The Original Problem 7.díl

20. července 2014 v 15:27 | LinDee |  The Original Problem



Pohled Eleny:
Autem jsme jeli asi jen deset minut a zastavil se u Markerova muzea. "Když pujdem chvíli pěšky dojdem na to místo. Je to jen kousek." Usmál se, a šel mi otevřít dveře. Byl tak šarmantní a galantní, to se mu muselo nechat. "Děkuju." Usmála jsem se a vzala jsem ho za ruku. Byl trochu překvapeny, ale s usměvem se na mě podíval. Šli jsme nějakou uličkou a vypadalo to jako v hororu. "Jo... a ted mě tady zabiješ a nikdo mě nikdy nenajde." Zasmála jsem se a on taky. "Ne, to ne. Myslím si že tvá matka na mě dala nějaké sledovací zařízení, takže pokud se nevrátíš do deseti přijedou za mnou agenti F.B.I." Zasmál se a pevně mi stisknul ruku. "Jo, mamka to někdy přehání." Zakývla jsem hlavou, ale on nesouhlasil. "Já se jí ale vůbec nedivím. Mít doma takový poklad, taky ho hlídám jako oko v hlavě." Trochu jsem zčervenala a zachichotala se.
"Kam to vůbec jdeme?" "Na takové tajné místo. Je to tam nádherný a skoro nikdo to tam nezná. Je to jen pro zvané." Tolik mě navnadil, že jsem se těšila jeste víc než pred peti vteřinama. Zastavili jsme před vrátkama do další zahrady. Kolem byl plot, takže tam nebylo vidět. Pomalu jsem otevírala dveře když mě Elijah ponuknul a málem mi udivem spadla pusa.
"Páni... To je... Co to je?" Vykoktala jsem ze sebe. Všude byla nádherná zelená tráva, velká fontána uprostřed hrála podle hudby kterou to tu bylo naplněné. Všude krásně květiny a rozkvetlé stromy. Lampičky a lampiony osvětlovali celou tu plochu a ja se nemohla dostat z užasu. "Tohle je Angolo di Paradiso. Říká se tomu kousek ráje. Je tu klid, krásná příroda a nekonečně mnoho hudby. Pojd, ukážu ti to." Vzal mě za ruku a táhnul prič. Myslím že kdyby to neudělal zustala bych tam stát ještě pul hodiny.
Zasatvili jsme před mužem, která hrál na kytaru jako bůh. Všechny ty tóny, souzvuk tónu. Hrál jako anděl, skoro jsem cítila jak kolem mě plují mraky a já na jednom z nich odlétám. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou, která se ne a ne zavřít. Pak jsem poznala tu písen a celá jsem se zatřásla. Tohle byla moje písen, ale jak to? Zadrhavě jsem se nadechla a ten muž se na mě usmál. "Jak jste...?" Usmál se na mě a nepřestával HRÁT. "Slyšel jsem tě z okna. Je to krásná písen a tak jsem si něco zapamatoval." Elijah na nás překvapeně koukal a popostrčil mě blíž. "Zpívej." Odhodlala jsem se a začala zpívat. "Pleas dont go there now, take me to the finish line, dont make me sad, dont make me cry, ples making me laught this broken heart. This is the last time, cuz you and I we were born to die..." Když jsem dozpívala celou písen, všimla jsem si že kolem nás stojí asi osm lidí a tleskají.
Celá jsem byla uplně rozklepaná a usmívala jsem se. To bylo poprvé co jsem zpívala před lidma,k teří nejsou Bonnie a moje rodiče. Elijah na mě obdivně koukal a tleskal také. "Zpíváš přímo božsky." Začervenala jsem se a poděkovala. Vzal mě za ruku a šel směrem k fontánce. Podal mi čtvrták a dal mi ho do ruky. "Každý večer se jednomu člověku splní jeho přáni, at si přeje cokoliv. Možná budeš mít to štěstí ty." Usmal se a já přemýšlela co si vlastně přát. At se vždy dokážu dobře rozhodnout až už pujde o cokoliv. Ano to jemoje přání. Vhodila jsem penízek do fontánky a šíleně se usmívala. "Děkuju. Je to tu krásný a všechno naprosto perfektní." "Tak doufám že moje další pozvání neodmítneš." Usmála jsem se a doufala, že tě pozvání bude ještě aspon tisíc. "Tohle se nikdy nedá odmítnout." Zasmála jsem se a rozhlédla se kolem.
"Jak jsi to tu našel?" "Založil jsem to tu. Ještě společně s Finnem. Ale muj bratr už zemřel, kdybych veřil na duchy, tipl bych si, že celé ty dny sedí tady. Miloval to tu." Zasmal se trochu a já ho nechtěla rušit. Sedla jsem si na kraj fontány a rukou jsem rozvlnila hladinu. Voda byla průzračná a já si přála, abych vždy nakonec skončila s ním. Najednou jsem na dně fontánky viděla svetýlko. Nejdřív jen tak poblikávalo a když jsem se po něm natahovala, čím dál víc zářilo. Když jsem se toho dotkla pálilo mě to v ruce. "Co to máš?" Ptal se mě Elijah s usmevem. "Já... myslím že moje přání." Rozevřela jsem ruku a v ní ležela mince a celá jemě zářila. "A co sis přála? Doufám že něco pořádného." Zakroutila jsem hlavou a s usměvem jsem minci pohazovala v ruce. "Nic extra, ale zajistila jsem si tím štěstí." Podívala jsem se na něj a on měl oči plné čirého štěstí.
V té zahradě, jsme byly ještě asi dvacet minut a prohlíželi jsme si uplně všechno. Byly jsme i u jednoho houslisty, který ve mě vzbudil tolik pocitů že jsem se nad jeho písní málem rozplakala. "Je to tu tak nádherné." "Lidé říkají, že takhle to tu vypadá i v zimě. Jakoby zima vůbec nepůsobila. Všude je sníh, ale teplota je pořád stejná. Sníh nestudí, vítr nefouká, lidé se pořád smějí a zahrada je pořád plná." V očích jsem mu viděla takové uspokojení. Nevěděla jsem co to mělo znamenat, ale bylo to krásné a upokojující vidět v nich něco tak čistého. "Je to kouzelné." Řekla jsem a on se na mě podíval. "Máš pravdu. Ale celé to místo jsi rozzářila hlavně ty." Začervenala jsem se a sklopila pohled. Zvednul mi bradu prstem a tak jsem se mu dívala do očí. Vydechl a skláněl se aby mě políbil. Tolik jsem to chtěla, natáhla jsem se na špičky, jen aby se naše rty spojili co nejdřív. Lehce se jich dotknul, jakoby omylem a těsně před tím než se jeho rty uplně dotkli těch mích na nás někdo zavolal. "Aaaah. Můj oblíbený bratr. Neříkal jsem ti něco?" Zavrčel na něj Klaus, ale mě věnoval tak nádherný usměv, že jsem málem zapoměla s kým tu vlastně jsem. "Mě je jedno co mi říkáš Niklausi. A mi už radši pujdeme." Vzal mě za ruku, ale Klaus ho přerušil.
"Zatáhnul tě už na všechny nudná místa? Kdyby jsi chtěla něco zábavnějšího tak stačí říct." Usmál se, ale tohle se mi nelíbilo. Choval se zase tak namyšleně, že jsem měla chut mu jednu pořádně plesknout. "Ne, díky. Pokud si se mnou chceš vyjít, pozvi mě normálně. Možná, že pak bych souhlasila. A abych pravdu řekla, dneska se hodně bavim a nemam náladu si večer kazit, takže se měj." Řekla jsem s usměvem a táhla překvapeného a rozesmátého Elijaha pryč.
"Myslela jsi to vážně?" Zeptal se Elijah, když jsme autem jeli na večeři. "Co? To že bych s ním šla? Nevím... Možná že jo, ale vážně nevím." Pokrčila jsem rameny a dál koukala z okna. "Já myslel to, že ses dnes bavila." Usmála jsem se a otočila se na něj. "Jasně že jo. Bylo to to nejlepší rande co jsem kdy měla." Podíval se na mě uplně zasněně a okouzleně. "Rande? Takže by si šla i na druhý?" Kývla jsem. "Pokud bude aspon z čtvrtiny tak dobrý jako to první, tak klidne i na třetí a na čtvrtý." Zasmála jsem se a on najednou začal brzdit.
Nahnul se ke mě a uchopil mě za tvář. "Já jen, kdyby se nás potom snažil někdo zase vyrušit." Zašeptal těsně předtím než se jeho rty dotkly těch mých. Nejdřív mě políbil opatrně a když zjistil jak moc po tom toužím bral si mé polibky drsněji. Po pár chvílich se ode mě odtáhnul a koukal se mi do očí. Ten polibek byl uplně neco jiného než jsem kdy poznala. Byl naprosto perfektní a přesný. Byl tak dokonalý že jsem chtěla tisíce dalších. "Takže se uvidíme i zítra?" Řekla jsem a zalykala se. "A pozítří." Doplnil udýchaně a hladil mě po tváři. "A ten den potom." Šeptla jsem a znovu ho políbila. Jako bych bez toho nemohla vydržet.
"Jedeme. Večeře nás čeká, nečekje nic extra, je to přece jen první rande." Zasmál se a propletl se mnou prsty. Jeli jsme už jen chvilinku a zastavil na paloučku u jezera Hill Lake a na zemi už byl připravený dokonalý piknik. "Řekni mi, co s tebou neni dokonalý." Zasmála jsem se a šla si sednout. "To mi řekni ty." Pohladil mě po tváři a sednul si ke mě. "Uvidíme... zatím mě nic nenapadá." Celou večeři, jsme se smály, povídali si a líbali se. Nemohla jsem se jeho polibků nabažit. Elektrizovali celé mé tělo a já myslela že dostanu infarkt, jak rychle mi bylo srdce. "Myslím že si dáme pauzu, jinak ti vyletí srdce z těla." Zasmál se a nehctělně se ode mě otáhnul. "Tak to teda ne. Já to zvládnu." Řekla jsem vzpurně a znovu jsem ho objala. Zasmál se a hladkal mě po vlasech. Bylo tak uklidnující poslouchat tlukot jeho srdce. Ani žádná hudba pro mě nezněla hezčeji než tohle...






Pohled Elijaha:
Dovezl jsem ji domu a u dveří jí ještě na chvíli zastavil. Nemohl bych jí nechat odejít bez polibku na dobrou noc, sám bych potom neusnul. Když už chtěla jít dovnitř zatáhl jsem ji za ruku a shodil jí zpět na mou hrud. Zasmála se ale polibek mi s radostí opětovala. Její rty pasovali přímo do těch mích a já se jich nemohl nabažit. "Ale už vážně musim. Mamka bude vyvádět." "Ahmmm." Souhlasil jsem, přesto jsem jí ale z rukou nepouštěl. Dával jsem jí malé polibky do vlasů, na krk, na líčka do koutků ust. Jen jsem si s ní tak hrál a nakonec to nevydržela a znovu spojila naše rty. "Ale ted už vážně musím." Povzdechnul jsem si. "Já vím. Dobrou noc." Otevřela dveře, ale tesně než jsem mohl odejít mě zatáhla zpátky a věnovala mi jeden vzrušený polibek. Zasmál jsem se a pohladil jí po tváři. "Dobrou." Řekla spokojeně a zavřela za sebou dveře.
Zakroutil jsem nad tím hlavou. Dokázala mě zmást lidská dívka, kterou znám jen pár dní. Byl jsem jí naprosto okouzlen a nebál jsem se to přiznat. Nasednul jsem do auta a odjel domu. Za večer jsem si od ní stihnul ziskat číslo a hned jsem jí napsal : Zítra tě vyzvednu a pojedem k nám. Rebeka tě chce poznat."
Ihned mi přišla kladná odpověd. Zastavil jsem u domu a šel rovnou do obýváku. Bylo mi jasný že tam Rebeka bude pěkně usrkávat to nejdražší víno. A taky že ano. A v rukou měla nějakou knížečku. "Ahoj." "Tak jak se ti vydařilo rande?" Zasmála se. "Líp než jsem očekával. Je naprosto užasná. A zítra k nám přijde, aby si jí poznala." Než stihla něco říct, oběvil se tu Kol. "Elena příjde na návštěvu? Kdy?" Rebeka povytáhla oči a nechápavě si ho prohlédla. "Neříkej že se do ní zabouchl i třetí z bratrů?" Zeptala se nevrživě. "Ne. Mě se líbí její kamarádka čarodějnička." Zasmál se a posadil se vedle sestry. "V kolik jí mám přivést?" Zeptal jsem se. "Co třeba v pět? V sedm mám sraz s tím pikolíkem z Grilu.Jmenuje se Matt." Pochlubila se a upila ze své skleničky. "Co to tam máš?" Rebeka se zasmála a zvedla knížku vysoko nad hlavu.
"Ále... že by deník našeho hybridího bratra? Je tu spousta zajímavých věcí." "Je tam něco o Eleněa co po ní chce?" "Je to jako poslední zápis, ale myslela jsem že by sis to měl přečíst sám..." Hodila knížečku po mě a já jí s lehkostí chytil. "Díky Beko." "Vrat mu jí do pracovny před dvanáctou. Bude se vracet z Grillu." Usmál jsem se na ní a odešel do pokoje. Nalil jsem si krev a posadil se do křesla.
"Je tu, už jsem jí viděl. Je to dvojnice, která mi může stvořit to co tolik potřebuju. Její krev mi pomůže udělat armádu hybridů, kteří mě budou na slovo poslouchat. Elijah mi ten plán tolik komplikuje. Normálně bych jí bud okouzlil nebo bych ji ovlivnil a sama by mi dala svoji krev a to ráda.Ted to musim vymyslet jinak. Pokud ji nedostanu, mužu se se vším rozloučit..." To byl zápis z prvního dne kdy jsme se přistěhovali, ale jak věděl že jsem ji potkal?
"Nechápu to. Co na něm vidí? Je nudný a tak čestný, není s ním žádná zábava a ani tajemno. Neni na něm nic, proč by na něj měla takhle letět. Dnes jsem ho viděl, jak jí nesl do postele. Tolik se na ní díval, jako by ji už nikdy vidět neměl. Nechci aby se na sebe takhle dívali. Ani nevím proč, ale nějak mi to vadí. Néjen že mi to kazí moje plány, ale něco se ve mě hnulo. Tolik mi připomíná Tatiu a Kath...."
Fajn... můj bratr je zřejmě zamilovaný do mojí dívky. Zase. Tedy pokud je toho vubec schopen. Zaklapl jsem deník a vrátil ho do jeho pracovny. Hleděl jsem na velký obraz v rohu pokoje a málem jsem ztratil dech. Na obraze byla Tatia, Katarina a Elena. Dvě zemřelé byly namalovany průhledně, zato Elena celá zářila. Všechno by bylo v pořádku, kdyby na obraze z Eleniny ruky netekla krev. "Slídíš u mě? Ale no tak Elijahu,k tomu si se snad nesnížil." Zasmál se za mými zády. "Můžeš mi vysvětlit co to je?" Ukázal jsem na plátno a lehce přejel místo odkud jí vytékala krev. "Umění bratře, to ti nic neříká vid?" Otočil jsem se a probodával ho pohledem.
"Proč si ji nakreslil takhle?" Zasmál se a hodil něco na stůl. "Taky jsi nad tím přemýšlel vid? Jak asi chutná její krev? Ty dvě si už ochutnal a ted stačí jen tu třetí. A pak ty otázky... Bude chutnat aspon trochu jako ta Tatina? Nepřipomene mi jí to? A samozřejmě Kathrin, kterou jsi miloval ze všech nejvíc. Nedá ti její krev důvod zase jít hledat svou lásku, kterou jsem vyhodil?" Ukázal mi všechny mé noční můry. Ano Karhrin jsem miloval jak jen to mé srce dokázalo. Nevím jestli ještě nekdy budu schopen takhle milovat. Zatím ne, ale možná časem, jen díky Eleně...
"Takže mám pravdu." Zasmál se krutě Niklaus a sednul si na židli. "Něco ti řeknu bratře. Nikdy ji nabudeš milovat víc než Kathrin a víš proč? Protože byla první. První, která se ti odevzdala, první ze které ses krmil a líbilo se jí to. Z tohohle důvodu Elijahu. Takže na Elenu můžeš zapomenout, nikdy ji nebudeš uplně milovat." Vzal jsem štětec a hodil jím jako s šipkou přímo do břicha. Lehce ho vytáhnul a obracel s ním v prstech. "Pravda bolí." Zasmál se a štetec odložil. Musel jsem odejít, bylo toho na mě příliš.
Na schodech stála Rebeka a určitě nás celou tu dobu poslouchala. "Pokud mu věříš Elijahu tak tě sama probodnu tou dýkou." Nic jsem neříkal jen jsem šel dál. Nevěděl jsem kdo z nich má pravdu. Jen jsem věděl jaké city jsem choval ke Kataríne. Miloval jsem jí víc jak svůj život. "Elijahu. Víš proč vím že jsi schopný milovat víc než Kathrin?" Zastavil jsem se a otočil se na ní. "Protože vidím co s tebou Elena dělá. Pořád jsi štastný. Chtěl si mi jí představit a to s nikým jiným neudělal. Pořád na ní myslíš, děláš vše proto aby jí bylo dobře. Chráníš jí před našim debilním bratrem a dokonce i před Kolem který by jí v životě neublížil. Miluješ ji Elijahu.Nikdy jsi se do někoho nezamiloval tak rychle a už vubec né tak intenzivně. Věř mi." Řekla rázně a mě nezbylo nic jiného než se usmát a souhlasit.
Elena mě okouzlila na první pohled. A né že je tak nádherná vzhledově, ale ona je i krásná ze vnitř. Tak jak Kathrin nikdy nebyla a ani nebude. "Máš pravdu Rebeko. Děkuju ti." Zmizel jsem do svého pokoje a doufal že se zítra nic nepokazí... A pak mi přišla esemeska. "Nemůžu spát. Pořád na tebe myslím... Co děláš? :) "
Pohled Klause:
Nesnášim když má Rebeka tu svojí utěšovací náladu. Vždycky mi tím zhatí plány. Chtěl jsem Elijaha dostat od Eleny za pomocí Kathrin. Myslel jsem že to vyjde a vyšlo by, kdyby to sestra zase nezkazila! Chci Eleninu krev a svoje hybridy! Nesnášim když nedostanu to co chci, to proto se to děje tak málo. A ted chci Elenu! Nevím přesně z jakého duvodu, ale pokud jí mít nebudu, někdo si to krutě odskáče!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který seriál je lepší?

TVD 45.6% (47)
TO 36.9% (38)
The 100 9.7% (10)
Supernatural 7.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama