Love Game 4.díl

20. července 2014 v 13:04 | LinDee |  Love Game


"Běž pryč." Řekla jsem a doufala že mě poslechne. "Ne. Mrzí mě to. Neměl jsem to říkat a neměl jsem pravdu, v ničem z toho." Vstala jsem a koukala mu zpříma do očí. "Co tu chceš?" "Omluvit se ti." Ironicky jsem se zasmála a zkřížila si ruce na hrudi. "Vždyť mně nenávidíš. A nepotřebuješ mně. Nezajímáš se o mně!" Vmetla jsem mu do tváře, ale on udělal krok ke mě a chtěl se mě dotknout. Ucukla jsem. "Ne, měla jsi pravdu. Ve všem co jsi řekla. Jasně že se teď moc nemusíme, ale nikdy jsem ti takhle nechtěl ublížit. Nechtěl jsem, protože mi na tobě pořád celkem záleží, kvůli všemu tomu v minulosti." Polkla jsem slzy. Tolik jsem ho chtěla nenávidět! Tolik, že s nim ani nepromluvím, ale nešlo to. "Teď tě nenávidím ještě víc." Smutně se usmál. "Já vím. Ale pořád tu je naše sázka." "Ne to neni, skončila jsem to, vyhrál si." Řekla jsem a setřela si slzy.
"Ne, byl jsem hnusnej. Moc hnusnej, takže to já jsem to skončil jako první.. Ale co kdyby jsme dělali jakoby nic. Sázka dál pokračuje. Už jen dvanáct dní." Chvíli jsem mlčela a skousla jsem si ret. Zatím to byl jen dva dny. Nemůžu to vzdát po tak krátký době.Dělám to jenom proto, aby viděl jak hrozná dokážu bejt. A toužím ho zesměšnit. "Rozsekám tě." Usmál se a objal mě. "Díky." Pak mě pustil a odstoupil. Nesnášim ho, ale přišel se omluvit. Dokonce přišel tím mini oknem co je v kuchyni. "Budeš to mít ještě těžší víš to?" Setřela jsem poslední zbytky slz a otevřela dveře. "Je mi to jasný." "Tak teď padej, dneska na tebe nemám náladu....lásko." Dodala jsem ironicky ale on se jen zasmál. "Já stejně vím že mě chceš!" "Ani za zlatý prase!" Zabouchla jsem mu před očima a rychle šla zavřít okno do kuchyně. To už před ním stál a dělal že mi posílá pusinky. Zatáhla jsem záclony a konečně vydechla. Doufám že v mrazáku máme kopec zmrzliny, protože se chci utápět ve svém smutku a koukat se při tom na romantický slaďáky.
"Eleno, zlatíčko, nachystej na stůl" Volala na mě mamka když jsem běžela ze schodů. "Jen dojdu otevřít." Už seshora jsem slyšela jak někdo zvonil. Otevřela jsem dveře a zasekla jsem se. "Co tu děláš?" Za dveřmi stál rozesmátý Damon a smál se hlavně mému výrazu. "Pozvala jsi mě na oběd nezapomněla jsi?" Přivřela jsem za náma dveře a ztišila hlas. "Ale to bylo jen před ostatníma. Nemůžeš jít dovnitř. Nevím jestli jsem schopná to před mámou hrát a ona neví že příjdeš. A ....Nechci tě teď tady."Zamračila jsem se, ale on se pořád jenom smál. "Eleno? Kdo to je?" Ptala se máma a šla za náma. Otevřela dveře a její úsměv se prohloubil. "Ahoj Damone. Nechceš s námi poobědvat?" Zeptala se a mě málem vypadli oči z důlků. "Dobrý den paní Gilbertová. Moc rád." Mrknul na mě a já se donutila k úsměvu. "Tykej mi Damone."
Seděli jsme u prostřeného stolu a já měla nervy na pochodu. "Takže jak dlouho jste vlastně spolu?" Zeptala se mamka a mě najednou zaskočilo. Zakašlala jsem a Damon mě lehce poplácal po zádech. "Už dlouho. Tajili jsme to." Hajzl! Ví, jak moc mamka nesnáší zatajování a on řekne zrovna tohle. "Aha... Tak to jsi mě zklamala Eleno. Myslela jsem že si říkáme všechno." Zamračila se a radši sklopila pohled do talíře. "Jasně že říkáme, ale bylo to... nebylo to vážný. Vlastně jsme spolu nechodili, jen jsme po sobě pokukovali." Uvedla jsem to na pravou míru, ale nezapomněla jsem koktat. Damon se pořád culil a já měla chuť ho pořádně kopnout. "Aha. A jak daleko je váš vtah?" Zeptala se mamka a já zrudla jako extra pálivý kečup s kousky rajčat. Damon se jen zasmál a odložil příbor. "Mami!" Zavrčela jsem a Damon mi dal ruku na stehno. Mamka si toho určitě všimla a uculila se. "Mirando, máme se s Elenou vážně rádi..." "Ale.... nijak daleko jsme nezašli!" Doplnila jsem s přísným pohledem na svého přítele. Olíznul si spodní ret a rukou šel mnohem víš než si kdy dovolil.
Rychle jsem mu shodila ruku z nohy a on se naklonil a políbil mě na spánek. ¨Elena je zvláštní dívka. A jsem rád že teď může být mojí dívkou." Naklonil se ke mě a zašeptal. "Na dvanáct dní." Usmála jsem se a zasmála se taky. "Nebo míň, protože to vzdáš." "Ahm ahm. Jsem ráda že se máte rádi děti, ale ... ne přede mnou." Zasmála se a dál jedla. Damon proti mě chtěl využít vlastní matku! Má smůlu."A zlato, ví o nás už tvoje rodiče? Když jsem včera viděla tvého tátu, tak se na mě moc mile usmál." Najednou mu otrnulo a pomalu polknul. "A co bys řekla, že bys k nám zase přišla zítra ty?" Věděla jsem jak moc mu to bude nepříjemný, a proto jsem s radostí přikývla. "Jasně že jo. Aspoň si nebudu muset dávat čínu." Zamračil se na mě ale pak se radši dál věnoval jídlu. Bál se, abych mu to zítra moc nezavařila.
Zbytek oběda se obešel bez nadávek, umělého smíchu a přetvařování. "Děkuju moc za oběd Mirando a doufám že si to užijete až budete pryč." "To jistě." Zasmála se. "Ale doufám že až budu pryč, nebudete tu provádět něco nekalého. A žádné přespávání tady!" Dodala a nechala nám nepotřebné soukromí. "Vážně chceš jít k našim?" Zeptal se a pochopila jsem že on to teda rozhodně nechce. "Nevím, možná se to dozvíš až zítra, až zaklepu na dveře." "Ale tys mě pozvala." Zasmál se. "Ale ty mě přece taky ne? Neboj, bude to zábava." Mrkla jsem po něm a když viděl jak jde kolem máma, usmál se a políbil mě. Nebylo to nic nepříjemného. Vlastně to bylo podobné jako v tom autě. Chtěla jsem víc, ale nemohla jsem přetrpět, že se ho vůbec dotýkám.
Odtáhla jsem se od něj a až pak jsem si uvědomila, že mě drží a zadek a máma pořád neodešla. "Tak se uvidíme večer, co?" Zeptal se s tím smíchem, který říká: A teď tu buď sama s maminkou! " Až mamka odjede zavolám ti. Domluvíme co budeme dělat, když už teda musíme být spolu." "Nedělej že ti to vadí. Já vím že po mě šílíš." Nahodila jsem ironický tón a patřičně se usmála. "Kdo by po tobě nešílel?" "Já vím. Jsem dokonalý." Poslal mi vzdušný polibek a konečně opustil náš dům. Vydechla jsem, ale když jsem viděla mamky úcul, věděla jsem že jsem udělala špatně. "Co je?" Zeptala jsem s a žmoulala lem trička. "Jestli se takhle líbáte pořád... No neřekla bych že jste moc daleko nedošli.. "Mami!!!" Zvedla ruce v obraném gestu a začala couvat. "Já nic, já nic." Zasmála jsem se a radši jí šla pomoct s tím kufrem.
"Bude se mi stýskat mami. Volej tak často jak budeš moct!" Líbala jsem ji na obě tváře a pořádně si jí k sobě tiskla. "Mě po tobě taky zlatíčko. Kdyby se cokoliv dělo, tak volej, jsem na příjmu." Loučili jsme se už asi po pátý ale teď doopravdy odjela. "Damone, já vim že tu si!" Zvolala jsem když mamčino auto zmizelo v dály. "Přinesl Jsem filmy a colu! Lepší se dívat na film nemuset mluvit a být s více lidma, než s tebou být o samotě a nechat se urážet." Podivila jsem se. "Jak jako s více lidma?!" Vyjela jsem . To už u nás parkoval Bonniyn sedan ale nevylezla z něj jen ona. Byla tam Clara a Denis Holanovy a Tyler. "Přijede ještě Caroline a bere s sebou svého nového přítele." No super. "Zabiju tě lásko." Drtila jsem mezi zuby a objala Bonnie. "Tak jaký filmy máte?" Damon zvednul ruku a naštěstí to byly normální filmy, na které se koukám. "Insidious- horor, Star Wars a pak něco pro holky. Percy Jackeson." Všechny jsem pustila dovnitř a zabrali si místa. Rozhodli jsme se pustit si první Star Wars. Dala jsem to do dývka ale pak mi došlo že si nemám kam sednout. Šla jsem si pro židli, to mě ale už zachytila Damonova ruka a strhla mě na jeho klín.
"Sedni si ke mě." Seděl v křesle, takže jsme se tam perfektně vešli, jen mi bylo celkem nepříjemný, že jsme na sobě tolik natěsnaný. Bonnie na nás koukala tím zamyšleným pohledem ale Clara vypadala jako když se kouká na košík plný malých roztomilých štěňátek. "Vidím Carolinino auto." Hlásil Denis a já vyskočila na nohy. Zajímalo by mě jakej chudák s ní teď chodí. Otevřela jsem dveře a málem mě musely křísit. Začala jsem se skoro hysterická smát a koukat na přízrak, kterej se objevil po jejím boku.
"Jasně, teď si ze mě jen děláte srandu že jo Maxi?" Zeptala jsem se a pouštěla je dovnitř. "Tak to ani náhodou Gilbertová. Max je teď můj smiř se s tim, že ho teď nemůžeš jen tak ocucávat." "Mlč Caroline, jsi u mě doma a klidně tě můžu rychle vyhodit." Max ji chytil kolem pasu a přidržel si jí u sebe. "Obě dvě se dejte do pohody. Chováte se jako malý." Zůstala jsem zaraženě stát a povytáhla jsem obočí. "To mi řekl někdo jako ty? Vážně? Bože Maxi, vybral sis fakt špatně. Ona je jenom děvka. Využije tě a ty z toho budeš v háji. Opustí tě a oba dva víme jak moc jsi citlivej."
"To mi řekl někdo jako ty?" Zopakoval moji frázi. "To nejsem já, kdo s někým chodí kvůli sázce a nemůže ho přestat milovat i přes to jak moc jí ublížil. Proč mě vůbec řešíš? Nikdy ses nezajímala." Mluvil klidně, jakoby mě nechtěl naštvat, ale nepovedlo se. "Tak co se tady děje, co vám tak trvá?" Zeptal se Damon, a když viděl jak se tvářím, vzal mě kolem pasu a čekal. "Tak že kdo tě nasral?" Zeptal se, se smíchem ale já nic neříkala jen jsem na něj nevěřícně vejrala. "Nehraj si na jejího kluka. Všichni víme jak je to doopravdy." "Jak, pane chytrej? Právě teď spolu doopravdy chodíme a právě teď bych ti mohl jako její přítel dát přes hubu. Takže buď pojďte dovnitř a čumte na ten debilní film, nebo vypadněte." Dokončil svou řeč a šel společně se mnou k televizi. Sednul si a znovu si mě posadil k sobě. Opřela jsem se mu o rameno a snažila se vnímat jen film ale myšlenky v mé hlavě hýřili tak silně že jsem nevěděla co je ani za den. Z mého transu mě probudil až hřejivý dotek na mém boku.
Damonova ruka mě hladila a vždycky jemně přejela po mém citlivém místě. Max s Caroline se už posadili na zem a tulili se k sobě jako divý. Zavřela jsem oči a snažila se dýchat vyrovnaně, ale Damonovo hlazení mi to moc neusnadňovalo. Ale Bylo to, to nejsilnější co jsem byla schopná vnímat a proto jsem se na to nejvíce soustředila. "Nezapomeň že teď chodíš se mnou." Zašeptal mi s úsměvem do vlasů. Uvolnila jsem se a chtě nechtě jsem mu dala pusu na krk a zašeptala. "Díky." Nejdřív ztuhnul, ale pak se znovu dal do hlazení. Tentokrát se tolik neupejpal a sjížděl od zad až na zadek. Zavřela jsem oči a představovala si, že je všechno tohle pravda. Že mě má doopravdy rád, hladí mě po těle, tiskne si mě k sobě, líbá mě do vlasů... Počkat! Líbá mě do vlasů! Musela jsem se usmál a víc jsem se k němu přitiskla. Kdyby se pak ptal, řeknu že to bylo kvůli lidem kolem. Stejná věc co řekne on.
Když první film skončil šla jsem udělat další popcorn a došla jsem pro svoji erární flašku. "Co to děláš Eleno?" Zeptal se mě Max, když jsem stála v kuchyni a pořádným douškem z lahve upila. "Ochutnávám?" Odpověděla jsem mu otázkou a opřela se o linku. "Myslím s tím Damonem. Pořád k němu něco cítíš a snažíš se to nevnímat. Proč? Proč mu neřekneš co k němu cítíš a neušetříš si tohle divadlo?" Pokrčila jsem ramenami a položila flašku na linku. "Nevím. Možná proto, že nevím co cejtim. Protože i přes to jak moc ho nenávidím, mě něco nutí ho mít pořád ráda. Nebo to je tím, že kdybych mu něco řekla, vysmál by se mi, ztrapnil by mě a měla bych ze života peklo!" Vyhrkla jsem a otočila se k němu zády. Dala jsem před sebe ruce, které pevně svírali okraje linky. "Takže si myslíš že by tohle udělal a stejně ho miluješ?" "Já nevím Maxi! Nemám ani tušení co k němu cítím, ale tim že to budu probírat s tebou to nezjistím." Hodila jsem kolem sebe rukama, vzala vino do jedné ruky a misku d druhé. Chytil mě za pas a udržel mě na místě.
"Máš na víc. A moc dobře to víš. Bude tě někdy milovat tak jako já? Proč si nechceš uvědomit že to neni skutečný?" Zeptal se a já se usmála. "To po něm ani nechci. Nevím jestli mám chtít aby mě dál nenáviděl, nebo aby mě líbal přesně tak, jako v tý jídelně, jako v autě, nebo jako dneska před mou mámou. Nechápu co mám dělat a ty mi to nijak neulehčuješ." Pustil mě a zůstal na mě smutně koukat. "Nemusíš hledat co k němu cítíš, miluješ ho. Ale můžeš milovat i dvě osoby zároveň." Zasmála jsem se a udělala krok pryč. "Ale já nechci. Nechci milovat ani jeho, natož ještě někoho jinýho." Proč mi to všechno říkal? Proč začal chodit s tou umělou blondýnou? Proč mě dneska všechno tak vytáčí?
Došla jsem zpět do pokoje následována Maxem, a všichni si mě tak zvláštně měřily. "O co tady jde?" Zeptala jsem se a podala misku usmívající se Bonnie. "Ále, jen jsme si dávaly typy." Pokrčila jsem rameny, nedbala na židli, kterou mi tam přinesl Max a sedla jsem si znovu na moje pohodlné místo k Damonovi. "Vyhráli jsme!" Plácla si Bonnie s Clarou. "Řekne mi už někdo o co tu jde?" Vyjela jsem ale oni se začali jen smát. "Neřeš to lásko." Řekl s úsměvem a políbil mě na spánek. Neni to skutečný! Neni to skutečný! Opakovala jsem si pořád, ale chopila se toho snítka naděje a rozhodla jsem se ho políbit. Nevím co mě to popadlo, ale když film začal a nikdo nám nevěnoval pozornost, vzala jsem ho za tváře, otočila ho aby se na mě díval a spojila naše rty v jedny.

Bylo to zase jako poprvé. Naše rty na sobě hořeli a když se do hry přidali i jazyky, moje nitro hořelo. Zalapala jsem po dechu a to ještě víc, když si mě k sobě přitisknul a rukou sjel pod lem mého trička. Držela jsem ho za tvář a hladila ho po začínajícím strništi. Celá jsem pulzovala a moje tělo chtělo víc a víc. Jeho doteky pro mě byly jako pomoc od Boha.Jediný jeho dotek, uzdravil kousek mé mysli. Už mi skoro docházel dech, ale nemohla jsem toho nechat. Maličko jsem se odtáhla, trochu jsem se nadechla, ale to už si mě přivlastnily jeho rty. I on to chtěl. Chtěl mě líbat stejně tak jako já jeho. Připadala jsem si jako ve snu. Moje ruka se zamotala do jeho vlasů a vyloženě jsem si užívala jeho dlaň, pod košíčkem mé podprsenky. Klidně by ji, pro mě za mě, mohl posunout ještě výš. Konečně se naše rty rozdělily, ale naše hlavy zůstávaly velice blízko.
Koukla jsem se mu do očí a viděla jsem tam jakési ohníčky. Něhu a vášeň. Bojovalo to v něm stejně jako ve mě. Ale ne, u mě to BYLA láska, u něj to byl chtíč. Damon nemiluje, Damon souloží a opouští. Teď jsem se tím zabývat nechtěla, jenom jsem se soustředila na to příjemné teplo mezi námi. Pro moje překvapení se usmál a nebylo to nuceně ani arogantně. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno, abych přerušila ten silný oční kontakt a soustředila se na polobožského Percyho, o kterém bych řekla že je ďábelsky sexy, kdyby si to tolik neodporovalo. A kdybych neznala Damona.
"My už musíme, mamka pro nás přijela. Jedeme ještě za babičkou." Omluvily se dvojčata Holanovy po druhém filmu a tak jsme se rozloučily. Flaška , kterou jsem přinesla byla pořád do půlky plná. "Koukneme na ten horor?" Zeptal se Damon natěšeně a já jsem na něj stále visela jako klíště. "El, ty by ses dívat neměla, vždycky ses u nich krčila a zavírala oči." Zasmál se Max, a než jsem stihla něco říct, ozval se Damon. "Třeba se bála že ji neposkytneš tu správnou ochranu." Max se zasmál a pozvednul obočí. "Věř mi, že ochranu jsme měli dokonalou." Damon sebou trhnul a chtěl vstát z křesla a pěknou mu natáhnout. "A dost!" Vykřikla jsem a koukala se na ně oba naštvaně. "Všichni se budeme chovat normálně. Zkoukneme ten blbej horor a pak všichni půjdete domu! Přestává mě bavit jak na sebe vy dva útočíte. Jediný normální jsou tu Bonnie s Tylerem! A pokud mě budete ještě dlouho štvát všechny vás vyhodim!" Všichni mlčeli a koukali na mě jako na velkou zlou věc z které mají nahnáno.
"Takže ty(ukázala jsem na Maxe) si všímej své Vymaštěné Blondýny a neštvi mýho kluka. A ty (ukázala jsem na Damona) neprovokuj mého ex přítele a pokud ti tu vadí, nevšímej si ho. Nebude to tak těžký když ti sedím na klíne ne?" Damon se je zasmál a zaklepal si na stehna. "Všichni spokojení? Jestli ne, támhle jsou dveře." Všichni mlčeli, tak jsem šla k televizi a vytahovala to DVD. "Nemusíme se na to dívat pokud nechceš." Ozval se Damon a protahoval se. "V pohodě. Už mi dávno neni šestnáct." To byla jasná narážka na Maxe a on to poznal. Venku už byla pořádná tma a vážně jsem měla nahnáno. Nesnášim horory. Teda, nevadí mi, když pak nemám být v celém domě sama.
Damon si třel stehno a já se překonala a řekla to. "Klidně si sednu vedle pokud už tě tlačím." On se ale jen usmál a znovu na stehno poklepal. "Ani nápad. Bude to horor a je mi jasný že budeš mít potřebu se k někomu tulit." Zasmála jsem se a skočila mu do klína. "Nebo ty, co?" "To je taky možnost." Hodila jsem si přes něj nohy a přikryla nás dekou, která byla přehozená o opěradlo. "Né že pod tou dekou budete dělat nějaký prasárny." Zasmál se Tayler, který mezitím jezdil Bonnie po stehnu. "Dáme ti vědět kdyby se něco dělo." Mrknul po něm Damon, který se s nim dokázal usmířit.
Začátek hororu byla docela nuda, ale od doby co ten chlapeček spal, jsem myslela že se zblázním. Pevně jsem svírala Damonovu ruku a zakrývala jsem si oči. Při pár pasážích jsem doopravdy vyjekla a nebyla jsem sama. Damon s Tylerem a Maxem se nám smály a já se neudržela a šťouchla Damona do žeber. "Au!" Zasmál se a dal svou ruku pryč. Šmátrala jsem po ní a on jí pořádně procvičoval. "Rozdrtila si mi ruku!" Syknul ale já na to nereagovala a čapla ho za ní. "Snad nejsi z porcelánu. Tak šup, dej mi jí, mám nahnáno." Smála jsem se a propletla s ním prsty. Tyler se na nás koukal, tak si mou dlaň přiložil ke rtům a políbil jí.
Kéž by to nebylo jen kvůli tomu že se na nás dívá, někdo, kdo o naší sázce nemá ani páru. Po zbytek filmu, jsem se jen modlila aby to skončilo. Ale když jsem viděla ten konec, přála jsem si spíš aby to nikdy nezačalo. Damon, chtěl jít rozsvítil, ale jelikož jsem svírala jeho tričko jako šílená a držela hlavu zaraženou v důlku jeho krku nemohl. Tak vyskočila Bonnie, kterou nikdy nic nerozháže a s úsměvem rozsvítila. "Lásko, už to skončilo." Jen jsem kývla hlavou a snažila se z hlavy dostat ty odporný obrazy. "Říkal jsem že to špatně snáší." Řekl Max, ale já cítila potřebu Damona chránit. "Né, jenom se mi od něj nechce ani na krok." Řekla jsem překvapivě pevným hlasem a uvolnila sevřené prsty. Max se na mě mračil, ale Damon vypadal spokojeně. Ale já nevěděla co vlastně cítím.
"Nemám u tebe přespat El?" Zeptala se Bonnie a i když jsem moc chtěla, tak jsem respektovala mámino přání. "Ne to je fajn. Mamka tu nikoho nechtěla. Takže tě budu muset zklamat Damone, ale to přespání necháme na jindy." Oba jsme se začali smát a kdyby ti nebyl Tayler, určitě by použil nějakou svou super hlášku. "Tak fajn. Dobrou, kdyby něco, jsem jen přes trávník." Sehnul se a lehce mě políbil. Bál se aby z toho nebylo to co radši zůstalo zapomenuto. Naše tajná líbačka na křesle. "Dobrou." Postupně jsem se, se všema rozloučila a když mě objal Max zašeptal mi do ucha. "Co mělo být to líbání při tom filmu. Dělala si to naschvál?" "Ne. Měl jsi pravdu, miluju ho." "Ale on tebe milovat nikdy nebude." Odtáhla jsem se od něho a snažila se nevnímat pohledy ostatních. "Ale to už není tvoje věc." "Máš pravdu. Dobrou zlatko." Řekl smutně a odešel. Damon ho doprovázel zlostným pohledem.
Zvřela jsem za nima dveře a konečně jsem si oddychla. Ale po hodině co jsem měla zapnutý rádio a snažila se něco naučit, jsem byla unavená a lehla jsem si do postele. Jenže co se nestalo? Vzpomněla jsem si na všechno z toho hororu a bála jsem se tak div jsem se nepočůrala. Rychle jsem vstala a rozsvítila lampičku. Jenže to nestačilo, pořád byla šílená tma. Slyšela jsem zvuky, ze zdola. Jakoby šel někdo po schodech. A v podkroví něco šustělo a podlaha vrzala. "Pane Bože, Nemysli na to Eleno. Představuj si duhu a jednorožce.... Nebo duhovýho jednorožce..." Tiskla jsem se ke zdi a pak mě něco napadlo. Když rozsvítím úplně všude tak bude všechno v pohodě. Vzala jsem si do ruky sošku a pomalu jsem se blížila do chodby. Napřáhla jsem ruku, abych dyštak tu příšeru umlátila zřejmě nějakým indiánem.
Rychle jsem rozsvítila a vydechla když tam nikdo nebyl. Postupně jsem rozsvítila úplně všude a cítila jsem se klidně. Dělala jsem všechno pro to, abych neusínala. Jelikož jsem se vždy začala šíleně bát. Litovala jsem toho, že jsem u sebe Bonnie nenechala, ale teď už je pozdě. Zvládla jsem to až do půl třetí ráno a pak už jsem se jen držela a svítila si lampičkou do očí, aby zůstaly otevřené. Najednou mi zazvonil telefon. Tolik jsem se lekla až jsem nadskočila. Na display bylo Damonovo jméno tak jsem se uklidnila. "Haló?" "Můžeš mi vysvětlit proč se u tebe svítí jako na hradu?" "Já... no... Fajn, mám šílenej strach a nevím co mám dělat. Ale neboj, postupně to všechno pozhasínám a pokusím se konečně usnout." Pak jsem ale zaslechla nějaký zvuk a vyjekla jsem. "Co se děje?" Zeptal se a já tišila svoje srdce. "To nic, jenom vítr." Uklidňovala jsem se. "Spi už Eleno. Žádná nestvůra tam neni." Řekl ospale. "Jo, tohle přesně v hororu řeknou a najedou se tam objeví šílený monstrum a sežere jim hlavy." Zasmál se a pak vydechnul. "Buď v klidu, zhasni světla a spi." "Fajn, dobrou." Nemohla jsem se ale přimět k tomu položit mu to. "Ty se fakt bojíš co?" Zeptal se ještě. "Neee?" Řekla jsem nepřesvědčivě. "Přísahám že tam žádná nestvůra neni." "Fajn... Dobrou noc." Položila jsem to a asi po deseti minutách jsem se přiměla jít dolu a zhasnout v kuchyni. Potom v obýváku a když jsem se hodlala zhasnout v hale a připravovala se na zuřivý úprk po schodech, někdo zazvonil.
"K-kdo je?" "Kdo myslíš? Jsem zlá příšera a jdu ti ukousnout hlavu, jen jsem chtěl bejt slušnej a nejdřív se ohlásit." Zasmála jsem se. "Tak šup, myslim že bude fakt divný, kdyby mě tu někdo viděl jak jenom v trenkách mluvím se zavřenejma dveřma!" Rychle jsem odemkla a otevřela. Damon tam stál vážně jen v trenkách a s polštářem pod paží. "Oooh Děkuju. Byla mi už docela zima." Zasmál se a vměstnal se dovnitř. "Ty jsi přišel." Řekla jsem rozjařeně. "Bylo mi jasný že se jinak nevyspíš. Tak pojď." Šel ke schodům a když viděl jak kostrbatě se hýbu vzal mě za ruku a protočil oči. Zhasnul a doprovodil mě po schodech až do pokoje. Rychle jsem ho pustila a skočila jsem do postele.
Zakroutil nad tím hlavou a zhasnul světlo. Když viděl jak vyzařuje světlo z lampičky začal se smát. "Jako vážně?" "Co kdyby ta příšera zhasla? Tak aspoň uvidim díky tý lampičce." Pokrčila jsem ramenama a trapně se usmála. "Ty jsi šílená!" Lehnul si vedle mě a zhasnul i lampičku. Přikryla jsem se až po uši a skrčila jsem nohy. Celá jsem se klepala a nebyla jsem schopná zavřít oči. Tiskla jsem se ke zdi a pořád se koukala na telefon a nenápadně svítila kolem sebe. Damon se na mě otočil a natáhnul ke mě ruku. "Tak sem pojď ty strašpytle." Jenom jsem na něj koukala a nechápala co po mě chce. "Tak honem, jinak se ani jeden nevyspíme." Přitáhnul si mě k sobě tak, že jsem hlavou ležela na jeho ruce a objímala jsem ho svojí rukou. "Příště se na žádnej horor dívat nebudeš! A prej: Už mi neni šestnáct!" Napodobil můj hlas a já se zasmála. "Včera se něco stalo. Najednou ti nejsem jedno a staráš se."
"Jo. Taky jsem si všimnul. Cítím tu samou potřebu tě chránit jako když jsme byli kámoši." Kývla jsem a užívala jsem si ten dotek jeho horké hrudi. "Takže budeme kamarádi?" Zeptala jsem se nejistě. "Chtěla bys?" "Nejsem si úplně jistá. Protože až naše sázka skončí, skončí i naše kamarádství. A já se nechci cejtit tak jako minule." Řekla jsem mu pravdu. Přesně to co cejtim. "Nebylo by to stejný. Nedokázal bych na tebe bejt zase tak hnusnej. Ale oba dva víme, že kámoši by jsme nebyli." Přiznal smutně a hladil mě po odhalených zádech. "Ale myslím že těch jedenáct dní by jsme mohli zvládnout ne? Stejně musíme být pořád spolu a tak..." "Jo. To by jsme mohli." Pomalu jsem usínala s touhle krásnou myšlenkou a z mý unavený pusy vyjela další věta. "Chyběl jsi mi." "Ty mě taky Eleonoro z Čerokézského království." Jemně jsem se zasmála. Jak si mohl vzpomenout zrovna na tohle? Tak jsem si říkala asi když mi bylo sedm. Byla to pro mě éra Indiánu a jejich historek. Damon byl: Damian černé peří. A pak jsem konečně usnula, s pocitem jeho horkých rtů v mých vlasech
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama