The Original Problem 5.díl

20. července 2014 v 15:25 | LinDee |  The Original Problem


Pohled Ellijaha:
Stáli jsme před naším domem a ples ještě neskončil. "Tak co bratře? Slyšel jsi co jsem ti tam říkal? Už se na ní ani nepodíváš." Vrčel na mě Niklaus. Pouze jsem si odfrknul a zaujal obraný postoj. "To se nestane." "Sám sis o to řekl." Pokrčil rameny a zautočil na mě. Rychle jsem se přenesl okus dál a chytil ho pod krkem. Jednoduše se mi vyprostil a uhodil mě do břicha.
Jen tak jsem se nedal a pěknou mu vrazil. Takhle jsme se prali ještě chvíli když nás někdo vyrušil. "A dost! Děsíte naše hosty!" Zařvala Rebeka a házela kolem sebe rukama. "Dost slyšíte?!" Nasáčkovala se mezi nás a já se zrovna rozpřahoval. Kdyby tam nestála Nik by schytal jednu pěkně sednoucí ránu. Ale Rebece bych nikdy neublížil. Zastavil sem pěst těsně u jejího obličeje a ještě jí zkoumal jestli je v pořádku.
"Jste normální? A chcete si zničit oblek?!" Řvala na nás a upravovala Nikovi kravatu. "Co se tady stalo?" Ptala se mě s tázavým pohledem. "Nic Beko, jdeme se věnovat naším hostům." "Ellijah nechce respektovat, že co je moje, toho se nedotkne." "Ale problém je v tom Niku, že tvoje neni. Tím pádem se jí mohu dotýkat kde se mi zachce."Uškrnul jsem se a šel zpět ke dveřím, doprovázen jeho vrčením.
"Neříkej mi, že jde o tu dvojnici." Rebeka si upravovala šaty a pak mi ze saka oprášila špínu. "Je jiná. Neni jako Tatia ani jak Katarina." Protočila očima a odtáhla se. "Každá byla jiná Ellijaho. Ale obě tě podváděli s tvým bratrem." Měla pravdu. Ani jedna si neuměla vybrat a měli nás oba. "Ona je jina." Šeptl jsem přesvědčeně.
"Nebud si tim tak jistý Ellijaho. Znáš jí terve den a Klaus se jí nevzdá. Když něco chce prostě si to vezme. Nehledí na ostatní." Otočila se na podpatku a s usměvem pozdravila nějaký starší pár co šel přímo k ní. Vím co si Beka myslí, že bude jenom zklamáním a ublíží mi stejně jako její starší kopie, ale to se nestane. Vidím to na ni. Je jiná.
"Tak jdeš?" Zavolala nakonec sestřička a já se probudil z mého uvažování. "Myslím že už půjdu do pokoje. Némám na oslavy náladu." Kývla ale bylo vidět že neni nadšená.
Cestou do pokoje mě zastavil Kol. "Tak co?" "Co, co?" Zavrčel a opřel se o zábradlí. "Jak to vypadá?" "Neříkej že se najednou staráš o někoho jinýho než o sebe?" Zasmál jsem se. "To se nikdy nestane, jen mě zajímalo jak je na tom její otec." "Večer tam půjdu a dam mu trochu své krve. Je prý riziko že může ochrnout a Elenu to vyvádí z rovnováhy." Kol se zasmál a sešel pár schodů dolu. "A kdo se stará ted?" "Slíbil jsem jí, že bude v pořádku a já své sliby držím." Rychle se otočil a s lišáckým usměvem se na mě podíval. "Když už jsme u těch slibů..." A já věděl že je se mnou zle.
Pohled Eleny:
Seděla jsem na židličce vedle tátovi postele a držela ho za ruku. Tolik jsem se o něj bála, jestli vážně ochrne, bude to to nehorší co se mu kdy stalo. Bude si přát radši zemřít než být na vozíku. Tolik se o něj bojím.
Mamka už odjela řekla že se musí postarat o Jeremyho, že prý byl nějaký agresivní. Jen má strach, ale on byl vždy výbušný.
Sedím tu už asi dvě hodiny a pořád se nemůžu zbavit toho pocitu prázdnoty v mém srdci. Myslela jsem si že je to jen strach o tátu, ale je v tom i něco jiného. Mikelsonové. Pořád na ně musím myslet. Klaus, je tak impulsivní, charismatický a tak sebestředný až je to sexy. Zato jeho bratr dokáže být sexy i bez toho všeho. Je milí, zdvořilý, roztomilý a tak krásný.
Zřejmě to mají v rodině jelikož na ně nemůžu přestat myslet. Pořád se mi honí hlavou to, co jsem cítila když mě v tom autě chytil za ruku a nebo na reepci za pas.Celým mým tělem projela energie a nahromadila se do místa kde se mě dotýkal.
Při myšlenkách na oba z bratrů jsem usnula opřená o opěradlo židle a tušila že mě ráno bude bolet za krkem. Zdál se mi vážně zvláštní sen. Byla tma a oknem přilítla nějaká postava. Naklonila se nad mého otce a nechávala mu zkapat krev do pusy. Chtěla jsem něco říct, ale byla jsem moc unavená a pak se sen ztrácí. Najednou mě někdo pohladil po vlasech a já jsem se lekla. Nade mnou stál Ellijah a s usměvem na mě hleděl.
"Jak si se..?" "Přišel jsem se podívat, jeslti tu ještě jsi. Měla by ses jít domu vyspat." Zakroutila jsem hlavou a opřela se zpátky. "Ne. Zůstanu tu." "Ale no tak. Musíš tu pro něj být ale musíš být silná. Ráno až se pořádně vyspíš, půjdeš zpět sem ano?" Byla jsem moc unavená na hádky a tak jsem jen souhlasila a neohrabaně se zvedla ze židle.
"Pozor." Šeptnul když jsem málem zakopla o svoje vlastní nohy. Přidržel mě a doprovodil mě až k jeho autu. Ani nevím jak se to a stalo, ale zase jsem usnula.
Pohled Ellijaha:
Jeli jsme asi pět minut a ona zase usnula. Byla tak zranitelná... Zastavil jsem u ní před barákem a nechtěl jsem jí budit. Vzal jsem jí tedy do náruče a donesl až na práh domu. Zatukal jsem a tam stála její matka. Také rozespalá. Koukala na Elenu v mém náručí ještě s šatmi na sobě. "Usnula v autě." "Pojdte dál." Řekla a uvolnila mi cestu. "Mám jí dát do jejího pokoje." "Tudy nahoru. První dveře v levo." Šeptla a ukázala na schody. "Děkuju." Zašeptala a utíkala za Eleniným bratrem, který na ní něco pokřikoval.

Položil jsem jí do postele a pohladil jí po její jemné tváři. Trochu se zachvěla a přetočila se na druhý bok. Sundal jsem jí boty a položil je vedle. Na stul jsem jí napsal lísteček a odvrátil se zpět ke schodům. Jeji matka znovu poděkovala a pak jsem se vkradl do svého domu tak, aby mě nikdo neviděl. I já jsem byl na této misi tak trochu na zapřenou... Ale v pokoji mě čekalo překvapení. "Ty si za ní byl že jo?" Celá moje tvář vypadala provinile a moje vnitřnosti se sepli. Nesnáším když má takovýhle pohled!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama