The Original Problem 12.díl

20. července 2014 v 15:32 | LinDee |  The Original Problem




Pohled Klause
Koukal jsem do ohně a sledoval jak se plameny mísí v jeden a pak zase honem rychle pryč od sebe. Nevím jestli mě to upokojovalo nebo naopak zneklidnovalo, ale nemohl jsem odtrhnout pohled. Uslyšel jsem kroky, nehnul jsem se a poslouchal to zběsilé srdce. Tahle vůně nemuže patřit nikomu jinýmu než jí.
"Co tu tak pozdě děláš?" Zeptal jsem se jí s pohledem stále upřeným do krbu. Trochu se lekla a srdce jí pumpovalo ještě rychleji. Byla nervózní. "J-j-j-já... Nemohla jsem usnout, chtěla jsem si to chvíli posedět, ale už asi pujdu..." Konečně jsem se na ní podíval a její obličej byl celý v ohni. Byla červená až za ušima a chyběl mi její usmev.
"Klidně si přisedni. Je tu dost místa." Polkla a sedla si na křeslo co byla jí nejblíž a mě nejdál. Zamrzelo mě to, chtěl jsem jí aspon na mém klíně, když né v posteli. "Fajn, díky. Proč tu jsi ty?" Ptala se a nervozně si uhladila vlasy za ucho. "Hledám odpovědi." Řekl jsem vyrovnaně a ona jen pozvedla obočí. "V ohni? Ten ti toho asi moc neřekne." Zasmála se a já se hned musel usmát. To je ten nádhernej usmev.
"Jo. Řekne mi toho asi stejně jako ty." Usměj jí pohlesnul a obočí stáhla k sobě. "Co bys chtěl vědět?" "Proč můj bratr? Proč ten upjatý patolízal?" Zeptal jsem se a její obličej byl náhle nahněvaný. "Ten upjatý patolízal je můj přítel a já ho mám ráda. Je ke mě milý, stará se o mě, když jsem s ním, cítím se celá a nic mi nechybí. Dělá mě štastnou." Shrnula to nastvaným tónem, který jsem přehlížel.
"Ale ke mě něco cítíš. Přiznej si to, přitahuju tě." Vstal jsem a šel k ní ke křeslu. Rychle vstala taky a koukala mi do očí. "Ano. Jistě. Jsi pěknej chlap, ale nic pro mě. Zakázaný ovoce." Řekne a polkne. "Zakázané ovoce chutná nejlíp." Řeknu a přitisknu si její rty na své. Chvíli je překvapená a já doufám že začne spolupracovat, ale ona udělala přesná opak. Odstrčila mě od sebe a dala mi facku. Vyjeveně jsem na ní zíral a zhluboka dýchal. Musím se držet, jinak bych tí urval hlavu a já jí potřebuju živou.
"Tohle už nikdy nedělej!" Zavrčela a srdce jí bilo jako kapky deště o střechu. "Proč? Líbilo se ti to!" Řekl jsem vítězně a ona ode mě udělala krok zpátky. "Ne! Ano... Ne! Prostě umíš líbat, to je celé. Ale nic jsem při tom necítila, chápeš?" Řekla vykolejeně a prskala kolem sebe síru. "Dobrou noc." Zavrčela a šla ke schodům. "Ted utíkáš za mím bratrem, aby ses ujistila že s ním dokážeš být. I po tom co jsem tě políbil." Dovtípil jsem se ale ona si odfrkla.
"Ne, ani náhodou. Jdu do pokoje tvé sestry. A za Elijahou půjdu později. A kvuli tomu, že s ním chci být a chci aby mi mohl věřit a aby mě měl rád tak jako já jeho. Takže máš smůlu chápeš?" Řekla téměř hystericky a já věděl že mám vyhráno. Moje slova jí budou hlodat a ona na mě bude pořád myslet.
Krok blíž k zlomení kletby. Už to nebude dlouho trvat! Eleny vyběhla po schodech a ani se na mě nepodívala. Slyšel jsem jen klapnutí dveří a to jak se její dech zklidnoval, zato její srdce bilo pořád freneticky.
Pohled Eleny:
Nehodlám se zabívat jeho debilitou a jeho doměnkami. Já mám Elijaha a nehodlám na tom nic měnit. Přestala jsem nad tím uvažovat a usínala při vzpomínce n dnešní poledne. To jak jsme se líbali, objímali...
Něčí ruka mě jemně chytila za usta a tím mě probudila. Prudce jsem otevřela oči a hleděla do těch Elijahovo. Usmál se a já se najednou zklidnila."Pšššt." Spustil ruku z mé pusy a vzal mě do náruče. Zachychotala jsem se a políbila ho na krk. Odnesl mě do zřejmě jeho pokoje a položil mě na jeho postel. "Takže přenesení přes práh by jsme měli." Zasmála jsem se a on mě hned políbil.
"Chyběla jsi mi." Zašeptal a já si přivlastnila jeho rty. A pak mě to napadlo. Nebyl v obleku! Začala jsem se smát a on na mě tázavě hleděl. "Co je?" "Nic, jen že to je asi poprví co tě nevidím v obleku." Prohlídla jsem si ho a jeho svalnaté nádherné dokonalé tělo jen trenkách a celá zčervenala. "A že mi to ani trochu nevadí." Zasmál se a líbnul mě na krk. "Slečno Gilbertová, vy jste ale chlípná!" Smál se a rukou zajel pod mojí košilku, vypůjčenou od Beky.
"Když mám vedle sebe vás pane Mikelsone." Přisunula jsem si jeho rty zpět k těm mých a něžně je okupovala. "Musíš spát El. Budeš unavená, pojd ke mě." Zašeptal, znovu mě políbil a přitisknul si mě k sobě, že jsem ležela na jeho nahé hrudi a ruku jsem měla propletenou s tou jeho. "Nevadí ti to?" Zeptala jsem se mírně. "A co?" Zeptal se a políbil mě do vlasů. "Že se ti tu hned nesvlíkám a ..." Zasmál se a pohladil mě.

"Vůbec mi to nevadí lásko. Mohl bych tu s tebou takhle ležet celé století a byl bych nad míru spokojenej. Až budeš chtít, tak se to stane. A věř mi, že jsem celý bez sebe, jen z toho, že mě necháš abych se tě jen dotknul." Zvedla jsem pohled a sklouzla na jeho rty. Velice pomalu a něžně jsme se líbali a celým mým tělem procházela, jakoby elektřina, která mě rozechvívala do konečků prstů. "Díky." Šeptla jsem potom a znovu se přitulila na jeho hrud. "Nemáš. Vůbec.Za co." Při každém slově mě políbil do vlasů, na čelo a nabo na líčko. Byla jsem jak v pohádce a s jeho rukou výskající moje vlasy jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který seriál je lepší?

TVD 45.6% (47)
TO 36.9% (38)
The 100 9.7% (10)
Supernatural 7.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama