The Original Problem II 2.díl

5. srpna 2014 v 22:45 | LinDee |  The Original Problem II


Pohled Eleny:
Nick vešel do pokoje a sednul si ke mě. "Co se děje lásko?" "Přemýšlela jsem proč si nepamatuju nic z lidského života." Zamračil se. "Já vím že jsi říkal že se to někdy stává, ale ty jsi mě znal i jako člověka." Skousnul si ret a promnul si oči. Upřeně se mi podíval do očí a smutně se usmál. "Tebe nezajímá jaký jsi měla život když jsi byla člověk. Nepotřebuješ to vědět. Miluješ mě Eleno?" "Nezajímá mě kdo jsem byla před přeměnou a miluju tě Nicku." Přestal mě ovlivňovat a usmál se. "Nelíbí se mi když mě ovlivňuješ. A nemusíš mě ovlivnovat aby jsi zjistil jestli tě miluju, řekla bych ti pravdu i bez toho. Ty mi nevěříš?" Řekla jsem bolestně a nakrčila jsem obočí. "Jasně že ti věřím. Pojd sem." Stáhnul si mě na sebe a začal mě líbat. Vždycky věděl jak mě odreagovat.
Pohled Elijahy:
"Kathrin. Pamatuješ si, že mi něco dlužíš?" Zasmála se, i z telefonu to vyznělo chladně. "Ahoj Elijaho, jdeš na to zrychla, to se ti nepodobá." "Nehra si se mnou Kathrin. Chci po tobě jednu věc. Budeš hrát že jsi zase se mnou, že mě miluješ. Musí nám uvěřit Nicklaus, takže zjevně chápeš jaký divadlo musíš stropit. A než se zeptáš ano, jde o Elenu, konečně jsem ji našel, ale je v tom pár háčků." Zasmála se a zamručela. "Fajn, budu hrát že jsem s tebou kam mám přijet." "Pamatuješ na léto 43?" "Hmmm. Jak bych mohla zapomenout. Samí sex a zábava. Takže mě tam máš zítra kolem druhé." "Přijed v čas." Položila to a já byl rád že část plánu už máme za sebou.
Seděl jsem v křesle a najednou jsem zaslechnul vzdechy. Eleniné vzdechy. Zatnul jsem ruce, nohy, všechno! Tohle se nedalo snést. Zacpal jsem si uši a snažil se to nevnímat. Ale ozývalo se to všechno pořád hlasitěji a hlasitěji. Měla být moje. Vzdechat pod mým tělem" Ukradl mi jí! Ukradl její mysl! Tolik ho nenávidím. "Elijaho." Ostře jsem se otočil a ve dveřích byl Kol. "Nejdřív jsem si říkal jestli jsem to s těma hyenama nepřehnal, ale jak slyším je a pomyslím na Kathrin, možná sténá ještě víc." Pokusi lse o vtípek, ale akorát mě to nadmíchlo. "Jen jsem si říkal že asi budeš chtít společnost. Nemyslet nato co se děje vedle nás a tak... Páni ti jsou hlasitý." Zatnul jsem zuby a roztrhnul čalounění. "Nepomáháš Kole!!!" Sepjal rty a kývnul. "Ale tohle vždycky pomůže." Vyndal za zády láhev whiskey a zatřásl s ní. "Jo, ta by už pomoc pohla. Chápeš? Hledal jsem jí sto let a ona si mě nepamatuje. Spí s mým bratrem, kterého mimochodem nesnášela! Pch! Ten parchant si zaslouží jen zemřít"
Nakonec jsme se s Kolem přesunuly do obýváku a on po druhé flašce usnul. Já jen seděl a koukal se do ohně. Plamen... uhlík... jiskra. Všechno vyjadřuje pocity, jak silné tak slabé. Elena... Povzdechl jsem si, jelikož jsem v pokoj ucítil její vůni. "Jakto že nespíš?" Zeptal jsem se stále otočený zády. "Nemůžu. Pořád myslím na... na všechno kolem." Sedla si vedle mě a opřela si hlavu o opěradlo. "Aco ty?" Pokrčil jsem rameny. "Nemůžu pořád přestat myslet na jeden příběh. Je velice smutný a pořád neznám konec." Na to už slyšela a zvědavě se na mě podívala. Zvedla nohy ze země a složila si je pod bradu, stejně jako vždycky když byla napjatá. "A povíš mi ho?" Zachychotal jsem se. "Je moc dlouhý a koplikovaný." "To mi nevadí. Prosím, líbí se mi pohádky na dobrou noc." Jo a hlavně ty o pravé lásce.
"Dobře, ale bude to naše tajemství ano?" Kývla a položila bradu na kolena. "Jednou v městě zvaném Mystic Falls, žilá nádhenrná dívka. Měla krásné dlouhé vlasy, celé hnědé a oči stejnjé barvy. Každý se v nich utápěl a chtěl ji vlastnit. Ale ona nikoho nechtěla. Nemohla najít toho pravého." Při tech slovech se usmívala a oči ji pookřály. "Jenže pak se do města přistěhovala jedna velice stará rodina.Ale ta rodina měla tajemství-byly to upíři. Ta krásná mladá dívka jednoho z nich potkala, když byla na procházce. Nekoukala se kam šlape a zlomila si potpatek u svých krásných černých bot. Aby nespadla, ten muž ji zachytil, byl to nejstarší bratr." Byla očarovaná, moc rád jsem ji při tom pozoroval. "Jak se jmenovali, prosím řekni mi ty jména."
Zasmál jsem se a na rychlo jsem si něco vymyslel. Nemohl jsem připravit o její jméno. Musel jsem ho tak nechat. "Jmenovala se stejně jako ty. Elena. A ten muž se jmenoval Daniel." Kývla a čekala dál. "Když ji zachránil od pádu, začali si spolu povídat a poznávat se. Zlomil jí i druhý podpatek, aby boty měla jako balerínky a doprovodil jí domu. Celou cestu si povídali a dozvěděli se spoustu věcí. Elenina kamarádka byla velmi mocná čarodějnice ale Daniella okouzlilo spíš to, že zrovna s nikým nebyla. Připadala mu nádherná, jako anděl. Jako plátek růže. Když jí doprovodil ke dveřím, měl touhu ji aspon políbit na tvář ale to by se nehodilo. Tak jen slušně čekal a poslouchal tlukot jejího srdce a její zářivý smích když za sebou zavřela dveře." Vydechla a na rukou měla husí kůži.
"Páni. To je nádherný příběh, kde jsi ho vlastně slyšel?" Zeptala se se smíchem. "O co tady jde?" Zeptal se náhle Nicklaus, který na nás zesschodů koukal a propaloval mě pohledem. "Povídal jsem jí o Katharíně. Aby se nezlekla když ji uvidí. Že jsou uplně totožné jako dvojčata, ale že ji to určitě sám rád vysvětlíš." Elena pochopila a usmála se, jen byla trochu mimo. "Jo, ale pořád to moc nechápu, jakto že vypadá jako já?" Zeptala se a byla vážně zmatená. "Vysvětlím ti to zítra. Teď už pojď spát." Jako na povel se zvedla ale věnovala mi ještě usměv. "Dobrou noc Elijaho. Pak mi to dopovíš." Zašeptala poslední větu, tak aby to Nick neslyšel. Oh ano, pořád bere vážně své sliby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který seriál je lepší?

TVD 45.6% (47)
TO 36.9% (38)
The 100 9.7% (10)
Supernatural 7.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama