Love Game 6.díl

20. července 2014 v 13:08 | LinDee |  Love Game



Venku mě odtáhnul až ke mě do baráku a hned za dveřma mě pevně obejmul. "Mrzí mě to. Je mi to tolik líto." Šeptal a cítila jsem že brečí a já brečela taky. Odtáhnul se a opusinkoval mi celou oteklou tvář. Slíbal moje slzy a hladil mě všude po tvářích. "Nikdy už se tě neměl dotknout. Jako malej jsem tě nechával aby si to za mě schytala ale teď už ne. Ani náhodou. A zase jsem zklamal." Zakroutila jsem hlavou a vzala ho za ruku. "Ne, snažil ses mě chránit. A všechno je v pořádku." Říkala jsem a hlas se mi třásl. "V pořádku? Podívej se na svůj obličej! Ublížil ti, měl bych zavolat policii a..." "Ne. Jenom to zaledujeme." "Eleno." "Nic z toho se nestalo, upadla jsem s praštila se do tváře. Teď to pojď zaledovat než se to vybarví." Pospíchaly jsme do kuchyně a jediný zmražený byly dvě plata steaků.
Seděli jsme v obýváku a Damon mi tisknul maso na obličej. "Už to splaskává." Usmála jsem se, ale bolelo to. "Měl jsem ho zabít." Zavrčel a koukal se mi do očí. "Ne, neměl. A víš to teď uděláme? Zapneme si Iron Mana a budeme relaxovat." Trvalo to chvíli než jsem ho přesvědčila, ale nakonec si lehnul za mě, já si položila tvář na steak a užívala si jeho přátelství a lásky, které mi zbylo už jen na deset dní. A pak se všechno vrátí do starejch kolejí.
"Můžu tu přespat?" Zeptal se. "Že se vůbec ptáš! Jasně že jo! U mě v posteli je pro tebe přece vždycky místo." Mrkla jsem tím okem, které nebylo zarudlé. "Dojdu si tam pro pár věcí." "Vem si věci na celých deset dní. Mamce to vadit nebude." Usmál se a objal mě rukou kole pasu. "Díky" Mlčky jsme tam tak leželi a asi v půlce filmu usnul. Cítila jsem jak klidně oddechuje a vymanila se z jeho obětí. Vzala jsem už rozmrzlý flák masa a hodila ho na stůl. Jelikož jsme se u nich moc nenajedli, rozhodla jsem se nám něco uvařit.
Pořád mě překvapovalo jak jednoduchý je být s ním kamarádka. Být s ním ráda a bez hádek. S úsměvem jsem zapnula sporák a dala do pánve trochu oleje. Omarinovala jsem maso a nechala ho chvíli odležet., mezitím jsem udělala hranolky. Olej hlasitě prskal, nechtěla jsem Damona probudit a tak jsem mu přivřela dveře. Pak jsem je dala na plech a hodila do trouby aby tolik nevystydly. Zatím jsem se šla podívat na tu spoušť co jsem měla na obličeji. Hned jak jsem rozsvítila v koupelně a uviděla se v zrcadle, zhrozila jsem se. Celá tvář byla fialovo-rudá a napuchlá. Ret jsem měla jako dva obří pysky a oko bylo zapadlé. Vypadala jsem příšerně, jako zrůda. Vzpomněla jsem si na ty doby, kdy jsem vypadala podobně, ale nikdy to nebylo až tak hrozný.
"Eleno?" Slyšela jsem Damonův hlas a rychle jsem si stírala horké slzy, co mi kanuly po tvářích-jedný větší ne druhé. "Jsem tady." Zvolala jsem a doufala že můj hlas zněl stejně pevně jako jsem si představovala. Otevřel dveře a když mě uviděl zamračil se. Hraně jsem se usmála, ale v tváři mi stále pulsovalo. Bez slova šel ke mě a objal mě. Nikdo nic neříkal, nebylo to nutné. "Připravila jsem nám večeři." Zašeptala jsem do jeho hrudi, ale on jen kývnul a dál mě hladil po zádech. Kéž by to takhle zůstalo na pořád. Odtáhnul se a prohlížel si mou tvář. "Já toho parchanta nesnášim." "Máme hranolky se steakem." Nenechala jsem ho rozrušit a tak se sklonil a políbil mou tvář. Choval se jako bych byla z porcelánu. Neustále se o mě staral a hladil zraněná místa. Věděl že si to teď dovolit může, jsme přátelé a navíc spolu chodíme.
Sedli jsme si ke stolu a já nám nandala. Vonělo to báječně. Po jídle se rozhodl si jít pro věci. "Tak já půjdu s tebou..." "Ani omylem, ty se k němu nepřiblížíš ani na sto metrů." Zavrčel a bral si bundu. "Ale co když ti něco udělá?" "Tak ať, ale tebe se už nedotkne." Nelíbí se mi to, vůbec ne. "Co říct mamce, aby ti sbalila a hodila to k nám?" "Ne, bůh ví co by jí udělal. Ona se pořád bojí od něj odejít. I když ji bije, všimla sis té velké modřiny na rameni?" Zakroutila jsem hlavou a semkla rty. "Ahhh. Nevím co s tím mám dělat. Neposlouchá mě, bojí se." Zavrtěl hlavou a otvíral dveře. "Za chvíli jsem zpět." Dal mi pusu na čelo a odešel. Celou dobu jsem seděla v kuchyni a sledovala ho. Na chvilku zmizel v domě a pak jsem viděla přijíždět policejní auto. Na nic jsem nečekala a vyběhla jsem ven. Stála jsem u dveří a viděla jak jeden policista bere Damona za paži a druhý podpírá zmláceného otce. "Zbil jste vlastního otce pane Salvatore?" Zeptal se jeden a Damon heknul, jak pevně ho chytil. "Ano, ale až potom co mi zbil přítelkyni. Pokud mi nevěříte támhle běží." Běžela jsem k nim a v podstatě odstrčila Damona od toho muže. Dřív jsme jim s Damonem říkaly Svině v uniformách.
Držel mě za pas a usmál se bolestně. " Je tu nějaký problém?" Zeptala jsem se naštvaně, jak si může dovolit na něj jenom špatně sáhnout? "Pan Guseppe Salvatore vám udělal tohle?" Zeptal se ten druhý, o poznání milejší. "Ano. Bude to asi hodina a půl, nebo tak něco." Řekla jsem tiše a hlava mě rozbolela, když jsem si na to vzpomněla. "Budeme chtít podrobnosti." Všechno jsem jim vypověděla a oni si dělali poznámky. "Stalo se tu už dříve?" "Ano." Odpověděl rozhodně Damon. "Když jsme byli malý. Já i Elena. Bil mě a když se za mě postavila zbil i jí. Ale od doby kdy jsem se mu vzepřel si nic nedovolil." Muži jen uznale kývali a znechuceně si pana Slavatore měřili. "Jak jim tyhle lži můžeš říkat Damone? Můj vlastní syn?" Rozčiloval se. "Tohle žádné lži nejsou a ty to dobře víš. Nestydíš se za to co si jí udělal s obličejem? Podívej se na ni!" Zařval a jemně mě otočil aby na mě viděl.
"Jsi odpornej a oba víme že biješ i mamku, ale ta se bojí cokoliv říct!" Policista se otočil na Elizabeth, která se držela v povzdálí a plakala. "Je to pravda madam?" Ona jen mlčela ale když se podívala do očí svého manžela rozhodla se. "Ne. Můj manžel na mě nikdy ruku nevztáhnul a už dlouhé roky ji nevztáhnul na mého syna. Ano když byl malý tak dostal, ale jen za předpokladu když měl proč. Byl to jen malý trest, nikdy né víc." "Lžete." Ozvala jsem se a snažila se nevnímat Damonův ublížený obličej. "Víte jak nás jako malé bil ale dělala jste že to nevidíte. Když mě ohnul přes koleno a zmlátil mě tak, že jsem měla modřiny. Proč lžete?" Zeptala jsem se klidně a jí se z očí vyvalily další slzy. "Nelžu Eleno. Jako děti jste měli moc bujnou představivost." To snad není možné. "A od čeho máte tu modřinu na rameni, a tu schovanou pod ofinou?" Zeptala jsem se, ale Damon mě zadržel.
"Nesnaž se. Všechno popře, tak jako vždycky. Postaví se radši za násilníka z kterýho má strach než za vlastního syna." Stiskla jsem mu ruku a snažila se ho odreagovat, ale neměla jsem páru jak. Tohle byla katastrofa. "Děkujeme za vaše výpovědi, ale vás teď budeme muset odvést s námi pane Salvatore. A vy Elizabeth, pokud by jste změnila názor, zavolejte." Podal jí vizitku a druhý tlačil Damonova otce na zadní sedačku. "Bít malý holky, fuj!" Zachrčel ten milejší z nich a odjely.
"Damone mrzí mě to já..." "Nesnaž se. My dva jsme spolu skončily. Ty už nejsi moje matka, vybrala sis jeho místo mě! Vezmu si svoje věci a jdu, a opovaž se mi omlouvat. Tohle nezpravíš" Zavrčel a táhnul mě dovnitř. "Damone prosím! Já měla strach, ty nevíš čeho je schopný..." Zabouchl za námi dveře do pokoje a začal si do tašky házet oblečení. Pak vysunul prkno z podlahy a vyndal obálku a pak sáček. Zabalil to do tašky a spolu s tím i kartáček, hřeben, věci do školy... V podstatě zmizeli všechny všechny osobní věci. Dal si tašku přes rameno a ještě jednu do ruky. Tašku do školy a klíčky od auta. Vyrazil dveře a táhnul mě zase dolu. "Damone! Damone neodcházej prosím!" Plakala Elizabeth a tahala ho za rukáv.
"Ne. Tohle byla poslední kapka. Bral jsem když si ho nechala aby mě bil, když ses bála zakročit,ale tohle? Vykašlala si se na mě. Vždyť on tě bije! Proboha až do mých patnácti byl i mě a podívej so udělal Eleně! Konečně sis mohla vybrat dobře. Mohla si ho jít nechat sedět za všechno co udělal.Vybrala sis špatně a naprosto jsi mě ztratila." Nevěnoval jí už ani jeden pohled a šli jsme ke mě. Shodil ze sebe všechny tašky a odvedl mě nahoru. Položil mě na postel a začal mě líbat. Zuřivě, vášnivě nutně! Potřeboval cítit že ho někdo miluje a byl si jist že mu to dopřeju a měl pravdu. Nemohla jsem mu to odepřít. Byla to nutnost. Tisknul se ke mě a líbal mě hladově. Zamotala jsem mu ruce do vlasů a ukazovala ať si vezme vše co potřebuje. Zajel rukama pod mé tričko a rychle ho ze mě dostal. Cítila jsem jeho ruce všude a chtěla jsem mu poskytnout tu úlevu. Přesunul své rty na má ňadra a líbal mě až dolů na pupík. Vzdychala jsem a sundala i jeho tričko. V tuhle chvíli bych se s ním klidně i milovala, ale oba dva jsme moc dobře věděli, že by to bylo hloupé a neuvážené.
Nakonec jsme spolu leželi natisknutí na mé posteli a líbali se. Jeho ruce mě stále hladily a byl to ten nejkrásnější dotek na světě. "Promiň že jsem se na tebe tak vrhnul." Řekl nakonec, ale já se jen zasmála. "A připadalo ti, že jsem se bránila?" "Ne." Zasmál se a líbnul mě do vlasů. "Jsi ta nejlepší kamarádka ze všech." "Jo, ještě pár dní." "Vždycky budeš." Odtáhla jsem se od něj a koukla se mu s nadzvednutým obočím do očí. "Oba víme že až skončí sázka, tohle všechno zase skončí. Ty máš svojí partu, která mě absolutně nenávidí a já mám Bonnie a ..." Chtěla jsem říct Maxe, ale toho už nemám. "A klavír, kterýho jsem se už dlouho nedotkla. Nedokážu pokračovat v tý skladbě. Mám blok." Zavrtěla jsem hlavou a courala se jen s podprsence k němu. Sedla jsem si a zahrála kus písně. Pak jsem se zastavila a bouchla jsem do kláves.
Damon se vysoukal z postele a dal mi ruce na ramena. "Přemýšlej nad něčím pěkným, třeba jak jsme po sobě jako malý házely hranolky, když nás tvoje máma vzala do restaurace v městě. Nebo jak jsme běhali na ranči mýho dědy..." Vzpomínala jsem společně s jeho slovama a ruce tvořily melodii. Vážně to fungovalo a když se ke mě nahnul a jeho rty se těsně dotýkaly mého krku nadýchla jsem se. "Nebo jak jsem tě prvně políbil." Moje ruce se zpomalovaly, zato v hlavě zněla ta nejkrásnější hudba. "Nebo když jsi mě políbila ty v tom autě." Melodie se zintensivnila a já pořád jen hrubě dýchala. "Nebo potom při tom filmu..." Zašeptal a políbil mě na krku. Donutil mě zešílet, pustila jsem ruce z klavíru a zavřela jsem oči.

"Damone..." Zašeptala jsem když se rukou dostával níž. "Neboj, neudělám nic co nechceš." Jel rukou zpět nahoru a zajel pod mou podprsenku. Nejhorší na tom bylo, že já to chtěla! Tak šíleně moc! "Jsme jen kamarádi." Řekla jsem a zalapala po dechu. "Můžeme být stejní kamarádi jako jsi byla s Maxem. A věř mi že jsem lepší." Zasmál se a já neprotestovala, ale nevyspím se s ním. Už bych se z toho nedostala. Pomilovat se s nim je něco jinýho. Otočila jsem se na něj s očima plný vášně a polkla. "Nejde... nejde to. Protože tebe m..." Pak někdo zazvonil a já si oddechla. "Nemusíme tam chodit." Zašeptal a přitisknul své rty na můj krk.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Který seriál je lepší?

TVD 45.6% (47)
TO 36.9% (38)
The 100 9.7% (10)
Supernatural 7.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama