The Original Problem II 3.díl

5. srpna 2014 v 22:47 | LinDee |  The Original Problem II

Pohled Katherin:
Zastavila jsem před tím nádherným domem s ještě krásnějšími vzpomínkami a vystoupila z auta. Sundala jsem si brýle, nasadila usměv a vešla dovnitř. "Elijaho!" Vydechla jsem s nadšením a rachle jsem se k němu přenesla. Hladila jsem ho po tvářích a pak jsem ho plíbila. Muselo to vypadat věrohodně a to mi takový problém nedělalo. Má láska k němu nikdy nevyprchá. "Katharino. Chyběla jsi mi." Vypadalo to tak přesvědčivě, že jsem se bála tomu nevěřit. "Jo, byly to dlouhé tři dny. Kde máš ostatní?" Elijah mi předem všechno vysvětlil. Elena si ho nepamatuje, na nic si nepamatuje a on musí hrát že je mu to jendo. No, snad mu to pomůžu uhrát. I když vůbec nechci. Mám miliony dalších věcí na řešení. "Tady jsme." Ozval se Nick, a vedle něj stála má kopie. Drželi se za ruce cítila jsem jak se Elijahův stisk zpevnil.
"Mmmm.Nicku. Ty jsi mi nechyběl, ale ty, na tobě je něco zajímavého. Jsi tak dokonalá jako já." Zasmála jsem se a ona pro moje překvapení taky. "Ráda tě poznávám Kathrin ,Elijah mi o tobě hodně povídal. Já jsem Elena." Jo jasně, stejně asi tak jako ti řekl o tom že jsi ho kdysy milovala. "To ráda slyším. Taky mě těší, ale docela mi cestou vyhládlo. Nemáte tu někoho k zakousnutí?" Skousla jsem si ret a pokukovala po všem kolem. "Och Kole.... Hmmm Tebe jsem nikdy nemusela, nebudeme dělat že nás ty dva dny nějak sblížily." "Taky jsem byl rád když jsem se tě zbavil." Zavrčel a držel ruce pevně zaťaté. "Kole nech toho! Tohle už jsme řešily. Katherin je ted součást rodiny a ty se k ní budeš chovat tak dobřejak jen zvládneš." Vzal mě za pas a políbil do vlasů.
"Jo Kole, víš co ti říkal." Zasmála jsem se a on zavrčel. "Vidím že rodiné vztahy se nezměnily." Zasmál se Nick a šel ke mě. "Nejsem rád že tě znovu vidím v naší rodině." "Asi si budeš muset zvyknout." Zasmál se ale jeho oči zůstaly chladné tak jako vždy. "Máš štěstí že ti Elijah vyjednal můj slib že tě nezabiju. Jinak by bylo po tobě." "Haha. Jasně, když myslíš. Já jsem Petrova! Jsem přeživší, mě bys nedokázal zabít." "Jo, zdrhla by jsi jako zbabělec, jako vždy." To už se do toho položil Elijah diplomat a stoupnul si přede mě. "A dost! Všichni se budeme chovat slušně! Nikdo nikomu nebude vyhrožovat ani nadávat. Nicklausi jsi cholerický a Kathrin ty se chováš nedospěle. Jediný kdo se chová na urovni je Elena a Kol. Ano doopravdymínil Kola! Tak se přestante chovat jako hlupáci. To míním tobě Nicklausi."
Všichni na něj s vykulenýa očima civěly a Elena se zadumaně usmívala. "Lásko. Ukážeš mi kde máme pokoj?" Propletl se mnou prsty a bez dalších slov mě odvedl nahoru. "Škoda, doufala jsem v ten samý pokoj jako minule." Přejela jsem si jazykem přes zuby a zasmála se. "Ne. A nic takovýho jako minule se ani dít nebude." Jak si tím je jistý... hmmm. "Ale ale. Víš že v mojí přítomnosti to nezvládneš." "Možná tak když zapomenu že to jsi ty a budu si představovat Elenu." Au. To bolelo, ale nesmím to dát znát. "Jasně. Hm. Jak myslíš, ale bylo to skvělý? Pamatuješ si na všechnu tu zábavu, sex, krev... Líbilo se ti to." Zasmál se a sednul si do křesla. "Né, líbila ses mi ty. To je rozdíl." Ví jak mi zkazit náladu. "Fajn a kde je tu nějaká krev?Vážně mi vyhládlo."
Pohled Eleny:
Byla tak zvláštní, uplně stejná a přesto tak jiná. Celý den si na něco stěžovala, ale pokud byl v dohledu Elijah, hlídala se a dokonce i vypadala zamilovaně. To on skoro vždycky. Když se na ní kouká, je to jakoby pro něj nikdo jiný neexistoval. Hmmm Tohle jsem u Ncka nikdy neviděla a chybí mi to. Asi na tom budu muset zapracovat. "Kam jdeš lásko?" Zeptal se Nick a plácnul mě po zadku. "Jdu se jen projít do zahrady. Za chvíli se vrátim." Otočila jsem se na něj a políbila ho. Když jsem se od něj odtáhla, hledala jsem v jeho očích. Nic, pořád to samí. "Děje se něco?" Zakroutila jsem hlavou. "Ne, jen tě miluju." Usmál se a znovu mě políbil. "Tak utíkej." Povzdechla jsem si a radši jsem šla.
V zahradě jsem viděla Elijahu. Seděl na kameném utvaru, kterýse dal považovat za lavičku a koukal se do slunce. Došla jsem k němu a sedla si hned vedle. "Kde máš Katherin?" "Dáva přednost lázni před zahradou." Jo, to znám. "Aha." Chvilku jsme mlčeli. "Co ti chybí z lidského života nejvíc?" Zeptal se a já se zakuckala. "No...ahm... víš...Já si nic nepamatuju. Pamatuju si až můj první upírský den. Bylo to to nejhorší v mém životě- neživotě." Kývnul. "O tomhle jsem nikdy neslyšel. Každý by si měl něco pamatovat. Měl by vědět kdo je." "Jo já vím, ale Nick říkal že se to stává." Zasmál se. "No jistě. Nick říkal. Promin, ale vím že v něčem není možno mu věřit. Rozhodně ohledně dvojnic." Nechápala jsem to, ale nechtěla jsem řešit tohle téma.
"Řekneš mi, jak pokračuje ta pohádka? Věř nebo ne, zdálo se mi o tom. A ta Elena, vypadala přesně jako já. Ty boty, znala jsem je. Byly to černé..." "Černé 5 Avenue." Jak to ví? Co to má znamenat. "Jak to víš?" Zase se lehce zasmál. "To je jedno, jen intuice. Chceš slyšet jak to pokračuje?" Rychle jsem kývla a nastražila uši. "Daniel na ní nemohl přestat myslet. Pořád si představoval co asi ted dělá. Stala se jeho světem hned po prvním střetnutí. Rozhodl se, že ji pozve na ples, který zařizoval jeho bratr Benedickt. Poslal jí pozvánku a s tím i nové černé boty. Místo těch, který se ji zničily. Čekal schovaný mezi stromy a sledoval její reakci. Byla nadšená. Usmívala se a to pro Daniela bylo nejdůležitější. Tolik se těšil že ji na plese uvidí a co asi tak bude mít na sobě." Páni, to je tak krásný příběh, připadala jsem si jako bych to byla já. Takový ten pocit, když něco čteš a vžiješ se do hlavní postavy.
Elijahův melodický hlas mě tam přenášel. "Jaké byly? Ty šaty?" Usmál se a zadíval se do dálky. Jako by vzpomínal. "Nádherné. Zlato černé s výšivkami. Byly až ke kotníkům, ale ona si dávala pozor na to, aby ji byly vidět boty." Zasmál se. "Bylo to roztomilé, chtěla aby věděl že je dárkem potěšená. Držela si sukni šatů a nervózně se kolem sebe koukala. Hledala ho. Oči ji padly na schody a dech se ji zadrhnul. On slyšel její divoký tep a chtěl u ní být. Chtěl s ní tančit. Odhodlal se za ní jít, ale předběhl ho jeho bratr. Benedick jí nabídnul ruku a..." Ze snění nás vyrušil můj hlas. Naneštěstí ale nepatřil mě. "Co tu děláte? Měla bych žárlit zlato?" Zasmála se pisklavě a já se držela abych neprotočila očima. "Jen jsme si povídali Katharino. A co tu děláš ty?" Pokrčila rameny a vzala ho za ruku. "Chtěla jsem tě najít. Mám pro tebe překvápko." Nevypadal nadšeně, ale to se mi asi jen zdálo. Vstal a omluvně se na mě usmál.
Zůsala jsem tam sama s nedokončenou pohádkou. Připadala jsem si jako malé dítě, chtěla jsem pokračování. Ale zůstala jsem tam sedět a přemýšlela jaké by mohlo být pokračování. Přijme tu ruku? Jen doufám že ne, vždyť patří k Danielovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který seriál je lepší?

TVD 45.6% (47)
TO 36.9% (38)
The 100 9.7% (10)
Supernatural 7.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama