The Original Problem 1.díl

20. července 2014 v 15:21 | LinDee |  The Original Problem


Pohled Klause:
Elena seděla na verandě a škrábala si něco do deníčku. Kdybych si měl představit jak to bude asi vypadat tak by mě napadlo tohle. "Milý deníčku. Dneska jsem s tou blondatou holkou byla v Grillu a stál tam zajímavý a okouzlující chlap. Pořád se na mě koukal a já nevím proč." Kdyby si tak věděla Elenko. Potřebuju tvoji krev, jsi totiž dvojnice víš? Koukal jsem se do jejího zamyšleného obličeje a při tom pohledu se mi vybavili vzpomínky na ní. Nebo spíš na ně. Tatiu jsem miloval, ale Katharinu nesnášel. Je zvláštní vidět někoho kdo je jim tolik podobný a přesto jiný.
Šel jsem blíž a v ruce jsem držel obálku. Viděl jsem Elenu jak odložila notes a složila si hlavu do rukou a jemně s ní zatřásla jako by chtěla odehnat nějakou špatnou vzpomínku. "Ahoj. Promin, jen jsem tobě a tvojí rodině něco přinesl." Řekl jsem a ona se trošku lekla. Podívala se na mě a na muj sebejistý usměv, rychle si upravila vlasy a šla ke mě blíž. "Ahoj. My jsme se dneska už viděli ne?" S chabým usměvem jsem sklonil hlavu ale oči se koukali stále na ní. "Doufal jsem, že si mě všimneš. Přinesl jsem vám pozvánku na zítřejší ples, který pořádáme. Jsme tu nový a chtěli by jsme se spřátelit. Rád bych tě tam viděl." Použil jsem svůj svudnický usměv a ji se podlamovali kolena. Podal jsem ji obálku a lehce se ji dotknul. Cítil jsem jak se vzrušeně zatřásla. "Já...ehm... díky. Moc ráda přijdu." Cítil jsem z ní její nervozitu a líbilo se mi to. "Už se na tebe moc těším. Můžeš sebou vzít kamarády a rodinu, aby ses tam cítila líp." Navrhnul jsem a ona se zhluboka nadechla. "Radši ty kamarády." Přivřela jedno íčko a našpulila rty. Vypadala komicky, ale přesto dokonale, stejne jako Tatia. Zasmál jsem se a ustoupil o krok zpátky. "Tak dobře. Měj se." Otočil jsem se a vypařil se za stromy tak aby mě nemohla vidět. Koukala se na obálku s ozdobným písmem a skoro jsem slyšel jak jí to v hlavě šrotuje jen aby se rozhodla co si na sebe vezme. Nad tím jsem se usmál a šel radši domů. Přichystat věci a tak.
Pohled Eliaha:
Musel jsem pryč z domu. Už mě z toho bolela hlava jak tam Rebeka na všechny řvala at to udelají tak jak jim říká. Doufám že Nik někam uklidil dýky, jinak se bojím že by se sourozenci plesu ani dočkat nemuseli. Šel jsem do parku, byl tu klid a mohl jsem přemýšlet. Nechápu proč si Nik vybral zrovna tohle město. Je to tu malé a on si potrpí na luxusu. A pak mi stačil jen jediný pohled a pochopil jsem.
Seděl jsem na lavičce a kolem mě šla dívka na chlup stejná jako Kathrin. Ale nemohla to být ona. Tohle byl člověk, slyšel jsem její divoce bijící srdce když se na mě podívala a zčervenala. Jak je to možné? Další dvojnice? Sledoval jsem jí a její ladnou chůzi, připomínající chuzi kočky. Její hnědé vlasy vlály kolem ní a její usměv byl oslnující. Měla plné ruce a najednou se podpatek jejich vysokých bot ulomil a ona se skácela k zemi. Ihned jsem za tou kráskou běžel jestli jí něco není. "Jste v pořádku?" Zeptal jsem se a kleknul si k ní na zem. Celá zčervenala ale usmívala se. "Tohle je trapas." Zakroutila hlavou a já se trochu uškrnul. "Já jsem v pořádku, ale moje boty ne." Zasmála se a sundala si boty. "Budu to muset vzít bosa." Řekla smutně ale já to teda neměl v plánu. "Pujčte mi to." Ukázal jsem s usmevem na botu a ona ji s nechápavím obličejem podávala. Ulomil jsem i ten druhý podpatek a podal jí je."Řekněme že z toho máte balerýnky." Zasmáli jsme se a já ji konečně pomohl na nohy. Byla tak okouzlující když se smála. "Děkuju. Jmenuju se Elena Gilbertová." Tak Elena, krásné jméno. Jeto obnovenina jména Helena, což znamená krásná a v tomhle případě s tím musím souhlasit. "Eliah Mikelson." Přijal jsem její ruku a potřásl s ní. "Tak to k vám jdeme zítra na ples." Řekla s usměvem. "Nomůj bratr rád přehání. Chce být výjmečný a všemi známí. A má sestra miluje organizování, nemohli jsme jim to vymluvit." Zasmála se a znělo to jako zvonkohra, krásné souznění tonů. "To znám, moje kamarádka je organizováním posedlá. Já.. Já ted ale budu muset jít domu, mám zpoždění." Muj usmev najednou klesnul. Nemohl jsem si pomoct, ale potřeboval jsem jí mít na očích.
"A mohl bych vás doprovodit slečno?" Usmála se a vypadala jako by přesně v to doufala. "Jestli chcete? Je to jen kousek." Ukázala na řadu domků asi pět minut cesty,tuším. "Co kdyby se vám zase něco stalo? Ty boty asi nebudou uplne pohodlné." Zasmál jsem se a kouknul na její "nové" baleríny. "Máte pravdu." Zasmála se a šli jsme.
Její dům byl ten třetí zleva, měl bílou omítku a vypadal stylově. Cestou jsme si povídali. Zjistil jsem že žije s rodiči,tetou a bratrem Jeremym. Její kamarádka Bonnie Benetová je pro ni jako sestra, ale já vím ještě jednu cennou informaci. Benetovi jsou čarodějnice. A Elena není zadaná! Pak jsem jí vyprável o mojí rodine. Že mám jednu sestru a ctyři bratry ale jediný co jsem chtel já je aby o sobe povídala ona. Zajímala mě čím dál víc a také mě udivovala. Když jsme došli k jejímu domu zastavil jsem na verandě a koukal na její ruce v kterých držela klíče. "Tak se uvidíme zítra?" "V to doufám. Budete ozdoba večera. Doufám že mi věnujete aspon jeden tanec." Trochu zčervenala a moc ji to slušelo. Odhrnula si vlasy z obličeje a pak se na mě podívala. "Určitě. Moc ráda." Dodala nakonec a s tím roztomilym usměvem mě sledovala.
"Dobrou noc Eleno." Zamávala mi a začala odemykat deře. Cítil jsem že hned jak je zavřela tak se o ně opřela a zhluboka dýchala. Její srdce bylo jako splašené. Pak bylo slyšet jen sundavání jejích zničených bot a odhození klíčí na botník.
Nemohl jsem se dočkat až jí zítra uvidím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama