Love Game 5.díl

20. července 2014 v 13:05 | LinDee |  Love Game


Ráno jsem se probudila a Damonova ruka mě stále objímala. Koukla jsem se na hodiny a bylo už devět. "Damone, nebudou se rodiče divit kde si?" Jen zamručel a víc se ke mě přitulil. "Budeš mít průser." Šeptla jsem, i když jsem se od něj nechtěla hnout. Otevřel oči a usmál se. "Nebudu. Nechal jsem jim vzkaz, že jsem šel brzo ráno za tebou a že jsi potřebovala pomoct se zapojením boileru." Zasmála jsem se a protočila oči. "Nenapadlo tě něco víc uhozenýho?" "Tak sorry že mě ve tři ráno napadlo jenom tohle. Mohl jsem třeba napsat že jdu hledat poklad ať mě nečekají do oběda." Vzal mě za pas a přitulil se. "Já chci ještě spát!" Vrčel a hlavu si opřel o moje nahé rameno. "Jenom pět minut.. Pak se nasnídáme a vymyslíme způsob jak tě dostat domu aby rodiče neviděli, že jsi jenom v trenkách!" Zamručel a zavřel spokojeně oči. Leželi jsme tam aspoň tak čtvrt hodiny než Damon otevřel oči a skousnul si ret. "Já jsem tu jen v trenkách! A do háje, táta mě zabije." To mu to došlo až po čtvrt hodině? To je až tak pomalej? "Nevyváděj. Mám nápad." Vlezla jsem z postele a přitom si snažila nevšímat jeho zkoumavého pohledu. Fajn, měla jsem na sobě jen kalhotky a tričko. Žádná podprsenka, upozorňuji.
Vytáhla jsem ze skříně jedno tričko a usmála se. "Zkus ho." Chytil ho a prohlídnul si ho. "To si tu nechal Max?" "Ne, bylo tátovo. Ne... nic neříkej, pak mi ho vrátíš." Po chvíli očního kontaktu souhlasil a oblíknul si ho. "Sluší ti." Uznala jsem a pak šla rovnou do koupelny. Rychle jsem si vyčistila zuby a to už se se mnou střídal můj nový kamarád. Vzal si MŮJ kartáček a začal si čistit zuby. "Jako malej." Zasmála jsem se a pocuchala mu vlasy "Neboj, umyju ho!" Seběhla jsem dolu a začala připravoval snídani. Vytáhla jsem misky se lžící a tři krabice lupínků. Já jsem si nasypala čokoládový hobliny a čekala než přijde Damon. "Páni, pořád to samí. Astronautský medový koule a skořicový lupínky!" Všechno to smíchal, jako když jsme byli malí a zalil to spoustou mléka.
"Pokud nechceš abych k vám dnes na ten oběd chodila tak nemusím." Řekla jsem upřímně ale on zakroutil hlavou. "Ne, v pohodě. Mamka tě má ráda a tátovi jsem řekl že pokud bude hnusnej tak uvidí." Usmál se a házel do sebe lžíci za lžící. "A co jsi jim řekl?" Dostala jsem ze sebe když jsem polkla gigantické sousto. "Že spolu teď chodíme, že tě mám rád a ať mi to nepokazí. Mamka šílela radostí a přemýšlela co uvaří." Zasmála jsem se a upřímně jsem byla šťastná. "A co táta?" Zeptala jsem se se strachem a on jen sklopil hlavu. "Doufám že se z tý malý nevychovaný a drzí holky stalo něco lepšího." Kývla jsem a radši si nabrala další lžičku. "Nesmíš si to tak brát. Nesnáší tě od tý doby co jsi se mě zastala... a pak jsi dostala místo mě....několikrát. Nikdy jsem ti za to nepoděkoval. Díky." Usmála jsem se a položila lžičku do misky. "Nemáš za co. Bylo mi potěšením." Zasmály jsme se a já hodila nádobí do dřezu.
"V kolik mám přijít?" Zeptala jsem se když už byl Damon na odchodu. "Přijď v jednu, kdyby se něco změnilo dám ti vědět." Zastavil se mezi dveřma a poukázal na jejich dům. Jeho mamka čekala v okně a bystře nás sledovala. Naklonil se ke mě a jemně mě políbil, a pak ještě jednou a kdybych se od něj bolestivě neodtrhla, bylo by to pořád dokola. "Asi jsme tvý mamince udělali pěkný divadlo." Zasmála jsem. "Myslím že je ráda. Jsi první holka kterou si přivedu domu a představím jí rodičům." Podivila jsem se a skousla si spodní ret. "A co Caroline, jak jsem jí viděla u tebe doma než..." "Ne. O ní nemají ani tušení. Za první jsem neměl ani já, ale pak mi řekla že zadní dveře byly odemčený a když jsme šli ven, poslal jsem jí tam tudy zpátky." Vysvětlil mi to a pustil mě. "Tak běž. Uvodíme se potom." "Tak čus!" Běžel rychle domu a mě nezbylo nic jinýho než zatřást nad tím hlavou.
Šla jsem si dát sprchu, pak jsem se podívala na učivo z biologie. Upřímně nesnášim šutry! Koho kdy bude zajímat jestli je Olivín štěpnej nebo lomnej?! Asi po hodince jsem to zavřela a zkusila si sednou ke klavíru. Nevzešlo z toho nic dobrýho, takže jsem hrála jen známé skladby. "Story of my life, searching for the right, but it keeps avoiding me. Sorrow in my soul couz it seem so wrong...." Zpívala jsem si při tom a snažila se uvolnit. Z Damonova otce jsem měla nahnáno. Nejen protože nás jako malé bil, ale už jen kvůli tomu pohledu. Proběhne mi všude husí kůže. Rychle jsem se oblíkla a snažila se na to nemyslet.
Zazvonila jsem u nich a ihned tam Damon byl. "Ahoj, sluší ti to." Pozval mě dovnitř a dal mi rychlou pusu na tvář. Pořád to bylo moc hraný než aby to byla pravda. "Mám se bát tvého táty?" Zeptala jsem se na rovinu a on zakroutil hlavou. "Něco ti řekne a zabiju ho." "Ne. Necháš to bejt, protože se jinak začnete hádat." "Ne. Už mě nebaví jak všechny jen uráží a kord né tebe. Nenechám ho s tebou tak mluvit, né po tom kolikrát si mě před ním chránila ty." Věděla jsem že mu to nevyvrátím a tak jsem to nechala být . "Dobrý den pani Salvatore." Otočila jsem se na jeho otce a mrazilo mě. "Pane Salvatore." Kývla jsem a on si mě jen měřil. "Ahoj Eleno! Přece se známe dost dlouho, říkej mi Elizabeth! Pojď si sednou ke stolu jídlo už je hotové. Můžeš si sednout kam budeš chtít." Milovala jsem jeho maminku. Byla vždycky milá a taková rozjařená, jako malá holka.
"Děkuju." Sedla jsem si na místo vedle Damona a snažila se nevnímat ten pocit v zádech když vím že mě jeho otec probodává pohledem. "Jak se dneska máte Elizabeth?" Zeptala jsem se s úsměvem. "Skvěle. Těšila jsem se až k nám příjdeš. A moc ti to dnes sluší Eleno, že jo Guseppe?" Otrnula jsem s mačkala si dlaně. "Hmmm." Řekl jen a Damonovi se zaťali ruce. "Děkuju to je od vás obou milé. Musím říct že vaše šaty jsou krásné Elizabeth. Neviděla jsem v katalogu o poslední módě?" Damon se usmál a sledoval naši konverzaci. "Guseppe, pojď ke stolu, jídlo už je." On se jen líně zvednul a přesunul svůj zadek na jinou židli. Ani při jídle konverzace nevázla, ale tentokrát si vzal slovo jeho otec.
"Tvoje matka odjela že? Je to zcela nezodpovědné nechat dítě v tak velkém baráku samotné." Odkašlala jsem si a polkla sousto. "Ano matka je pryč, ale není na tom nic nezodpovědného. Už je mi devatenáct. Jsem dospělá a zvládnu se o sebe postarat sama." Řekla jsem mile i když to ve mě vřelo. "Jistě... ani si neumí zapnout boiler a táhá slušnýho kluka z baráku v takovou nekřesťanskou hodinu." Brblal si pod vousy. Damon položil příbor a zaťal pod stolem pěsti. Viděla jsem jak chce začít řvát, ale tohle je náš souboj. Chytla jsem ho pod stolem za ruku a snažila se ho uklidnit. "Chceš slyšet pravdu? Šel jsem za ní protože jsem chtěl a vymyslel si tohle, jsi spokojenej?" Zavrčel jemně. "Takže kvůli ní lžeš to je snad horší." Zase chtěl něco říct ale já ho umlčela. "Jsem ráda že mě Damon pozval, konečně si spolu můžeme popovídat, po takové době. Co je u vás nového Elizabeth?" Změnila jsem téma a doufala že to vyjde. "Nic, jen to že náš syn si našel naprosto nevhodnou dívku." Otočila jsem se na něj a držela se abych po něm nehodila kroketu. "A řekl by jste mi důvod toho proč si to myslíte?" "Mám jich tisíce. Za prvé, vaše rodinná situace není vůbec dobrá, nemíním ani to že máte finanční problémy. Jsi drzá, chodíš oblíkaná jako cuchta a vůbec se mi nelíbí tvůj přístup." Zachrčel a to už se zvednul Damon a začal po něm řvát. Pustil mou ruku a opřel se o stůl.
"Chováš se jako idiot! Elena je ta nejlepší holka jakou jsem si mohl vybrat. Její finanční situaci nech rozhodně být mě totiž tohle vůbec nezajímá. Je to ta nejchytřejší holka a navíc je moc hodná. Za celou dobu co je u nás se k tobě chovala slušně a ty jsi na ní neurvalý. Elena je zlatá, neznám lepší a milejší holku. Ty jí nemáš rád kvůli osobním věcem! Třeba kvůli tomu, že je jediná která se ti vzpouzí? Jediná která se tě permanentně nebojí a neschovává se před tebou v koutě? Jsi obyčejnej blbec! Elena je statečná a postavila se ti když si mě bil jako psa! Schytávala za mě rány a ty by ses jí měl za to omlouvat!"
Civěla jsem na něj a poslouchala to s otevřenou pusou."Dokonce proti mě poštvala vlastního syna! S takovou holkou nebudeš! To ti zakazuji!" "Máš to ale smůlu! Protože já ji mám rád a budu s ní jak dlouho budu chtít!" Otočil se ke mě a pořádně mě políbil. Pak se otočil zpět na vykuleného otce a usmíval se. "Kdybys všechnu vinu přestal házet na ní, došlo by ti že je všechna tvoje! My teď jdeme nahoru. Pokud nás chce někdo rušit budeme tam dělat něco, na co je už táta starej." Vzal mě za ruku a chtěl mě odtáhnout pryč. V tu chvíli se sebral Guseppe a strhnul ho zpět, viděla jsem co chce udělat a tak jsem ho zaštítila a zakřičela. "Tím že ho zbijete nic nevyřešíte akorát vás bude víc nenávidět!" "Holka jako ty, mi nebude říkat jak mám svého syna vychovávat!" Rozmáchnul se a dal mi facku, až jsem spadla na zem. Celá tvář mi pulsovala a bolest zaplavovala celou půlku obličeje.

Elizabeth ke mě hned přiskočila a kontrolovala mě zatímco pekelně naštvaný Damon sršel síru. "Ty hajzle! Jak si můžeš dovolit uhodit holku?!" Dal mu pěstí, až sebou zapotácel. "Ty svině! Měl jsem na tebe zavolat sociálku! Policajty!" Dával mu jednu pěstí za druhou a Guseppe se nemohl jak bránit. Vstala jsem a chytla ho za loket aby toho nechal. Dal mu poslední ránu a odstoupil, "Je mi z tebe blbě!" Zařval a vzal mě kolem pasu. "Kam jdete?" Ptala se uplakaná Elizabeth a němě jsem jí ukázala že k nám domu. Kývla a šla si hledět svýho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Který seriál je lepší?

TVD 45.6% (47)
TO 36.9% (38)
The 100 9.7% (10)
Supernatural 7.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama