The Original Problem 4.díl

20. července 2014 v 15:24 | LinDee |  The Original Problem


Pohled Elijaha:
Elena stála s Kolem u baru a moc se bavila. Jednou dokonce málem vyprskla šampanské které zrovna pila. "No a když jsem jí dal do šamponu odbarvovač, tak mě málem zabila. Kdyby nebylo Elijaha tak už ležim pěkně v rakvi. No ale čekala mě za to odplata. Ráno jsem se probudil a na sobě jsem měl lepidlo a peří z polštáře." Elena si dala ruku před pusu a smála se. "Kolik vám bylo?" Zeptala se a Kol trochu zčervenal. "Minulý léto." Na to se začali smát oba a Kol jí musel podepřít aby se ve zmítání smíchu neskácela k zemi. Najednou ji začal zvonit telefon. "Omluv mě." Vzala to a udělala pár kroku směrem pryč. "Cože? Jak...jak je to možný? Kde je? Ne,ne hned tam jdu!" V obličeji byla bledá jako křída a ruce se jí chvěli. Uklidila si telefon do kabelky a otočila se zpět k mému bratrovi. Věděl jsem že něco neni správně a tak jsem za nima šel.
"Děje se něco?" Zeptal jsem se jí a ona jen polkla. "Můj táta, on... je v nemocnici. Bouračka..." Chytla se za hlavu a koukala kolem sebe. "Musím za ním jít. Omlouvám se." Chtěla už jít pryč ale já jí zachytil. "Odvezu tě." Kývla ale vzpoměla si na svojí kamarádku. Hodila po ní dlouhý zadumaný pohled a to už se toho chytil Kol. "Neboj. Hodím jí domu a všechno jí vysvětlim. Ty už upaluj!" Vykasala si šaty a trochu popoběhla.
Seděli jsme v autě a ona byla celá nervozní. "Šlápni na to prosim tě!" Jak řekla, tak jsem udělal. "Musíš mě trochu navigovat. A neboj. Všechno bude v pořádku." Celá se klepala a zarývala si nehty do dlaně. "Přísahám ti Eleno. Že všechno bude v pořádku." Chytil jsem ji za ruku a ona se náhle uvolnila. Kývla a pořádně vydechla. "Tady do leva." Řekla před křižovatkou a rozepínala si pás. "Mam jít s tebou nebo?" "Nemusíš tam chodit. Nechci tě zdržovat, máte doma ples a..." "Na tom mi ale vůbec nezáleží." "V tom případě mužeš jít se mnou." Pokusila se o usměv a hned jak jsem zaparkoval tak vystřelila z auta.
Zastavil jsem se u recepce a mile se na sestřičku podíval. "Mohli bychom vědět kde leží pan Gilbert prosím?" Usměv mi oplatila a začala listovat v bločku. "Rychle." Šeptla Elena a udělala pár kroků blíž. Chytil jsem jí za pas a přitisknul si ji blíž. Do ucha jsem jí zašeptal: "Klid Eleno." Pustil jsem jí a podíval se co nejmileji na sestřičku. "Nešlo by to prosím vás rychleji?" "Je to pokoj 120, druhé patro vlevo." Elena vystřelila jako šíp z kuše a běžela nahoru po schodech. Když je vyběhla zastavila se a koukala na svou zdrcenou matku. Udělala pár kroků k ní a pevně ji objala. "Eleno." Vydechla a slzy se ztratili v Eleniných šatech. "Můžu dovnitř?" Kývla a pustila ji. "Jeremy už odjel a já musím jít něco podepsat. Za chvíli jsem zpátky." Řekla jí a se slzami v očích odcházela. Zastavila se u mě a podala mi ruku. "Vy jste určitě Mikaelson. Miranda Gilbertová, těší mě." "Mě taky a je mi líto že se musíme seznamovat zrovna v tuhle nevhodnou dobu. Je mi velice líto vašeho manžela, ale určitě to bude dobré." Povzbudivě jsem se usmál a nechal ji odejít zažizovat věci.
Elena stála u dveří a držela kliku. "Co se děje?" Zeptal jsem se jí. "Bojím se. Toho co uvidím." "Tak uděláme dohodu ano? Pokud nakonec bude v pořádku, půjdeš se mnou na večeři. A pokud ne tak udělám cokoliv budeš chtít ano? A ultimátum je do zítřejšího večera." Usmála se a podívala se na mě. "Beru." Otočila pohled spět na kliku, zhluboka se nadechla a vstoupila dovnitř.
Slyšel jsem odšoupnutí židle a její nejistý povzdech. Bylo mi jí líto, nechápu sice taková rodiná pouta. Mimo svých sourozenců nikoho nemám a otcovskou lásku jsem nezažil. Ale to jak Eleně bylo srdce když se to dozvěděla a jak moc se snažila tu být co nejrychleji, dokazuje že něco jako láska vubec existuje.
Pohled Klause:
"Kole, kde je Elena?" S tímhle bratrem nemám moc kladné vztahy, ale i tak se navzájem respektujeme. "Odvezl Elenu do nemocnice, za jejím otcem. Něco se stalo." Odbyl mě a šel pryč. Cože? On se Elijah opovažuje ji někam odvést? Nechci je vedle sebe a rozhodně né v jednom autě. Pokud se něco pokazí, tak muj plan padá! A co bych potom dělal? Hledal jestli náhodou nemá Tatia další dvojnici?
Skleničku jsem držel tak pevně, až mi praskla v ruce a burbon se vylil všude po zemi. "Niku! Co to sakra děláš?" Ptala se mě má sestra a koukala se na tu spoušt, jak by to nazvala ona. "Snažim se dostat dvojnici Tatii a Kathrin, ale Elijah mi to kompikuje!" Zavrčel jsem, otočil se na podpatku a zamířil k nemocnici. Cesta mi dlouho netrvala jelikož mi mé upíří síli pomohli. Ovlivnil jsem pár lidí a ty mě nasměřovali rovnou k ní. "Aaaa, Elijah. Co tu děláš?" Nevraživě se na mě podíval s hraným usměvem a vstal ze židle. "Klausi. Čekal jsem kdy se tu objevíš jako žárlivý milenec." Roztáhnul jsem ruce a měřil si ho pohledem. "Jsem tu. Už můžeš klidně, jít, já se o ní postarám." Zasmál se a přemístil se až ke mě. "Tak to ani omylem bratře." Chytil jsem ho pod krkem a hrubě se mu díval do očí. "Co chci, taky dostanu. A ty mi v tom nezabráníš." Jednoduše se mi vyvlíknul a držel me za rameno. "Tuhle ale nedostaneš. To ti odpřísáhnu." Najednou se začali otvírat dveře pokoje a Elijah mě ihned pustil. Elena přišla až k nám a měřila si naše nesnášenlivé pohledy mířené proti sobě. ů
"Ahoj, co tu děláš? Děje se mezi váme něco?" Zaptala se a povytáhla obočí. "Ale vůbec ne. My jsme si jen vyjasnovali fakta. A přijel jsem, když mi Kol řekl co se stalo. Je mi to líto." Usmála se na mě až mi z toho poskočilo srdce. Je to vubec možné? Ne, to nikdy. "Děkuju." Objala se rukama a sesunula se na židli. "Tak co otec? Jak je na tom." Zeptal se muj az moc starostlivý bratr. "Není to nejhorší, ale mám strach. Je ale možné že ... že ochrne." Při posledním slově zbledla a v očích měla slzu. "Neboj se. Něco jsem ti přece slíbil." Pohladil jí po líci a setřel slzu. Ve mě to vřelo. Co se na ni vubec opovažuje sahat? "Elijahu měl bys jít domu. Ples volá." "Děkuju bratře, ale ne. A je to především tvůj ples, neměl bys na měn chybět." "Má pravdu. Oba dva máte. Měli by jste jít, já tu ještě chvíli zůstanu a pak taky pojedu. Užijte si zbytek plesu." Chabě se usmála. "To opravdu není nutné. Rád tu s tebou zůstanu." Vzala ho za ruku a já myslel že ji ihned prokousnu hrdlo. Tak moc mi to vadilo. "Běžte. Počkám na mamku a taky pojedu, nemělo by to cenu. Vážně." Dodala když chtěl něco namítnout.

"Dobře, tak mi pujdem. Oba dva!" Dodal a zpříma na mě kouknul. "Měj se Eleno. Brzo se zase uvidíme." Mrknul jsem na ní a ona mi to vrátila usměvem. "Ahoj, a neměj strach, všechno dopadne dobře. Já svoje sliby a přísahy plním." Usmála se vstřícně a pohladila ho po tváři. "Děkuju. A běžte už, uteče vám ples. A vyřidte Kolovi že mu děkuju." Byl jsem mimo a to se moc často nestává. Elijah jen kývnul a už mě tlačil ven. Věděl jsem že se to dnes bez boje neobejde. Ale myslel jsem že ten bratr bude Kol. No nic, lepší vyhrát nad silnějším z bratrů ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který seriál je lepší?

TVD 45.6% (47)
TO 36.9% (38)
The 100 9.7% (10)
Supernatural 7.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama