro sebe ne? Pizza, filmy..." Sehnul jsem se k němu blíž a po očku sledovala všechny ty našpicované uši a musela jsem se usmát. "Vana." Dodala jsem rádoby šeptem a všechny holky si najednou začaly špitat. Damon se jen usmál a rukou sjel na vnitřní stranu mého stehna. Půlka holek mohla puknout žárlivostí, já se držela abych mu tu hnátu nepřerazila.
Pak přišla Caroline a zhnuseně si mě měřila. "Fajn, Elena to má za sebou. Až budeš na řadě, řeknu ti." V tu ránu zazvonilo a začala další hodina s Damonovo cvakáním. Po čtvrtý hodině mě z toho vážně bolela hlava a tak mě to iritovalo až jsem měla v očích slzy hněvu. Otočila jsem se na něj, chytla ho za ruku a pevně se mu podívala do očí. "Damone prosííííííím!" Šeptla jsem, on se podíval na naše spojené ruce, pak zpět do mých očí a pak položil propisku na stůl. Vydechla jsem a zavřela oči. "Díky." Pouštěla jsem jeho ruku, ale on jí chytil pevněji a hlavou poukázal na zvědavého studenta z první lavice. Usmála jsem se a hlavou se přela o Damonovo rameno. Tohle bude šílený. Tohle nezvládnu, je to teprve první den a já si připadám jako rozežraná pantofel. Všechno šlo hladce až na naše tiché nenápadné urážky, pošťuchování a lhaní všem kolem sebe.Ale vycházelo to a pokud vyhraju, vyberu mu ten nejúžasnější trest.
Ale pak přišel oběd a když jsme se s Damonem i Bonnie posadily u jejich stolu, zamrazilo mě po těle. Caroline oznámila, že teď je s přesvědčováním na řadě on. Byl v nervu, nevěděl co dělat. Nahnula jsem se k němu a šeptla. "Taky ti pomůžu, jen s něčím začni. Jinak si prohrál a Caroline ti vymýšlí trest. Snaž se, třeba mi řekni že se ti líbilo to rande co jsme měli, nebo tak." Vypadalo to že mu dávám pusu, takže všichni kolem se otočily. Mile jsem se na něj usmála- tentokrát doopravdy- a čekala co udělá. Nečekala jsem jenom já, ale taky čtyři stoly kolem nás. Pak se nadechnul, dal mi ruku na tvář a velice něžně a pomalu mě líbal. Tohle pro něj bylo něco novýho. Vždycky se líbat dravě s vášní, ale teď se snažil o opak. O líbání s citem, s láskou. A musím přiznat že mu to šlo.
Jeho horké rty na mých, bylo to tak opojné. Jeho jazyk bojujíc s tím mým, propuknul ve mě jakýsi ohňostroj. A jeho ruce to všechno jen zintenzňovaly. Jedna byla na mé tváři a hladila mě jako bych byla jemný satén. Druhá ruka byla na mém boku a přitahovala si mě k němu blíž. Trochu mi vjel i pod tričko ale né aby mi rozepnul podprsenku, nýbrž aby mě hladil po citlivém místě mého těla. Věděl to jen on. Na tom místě, dole na zádech, jsem byla nejcitlivější. Všechno mě tam nejvíc lechtalo a bolelo. On to místo využil, aby mi způsobil slast. Bezděčně jsem mu ruku ovinula kolem krku a polibek ještě prohloubila. Nemohla jsem jinak než spolupracovat, chtěla jsem aby se mě dotýkal. Pak se jen malinko odtáhnul ale naše rty se pořád dotýkaly. "Spolupracovala si." Řekl tím jeho tónem a všechno tím zkazil. Našla jsem hlas a pohladila ho po tváři. "Říkala jsem že ti s tím pomůžu." Odtáhnul se úplně a koukly jsme se kolem sebe. Všichni na nás vyjeveně koukaly. Damon nepřesvědčil jenom pár stolů kolem, ale úplně všechny. Dokonce i kuchařka stála jako opařená.
"Myslím že si to zvládnul na jedničku. A to jste oba dva to líbání zatrhly." Odfrkla si Blondýna a dala si kus masa do pusy. "Ale tohle znamená, že se teď budete muset líbat. Lidi obyčejným pusám neuvěří." Řekla Bonnie, která hledala nějaký protest v mých očích ale nenašla. Žádný tam nebyl. Dokážu se s ním líbat, dokázala jsem to i s Maxem a toho taky takhle nemiluju. Je fakt že Damona nesnášim, ale to se přežije. "Fajn, tuhle sázku vyhraju." "Dobře, beru to. Ten kluk měl pravdu, líbáš fakt dobře." Usmál se Damon a pak se hned zarazil, jakoby si uvědomil co právě řekl. "Ty taky." Oplatila jsem mu kompliment a pak jsem se zasmála. "Stejně tě nesnášim." "Díky Bohu, co bych si jinak počal s další holkou na krku. Miluje mě každá, ty jsi aspoň výjimka." Rychle jsme se najedli a spěchali na další hodinu. "Hele Eleno? Mohla bys mi prosím s něčím pomoct?" Zeptal se Kevin, jemuž sem dne přitiskla prsa na ruku. "Jasný o co jde?" Zarděl se a dal si ruce do kapes. "Nezašla bys se mnou někdy do kina? Nebo klidně jen do baru nebo tak?" Byl milej, ale sorry chlape zkus to za dva týdny. "Kevine, já teď chodím s Damonem a..." Bylo těžký to říct. "..opravdu ho mám ráda." Kývnul a usmál se. "Musel jsem to zkusit. Líbíš se mi už od minulýho roku. Ale kdybys někdy dostala chuť někam zajít tak..." Cítila jsem kolem sebe něčí ruku a omamující vůni kolínské. "Dáme ti vědět." Kevin radši rychle zmizel a já se naštvaně podívala na svého přítele.
"Právě jsem si domlouvala rande na dny až spolu konečně skončíme." Damon se ani náznakem neusmál ale rukou mě více obepnul. "Co bych to byl za přítele, který nechá každýho mimoně svádět mojí přítelkyni?" Zasmála jsem se a on nakonec taky. "Vážně to hraješ dobře Damone, ale já tě donutím, aby si to prohrál." "To se nestane lásko. Protože já jsem dost odolnej." Zamyslela jsem se a usmála se. "I na růžová trička?" "COŽE?!" "Myslím že vim co ti dám k týdennímu výročí." Řekla jsem a odešla do naší lavice. "Fajn, pak se ale připrav i ty na překvápko!" Zasmál se až mi otrnulo a přisednul si ke mě. "Co bys řekla latexový kombinézce? Nebo korzetu a podvazkům?" Celá jsem zrudla a on se zasmál. "Myslím že ti to bude slušet a pokud si já budu muset vzít růžový tričko do školy, tak si, si do školy vezmeš ten korzet." Vykulila jsem oči a zakuckala jsem se. "Takže válka začíná?" Zeptala jsem se vážně a on jen s úsměvem kývnul. "Válka začíná....LÁSKO!" Zasmál se a začal cvakat s tou proradnou propiskou!

Válka vážně začala. Když mi otvíral dveře, abych si nasedla, znovu mě praštil dveřmi, tentokrát do kolene. Bolelo to jako čert ale donutila jsem se usmát. To si odpyká! "Hele, myslím že jsem si zapomněla telefon, podrž mi kabelku, ať se podívám jestli není tam." "Podíváš se v autě zlato." Řekl, ale já zakroutila hlavou. "Tady je ale hezčí světlo broučku." Stála jsem si za svým a podávala mu kabelku. "Můžu ti tam rozsvítit světlo pokud budeš chtít." Zazubil se naštvaně ale já mu tu kabelku přímo narvala do rukou. "Sluneční světlo je lepší, navíc se mi krásně odráží od náušnic." Zasmála jsem se a otevřela první z mnoha kapes. Všechno jsem vyndávala a dávala mu to do náruče. Když jsem vyprázdnila poslední kapsu plácla jsem se do čela. "Ach já blbá! Vždyť jsem si ho dávala do zadní kapsy kalhot!"
Naštvaně zavrčel a já zase pěkně pomalu, se samolibým úsměvem začala vše vracet na svoje místo. Byl úplně iritovaný, ale snažil se vypadat klidně. Když jsem nasedala ani se nepokusil mě těma dveřmi praštit i když jsem viděla jak rád by to udělal. Když jsme zastavily u nás před barákem zabrzdil tak prudce až to se mnou hodilo dopředu. "Nestalo se ti nic?" Zeptal se,se smíchem a já jen zakroutila hlavou. "Ty si prostě nedáš pokoj co? To si nepamatuješ že jsme jako malý na houpačce dělali drncáky? Tohle je jen slabej odvar." Rozepnula jsem si pás a mile se na něj usmála. "Máme tři hodiny. Pak se sejdeme a půjdeme do Grillu." Vzdechla jsem a protočila očima. "Na veřejnosti se ke mě musíš chovat mile, myslíš že to zvládneš?" "Rozhodně to bude lepší než bejt s tebou sám." Fajn jak myslí. Otevřela jsem si sama a šla k domu. "Eleno?" Otočila jsem se a musela se usmát. "Maxi? Co tu děláš?" Zeptala jsem se a nechala se obejmout. On se mnou bude sám rád, narozdíl od toho debila, co k nám právě jde.
"Šel jsem se zeptat jak to jde?" Kouknul se na Damona a pak zpět na mě. "Je to boj." Zasmála jsem se. "Nechala sis tam tohle." Řekl Damon a vytáhnul můj lesk na rty. "Díky zlato." Když jsem si od něj lesk brala, jakoby mi vyklouznul mezi prsty a trefil ho přímo do brady a pak spadnul na zem. "Ježiši, promiň to bylo naprosto omylem!" Max se smál, ale já musela hrát a tak jsem se zatvářila omluvně. Sehnula jsem se pro lesk a v tu ránu mi Damon podkopnul nohy. "Pane Bože Eleno? Jsi v pořádku, tohle jsem nechtěl." Zajíknul se Damon a podal mi ruku. Zvedla jsem se a se zatnutými zuby jsem se usmála. "Takže to nebylo obrazně řečeno co?" Zeptal se Max a oprášil mi zadek. Damon se na něj přitom díval jako zabiják. "Teď mám chvíli čas, nechceš k nám tak na hoďku jít? Mamka tě určitě ráda uvidí." Zeptala jsem se Maxe a ten kývnul. "Nezapomeň jakej bod dohody jsis umanula ty Elenko." Zasmál se mi Damon do ucha. "Je to jenom kamarád Damone." Zašeptala jsem taky, ale už hruběji. "Jo, kamarád kterej tě odpanil." Odstrčila jsem ho od sebe a zamračila se na něj. "Uvidíme se za tři hodiny, teď už klidně běž, nejseš tu potřeba." Vzala jsem Maxe za ruku a vedla ho dovnitř. Damon se na mě koukal jako na cíl bombového atentátu.
"Co ti to tam říkal?" Zeptal se Max, když seděl na mojí posteli a já na židli u stolu. Musela jsem od něj být daleko protože ta touha být s někým kdo tě má rád, byla až moc silná. "Ale nic. Je to hovado. Ale zvláštní je, že když jsme sami, chová se líp. Zase jako když jsme byly kamarádi. A to jak mě dneska líbal..." Zasekla jsem se a koukla se na něj. "On tě líbal? A tobě se to móc líbilo vid?" Vyzvídal a poklepal na místo vedle sebe. Sedla jsem si a opřela se mu o rameno. "Bylo to tak jiný. Zvláštnější než všechno ostatní. Vypadalo to, jako by mě měl vážně rád, jakoby mě chtěl líbat." Povzdechla jsem si. "Ale pak se zase začne chovat jako blbec. Všechno zkazí a zase se vracím do šedý reality tohohle debilního života." Hodila jsem sebou na postel a zavřela oči. "Miluješ ho." Prudce jsem je zase otevřela a začala se smát. "Né. Tak to ani omylem." "Ale jo. Vždycky to tak bylo a teď to tak je taky. Nikdy jsi nemohla chodit s nikým jiným, protože jsi pořád myslela na něj. Ale my dva spolu nechodíme, jsme kamarádi. To proto se mnou vydržíš. Ale Damona miluješ už od svých šesti let."
"Ne, Tak to ani náhodou." Tím jsem si byla jistá, tohle ke němu už dlouhá léta necítím. "Jak myslíš." Rozhodil rukama, ale svým si byl jistý. Má smůlu, tohle teda rozhodně pravda neni. "Pojďme se bavit o něčem jiném." Bavily jsme se ještě tak další hodinu, ale pak jsem ho vyhodila, že se musím učit protože pak mám nucené rande v Grillu. Rychle jsem udělala úkoly, naučila se na češtinu a pádila se obléct. Za chvíli se rozezněl zvonek. "Eleno! Kde si tak dlouho?!" Slyšela jsem ho přes zavřené dveře. Rychle jsem otevřela, držejíc si tričko u těla, jelikož jsem si ho nestihla nandat. "Jo. Klidně můžeš jít i takhle." Zasmál se a sjel mě pohledem. "Pako. Chvíli počkej." Schovala jsem se za roh a dopřipravila jsem se. "Kde máš mamku?" "Vzala druhou směnu." Řekla jsem vystrkujíc ho z domu. "Ále nepospíchej tolik. Jsme tu sami a ty ještě musíš splatit dluh." Zbláznil se snad. "O jakým dluhu to mluvíš?" Šňupnul si něco, nebo jenom blouzní? "Na veřejnosti ses ke mě vůbec nechovala mile." Pozvedla jsem obočí a natočila hlavu. "Když tu byl ten tvůj kamarád s výhodami." Zavrčela jsem a dala ruce v bok. "Fajn, co chceš?"
"To na čem jsme se dohodli. Mě to problém nedělá, ale tobě jo. Nechceš aby ses do mě znovu zamilovala." Mrknul. Nesnášim když se chová takhle namyšleně. " Co tě vede k tomu, že jsem tě kdy milovala? Nepleteš si mě s někým?" Zasmál se a pohladil mě po tváři. "Proč by sis jinak nechávala ubližovat?" "Protože jsme byly kamarádi. Byl si jedinej kamarád kterýho jsem měla a nechtěla jsem o tebe přijít. Ale tobě to bylo stejně jedno a žil sis dál svůj nudný život který ti zpestřovalo moje šikanování. Ach ano. Takže teď ti dlužím dva polibky, spokojenej?" Drcla jsem do něho a táhla ho k východu. "Chováš se jako malá!" Zavrčel když jsme zastavily před Grillem. "Ne, kdybych se chovala jako malá, nechám se od tebe tyranizovat! Stejně jako ty dlouhý tři roky." Nečekal jsem až mi otevře a nasedla jsem do auta. Naštvaně za sebou zabouchl dveře, ale nestartoval. "Proč tě to pořád tak štve, je to tak dávno! Moc se v tom šťouráš!" Ironicky jsem se zasmála a koukla se na něj nevěřícnýma očima.
"To si ze mě děláš jenom srandu že jo!? To že bylo dávno? Podívej se jak se ke mě chováš teď! Ty a ta tvoje banda kreténů! A nejsem to já, kdo se pořád šťourá v minulosti. Protože jsem to nebyla já, kdo tě políbil stejně tak jako na začátku šestý třídy na maškarním bále!" Zasmál se a naklonil se ke mě. "Ale stejně si to chtěla, a navíc i ty si líbala mě! Nezapomínej!" "Ha há! Kdybych tě políbila já, poznal by si to! Vypadalo by to nějak takhle!" Čapla jsem ho za tváře a přitiskla se k němu. Tenhle polibek s tím minulým neměl nic společného. Tenhe byl dravý hladový. Vzal mě za stehno a posadil si mě obkročmo na sebe. V tomhle super prostorným fáru, to nedalo tolik práce.
Prohnula jsem se v zádech a prsama jsem se něj tiskla. Hladil mě po celém těle, naše jazyky bojovaly na život a na smrt. Náš dech se zrychloval a sem tam mi uletěl tichounký vzdech. Jeho dlaně teď byly na mém zadečku a tiskly mě k němu jako šílené. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a líbala ho. Potřebovala jsem ho. Chtěla jsem ho. Mezi náma pulzovala energie a oba dva jsme to cítily. Byla to čirá vášeň a my jsme v ní byly zamotaní. Ani jeden se nechtěl odtrhnout. Pak ale zatroubilo něčí auto a já se koukla z okýnka. Byl to Ben a vražedně na nás koukal. Damon mě stále držel za pas a já cítila to pevno v jeho kalhotách. Rychle jsem z něj slezla a zrudla jako ředkvička.

"Ahm ahm ahm." Odkašlal si Damon a zakryl si svou pýchu, jež se mu vzdouvala v kalhotách. "Takže dluh je splacenej, za nás oba." Rychle jsem to řekla a vyskočila z auta. Tak tohle je ale velkej trapas. Pořádně velkej trapas!
Seděla jsem u stolu s podivně zamlklým Damon a s napruženým Benem. "Takže vy dva teď spolu jako chodíte doopravdy?" Zeptal se. "Ne!" Vyhrkly jsme oba nastejno. "Jen jsme splácely dluh. Když jsme na sebe hnusný, musíme to nějak splatit a tohle navrhla naše anti inteligentní Blondýna co řídí celou naši sázku." Ben jen kývnul, ale prohlížel si Damona přísným pohledem. "Nevypadalo že to někomu z vás vadí." Zrudla jsem ještě víc a Damon si jen znovu popotáhnul tričko dolu. Můj učinek ještě zcela neskončil. "Asi si jdu pro pití." Řekl Damon a když jsem nic neříkala zarazil se a otočil se na mě. "Dáš si něco?" Pořád byl takový strnulý. Oboum nám bylo trapně, tohle se stát nemělo.
"Panáka. Dvojitýho." Jen kývnul a odešel k baru. "Můžeš mi říct co jste to tam sakra vyváděli?" Zasyčel Ben a předklonil se aby mi byl obličejem blíž. "Nic byla to jen ... splacení dluhu." Povytáhnul obočí a pak mu spadla čelist. "Neříkej mi že.... Ne, už ne Eleno!" "Co?" Nechápala jsem a našpulila rty. "Ty ses do něj vážně zabouchla!" Začala jsem se smát a nemohla přestat. "Jak si to všichni můžete pořád myslet? Po tom všem co mi udělal? Ani náhodou." Pořádně si oddechnul a já se pokoušela zastavit můj tichý smích. "Vždycky si všem lehce odpouštěla. Jen jsem se musel přesvědčit." "Toho se vůbec neboj." Zakroutila jsem hlavou ale náhle jsem slyšela zvuk rozbíjejících se skleniček. Zvedla jsem se a zděsila jsem se co jsem viděla. Damon vracel Stefanovi ránu a z ruky mu tekla krev. Stefan se zvednul a praštil Damona do hlavy. Vyběhla jsem k nim a snažila se je odstrčit od sebe.
"Dost už! No tak kluci!" Křikla jsem, ale Stefan nestihnul ránu úplně zastavit a jeho dlaň narazila na mou čelist. "To si odskáčeš ty kreténe!" Křiknul Damon, ale to se přihnal Ben a uzemnil Stefana, takovou ranou, že bych se divila, kdyby vstal. Držela jsem si bradu a zavřela oči, abych zastavila slzy. "Jsi v pohodě?" Zeptal se Damon, objímajíc mě a držejíc mě za bradu. "Jo. Tvoje ruka." Řekla jsem a vzala jí opatrně do svých dlaní. "To nic není." "Pojď, umyjeme to. Matte, můžeme....?" Zeptala jsem se ho a on rychle přikývnul. "Jasně, druhý dveře z prava." Byly jsme hlavní podívaná, úplně všech, až na Bena, který mezitím řval na Stefana a drtil mu rameno. Došly jsme do umývárny a vytáhla jsem lékárničku. "Co se vlastně stalo?" Zeptala jsem se ho a strčila mu ruku pod tenký proud studené vody. Až nasál vzduch mezi zuby. "Promiň." "V pohodě. A to nestojí za řeč. Prostě si to zasloužil." "Takže nestojí za řeč, že jsem v podstatě dostala přes hubu?" Řekla jsem se smíchem a to už držel mou bradu ve své zdravé ruce a prohlížel si mě. "Bolí to moc?" Zakroutila jsem hlavou i když on poznal že lžu.
"Řekl o tobě že jsi jen další z mejch levnech čubek a že už teď si o tobě lidi myslí že jsi špína. Teda že si to myslí on." Tak tohle mi celkem vyrazilo dech. Stefan, kterej mě dřív balil, neunese to, že chodím s jeho úhlavním nepřítelem. "Díky." Špitla jsem a snažila se zahnat slzy z očí. "Za co? Že jsi kvůli mě dostala přes hubu?" Zasmál se a nechal si ovázat říznutí. "Za to že jsi se za mě postavil." "Vždyť jsem tvůj kluk, musel jsem něco udělat.ů Vykrucoval se z toho, ale já věděla pravdu. "Ne Damone. Protože jsi byl můj kamarád a pořád ti na mě aspoň trochu záleží. Známe se od mala, je to jasný." Řekla jsem nevzrušeně a on se zasmál. "Pořád se nesnášíme?" Chtěl vědět a nakrčil obočí. Zasmála jsem se naplno a kývla. "Stoprocentně." "Uf, už jsem se leknul." Uklidila jsem lékárničku a setřela kapky krve z umyvadla.
"Už to červená." Informoval mě při pohledu na mou pravou stranu tváře. "Musíme to zaledovat. Mamka by se zhrozila kdyby tě tak viděla." Vytáhnul sáček s mraženou zeleninou a připlácl mi ho na tvář. "Jo už vypadáš mnohem líp." Zasmál se a já tušila že takhle nějak končí naše malé příměří. Dala jsem mu balíček před obličej a zakroutila hlavou. "Ale tobě to nijak nepomáhá. Neboj Caroline ti dá číslo na svého plastického chirurga. Třeba z tebe udělá další umělou Blondýnu." Připlácnul mi sáček zpět na obličej a našpulil rty. "Radši si to tam nech, ať odsud můžeme vypadnout." Zavrčel zase jak měl ve zvyku, ale něco mu v tom překáželo. Neznělo to tak moc opovrženě. "Teď to spíš vypadá že potřebuješ Carolininu pomoc. Už to fialový a pokud to máma uvidí, nikam neodjede což znamená že promrhá svou pracovní příležitost." "Já její pomoc nepotřebuju." Zavrčela jsem, ale věděla jsem že má pravdu. "Fakt ne Eleno? Máš tu make-up? Víš jak se s tím vůbec zachází?"
Mlčela jsem a on se zasmál. "Tak fajn, jdu jí volat." Vytáhnul telefon a po prvním zazvonění jsem slyšela její pisklavý hlásek. "Copak Damonku?" "Přijď do Grillu a vem si s sebou make-up, Elena potřebuje zachránit obličej." Zasmál se a já ho kopla do holeně. "Myslím bradu, dostala pořádnou ďahu." Zasmál se a schytal to po druhý. Caroline se jen smála ale slíbila že přijede. "Ještě jí poděkuješ." "Tak to neočekávej. Chová se ke mě ještě hůř než ty." "Taky jsem jí učil jak na to." Mrknul a oba jsme se začaly smát. "Takže žák překonal svého mistra." Zarazil se a pozvednul obočí. "Tak to ani náhodou. Ale já jsem kluk, ty holka, musím tě šetřit." "Jasně, já zapomněla. Pan gentleman." Kývala jsem hlavou a cítila jsem jak zelenina pod mou bradou roztává. "Řekneš mi někdy proč si se na mě vykašlal?" Zeptala jsem se. Žádný cit v tom nebyl, jen mě to vážně zajímalo. "Byla si nudná." Řekl jednoduše a já kývla. "Fajn. Po sedmi letech se dozvídám tak primitivní důvod. Nemohl si to říct dřív?"
"Proč tě to tolik zajímá? Stejně to už nikdy stejný nebude. Pořád tě nesnášim a ty nesnášíš mě. A přísahám že nikdy to nic jinýho ani nebude." Zasmála jsem se a položila zeleninu vedle. "Tohle byla ta jediná otázka kterou jsem si vždycky kladla. Chtěla jsem na ní znát odpověď a teď jí konečně mam. Nemám zájem aby to bylo jako dřív, věř mi. Na to si mi toho udělal moc. Ale zvláštní bylo, že mi bylo jedno, co všechno mi říkáš, nebo proč to říkáš, ale jenom to, že po všem co se stalo si mě vyměnil za lidi co si na tvoje kamarády jenom hrají. A pořád jsem na tom líp než ty teď. Já aspoň kámoše mám. A mám někoho komu na mě záleží." Mluvila jsem klidně a vsadím se že jsem v hlase měla i tu skrývanou bolest.. Nic na to nestihnul říct, jelikož se dovnitř nahnala Caroline s kosmetickou taštičkou a když mě viděla usmála se.
"To si jí praštil ty, nebo Bonnie, konečně došlo s jakou lůzou se to baví?" "Mlč a dělej svojí práci Caroline. A ty Eleno,jsi mimo. Nic o mě nevíš ani o mém životě." Zasmála jsem se a bylo mi ho líto. "Ale vim. Možná i víc než ty sám. Tak řekni jméno. Stačí jedno jediný." Mlčel a já kývla. "A teď mi zkus říct že tě napadlo jiné jméno než to moje. Oba víme že nikoho jinýho jsi neměl. Neříkám to abych tě naštvala, ale aby jsi pochopil co všechno si vlastně ztratil. Nebyla jsem to já, ale ty. Ztratil si sám sebe." Pak bylo ticho a nebylo slyšet nic než podupávání Caroline a vatičky, která pudrovala moji bradu. Nakonec se Damon zasmál a dal si ruce do kapes.
"Ne Eleno. Mýlíš se. A to je snad asi po prví co? Já si užívám, můžu mít jakoukoliv holku z tohohle baru a stejně se tu zahazuju s tebou. O mě si všichni povídají, ale tebe přehlížejí. Když o tobě vůbec mluví, tak jen o tom divným individuu, který nedělá nic jinýho než že se učí a pláče nad smrtí jejího milovaného tatínka, bez kterého je zbytek její rodiny v prdeli. Podívej se na sebe. Já rodinu mám. Mám svou partu a navíc jsem šťastnej. Mám všechno jsem si od života přál. A nemusíš se pořád snažit lézt do prdele bejvalýmu kamarádovi. Já můžu mít každou, ty pícháš nejlepšího kamaráda. To si spala za tu dobu jen s nim, co tě odpanil? Věděl o tom tatínek? To proto dostal infarkt?" Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou a z očí se mi valily slzy. Dokonce i Caroline na nás koukala zaraženě.
Polkla jsem a našla svůj hlas. "Jsi do prdele Damone. Fajn vyhrál si, jsi nesnesitelnější než já. Vymysli si jakýkoliv trest budeš chtít, ale pro mě to nic nebude. Protože to co jsi teď řekl, bylo to nejhorší co mohl kdokoliv udělat. Parchante." Otočila jsem se na patě a vyběhla ven. Bylo mi jedno co se děje, co si kdo řekne, jen jsem musela pryč. Běžela jsem na moje oblíbený místo. Domu, do svého pokoje. Bylo mi jedno jaká je to dálka, jen jsem ho už nikdy nechtěla vidět. Tohle bylo.... nejhorší ze všeho. Po chvíli jsem byla doma a zabouchla za sebou dveře. Doma naštěstí nikdo nebyl, mamka se z práce ještě nevrátila a já se klidně mohla zhroutit za dveřmi. Asi po pěti minutách kdy jsem ze sebe vydolovala asi setinu své bolesti, začal zvonit zvonek. "Eleno! Eleno prosím pusť mě dovnitř! Eleno je mi to líto. Nic z toho jsem nechtěl říct. Prosím, odpusť mi. Otevři dveře. Eleno já vím že tam jsi! Slyším tě!" Bouchal na dveře a pořád zvonil. Náhle všechno ustalo a bylo úplně ticho, až na moje vzlyky. Pak jsem ale slyšela o hluk z kuchyně a jen doufala ať to není to co si myslím.
Pak jsem slyšela rychlé kroky směrem k místu kde jsem seděla a zvedla jsem hlavu. "Teď se mě nezbavíš." Řekl zadýchaně a šel přímo ke mě. "Běž pryč."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který seriál je lepší?

TVD 45.6% (47)
TO 36.9% (38)
The 100 9.7% (10)
Supernatural 7.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama