The Original Problem 15.díl

20. července 2014 v 15:36 | LinDee |  The Original Problem



Pohled Kola:
"Nicku! Tak kde jsi? Hraješ si na schovávanou?Ja myslel že si z toho vyrostl." Zasmál jsem se a šel do jeho pracovny. "Wooow." Zůstal jsem tam jen tak stát s otevřenou pusou a začal se smát. Nick seděl v křesle a kolem něho asi deset mrtvých těl krásných slečen. "Takže te to rozhodilo víc než jsem si myslel. To že jsi jim nezabránil se spolu vyspat." Vyšlo ze mě a muj smích byl neutišitelný.
"O to vůbec nešlo. Jen jsem se chtěl pobavit." Prohodil a upil ze sklenky s vínem. "Jasně a proto mají všechny něco společného s Elenou.ů Dovtípil jsem se a kopnul do jedné z nich. "Mají stejně hnědé vlasy, hnědé oči, pevný zadek...." Kouknul jsem se na jednu, už jsem ji viděl. Běhala za námi jak stracené štěně. "A co mají slabost pro Elijaha." Zasmál jsem se znovu a Nickova tvář zhrubla.
"Co po mě chceš? Mám lepší nápad jak strávit den." "Jde o toho vlkodlaka. Našli se další těla a potom lidi s kousanci. Vypadá to, že si dělá smečku. Nebo spíš armádu, podle toho kolik lidí zmizelo. Z okolních měst to je přibližně padesát lidí a on nás už dvanáct." Upozornil jsem ho a on jen protočil očima. "A co mě je do toho Kole? My jsme původní, nám nic neudělají, jed na nás nefunguje." Nalil si další víno a bezstarostně se usmíval.
"Nechci ti kazit náladu, ale jestli sis nevšimnul, Elena je člověk. Pokud jí kousne, bude z ní vlkodlačice. Chceš aby se každý měsíc bolestivě měnila na monstrum který zabíjí? Ona by z toho byla vážně nadšená!" Utrousil jsem a čekal na jeho reakci. Nic neříkal jen se koukal na obraz, na kterém byla Tatie, Katharine a Elena. Elena měla protaté hrdlo a třeštila oči. Je to blázen.
"Fajn a co po mě chceš." "Si jedinej kdo ho může vystopovat a pak ho zabijeme." "Fajn. Večer se sejdeme u baru." Podíval jsem se znovu na obraz a odfrkl jsem si. "Vždycky jsem se divil proč si sám. Ale pokud tě vzrušuje tohle... Všichni by si od tebe měli dávat třiceti metrový odstup!" Zasmál jsem se a zmizel za dveřmi.

Pohled Nicka:
Chodili jsme po celém lese už hodiny, ale nikde nic. Šli jsme po stopách i přes to že neměl specifický pach. Šlo spíš o normální lidský, který se mísil mezi opravdu lidskými. Nechápal jsem to, tohle neni možné. Normálně ucítím vlkodlaka na dvě stě metrů a ted, nerozeznám pach ani po pěti centimetrovém odstupu.
"Tohle mi nehraje Kole. Necítím ho." "Třeba jsi zaslepenej láskou k Eleně." Popadl jsem ho pod krkem a přitisknul ho na strom. "Já k nikomu nic necítím a Elena neni vyjímka. Je to jen hloupá holka co se zabouchla do milé tvářičky mého bratra." Vrazil jsem mu ruku do hrudníku a usmál se. "Pořád pochybuješ o tom že nic necítím?" On se ale jenom zasmál. "Jo, přesně tak. Snažíš se aby to vypadalo jako že pro tebe nic neznamená, ale to tys jim tam vtrhnul než se spolu vyspali. To ty si jí políbil i když tě k tomu nepobízela a to ty jsi jim šel zkazit rande, což se ti moc nepovedlo. Nemyslíš? Pletu se snad?"
Zakroutil jsem hlavou a pustil ho. "Je s tebou sranda Kole. Tvoje absurdní myšlenky jsou lepší jak komedie." Zasmál jsem se, ale hlodalo mě to. "Takže nebudeš proti abych ji přeměnil že?" Otočil jsem se a přede mnou stál muž. "Vlkodlak." Řekl jsem a usmev mi z tváře neodcházel. "Jakto děláš že nesmrdíš jako zmoklej pes?" Usmál se a dal si ruce do kapes. "To bude tím, že nejsem obyčejnej vlkodlak." Pozvednul jsem obočí a Kol prohodil zase jednu ze svých poznámek. "Jasně jsi na půl mořská panna."
"Jsem Původní Vlkodlak ty imbecile." Zasmál se. "Jak je to možný?" Zeptal jsem se jako by mě to zajímalo. "Nedělej blbýho Nicklausi. A pár věcí by tě mělo zajímat. Za prví moje kousnutí tě dokáže zabít, do tý doby než se z tebe stane hybrid, ale to zřejmě kvuli lásce k tvé oběti nebude možné. A za druhé, chci z ní udělat vlkodlaka. Vy už svojí dvojnici máte a já chci zase svou." "Tak to nepůjde." Zasmál jsem se a vyhrnul si rukávy od bundy.
"Počkat počkat." Usměrnil nás Kol a já čekal jaké moudro z něho vyjde. "Ty chceš přeměnit Elenu ve vlkodlaka? Tak to je moc dobrej vtip, ale na mě pořád nemáš. Elena je moje kámoška, sáhneš na ní a přísahám že ti utrhnu ocas a přišiju ti ho k nosu. Ještě něco by si s ní chtěl dělat?" "To co Klaus nemůže mezitím co to Elijah dělá. Bude moje a vy s tím nic nenaděláte." Zazněl pronikavý smích a náhle se změnil a utekl hluboko do lesů.
"Co to bylo za hajzla?" "Benedick Wolf." Kol se zasmál a kopnul do kamene. "Jak příhodné jméno." Zavrčel a odešel. Tak tohle bude ještě hodně v prdeli. Musí se ze me stát hybrid ted! Co nejdřív. Ale to bych musel zabít Elenu... Holt se s tím budu muset smířit..


Pohled Eleny:
"Kde jsi byla Eleno?" Ptala se máma vyčerpaně a hlavu nechala opřenou o ruku. "U Bonnie... a U Elijahy." "Říkala jsem ti ať se mu vyhýbáš, není pro tebe dobrý." "Mami, je jen o pár let starší ale je skvělej. Miluju ho. A nemůžu bez něj být." Zakroutila hlavou a povzdechla si. "Na lásku jsi mladá Eleno a na sex taky." Zavrčela a já zrudla. "Neříkej mi že si s ním....?" "No-já." Vstala ze židle a začala mi ohledávat krk, zápěstí a já se od ní odtrhla. "Co to děláš? Chováš se jako blázen. Už je mi devatenáct mami! Jsem dospělá a můžu si spát a kým chci!" "Nemáš ani ponětí kdo je! Máš svůj náhrdelník?" Ptala se hystericky a já se začala smát. "Jsi blázen. Jdu spát." Strhla jsem si z krku náhrdelník a hodila ho na stůl. Vyběhla jsem po schodech a zabouchla za sebou dveře. Chová se jako maniak!
Hrabala jsem po kapsách, slyšela jsem totiž můj vyzváněcí tón. "Haló?" "Eleno? Jsi v pořádku?" Oddechla jsem si a musela se usmát. "Jasně že jo. Proč?" "Nic, jen jsem měl takový divný pocit. Vážně jsi v pořádku?" "Ano Elijaho, máma jen trochu vyváděla. Pohádali jsme se, ale jsem v pořádku. Pořád mluví o tom spropadeném náhrdelníku." Elijah se zasmál ale pak přestal. "Ale máš ho že jo?" "Ne. Hodila jsem ho dole na stůl." Nakrčila jsem obočí a slyšela jsem jeho tichý vzdech. "Měla by sis ho nechat." "Jasně protože mě chrání." Řekla jsem ironicky ale Elijah to odsouhlasil. "Tak to udělej kvůli mě. Aspon mám pocit že tě něco chrání aspon trochu, když u tebe nemůžu být já." Povzdechla jsem si a sedla jsem si na postel. "Vydíráš mě. Víš že bych pro tebe udělala všechno." Lehce se zasmál a já si dokázala představit jak mu zasvítily oči něhou. "Nevydírám. Jenom tě miluju a chci aby jsi byla v bezpečí." Srdce mi nejdřív poskočilo a najednou uplně odpadlo.
Vážně to řekl. Nemůžu tomu uvěřit. Vždy když to slyším je to tak krásné, plné pravdy. "Taky tě miluju. A proto si vezmu ten náhrdelník zpět. Nemůžu se dočkat až pro mě přijedeš." Málem jsem se rozbrečela radostí a vším tím štěstím. "Ve dvě tam budu jako na koni." "Vážně jsi ten nejůžasnější muž na planetě." Zasmál se, lae já to vůbec nemyslela jako vtip. "Tak se měj. A udělej si ten úkol." Pokáral mě. "Udělám.... A Elijaho...." Vložila jsem do toho vše co jsem k němu cítila a že toho nebylo málo. "Miluju tě." Chvíli byl slyšet jen jeho dech a pak konečně promluvil. "Kdybych tam teď byl... Nechtěj ani vědět co bych udělal. Ahoj lásko." Byl šťastný. Slyšela jsem to z jěho tónu. "Pa." Telefonát skončil a já byla zase ta nejštastnější na celým světě.
Seběhla jsem dolů a hrábla po náhrdelníku. "Rozmyslela sis to?" Zeptala se máma ale já jen zakroutila hlavou. "Elijah mě přemluvil." Máma vykulila oči a já se zasmála. "Kdy ti konečně dojde jak báječnej je? Nikdy by mi neublížil." "Nejsem si tím jistá." "Ale já jo!" Sykla jsem a šla si nalít pití. "Byl tady jeho bratr." Otočila jsem se s úsměvem. "Kol?" "Ne. Nicklaus." Usměv zmizel a mé rysy ztvrdli. "Co chtěl?" "Tebe. Ale řekla jsem mu že jsi šla nahoru a s někým telefonuješ." Kývla jsem a sedla si na židli. "Ahoj holky. Elena už je doma? Že se taky ukázala!" Zavrčel táta a já se zase zvedla. "S takovýmhle přístupem budu moct zase klidně odejít." "No tak se uklidni, moc se nestalo ne?" Zeptal se táta už uvolněně. "To říkej mamě. Ona mě tu prohledávala jako vězně." Máma si dala ruce v bok a zamračila se.
"To protože jsi s ním spala!" Táta vykulil oči a v očích měl zabijáckej ohníček. "Vážně mami? Musíš to rozebírat před tátou? Navíc to nebylo poprvé, nejdřív zabij Matta tati. A je to můj život!" "Ne když ti ten parchant vysaje krev!" Nechápala jsem to, o čem to sakra mluví? "Vy jste se oba zbláznili. Já ho miluju a on miluje mě. Už nejsem malá, aby jste mi něco takovýho zakazovali." "Eleno vzpamatuj se! Vždyt ho ani neznáš. Klidně ti bude namlouvat že tě miluje, ale pak? Skončíš s vytrženým srdcem." Táta mluvil s tak zhrozeným tónem, že jsem se fakt zasmála. "Víte co? Tohle nemá cenu. Jdu nahoru a vy tam od ted máte zákaz vstupu. Do tý doby než ho začnete respektovat a mě taky!" Tohle je fakt super. Byl to tak pěkný výkend a takhle se to celý pokazí.

Pohled Elijahy:
Skončil hovor s Elenou a já se cítil jakobych byl doopravdy živý. Ten cit který do těch dvou slov dala, byl ... omračující. "Elijaho. Máme problém." Otočil jsem se a stál tam můj oblíbený bratr. "Co je Kole." "Elena je v průšvihu." "O čem to mluvíš? Ted jsem s tím telefonoval. Byla v pořádku." Kol se zasmál mému starostlivému pohledu a sednul si do křesla. "Jde o toho vlkodlaka. Říká ti něco jméno Benedickt Wolf?" Zavrčel jsem a zatnul pěsti. "Původní vlkodlak. Co chce po Eleně?" Tesáky se mi hněvem sami prodloužily a Kol se zamračil. "Rozšířit smečku." Klouby mi zbělaly a hlavou mi pobíhalo spoustu možností jak toho parchanta zabít. "Měl bys o nás Eleně říct co nejdřív, ať jí můžeme chránit." "Ještě ne." Nemůžu jí ztratit po tom co mi řekla že mě miluje. To nejde.
"Čím dýl to bude, tím ve větším bude nebezpečí. A teď druhá část." Vykulil jsem oči a držel se, abych něco nerozbil. "O co jde." "Co víš o kletbě hybryda, našeho bratříčka?" Takže se jeho plány nezměnily. Půjde po Eleně. Musím ho zastavit. "Tak to radši zůstan sedět. Je to na dlouho." Vypověděl jsem mu všechno co jsem věděl a on hned začal volat Bonnie. "Ahoj čarodějničko. Potřebujeme od tebe jednu věc." "O co jde Kole, nemám ted moc času." "Jde o Elenu." Chvíli mlčela, pak něo zašustělo a bouchly dveře. "Jedu k vám. Všechno mi vysvětlíš." "Nasedni na koště a at už tu jsi." Zasmála se. "Kole, vsadím se, že se to vůbec nehodí. A navíc mě neštvy. Za chvilku jsem tam."
"Pomůže nám." Ohlásil, ale to jsem už slyšel. "Neměl bys to zlehčovat Kole. Jde o Elenu. Jestli se jí něco stane..." "Tak toho zmrda zabiju." Řekl pevně. "Až po mě Kole. Až po mě." A pokud jí ublíží Nick... Nevím co bych mu byl schopný udělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama