Shledání

20. července 2014 v 15:59 | LinDee |  Jednorázovky

Z Carolininého deníku:
Už je to pět let a já se k tomu ještě nerozhoupala. Tak moc mi chybí ale stejně nejsem schopná aspon zvednout telefon a zavolat mu. Opustila jsem je všechny. Přátele, rodinu, Taylera a to všechno jenom kvůli Klausovi. Odjel někam do světa a já nemám tušení kde ho hledat. Poslední tři roky stále jen ovlivnuju lidi a létám z jednoho města do druhého. Nikde po něm neni ani stopy. Nevím kam poletím dnes, ale bude to hodně daleko. Potkala jsem tady Bonnie s Jeremym a nechci je vidět znovu. Nenávidí mě, oni všichni. Zachránila jsem Klause před tím aby ho zabili a nakonec jsem mu pomohla i zneškodnit poslední kůl co ho mohl zabít. Teď jsem nepřítel číslo jedna. "Kam to bude madam?" Ach, zase to ovlivňování. "Dáte miletenku do Paříže do první třídy a nebudete chtít zaplatit. Děkuju." Vzala jsem si letenky a mířila jsem si to do té nejdražší kavárny co tam měli. "Jedno oříškové láté s pěnou." Mrkla jsem po tom číšníkovi a dál pátrala v mysli. Vybrala jsem Paříž z jednoho jediného důvodu. Jednou jsem se s Klausem bavila a on jsmenoval spousty měst a jako páté vyslovil Paříž. Došlo mi to až teď. Vlastně až do teď jsem nechápala proč zrovna Paříž, ale stejně je to jen takové střílení na slepo. Ani jsem si to neuvědomila a byl čas nastoupit do letadla.
Sedačky v první třídě byly potaženy bíloukůží a vedle nich měl každý skleničku vychlazeného šampaňského. Sedačka byla velmi pohodlná, ale já stejně nemohla usnout. Celou cestu jsem přemýšlela nad tím, proč jsem s ním neletěla už dřív. Hned jak se mě zeptal. Nemusela bych ho ted hledat. A co když už o mě nebude mít zájem, co když už má někoho jiného, nebo se stal tím bezcitným tvorem cobyl dřív. Né, to všechno je mi upplně jedno. Musím ho vidět a aspoň jednou ho políbit. Celou tu dobu netoužímpo ničem jiném a i kdyby mě od sebe odtáhnul a pak mi vyrval srdce z těla, to za to bude stát. Miluju ho a uvědomila jsem si to příliš pozdě. Následkem přemýšlení o všech možných variant odmítnutí jsem se rozplakala. Koukala jsem se z okýnka jedna slza nahrazovala tu druhou. Celou noc jsem strávila přemýšlením, takže jsem byla podrážděná, což nepřidalo tomu jak moc jsem byla hladová.
Po přistání jsem si to mířila rovnou na záchody a napila se ze tří žen. Nechtěla jsem nikoho zabít a měla jsem příšerný hlad. Venku už byla tma a tak jsem si zavolala taxík. Chtěla jsem k Eiffelovce. Můj sen je být na Eiffelovce a zírat na celé to velké město a on to moc dobře ví. Jinde bych ho ani nehledala a tak jsem se prostě vrhla nahoru.
Koukla jsem se kolem sebe a snad jsem i doufalaže ho tam uvidím.Nikde nikdo nebyl. Ani on ani nikdo jiný. Spustila jsem na novo a oči se mi začali plnit slzami. Srdce mi pukalo smutkem a já nechtěla nic jiného než Klause. Chtěla jsem zemřít, bez něj jsem už dýl být nemohla, už pět let se mé srdce naplnuje touhou, nadějí, smutkem a bolestí. Dál už nemůžu. Otočila jsem se, abych našla něco dřevěného a v tu chvíli se mi podlomily kolena a já málem spadla na zem. Nevěřícně jsem koukala natoho, koho jsem tak moc milovala. "Klausi..." Zašeptala jsem a nepřestala hypnotizovat jeho překvapený obličej. Vypadal nádherně a jeho výraz vypovídal o tom,že je šťastný a nad míru překvapený. "Caroline, nemůžu uveřit..." Mířil ke mě a já se už neudržela a vlítla mu do náruče. "Tak dlouho jsem tě hledala." Nemohla jsem zadržet slzy, ale tentokrát to byly slzy štěstí. "Každý večer jsem tu na tebe čekal." Odtáhla jsem se od něj a nechala jsem ho aby mi setřel slzy z tváří. Nevydržela jsem to a konečně ho políbila. On mi s radostí polibky oplácel. "Miluju tě. Miluju tě, jen už mě nikdy neopouštěj. Nikdy." Pousmál se a nepřestával mě k sobě tisknout. "Miluju tě Caroline a nikdy tě neopustím, nikdy!" A tak jsem našla svou dlouho ztracenou lásku a nikdy jsem ho neopustila. Miluju stastné konce
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama