The Original Problem 13.díl

20. července 2014 v 15:34 | LinDee |  The Original Problem



Pohled Rebeky:
Vtítla jsem do jeho pokoje a zakřičela. "Tak kde je bratříčku? Musíš mi přestat krást kámošky když máme dívčí noc. Jinak bych tě taky mohla vykopnout pryč." Smála jsem se jak Elena zrudla a odtrhla se od mého bratra. "Beko, sestřičko, vyřešíme to poději. Právě není vhodná chvíle." Řekl s usměvem a přitáhl Eleně deku blíž k tělu. "To mě ani nehne Elijaho. To tě to už nepřestalo bavit? Pořád děláš to samí dokola...." Zastavila jsem se, když jsem viděla jeho naštvaný výraz a Elenin, žárlivý a přesto smutný.
"Víš co, vyřešíme to potom." Řekla jsem nakonec a vyběhla z jeho pokoje. Sakra co jsem to udělala? Jsem tak blbá! Musím si dávat pozor na pusu. "Kole!" Věděla jsem že jedine on mi s tímhle muže pomoct. On má prořízlou pusu nejvíc ze všech. "Co chceš sestřičko? Zabít mě? To se ti stejně nepovede." Smál se, ale přišel. "Neprovokuj, nebo najdu Nikovi dýky a zabodnu jich do tebe všechny čtyři!"
Povytáhla jsem obočí a on jen ztuha polknul. "Fajn co chceš?" Usmála jsem se nad mou výhrou a začla. "Jak děláš to, že když něco prořekneš, dokážeš se z toho vykroutit aniž by na to někdo přišel?" Lehce se zasmál a prokřupnul si prsty. "Tak tohle bude na dlouho, posad se."
Ukázal na křeslo. "Pospícham, Elena s Elijahou tu budou brzo. Dej mi rychlokurz." Povzdechl si a kývnul. "Budeš mi dlužná sestřičko... Musíš rychle změnit téma. Dělej jako by se nic nestalo a mluv dál. Stejně jako já, že jsem ti rozsednul sluneční brejle, ale stalo se to, když jsem se koukal po vlkodlakovi, co slídil před naším domem. Byl bílej s černou skvrnou za ušima, Nik to nebyl."
"Vlkodlak? Jsi si jistej?!" Řekla jsem zamyšleně. "Nevím sestřičko, možná jsem si to vymyslel, ale nezapůsobilo to na tebe? Náhle ti je jedno že jsem ti rozbil brýle." Smál se od ucha k uchu a já vítězně mrkla. "Dík za rychlokurz, ale rozhodně ti nic nedlužim. Ty brejle byly od Gucciho!" Řekla jsem a odešla do kuchyně.
Připravila jsem misku s cereáliemi a mlíko. To jediný nám tu zbylo a bylo poživatelné. Měla jsem tu jednu obět. Byl to muž, živý člověk, potřeboval jíst... Nuda! To už se dolu řítila Elena a když mě viděla, tak se zamyšleně koukla. "Hele Beko, o kom jsi to mluvila u Elijaha v pokoji?" Usmála jsem se a podala jí misku. "Ale o nikom. Jak jsi se tam vůbec vyspala, nebo spíš jak jsi se k němu dostala, obvykle mám lehké spaní. Slyšela jsem i tu můru co pořád narážela do okna." "Mě nezmateš tím, že přesedláš na jiné téma Bek. Tak co kdyby jsi mi řekla před jak dlouhou dobou to bylo?"
Zasmála jsem se nervozně. Jsem nahraná. "Hooodně dlouho. A neviděla jsi někde Nika? Slyšela jsem jen když šel po schodech, ale ted je pryč. Jakoby se po něl slehla zem." Elena se trochu začervenala a to mě vytočilo. "Eleno? Neni tu něco co bys mi chtěla říct?" Zavrčela jsem jemně. "Dobré ráno Bonnie!" Řekla náhle a oddechla si že se vyhla mé otázce. "Dobré, klidně jste mě mohli vzbudit." Usmála se a já jí podala misku.
"Tak mluv Eleno." Řekla jsem tvrdě a Elena odložila lžíci a podívala se na mě. "Předtím než pro mě Elijah přišel, jsem nemohla usnout a šla jsem se podívat dolu. Klaus tu seděl a koukal se do krbu. Začali jsme si povídat. Naznačoval mi něco ve smyslu že mám být s ním... a pak jsem šla nahoru." Obe dve s čarodějničkou jsme se na ní podívali se zvednutým obočím. Něco tajila. "Fajn!" Vydechla a vstala ze židle. "Políbil mě, odstrčila jsem ho, praštila jsem ho a pak konečně odešla. Spokojení?" Bonine na ní koukala s otevřenou pusou.
"Tys ho praštila a pořád žiješ?" Ptala jsem se udiveně a pak jsem se začala smát. "Ty jsi ho praštila?! No to je báječný!" Smála jsem se jako šílená a ona na mě nechápavě hleděla. "Praštit Nika je jako vyhrát mistrovství světa v boxu, chápeš? Nik si tohle nikdy nenechal líbit. Musela jsi ho překvapit a nebo pro tebe má opravdu slabost.... Hovno! Prostě si ho překvapila!"
Smála jsem se a nakonec se přidali i oni dvě. "To je Klaus tak nedobitný?" Ptala se v záchvatu smíchu. "Je jako Čínská zed, možná ještě horší." Bonnie se smála až se zakuckala a všem nám z toho tekly slzy. "Čemu se tu smějete dámy... a Rebeko." Pozvednul obočí a když už jsem chtěla něco říct, Bonnie zasáhla. "Přišel jsi do dveří a šlo to nějak samo. Stačí jeden pohled a máme na dosmrti vystaráno." "Ale co pak, že jsi na mě tak krutá? To bolelo víš?"
Uškrnul se a přišel k ní blíž. "Nemáš být zlý na ženy. Holky stojí při sobě." Cvrnkla ho do nosu a odnesla svou misku do dřezu. "Rebeka je cokoliv, ale do holky,nebo ženy má daleko." Smál se. "A bůh ví, kolik tobě toho chybá do muže vid?" Nařkla ho Bonnie, ale v tu chvíli se k ní Kol dostal velice rychle a přitiskl si jí nečekaně na hrud. Vyjekla a Elena se zřejmě dobře bavila. "Vážně chceš abych tě o tomhle přesvědčoval? Víš, já bych rozhodně nebyl proti." Řekl tajemně až se mi udělalo zle. "Možná někdy příště." Zakoktala a vymotala se z jeho náruče.
"Lásko? Co ty tu děláš? Jakto že nejsi ... jak jsi to řekla... s tím kdo tě dělá tak moc štastnou?" Zeptal se Nik, který vrazil do dveří a košili měl celou od barev. "Do toho ti nic není Klausi. A věř mi že bych s ním ted ráda byla." Řekla hrubě. Takže večer se mezi nimi stalo asi víc než jen to co říkala. "A nejradši v posteli co? Promin že jsem vás tam vyrušila, vypadalo to nadějně. Ani jsi nepotřebovala to prádélko co jsme kupovali." Chtěla jsem aby Nik konečně pochopil, že jí mít nikdy nebude! Že ona k němu nepatří už nikdy!
Elena zrudla a Bonnie se uchychtla. "Ty se moc nesměj Bon bonku. Jak vidím tebe a mého imbecilního bratra, budeš na řadě brzy." Prohlídla jsem si jí a pak Kola. "A jak ho taky znam, tak ti pořídím i paralizér." Nik se zasmál a z Bonnie se stal jeden rudej balonek. "Niku, musím s tebou mluvit." Řekl Kol, ale on nic... "Zase mě chceš distancovat od Eleny, bud v klidu, to zvládne sama." Řekl hořce, ale Kol zakroutil hlavou a naznačil slovo: Vlkodlak. Nik tedy kývnul, letmě se dotknul Elenina boku a odešel.
Elena zase začala normálně dýchat a nenávist z ní vyprchávala. "Nesmíš ho nenávidět Eleno." Nechápavě se koukla. "Proč? Vždyt,podívej se jak se chová!" "To jo, ale... Od nenávisti je to jen malý krůček k lásce. Radši ho ignoruj, nebo budte přátelé na tom nezáleží, ale věř mi. Pokud uvidí nenávist -vášnivý cit- tak po tobě půjde a věř mi že vždy dostane to co chce i když mu to nepatří ani nikdy nebude." Po mém proslovu zůstali všichni zticha a to se prohlubovalo.
Usmála jsem se a natěšeně začala. "Tak co? Jdeme teda na ty nákupy? Bonnie musí vypadat užasně." Bonnie zrudla a zamračila se. "Nesnášíte se, proč bys to pro něj dělala?" Zeptala se, ale Elena byla stále duchem mimo. "Tak nějak mu něco dlužím." Elena si stále nevzpoměla na muj raní proslov. Díky Bohu! "Tak jdeme? El?"

Ptala jsem se a zamávala jí rukou před očima. "Co? Ne,ne,ne. Chtěla bych tu zůstat s Elijahou. Dlouho jsme nebyli sami..." Usmála jsem se a kývla. "Bon, připrav se na šílenou jízdu podle Rebeky Mikaelson!" Zaštěbetala jsem a ona si ze srandy zmučeně oddechla. "Užijte si to-" Zavolala za náma, pak už jsem slyšela jen Elijaha. "Co si mají užít miláčku?" "Co budou chtít, mě ale zajímá jen to, že jsme tu spolu ted sami a máme pro sebe celý den. Nechci ani myslet na to, že mi zítra začíná škola..." Pak vše zaniklo v těžkém dechu který se mísil s tím jeho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama