Přeměna

20. července 2014 v 16:03 | LinDee |  Jednorázovky



Slyšel jsem ten tikot. Jakoby se hodiny nemínily zastavit a kapky deště mlátily do plastové střechy, jako bubeník na velký buben. Zvuky byly silnější, mocnější a ostřejší. Kéž by se mlha jenž oplývá celé tohle místo, ztratila. Stáhla by se opět k nebesům a nechala mě abych se podíval na tu krásu. Na zahradu v Jabloňovém Sadu. Slyšel jsem jak černý slepý krtek ryje do hlíny a vystrašení brouci před ním utíkají. Slyšel jsem každý malý pohyb křídel motýlů.
Hlavu jsem měl jako gong. Jakoby do mě každou chvíli někdo mlátil ostrou měděnou palicí. Ale ne. Toho si teď všímat nebudu. Jediné co chci, je vidět tento svět. Kde to jsem? Proč jsou všechny ty barvy tak syté a všechno tak ostré? Je to snad sen? Kouknul jsem se kolem sebe a uviděl tam ležet malý kus rozbytého zrcadla. Doufal jsem že bude zrcadlit mou duši, to čím jsem teď, v tomto nebeském ráji. Ale ne. Byl jsem pořád stejný, jen... Jiný. Byl jsem tak jiný až mě to mátlo i když svrchní slupka se zdála normální. Cítil jsem se jako starý citrus. Kůra byla neporušena, zato když se dostanete pod ní, jediné co uvidíte je seschlá dužina a okoralé kraje.
Byl jsem tak nahněvám, že při vyvinutí malé síly, mi zrdadlo pracklo v dlani. Ten zvuk byl tak ostrý, že jsem byl nucen se chytit za uši a sklopit hlavu dolu. Jsem zmatený. Tohle je, tak jiné. Ten malý, přesto pro mě náhle velice hlasytý zvuk, mě nutil cítit bolest. Pořádně jsem se zaposlouchal a uslyšel jsem, jak praskají větvičky. Slyšel jsem dech, příchozího... Ba slyšel jsem i tep.
Dásně mě začali tlačit a zuby se začali zvětšovat. Co- co se to děje? Proč mám takový zvláštní pocit? Náhle jsem slyšel uklouznutí, jak pokožka reagovala na hrubý povrch kluzkého kamene. Mé chuťové buňky začali tančit. Cítil jsem to, chtěl jsem to. Jen jsem nevěděl co TO bylo. Plížil jsem se jako puma pro svou kořist a po jednom krku jsem se ocitnul hned vedle toho muže. Jak jsem to dokázal? Touto otázkou bych se zabíval, kdybych nezřel tu lahodou červenou, né li rudou tekutinu, která se mu valila z ran na rukou. Nevnímal jsem mužův strach, múj zrak byl upřený jen na zranění, na ten dar života.
Nevnímal jsem ani že muž couvá nebo jestli něco říká. Vzal jsem jeho ruku a, mé smysly najednou věděli co dělat. A to nebylo vše co jsem věděl. "Ten motýl, byla můra. Prudké světlo, záře měsíce. A tento muž.... Má první oběť.
xElijah Mikaelsonx
Dodatek: Upřímě doufám že se vám to líbilo. Tohle bylo prvně co jsem to zkoušela psát takhle. Takže nevím jak to vypadá. Moc prosím o komentáře. Stačí jedno slovo. Děkuju LinDee :*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama