The Original Problem II 5.Díl

5. srpna 2014 v 22:50 | LinDee |  The Original Problem II


Pohled Elijahy:
Všichni jsme čekaly v hale a Kol se rozběhnul ven. Z okna jsem viděl jak Bonnie obejmul, otočil se s ní v náručí a začal jí hladově líbat. Byl jsem za něj štastný, ale tím víc mi chyběla moje Elena. Kathrin jsem nemohl vystát. Když ale Bonnie s Kolem přišly, Elena ztuhla a přestala dýchat. Nechápavě jsem se na ní koukal, ale ona hypnotizovala Bonnie pohledem. Poznala jí? To není možné. "Eleno." Vydechla Bonnie ale Kol ji chytil za ruku a vzpamatovala se. "Moc ráda tě poznávám. Já jsem Bonnie." Podala jí ruku a Elena ji hned přijala. "My se známe že? Teda... viděla jsem tě už někdy." Pamatuje si jí! První pozitivnjní věc. Bonnie nevěděla co říct a já jen zakroutil hlavou. Bůh ví, co byjí pak Nick udělal. "Né, pochybuju, asi si mě s někým pleteš." Elena se zamračila a trvala si na svém. "Co to se mnou hrajete za hru? Přísahám že jsem tě už někdy viděla. A tebe taky Rebeko!" Chytila se za pusu a přitiskla se ke zdi.
"Eleno?" Zeptal jsem se a stál hned u ní, Nick mě odstrčil a přidržel jí. "Co jsi to říkala?" Chytla se za hlavu a polkla. "Já už ani nevím. Moc ráda vás obě poznávám." Sakra!!! Musím s tím něco udělat, kdyby měla ten svůj náhrdelník..... Sáhnul jsem so do kapsy a nahmatal ho. Musím jí ho dát. "Taky mě těší. Já ... asi ... můžu poprosit o vodu?" Zalykala se Bonnie a Elena ihned zareagovala. Zavedla jí do kuchyně a to se už Rebeka pustila do Klause. Chytla ho pod krkem a přitiskla ke zdi. "Co jí to děláš?! Na nás si snad může pamatovat né? Elijah už má sice Katherin, ale naše je to pořád kamarádka." On jí jednoduše odhodil a zasmál se. "Už není Becko, ale můžete začít od začátku. Stačí aby si vzpoměla na jednoho a vzpomene si na všechny. Víš to moc dobře." Protočil jsem očima a polibil Katherin, ta to nečekala, ale zapojila se. "Pojd, jdeme se projít." Kývla a všichni na nás překvapeně koukaly.
"Proč to se mnou nechceš zkusit doopravdy?" Zeptala se po chvíli co už jsme byly dost daleko a tak jsem se jí nemusel dotýkat. "Protože miluju Elenu." Jednoduché vysvětlení a pravdivé. "Ale mě miluješ taky. Neříkej že ne. Pořád se na mě tak díváš." Zakroutil jsem hlavou. "Nejsi mi jedno, to ano, ale nemiluju tě. Je po všem, mezi námi už nic není. Promin Kathrin." Vypadla vážně smutně, ale to jí nezastavilo od toho aby mě políbila. Chvíli jsem byl překvapený, ale nakonec jsem jí odtrhnul. "Nedělej to Kath.Bude to pro tebe horší." "Tak mě zase miluj. Já na tebe nezapoměla." Poodstoupil jsem od ní a omluvně se na ní díval. "Promin, ale ne. Ted je v mém životě jen Elena." "Která si tě nepamatuje a spí s tvým bratrem!" Au.. to byla rána pod pás. "To na tom nic nemění."
Pohled Bonnie:
Elena mi dala sklenici vody a já byla štěstím bez sebe. "Vážně tě od někud znám. Nepotkali jsme se někde? Neznala jsi mě jako člověka?!" Zvídala nadšeně ale musela jsem ji zklamat. Klaus nás poslouchal. "Ne, mrzí mě to. Ty si vážně nic nepamatuješ? Ani rodiče a bráchu?" Zakroutila hlavou a já ji rychle objala. Tím jsem jí enápadně dala vědět, že o něčem mám tušení. Pevně jsem se k ní tiskla a šeptala. "Až nás nikdo neuslyší." "Já věděla že tě znám." Šeptla nadšeně. "Nikomu o tom neříkej." Kývla a odtáhla se ode mě. "To mě mrzí, nevím co bych dělala kdybych si nic nepamatovala." Elena se zasmála a opřela se o pult. "Není co dělat. Žiješ život dál, na základě toho co ti kdo řekne."
"Mohla ny jsi říct Kolovi, že se za večer omlouvám? Nechěla jsem na něj tak vyjet, byla jsem unavená a zmatená." Pořád je to ta samá Elena. "Jasně, určitě to ale chápe." "Nevím proč, ale nechci aby na mě byl naštvaný. Ato ho skoro neznám." Zasmála jsem se. "Jo , Kol tak na lidi působí. A neboj, určitě nebude naštvaný." Mám Elenu zpět, ted už jí jen dát zpět Elijahovi a jí samé.
Pohled Eleny:
Bonnie o mě něco ví. Já věděla že ji znám. Viděla jsem její tvář v tom snu. A... nemám ponětí co to znamenalo. Seděla jsem v knihovně a četla si Jane Austinovou. "Promiň nechtěl jsem tě rušit, nevěděl jsem že tu někdo je." Omluvil se Elijah a chtěl odejít. ůNeodcházej!" Zavolala jsem na něj a doufala že se mnou zůstane. Bylo mi s ním pěkně. "Chceš slyšet další část pohádky?" "Ne ted. Jen jsem si chtěla popovídat." Překvapeně si ke mě sednul a čekal až začnu. "Znám Bonnie. V podstatě mi to potvrdila. Neměla jsem to nikomu říkat, ale myslela jsem si, že mi nějak pomůžeš.... Já vím, je to divný, asi jsem o tom měla mlčet." Zasmál se a Položil svou ruku namou, aby mě utišil. "Ne, vlastně, chtěl jsem ti to říct sám." Usmála jsem se a byla ráda že mě nepovažuje za blázna.
"Bonnie si znala ještě jako člověk, byla to tvoje nejlepší kamarádka. Znaly jste se od školky, plánovaly jste si že půjdete na vysokou na..." "Na doktorky." "Vzpomínáš si?" Zakroutila jsem hlavou. "Ne, ale vždycky jsem chtěla spíš lidem omáhat než jim sát krev. A co víc?" "Promiň, víc ti neřeknu. Nemůžu. Kdyby se to někdo dozvěděl, všechno by se pokazilo. O tobě a tvé rodině ti může povědět ona ale ted." Vyndal něco z kapsy a nechal to videt z ruky. "Je krásný." "Jo, a proto jsem si řekl že ti ho dám." Začervenala jsem se asklopila pohled. "Děkuju." Vstal a nejdřív se mi podíval do očí. "Je nutné, aby jsi ho nikdy nesundala ano?" "Dobře, přísahám." "Budu tě muset ovlivnit. Jde o to, že Niklaus tě můžedonutit ho sundat. Ale je to moc důležité pro to, aby jsi zjistila kdo jsi dříve byla. Věříš mi?" Jistě jsem kývla a čekala. Nevím proč jsem mu tolik věřila. Jestli kvůli těm krásným očím, nebo usměvu hodného boha...
"Nikdy si ten náhrdelník nesundáš a nenecháš nikoho aby ti ho sundal ano?A nikomu to neřekneš." "Nikdy." Pak mi přívešek zapnul. "Když se tě Nicklaus pokusí ovlivnit, budeš dělat jakože to funguje. Je v tom sporýš, takže to musíš zahrát věrohodně." "Počkej ale já nemůžu! Nemůžu mít sporýš!" Křikla tiše a koukala se kolem sebe. "Nevadí to. Nevěděla jsi to a on to vědět taky nebude." Uklidnovala jsem se a kývla. Neudlala jsem nic proti pravidlům. "Chceš teď slšet tu pohádku?" Zase jsem si sedla a čekala. Zrovna když chtěl začít, slyšela jsem na schodech Nicka. "Nick! On mě zabije. Sakra! Spolupracuj jo?!" Kývnul, já si mu sedla na klín a začala ho líbat na krku. Chytil mě za zadek a tisknul si mě k sobě. Nick otevřel dveře a já se od Elijaha odtrhla. "Bože Nicku! Ty vždycky dokážeš zkazit zábavu. Řekl ti někdo že jsi otravný? Jako nezvaný host." Pohodila jsem vlasy stejně tak jak to dělá Katherin a Nick se zastavil. "Drž hubu Katharino. Hledal jsem Elenu." Našpulila jsem rty. "A vidíš jí tu snad? Já teda ne, co kdyby ses zase odvalil pryč a nechal nás dodělat to co jsme začali?" Protočil oči. "Dávej si pozor Katharino, mohl bych tě nedopatřením zabít." "Jasně, hned potom co se projedeš na jednorožci. Pápá Klausi, máme práci." Zvedla jsem se z Elijahy a zavřela Nickovi před očima.
Elijah na mě udiveně koukal a pak se začal smát. Počkala jsem až Nick odejde apak jsem se začala smát i já. "Šlo ti to perfektně, kde jsi to odkoukala?" Zeptal se a já zas sklouzla do křesla. "Stačí jí chvíli pozorovat a ty nadutý pohyby obšlehneš... Promin, já vím že je to tvoje.." "V pořádku. Máš trochu pravdu. Ale asi by ses teď měla jít převlíct, co když tě bude hledat zas." Kývla jsem a rychle se přenesla do pokoje. Pořád jsem na rtech cítila jeho vůni. Ach... co jsem to zas udělala?


Pohled Katherin:
Elijah vešel do pokoje ve skvělé náladě. "Kdyby se Nicklaus ptal, nebo měl narážky, tak nás přistihnul v knihovně při něčem... čem by neměl." Nakrčila jsem obočí. "Takže Elenka je zpátky v sedle?" Zasmála jsem se a zkoukla jak vypadají mé čerstvě nalakované nehty. "Ne. A to ani není tvoje věc." "No tak, proč to se mnou nezkusíš Elijaho! " "Už tě nemiluju Kathrin. Už jsem ti to říkal." Jasně... bla bla bla Elena, bla bla Elena... Grrrr! "Nezískáš ji zpět! Spí s tvým bratrem Elijaho!" Rychle se otočil a v očích měl blesky. "Nikdo se tě na nic neptal. Jsi tu, aby jsi splatila dluh a konec! Jednoduší věc jsem ti dát nemohl." Zasmála jsem se a protočila očima. Jasně že mohl. "Kdyby jsi chtěl něco opravdu jednoduchého, pošleš mě, abych našla Elenu. Celou tu dobu co jsem byla s tebou jsem věděla kde je!" Upss. To jsem asi říkat neměla. Ztuhnul a v očích se mu zrcadlila zrada... a bolest.
"Proč jsi mi to neřekla!!!" "Možná jsem myslela že se ke mě vrátíš.'" Řekla jsem stále klidně. "Nikdy. Nikdy se k tobě nevrátím, zklamala jsi mě. Jsi pořád stejně zlá a prohnilá. A ted! Zabavíš Nicklause aby mohla Elena s Bonnie klidně odejít. A už žádný otázky, tohle je splácení tvého dluhu, né zábava." Otočil se odešel a prásknul dveřmi. "Ale copak Elijaho? Pohádaly jste se? Tak to nevypadalo když sjem vás zastihnul v knihovně." Rychle jsem rozrazila dveře a začala plnit svůj trapně lehký ukol. Rozptýlit Klause je jednoduchý jako poškrábat se na nose. "Neplet se do toho Klausi, stejně bys to se svým mini hybridskím mozečkem nepochopil." Vzal mě pod krkem a přitisknul mě na ted. "Nicklausi pust ji! Hned!" "Copak bych ti neulevil kdybyc ji zabil Elijaho?" "Pust ji!!!" Křiknul Elijah ale já se stále usmívala. "Ty nikdy nepoznáš pravou lásku, ani kdyby tě praštila mezi oči!"
Přidusil mě víc a Elijah chtěl zasáhnout, nenechala jsem ho. Měla jsem toho hodně na srdci. "Ne Elijaho, nech nás... Vždycky jsem přemýšlela proč ti bylo líto Staršího Salvatora. Ted mi to došlo. Jsi jako on! Nevybrala jsem si tě a ty tím trpíš. Radši jsem utekla a zabila se než abych s tebou žila jediný den!" Vočích měl bolest a toho jsem chtěla docílit. Byla jsem tak naštvaná na Elijahu, že jsem chtěla by všichni ostatní trpěli. "Pak jsem se vrátila aznovu si vybrala jeho místo tebe! A ted po třetí a ty to nemůžeš snést. Jediný důvod proč sis vybral Elenu, byl ten, že bylo jednoduší jí získat. A ani tak tě nemiluje, musel jsi mu ji vzít a ovlivnit jí. Jak hluboko můžeš klesnout?!" Elijah stál zhrozený a Klaus naštvaný. Bylo mi jasné že brzo umřu, ale smích mě neopouštěl. "Všechny jsme si vybrali jeho před tebou. Já, Elena i Tatia. Tvá první láska. Nemůžeš to překousnout a proto nutíš Elenu tě milovat. A na jeden důvod bych zapoměla. Vybral sis Elenu, protože jsi věděl že tím nejvíc ublížíš Elijahovi, tvému vlastnímu bratrovi, který je tisíckrát lepší než ty. Tak do toho zab mě. Ale to ty nedokážeš vid? Pořád na mě koukáš tím způsobem jako před stovkami let." Vrazil mi ruku do hruníku a já se zajíkla bolestí.
"Ihned jí pusť! Nicklausi dělej!!!" Řval nepříčetně Elijah a Nickův stisk pomalu povoloval. "Takhle lehce tě nezabiju mrcho. Zkončíš hůř." Vytáhnul ze mě ruku a bodnul mi kůl do břicha. To už se přede mě postavil Elijah a chránil mě vlastním tělem. Začali se hádat a bít se. "Pokud ji zabiješ, dokážeš tak, že je to pravda!" "Ty o mě nic nevíš bratříčku!!!" Všude lítali pěsti a kůly. Všude byla krev a to převážně Elijahy. Co jsem to zavinila?! "Katharíno vypadni! Uteč někam! Běž!" Křiknul Elijah a pak společně s jeho řevem jsem se zabarikádovala v pokoji. Jinam sem nemohla, nenechám ho tady.
Pohled Eleny:
Bonnie mi řekla spoustu věcí. O rodičích, bratrovi kamarádkách. Ale její vyprávění přerušili rány. Rychle jsem se zvedla a běžela do kuchyně. Nicklaus a Elijah se bili. "Dost! Nechte toho!......... Nicku ne!!" Nick vrazil Elijahovi kůl do srdce a ten se svalil na zem. Rychle jsem k němu běžela a došlo mi, že mi po tvářích tečkou slzy. "Tys ho zabil!!! Ty jsi zabil svýho bratra?!!!!!" Setřel si krev z brady. "Nezabil." Byl tak klidný. "Jakto že ne! Vždyt má kůl zapíchlej v srdci! Jak jsi to mohl udělat?!" Řvala jsem a hladila Elijahu po tvářích. "Nezabil jsem ho! Původní nezabiješ nějakým ubohým kusem klacku!" Rychle jsem vytáhla kůl ale srdcemi nepřestávali téct. "Vstávej." "Ne." Šeptla jsem a chytila se Elijahova saka. "Řekl jsem at od něj vypadneš!" Zařval a já se přikrčila, ale nehodlala jsem se vzdát. "A já ti říkám že ne!!!" To už se ke měblížil, ale zastavil ho Kol s Rebekou. "Dotkneš se jí a přísahám ženajdu ten poslední kolík z bílího dubu a proženu ti ho srdcem!" Vrčel Kol a Rebeka na něj znechuceně koukala.
"To si spolu ještě vyřídíme Eleno!" Štěknul a zmizel. "Jsi v pohodě?" Zeptala se Rebeka, pohladila mě po zádech a pak koukla na Elijahu. "Neboj budev pohodě. Typuju že za tři minutky se probudí." Kol ho vzal a položil ho na gauč. Sedla jsem si vedle něj a čekala. "Donesu krev." Postavili sklenici na stůl a zmizeli. Ještě chvíli jsem ho tak pozorovala a pak se konečně probudil. "Dobrá ráno." Zašeptala jsem s usmvěvem a setřela si zbytky slz. "Eleno?" Kývla jsem a podala mu sklenku s krví. Hned jak ji položil jsem se mu vrhlakolem krku. Ten strach co jsem měla když jsem ho viděla, ta bolest... Nechápala jsem to. "Jsi v pořádku? Vážně?" Ptala jsem se a nechala se objímat a líbat do vlasů. Sakra pokud od něj rychl neustoupím nebude už cesty zpět a na tohle si budu zvykat. Ale ne, ještě chvíli.
"Jsem v pořádku, neboj se. Já jen tak neumřu." Zasmál se a až pak jsem se odtáhla. "Máš pravdu. Kdo jinej by mi pak dopověděl tu pohádku?" Oba jsme se zasmály a já byla nevýslovně šťastná že mu nic není.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama