Love Game 8.díl

20. července 2014 v 13:10 | LinDee |  Love Game


Pravda nebo Úkol Maxi?" Zeptal se naježeně. "Pravda." "Proč si tolik posednutej Elenou?" "A proč tolik zajímá tebe?" "Znám jí od mala." Takhle začíná hádka. "Jo a když jí tak dobře znáš co má ráda? Jaká je její oblíbená barva? Co dělá vždycky když je nervózní, nebo když je smutná? Já to všechno vim Damone." Damon mlčel vzala jsem ho za ruku a propletla s nim prsty. Myšlenkami jsem mu poslala pár vzpomínek, kéž by je mohl vidět. "Vidíš, nemáš ani páru!" Max si myslel že vyhrál, ale Damon se pak usmál.
"Miluje koně. Má ráda horkou čokoládu se šlehačkou a vždycky nejdřív sní jí a pak až to ostatní. Taky miluje vanilkovou zmrzlinu, ale jenom tu italskou. A taky miluje Skittles. To protože jsou barevný jako duha. Miluje všechny barvy duhy, ale nejvíc miluje červenou. Připomíná jí vášeň a tu červenou stuhu co má támhle u rámečku. Když je nervózní tak si kouše ret a mne si ruce. Když se jí pak začnou potit dlaně, otírá si je o kalhoty a zatíná nehty do prstů. Když je smutná tak si pořád uhlazuje vlasy za ucho a pak je na prst namotává. Když se snaží potlačit slzy, tak semkne rty a nad obočím se jí objeví malá vráska. A myslí na otce a ..." Vykolejeně jsem poslouchala co říká.
Jak tohle všechno mohl vědět? Jak si to mohl pamatovat? "A na tebe." Dokončil za něj Max. "Vždycky myslí na tebe. Na lidi který ztratila. Na lidi, které nemůže mít zpátky, který se v jejím životě už neobjeví. Víš něco o její přítomnosti Damone? Tohle všechno si pamatuješ z vašeho dětství, ale spousta věcí se změnila." Nikdo nebyl schopen promluvit, jen jsme sledovali tuhl výměnu názorů.
"To jsi mimo Maxíku. Vím toho o ní hodně. Miluje čtení, poslední knížku četla Romeo, Julie a Tma. Každý večer než jde spát sedí u klavíru a snaží se něco zahrát. Většinou hraje Yirumu a Birdy. Není schopná dopsat svou písničku. Ale když myslí na něco pěkného, podaří se jí to. Každý ráno si zapne ty šílený holčičí písničky, otevře okno a vybírá si co si na sebe vezme. Někdy jí to trvá i půl hodiny. Většinou si vybere to co myslela jako první. Před každou hodinou zkontroluje mobil, jestli jí nevolala mamka. A když je nesvá, začne si prstama vyťukávat melodie co hraje na klavír. A to ani nemluvím o tom, že když se chce o hodině smát a nemůže, hodí sebou o lavici a kouše se do pěsti. Vím toho o ní hodně."
Spadla mi brada. Nebyla jsem schopná myslet v hlavě mi totiž hrála jedna věc. I když se se mnou nebavil a dělal jak moc mě nesnáší, nespouštěl mě z očí. Zajímal se o mě. "A co jsi pro ní kdy udělal Damone? Za ty roky cos jí ubližoval a sledoval jí z povzdálí? Byl jsem to já, kdo ji utěšoval když brečela že jste jí znovu ztrapnili a byl jsem to já kdo s ní byl, když ty ses slejzal s lůzou." Nechtěla jsem to poslouchat. Oba dva měli pravdu. "Můžete toho nechat?" Zeptala jsem se tiše oči stále přišpendlené k zemi. "Oba dva máte pravdu. Maxi, ty jsi tu pro mě byl vždycky, to ano, ale Damon o mě ví taky miliony věcí. Možná dokonce nejvíc ze všech. Vyrůstal se mnou, zná mě od malička ale stejně mě překvapuje jedna věc. Jakto že o mě víš tolik věcí z přítomnosti. Víš víc, než si sama uvědomuju"
Hladil mě po spojeným prstech a usmíval se. "Říkal jsem ti že tě nikdy úplně neopustím. Byl to ten večer co jsem po tobě hodil to vajíčko. Ptala ses mě jestli tě opustím a já jsem ti slíbil že se to nikdy úplně nestane. Jsi jediná kdo mě doopravdy zná a vždycky jsi byla moje jediná doopravdická kamarádka, to jsme si už vyjasnily." Usmála jsem se div jsem se nerozplakala. "Kdo točí?" Zeptala se Caroline nezažraná do uběhnuté konverzace, ale já nebyla schopna odtrhnout oči od těch Damonových. "Nikdy jsi mě neopustil." Zakroutil hlavou. "Vlastně ne." "Proč?" "Nevím. Byl to slib." Věděla jsem že to nebyl jenom slib mě, ale i jemu samotnému. A s touhle odpovědí jsem se uspokojila.
"Damone pravdu nebo..." Tyler se ani nestačil zeptat a on odpověděl. " Pravdu." "Fajn. Pochopil jsem správně že ti na Eleně záleží, tak proč ses k ní choval jako blbec?" To by mě popravdě taky zajímalo. "Chtěl jsem partu, začlenit se a když jsem se změnil, dostal jsem se tam." "A jak to bude po vaší sázce?" Zeptal se Ben a ostražitě mě sledoval. "To je jednoduchý ne: Damon má svou partu a já mám zase Bonnie. Nedokážeme na sebe bejt hnusný tak jako předtím, ale všechno se vrátí do normálních kolejí a byla bych ráda, kdyby se už otázky na pravdu netýkaly mě a Damona." Řekla jsem a vstala ze země. "Jdu si pro pití." Odběhla jsem do kuchyně a opláchla si obličej studenou vodou.
Neskončí to. Nikdo to pro mě neskončí. Tohle se nemělo stát, měla jsem se na to vykašlat a sázku nebrat. Všechno mohlo bejt normální. Každý na svém patřičném místě. "Jsi v pohodě?" Zeptal se Damon, držejíc mě za rameno. "Jo." "Nevypadáš tak. Se mnou můžeš mluvit." Otočila jsem se na něj a vychrlila to co mě trápilo. "Přesně tak. Můžu ti to říct, teď a ještě dalších deset dní. Ale sázka uplyne a každý si pojedeme to svoje. Na tom jsme se dohodli a já to beru, jenže nevíš jak moc to bude těžký, zase o tebe přijít." "Můžeme zůstat kamarády." Zasmála jsem se ironicky a opřela se o linku. "Ty víš že to je blbost. Můžeme si to přiznat hned na začátku a nemusíme e oblbovat. Ty máš svojí partu a začneš se zase chovat jako jeden z nich a je to normální. Já ti nic nevyčítám. Jen to je těžší než se zdá."
Šel ke mě a chytil mě za ruce, kterýma jsem divoce gestikulovala. "Fajn, nebudeme si lhát. Asi to tak dopadne, ale teď, chci být s tebou. Být s tebou kamarád a nechci aby jsi byla smutná. A je tu ještě jedna věc. Když jsi moc šťastná, světélkují ti oči a každou druhou vteřinu přelítneš očima na jiné místo. Takže poznám jestli se ti tohle líbí." "Co?" Zeptala jsem nechápavě, ale najednou jsem byla plně při vědomí, jelikož se jeho jazyk dobýval do mých úst.. Ihned jsem mu povolila přístup a ruce mu obmotala kolem krku. Vysadil mě na linku a moje nohy se mu sami obtočily kolem pasu. Jeho ruce mě pálily na nahé kůži a nestačil mi dech. Brala jsem si všechno co mi nabízel a ve velkém množství.
Když už se mi vážně nedostatkem kyslíku motala hlava, odtáhla jsem se ale zůstávala mu pořád blízko. Těkala jsem mezi jeho očima, ústy a jeho zvedajícím se hrudníkem. "Takže líbilo. Líbí se mi když tě můžu líbat kámoško." Zasmál se a popravdě jsem se musela zasmát i já. "To proto jsem se s tebou nechtěla vyspat. Protože bych pak nesnesla že bych tě ztratila. Nešlo by to." Kývnul a znovu mě políbil. "Ale doufám že mě omluvíš když si někdy sáhnu. Mít u sebe takovou krásku celý dva týdny a nemoct si pohrát.....To je mučení!" "Neříkám že ano, neříkám že ne. Jak jsem řekla, musí to být výhoda pro obě strany."
Naše rty se zase málem spojily, když tu se tam vehnaly Ben s Maxem. "Další splácení dluhu?" Zeptal se a já se jen nervózně zasmála. "Něco na ten způsob." Vykoktala jsem a věnovala jsem se spíš Benovi, než Maxovu výrazu. Ben ale odešel a Max tam zůstal. "Takže teď spíš s nim?" "Ne." "I když by chtěla." Řekl ze srandy Damon ale teď na to nebyla vhodná doba. "Teď ne Damone, tohle je mezi námi." "Elena má pravdu, mohl bys vypadnout." Zavrčel Max, ale to už jsem ho utnula. "Maxi uklidni se! Pokud někdo někam půjde budeš to ty, jelikož tu teď Damon bydlí! Damone, prosím, mohl by si nám dát trochu soukromí?" Zeptala jsem se mile a Damon se nemile usmál. Políbil mě na čelo a odešel.
"Vysvětlíš mi o co jde nebo mě pořád budeš štvát? Nikdy jsi tohle nedělal ať už jsem byla s kýmkoliv, o co ti jde?!" Udělal krok ke mě a z očí mu sršely blesky. "On je pro tebe špatnej Eleno! Máš na lepšího! Podívej se jak se k tobě choval. Já jsem tu pro tebe vždycky byl, já jsem se o tebe staral a byl jsem to já, kdo ti se vším pomohl! Má š na mnohem lepšího než je on!" Křičel a já křičela na něj. "To jako myslíš sebe?!" "ANO!!! Kdy ti to konečně dojde? Já jsem pro tebe lepší než on, když jsem ti řekl že tě miluju, nemyslel jsem to jako kamarádce. Myslel jsem to doopravdy." Vzal mě za tváře drsně hrubě a přitisknul se na mé rty.
Tvář mě pod jeho dotekem bolela, polibek nebyl vůbec hezký nebo příjemný.Byl prostě normální,všední. Snažila jsem se od něj odtrhnout, ale nešlo to. Musela jsem prostě počkat než skončí. Postavila jsem se a nic nedělala. Nevzdorovala a s otevřenýma očima čekala. Nakonec mě pustil a díval se na mě nechápavým pohledem. "Už jsi skončil?" Mlčel a pustil mě. "Věděl jsi to celou dobu Maxi. Věděl jsi že tě nemůžu milovat. Jsi můj kamarád, ale nemiluju tě tím způsobem jakým by sis přál. Mrzí mě to." Plakala jsem a tvář mi celá hořela.
"Víš že s ním to nikdy nebude pravda. Vždy to bude jenom hra a zničí tě to." "Ale já ho miluju Maxi. Nejde to nijak ovlivnit." "Nejde. Ale můžeš se o to pokusit. Ignoroval jsem to celou dobu co jsme spolu byly. A já vím že kdyby jsi chtěla, můžeš se do mě zamilovat. Zvládla by jsi to." Přemlouval mě a já jen kroutila hlavou. "Ale já nechci Maxi. Já chci jeho, víš to celou dobu, věděl jsi všechno." "Miluju tě Eleno ale ty nikdy nejdeš za správnou volbou že ne? Takže nikdy nebudeš milována a nikdy nebudeš mít opravdovej vztah. Je mi tě líto." Otočila jsem se od něj a utíkala chodbou pryč.
Chtěla jsem být sama, běžela jsem po schodech, přímo do mého pokoje. Plakala jsem stočená v klubíčku v rohu pokoje. Asi po patnácti minutách nahoru vešel Damon a šel pomalu ke mě. Pohladil mě po vlasech ale nijak se mě nedotýkal. A já jsem za to byla ráda. Položil mě na postel a bral si polštář a peřinu. "Dneska přespím na gauči, kdyby jsi něco chtěla." Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem konečně slzavě promluvila. "Zůstaň tu." Nemohla jsem je ztratit oba. Lehnul si vedle mě, tak aby se mě nedotýkal, ale náhle jsem to chtěla. Lehla jsem si mu na hrud a poslouchala tlukot jeho srdce. "Proč to všechny kolem bolí, když někdo miluje?" Na tu otázku mi ale bohužel odpověď nedal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama