Přání

20. července 2014 v 17:10 | LinDee |  Básně




Vše je jako sen,
konečně jdu ven,
dýchám a běhám,
na houpačku spěchám,
užívám si radosti
řeším samé hlouposti.

Teď vzpomínám na doby,
kdy jsem mohla na nohy,
jsem odevzdána kolečkám,
s nimi všechno zameškám,

upoutaná na křeslo,
komu by se neztesklo,
po chůzi a po běhu,
na nohou mráz ze sněhu,
cítit celé tělo,
to by se mi chtělo...

Jenom jedno přání mám,
ať s citem v nohou usínám.


Zase jedna depresivní :/ No, ale snažila jsem myslet na to, jak to musí mít ti lidé těžký. Kort když se dívají na nás, jako kolem nich poskakujeme... Snad se vám to líbilo :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mia Elizabeth Mia Elizabeth | Web | 22. července 2014 v 11:02 | Reagovat

Je to krásné a smutné zároveň. Taky si nedovedu ani představit, jak těžký to pro ně musí být.

2 Kamun Kamun | 11. listopadu 2014 v 20:35 | Reagovat

Ta báseň mi mluví z duše. Je nádherná. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama