The Original Problem 3.díl

20. července 2014 v 15:23 | LinDee |  The Original Problem




Pohled Elijaha:
Hned jak přišla do místnosti, jsem si ji všimnul. Byla nádherná a trochu nesvá. Žmoulala si lem šatů a rozhlížela se kolem sebe. Nechápal jsem proč je nervózní jelikož byla nejhezčí z celého osazenstva. Když se podívala na schody její zrak se pohnul na Niklause ale pak se stočil ke mě. V obličejí byla červená ale usmev jí z tváře nezmizel. Kašlal jsem na všechny Rebečiny požadavky at zustaneme celou dobu na schodech, než začne uvodní řeč a šel jsem za tou nádhernou ženou, která mě tolik okouzlila.
"Dobrý den Eleno. Vypadáte.... přenádherně." Řekl jsem a obdivně si ji prohlédnul. Její srdce poskočilo a párkarát neritmicky zabouchalo. "Děkuji. Vy vypadáte naprosto skvěle. Chtěla jsem vám poděkovat za ty boty. Jsou nádherné, ale nemusel jste si dělat škodu." Přešlápla z nohy na nohu a bylo na ní vidět jak je nervozní. Tolik jsem jí chtěl obejmout a říct jí že nemá být proč. Že já po ni toužím tak že bych se za to měl stydět. "Vůbec nemáte zač. Vlastně jsem vám je tak nějak dlužil." Nechápavě se na mě podívala. "No, udělal jsem vám z nich balerýny, takže jsem vám v podstatě jednu zničil." Usmál jsem se a ona taky. "Stejně vám děkuju. Máte dobrý vkus." Zvedla nepatrně obočí a její usmev byl jako rozjasnění mého temného světa. Pak se ale objevil Nik.
"Ahoj." Řekl a pohladil jí po rameni. "Ahoj." Řekla mile ale trochu koktavě. "Jak se ti líbí náš ples?" Zeptal se a nevnímal muj vražedný pohled. "Je to užasné. Moc se vám to povedlo. Vyřidte svojí sestře že je velice dobrá organizátorka." Zasmála se Elena a hodila po mě vtipálský usmev. Zasmál jsem se taky a užíval si Nikuv nechápavý výraz. "A co kdyby..." Začal větu, ale v tu ránu jsem ho přerušil, jelikož začala hudba a já ji chtěl mít hoodne daleko od nej. "Nechtěla by jste si zatancovat Eleno?" Usmála se a vzala mou nabízenou ruku. "Moc ráda." Klaus vypadal jako by mu někdo zabil jeho jediného hybrida a já si užíval pocitu, že ted její usmev patří jenom mě.
Celou tu dobu jsem se na ní díval jako na anděla který pro mou spásu přišel z nebe. "Jste velice dobrý tanečník." "A vy jste naprosto užasná." Řekl jsem omámeně. "Myslím že by jsme si mohli tykat ne?" Nabídla a já s usměvem její nabídku přijal. "Musím říct že si na mého bratra udělala veliký dojem. A abych se přiznal, tak na mě ještě větší." Její tváře naráz zrůžověli a ona sklopila pohled k zemi. "Já... děkuju. Jsem moc ráda že jsme se seznámili." V očích se jí zalesklo a já věděl že o tuto dívku tolik a přesto tak málo podobnou Katarině budu chránit at se děje co se děje. Písen skončila ale já neměl v umyslu se jí pustit a vypadalo to, že ona mě také ne. Vysela na každém mém slově a byla zahleděna do mých očí. "Mysliš že by si mi věnoval ještě jeden tanec?" Zeptala se s nadějí v hlase. "Klidně ještě sto." Řekl jsem a začal se pohybovat do rytmu písně. Tančit s ní bylo jako plout na obláčku. Oba dva jsme e smály a užívali si vlastní blízkosti, když v tu ránu se tu objevil muj bratr.
"Promiňte že vás ruším, ale mohl bych tě požádat o tanec?" Zeptal se a na rtu měl ten jeho rádoby svůdny usměv. Elena se mi podívala omluvně do očí a pomalu pouštěla mé ruce. "Jistě." Usmála se a bratr mi věnoval jeden z jeho vitezných pohledů. Tak to ale ne bratře, tuhle už mi nevezmeš!
Vzal jsem si od číšníka skleničku zlatavé tekutiny a kopnul do sebe malu část jejího obsahu. Položil jsem jí vedle na stul a čekal než konečně písen skončí. Elena vypadala že se baví a to se mi nelíbilo. Hned jak písen skončila tak se ho pustila a omluvila se že jde hledat svou kamarádku. Vydala se k baru a našla jí tam s mým druhým bratrem. Kol se kolem té čarodějky ochomítal a nemálo s ní flirtoval. On měl vždycky slabost pro čarodějky a ne jednou na to doplatil.
Když se tam objevila Elena, seznámil se s ní a zaraženě na ní koukal. Samozřejmě že nemá tušení o co jde, ale pomalu mu to dojde. Omluvil se a mířil rovnou ke mě. "Co to má znamenat Elijahu? Další dvojnice, tak proto jsme se sem stěhovali?" Pouze jsem kývnul a čekal než se u nás obevi Nik. "To se ptej jeho proč jsme sem přijeli. Já ji poznal teprve včera." "A už se k ní chováš jako by jste s znali léta vid bratře." Řekl ostře Nik a já se na něj jen usmál. "Rozumíme si, máš něco proti?" "Jo mám Elijahu. Protože tahle bude moje." Usmál se ale já se mu jen zasmál. "Tohle ale není pravda a ty to moc dobře víš. Tady nejde o tvoje rozhodnutí ale o její." Pouze sem se kolem nich protáhnul a šel přímo k ní. Když mě viděla usmála se a šla mi naproti. "Jak jste si zatancovala s mím bratrem?" "On asi hodně vsází na jeho osobní kouzlo že ano?" Zasmála se. "Jo, už to tak bude. Nebyl k vám hrubý?" Zakroutila hlavou a usmála se. "Pouze je trochu... jak bych to řekla... " "Arogantní, sobecký?" Zasmála se. "Ne! Spíš je hodně sebejistý. Moc si věří a dává to celkem výrazně na jevo." Se smíchem jsem kývnul a podal nám od číšníka skleničky šampanského. "Tak na dněšní večer?" Zeptala se. "A na všechny další co nastanou." Dodal jsem a přitukli jsme si.
Celý večer proběhnul skvěle. Elena se seznámila s Kolem a Finnem, jen nestihla poznat Rebeku, která se věnovala spíš zastupu chlapců ,kteří jí obdivovali. Když ji Kol požádal o tanec bál jsem se jaké to bude, ale nakonec jsem se přestal bát když jsem viděl Elenu zmítanou v záchvatech smíchu a Kola, který si její pozornost užíval. Nejvtipnější bylo když tančil s tou Bennetovou. Byl celý nesvuj a nervozni to se moc často nestává. A nejvíc mě štval Klaus. Využíval každé volné minuty a pořád za ní chodil. Ale tohlemáš prohrané bratře. Tuhle mi nevezmeš!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama