The Original Problem 17.díl

20. července 2014 v 15:38 | LinDee |  The Original Problem




Pohled Bonnie:
Seděli jsme na sedačce a Kolovi ruce si razily cestu po mém těle. "Kole..." Nadýchnul se odtáhnul a líbnul mě na čelo. "Já vím, ale je tak těžký se od tebe držet dál. Jsi tak krásná." Zčervenala jsem a sklopila hlavu. "Nestyď se. Nemáš za co. Jsi nádherná." Políbil mě. "Užasná." Další polibek. "A neuvěřitelně sexy." Zasmála jsem se a tentokrát jsem ho políbila já. Líbali jsme se dlouho, cítila jsem každý jeho dotek. Bylo to tak intensivní.
"Ahm... Ahmm." Odtáhla jsem se a před námi stála Rebecah. "Nerada ruším ale... Fuj. Kol. No... Přišla jsem na jednu věc." Kol se začal smát, ale nepouštěl můj pas. "Ty jsi taky jednou myslela sestřičko?" Střelila po něm hnusným pohledem a Kol ihned zmlknul. To bych se taky měla naučit. "Říkali jste, že ten náhrdelník bude Elenu bránit, pokud se bude cítit v nebezpečí. Ale co když nebude?" Cože? Elena by se přecenikdy nezapletla s vlkodlakem... Pokud by věděla že něco jako vlkodlak existuje. "A do háje." "Co jak to myslíte?" Zeptal se Kol. "Pokud se ten vlkodlak vetře do její přízně, nebude se ho bát. Bude pro ni přítel, tudíž náhrdelník nezafunguje." Kol zblednul ještě víc a vstal.
"Do prdele." Ulevil si a já přikývla. "Přesně tak. Elijah jí to musí říct co nejdřív." Otočila jsem se a stál tam on. Elijah se opíral o futra a kýval. "Řekli jste že mám dva týdny. Neměnte to prosím. Budu jí klidně hlídat ve dne v noci- přísahám." Tady jde o její bezpečí. Je mi to líto. "Mrzí mě to Elijaho, máš maximálně týden. Tohle musí vědět. Nesmí se jí nic stát." Neprotestoval, jen poraženě sklopil hlavu a šel pryč. "Kam jdeš Elijaho?" Ptala se starostlivě Rebeka a vykročila za ním. "Říkal jsem že jí budu hlídat ve dne v noci." "Jdu s tebou. A opovaž se mi odporovat, stejně jdu." Povzdechnul si, ale kývul.
"Je mi ho líto. Bude to mít těžký." "To mi všichni Bonnnie. Nechci o ni přijít a Rebeka taky ne. Je teď součást rodiny. A at chci nebo ne, Nick jí taky bere za rodinu. A taky se jí pokusí ochránit, ale jeho pokusy o ochranu jsou jiné než ty naše. Musíme na něj dávat pozor. Bůh ví co udělá.


Pohled Nicka.
Zbavím se dvou much jednou ranou. Můj plán nemá chybu. Všechny přesvědčím o tom, jak moc ji chci chránit- což lež vůbec nebude- a pak zlomim svou kletbu. Než jí vysaju, dám jí svou krev a až pak zemře, stane se z ní upírka. A díky mé schopnosti ovlivnovat ostatní upíry zapomene na celý svůj starý život i na mého hloupého bratříčka. Jednoduchý úkol. Bude moje. Pak už nás nic nebude dělit. A já budu nesmrtelný.


Pohled Eleny:
Cítila jsem se tak sama. Nevím čím to bylo, ale něco mi chybělo. Nemohla jsem ani oka zamhouřit. Pořád se mi zdálo o Elijahovi. Vzala jsem telefon a napsala mu zprávu. "Nemůžu spát. Myslím na tebe." Po chvilince mi přišla odpověd. "Já taky ne. Vyšel jsem si na procházku. Večerní Mystic Falls je krásný. Taky na tebe myslím." Usmála jsem se a pak mě napadla ta absurdní věc. "Kde jsi? Přijdu za tebou." Chvilku jsem čekala a pak se rozezněl tón esemesky. "Neriskuj. Rodiče by tě zabili." Uff. To má asi pravdu, ale já ho potřebuju vidět. Ach, jsme od sebe jen chvíli a už prahnu po tom, ho znovu vidět. "Nemůžeš přijít k nám? Počkám na verandě." "Jsem tam za pět minut." Radostí jsem vyskočila z postele a začala se oblíkat. Vzala jsem si na pyžamo jen dlouhý teplý svetr a doufala že venku nebude taková zima.
Pomalu jsem se dostala až na verandu a skoro neslyšně jsem zavřela. A sedla si na houpačku. Mírně jsem se houpalaa doufala že neusnu. Noc byla vážně krásná. Hvězdy nádherně svítily až se mi na tváři objevil úsměv. "Kde máš důvod se tak krásně usmívat?" Otočila jsem se za tím nejkrásnějším hlasem na světě a vyskočila z houpačky. Skočila jsem mu do náruče a políbila ho. "Tady. Přímo předemnou." Uvolnila jsem se. Bylo to jakoby všechna má bolest, kterou jsem předtím ani necítil, zmizela. Sedli jsme si zpět na houpačku a stulila jsem se mu v náručí. "Ted mi je přímo božsky." Zamumlal a políbil mě na čelo. "Díky že jsi přišel." Zadrkotala jsem zubama, on si svlíknul sako a dal mi ho kolem ramen. Vonělo přesně jako on. "Díky. Chyběl jsi mi. Divila jsem se že bez tebe nevydržím ani den. Nemohla jsem spát, pořád jsem myslela na to, jaký bylo spát vedle tebe." Zmocnil se mých rtů a líbal mě i na krku a tvářích. Všude.
"Bez tebe mi bylo smutno. Tolik tě miluju Eleno, až to bolí." Zasmála jsem se a nechala se obejmout. "Nechceš u nás přespat? Ráno bych tě propašovala ven." Žadonila jsem ale on se jen smál. "Moc rád bych řekl ano, ale myslím že by mě tvoje rodiče zabili dřív než bych se dostal k tobě do pokoje." Kývla jsem. "Jo to je možný. Ale budou se s tím muset smířit. Protože já setě nezvdám. Nikdy." Usmál se tím smutným způsobem a nic neřekl. "Co se děje?" "Nic. Jenom tě prostě miluju." Usmála jsem se. To je vše co potřebuju vědět.


Pohled Eliha:
"Elijaho už musíš! Podívej se co se stalo! On jí doprovodil až domu! Víš co všechno se jí mohlo stát! Musíš jí říct pravdu, nepbo přísahám že jí to řeknu sám!" Věděl jsem všechno! Mohl už zní být vlkodlak a to všechno kvůli mě. Bud o ní příjdu jako o přítelkyni a nebo jako o člověka. Mnohem radši budu, když bude žít a nenávidět mě, než aby kvůli mě trpěla každý úplněk. "Řeknu jí to." "Hned." Kývnul jsem, vzal si na sebe sako a přemístil se až k jejímu baráku.
Zaklepal jsem a ihned se otevřeli dveře. "Ahoj." Vydechla slastně a usmála se. "Ahoj lásko.Musím s tebou o něčem mluvit." Vtáhla mě dovnitř a hned mě vzala k sobě do pokoje. Zavřela za námi dveře a začala mě líbat. Líbala mě hladově a já si nemohl omoct. Tolik jí miluju. Ale donutil jsem se od ní odtáhnout.
"Eleno počkej. Vážně s tebou musím mluvit." Zamračila se, ale sedla si na postel. "Tak mluv." Vybídla mě když jsem se k ničemu neměl. "Nejdřív ti chci říct, jak moc pro mě znamenáš. Eleno nikdy jsem si nemyslel že někoho budu milovat tak jako tebe. Nejsem schopný bez tebe vydržet ani den a dokonce i hodina mi dělá potíže. Miluju když se směješ až ti z toho tečou slzy a nemůžu se nabažit toho, jak se mě dotýkáš a jak se já dotýkám tebe. Jsi v každé mé myšlence a v každém mém snu. Pořád mám šílený strach že mě opustíš po tom co ti řeknu. Já totiž bez tebe nepřežiju. Dělá mi to fyzickou bolest myslet na to že mě už nikdy nebudeš chtít vidět, ale tohle dělám pro tvoji bezpečnost." Odmlčel jsem se a neopovážil se kouknout do jejího obličeje.
"Elijaho já tě miluju, at se stalo cokoliv, můžeš mi to říct a vše bude v pohodě. Vážně." Tomu jsem ale nevěřil, bude se mě děsit a nebude mě chtít vidět. "Tohle neříkej, není to pravda. Ale slib mi, že si to necháš vysvětlit." "Slibuju." Vyhrkla rychle což mě děsilo ještě víc. "Nejsem člověk Eleno. Jsem noční stvoření, jsem upír. Už tisíc let. Věříš že Bonnie je čarodějka, tak mi věř i tohle. Neřekli jsme ti o tom, protože jsme se báli že by jsi nás opustila. Kol Rebeka a Já. Ale já nepiju krev z lidí, piju s krevních konzerv, darovanou krev." Mlčela a zarytě koukala do země. "Eleno řekni něco prosím." Šeptnul jsem bolestně. Zvedla hlavu a v očích měla slzy. "Lásko..." Celá se klepala, pohladil jsem jí po ruce a tep jí vyskočil ještě o pár čísel. "Nemusíš se mě bát. Miluju tě Eleno,nikoho jsem nemiloval víc." Polkla a koukla se mi do očí. "Já nevím... nevím co si myslet... natož co říct. Vím že bys mi neublížil, vím že mě miluješ a já miluju tebe, ale..." Ne prosím ne. "Ale nevím jak se s tímhle vyrovnat. PaneBože, ani nevíš jak moc je pro mě těžký ... tohle všechno. Já... nech mi pár dní na to si to promyslet. Prosím." Šeptla a já kývnul.
"Ale tohle není všechno. Musím ti říct ještě jednu věc. Existují i vlkodlaci." Zasýpala a chytla se povlečení. "Promin vím že je toho na tebe moc, ale jde o to... On chce tebe. Chce tě přeměnit." Zbledla a nic neříkala. "Je to ten kluk s kterým jsi šla dne domů. Prosím dávej si na něj pozor, vím že mě ted nebueš chtít vidět ale budu tu vždy když mě budeš potřebovat. Jen si nikdy nesundavej ten řetízek. Vážně tě chrání. Prosím udělej mi to kvůli." Vstala, vzala mě za tváře a kývla. "Děuju žejsi mi řekl pravdu. Ale ted vážně potřebuju čas si všechno promyslet. A tím žě tě miluju, se všechno mnohem víc komplikuje." Pomalu spojila naše rty a já si užíval tohle užasné spojení, které už nezažiju. "Miluju tě Eleno, na to nezapoměn." Zašeptal jsem do jejích rtů a slíbával její slzy. "Běž už. Běž nebo si nikdy neutřídím myšlenky." Zašeptala bolestně a já pomalu opouštěl její pokoj. Její dům, její verandu... Její srdce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který seriál je lepší?

TVD 45.6% (47)
TO 36.9% (38)
The 100 9.7% (10)
Supernatural 7.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama