The Original Problem II 6.Díl

5. srpna 2014 v 22:51 | LinDee |  The Original Problem II

Pohled Elijahy:
"Měl by sis jít odpočinout." Usmál jsem se a rozhodně jsem neměl v plánu jí opouštět. "Jsem v pořádku. A co ty? Co Nicklaus?" Pokrčila rameny ale bylo na ní vidět že je nesvá. "Nějak to vyřešíme. Vždycky jsme to vyřešili." Kývnul jsem a posadil jsem se. "Tak tu se mnou ještě chvíli seď a pověz mi, co ti řekla Bonnie?" Celá se rozzířila a dala si nohu přes nohu. "Měla jsem bratra Jeremyho, mamka Mirandu a tátu Graysona, s těma jsem žila, ale pak jsem taky měla tetu Jennu. Bonnie mi ukázala jednu fotku. Všichni jsou tak nádherný a hlavně moje matka." Kývlnul jsem, o tom nebylo pochyb. "To jsi zdědila po ní." Lehce se začervenala a radši to zamluvila. "A Bonnie znám od školky. A taky Caroline. A prý jsem někoho milovala." Vypadala zamyšleně. "Nechtěla mi říct jméno. Nechtěla mi toho říct spoustu."
"Kdyby ti řekla víc... Všechno by se zkazilo. Všechno by si zapoměla a už by jsi to nikdy nedozvěděla." Pohodila vlasama a zaklonila hlavu. "Já vím! Ale je to tak frustrující! Konečně mi někdo chce říct kdo jsem ale nemůže." Pohladil jsem jí po zádech a lehce se zasmál. "Neboj. Všechno se dozvíš." Musela nemůžu o ní přece přijít! "Ale rád tě přivedu na jiný myšlenky. Kde jsme skončily s tím příběhem?" Rychle hlavu zvedla a usmála se. "Elena tančí s Danielem, zatímco Benedickt je naštvaně pozoruje. A Kol mezitím flirtuje s Bonnie." Cože to právě řekla? Vyvaleně jsem na ní koukal a ona sama se zastavila. "Já... promin jenom se mi to zdálo." "Eleno. Tohle jsem ti ještě neříkal." Přivřela oči a hleděla na mě. "Já nevím. Prostě se mi o tom zdálo. Tak jak to teda bylo?" Polknul jsem a po chvíli ticha odpověděl. "Přesně tak jak jsi říkala." Začal jsem jí všechno vyprávět, pořád se na něco ptala, usmívala se a nakonec se mi opřela o rameno.
Vyprávění jsem skončil u toho jak jsme se s Nicklausem kvůli téhle krásce poprali, pak usnula. Porozoval jsem jí dobrých patnáct minut a hladíl její hebké vlasy a nakonec jsem ji vzal do náruče. Donesl jsem ji až k bratrovi do pokoje a ten se divil když mě viděl. "Nenecháš si jí u sebe?" Posměšky! Hm. Jak rád bych to udělal. "Ne. Nejsem na spaní ve třech a Katharina na mě jistě čeká." Podal jsem mu ji do náruče i když nerad a nenápadně ji pohladil po pasu. "Když už jsi mi jí vzal, tak se k ní koukej chovat dobře. Už tě nechci vidět na ni řvát." Bez odpovědi jsem se otočil a odešel do svého pokoje. Tam jsem viděl rudookou Katharinu jak kouká z okna do temnoty večera. "Co se děje?" "Mrzí mě to. Opravdu mě to mrzí, nechtěla jsem aby se ti něco stalo." Nechtěl jsem odpovídat a tak jsem jen kývnul. Svléknul jsem se a uložil se do postele. Pomalu si lehla taky ale stále byla taková nesvá. Vočích měla záblesk slz a tak jsem jí k soběpřisunul tak, aby mi ležela na hrudi. Připadala mi jako polámaná panenka. "Tohle ale na mém rozhodnutí nic nemění." Upozornil jsem jí aonakývla. "Já vím. Dobrou noc." "Dobrou Katharino."
Pohled Eleny:
Ráno jsem se probudila a Nicklaus na mě už naštvaně koukal. "Dobré ráno." Začala jsem jakoby se nic nestalo. "Pro tebe dobré nebude." Procedil mezi zuby, ale já na něj nereagovala. "Snídal jsi už?" "Přestan dělat jakoby se nic nestalo!" Otočila jsem se a s mým překvapením jsem si stále stála za svým. "A co se stalo? Myslíš to, že jsi probodnul svého bratra?!" Připendlil mě ke zdi. "A ty jsi šla za ním, aniž by jsi věděla proč se pereme. Nešla jsi za mnou. Copak mě už nemiluješ?" V očích měl zradu než cokolik jiného a já ho jen lehce pohladila po tváři. "Jasně že tě miluju. Copak mi nevěříš. Miluju tě Nicku. Ale co si ode mě čekal. Že když tě uvidím zabíjet Elijahu, že za tebou příjdu azačnu ti tleskat? Je to můj přítel a nechci aby jsi ubližoval mým přátelům." Uvolnil se a čelo přitlačil k mému rameni.
"Nechci zůstat sám Eleno. To proto to všechno." Zamračila jsem se a dál ho hladila. Milovala jsem jeho přítomnost. Bylo to tak jasné jako že ráno vychází slunce. "Všechno. Ale Katherin měla pravdu." Odtáhnul se a viděla jsem že tohle znamená že se mě pokusí ovlivnit. Díky za ten náhrdelník "To co ti ted řeknu, ihned zapomeneš." "To co miřekneš, zapomenu." Usmál se a začal. "Opustili mě. Tatia i Katharina. A pak jsi přišlaty. Měla jsi být moje, ale ne. Nebyla. A vždy když tě vidím, mám chuť... Nevím co víc. Jestli tě kousnout, nebo tě líbat, nebo tě zabít." Snažila jsem se nevypadat vyděšeně. "Proč bys mě měl zabíjet?" "Protože jsi mě taky odmítla. Nikdy jsi mě nemilovala." Co to říká, to je lež. "Vždyť já tě miluju. No tak Nicku, víš to. Není tu pro mě nikdo jiný..." Až na... Ne není! Podívej se jak se trápí- Miluješ ho. nemysli ted na Elijahu.
"Já vím. Ted mě miluješ. Ale já pořád nevím co dřív." Usmála jsem se a políbila jsem ho. Líbala jsem ho náruživě, tak jak se mu to líbí. A pak jsem mu nastavila krk. "Dělej co chceš." Spontálně zavrčel a ostřemi zaryl zuby do krku. Trochu jsem vykvikla, ale pak se má bolest změnila na slast. "Ach Nicku!" A jistě že neskončilo jen u toho. Naše těla k sobě prostě sedla.

Pohled Eleny:
Ráno jsem se vzbudila na Nickově hrudi a rychle jsem od něj odešla. Pořád mě hlodala ty myšlenka že jsem celou hodinu přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, budit se vedle Elijahy. Rychle jsem se oblíkla a doběhla jsem do kuchyně. Vážně potřebuju krev, nebo mi totálně přeskočí. Proč o něm prostě nemůžu přestat snít? Je to proto jako moc je inteligentní? Nebo ten jeho zvej? Ach! Už to dělám zase! Vyndala jsem skleničku a nalila si z Nickovi oblíbené lahve. "Dobré ráno." Lekla jsem se tak, že mi lahev vypadla z ruky ale on jí dokázal včas zachytit. "O můj Bože Elijaho! Vyděsil jsi mě k smrti, tohle mi nedělej. Nevěděla jsem že tu jsi!" Usmál se a položil lahev na stůl. "Promiň, to jsem nechtěl.... Těžká noc?" Zeptal se při pohledu na druhou lahev co jsem vyndala a já se začervenala. "Normálně nepiju takhle z rána, ale řekněme že jsem se nevyspala moc dobře."
Fajn, to je možná lež, ty sny byly tak krásné, že se zdály jako skutečnost. "Aha... V tom případě mi nalej taky." Páni, aspon že mi nedává přednášku. "Dobře, vyndej si sklenku." V tu ránu už dopadala na stůl a mě nezbývalo nic než protočit očima. "A proč piješ ty?" Usměv mu lehce opadnul. "Řekněme že pořád neznám konec příběhu. Všechno se pořád mě
ní... a já dostávám kusy příběhu čím dál pomaleji." Kývla jsem i když jsem to absolutně nechápala. "Ty ho neznáš až do konce?" Divila jsem se a točila sklenkou o její dno. "Je to složitější než si myslíš. Ten příběh má více konců a žádný není končný." Lehce jsem se usmála a vzpoměla si na něco ze snu. "Tohle je ale cyklická definice a ty jsi přece nikdy neměl rád." Zase byl překvaný a nebyl sám. "Neříkej že ti to zase pověděl nějaký tvůj sen."
Zčevenala jsem a pořádně se nalokala alkoholu. "A jak to teda bylo? Víš včera jsem nakonec usnula..." Na jeho rameni obklopená jeho vůní, která mi zatemňovala smysly... "a nevím kdo vyhrál." Dokončila jsem svou myšlenku a nahnul si ze sklenky. "Ani jeden, zastavila je jejich sestra Rosalie a vynadala jim že se chovají jako hlupáci. Ale Daniel o ní nechtěl přijít, byl připraven bojovat za svou lásku k ní. Již to nebyla pouhá náklonost." Kývla jsem ale pak ho ZASE někdo vyrušil. "Ahoj zlato, zaspala jsi, mohla jsi jet s Bonnie a Rebekou na výlet." Ozval se Kol a líbnul mě na čelo. "No, to nevadí, až příjdou tak si to s nima vyřídím. Měli mě jít vzbudit." Zavrčela jsem lehce a vůbec mi nepřišlo divný že jsi lahev ihned přivlastnil. " Víš, nikomu se za Klausem chodit nechtělo. Není to zrovna miláček rodiny." Oh díky za přednášku, ale tohle už vím. Jedinej kdo je tak zlatý a milý je.... Dost... Dost. Nick, je to Nick. "Jo jasně..." Zašeptala jsem a rychle jsem se otočila, aybch se Elijahovi nemusela dívat do tváře.
Pak z pokoje vystřelil Nick a už byl oblečenej. "Povinost volá lásko. Jeď do města a něco si kup. Vrátím se až k večeru." Nahnul se ke mě a políbil mě, ale já se jen modlila abych si při tom nepředstavovala toho krásného muže v obleku. Sakra vždyť já ho myšlenkama podvádím! Jsem příšerná! Jeho polibek byl stejně krásný jako vždy, jenž mi už zas tak krásný nepřipadal... "Měj se." Šeptla jsem jen a doufala že nepoznal mou odtažitost. Nechápu co se to se mnou děje. Zmizel bez dalšího slova a nebyl jediný kdo tak udělal. Kol už zase lítal někde venku, nebo se zahrabal do pokoje. "Co má na mysli těmi povinostmi?" Zeptal se podezíravě Elijah. "Vlastně nemám tušení. Vždycky si jen tak na den zmizí a pak se vrátí a je spokojený." Zjevně to Elijahovi nestačilo, ale bylo mu jasné že mu nijak nepomůžu a mě... Mě to mrzelo. Chtěla jsem mu pomoct jak nejvíc to šlo. Řekla bych mu všechno a to.... A to je špatně. Mám milovat Nicka a né okoukávat jeho bratra.
"Mám jít do města... nešel by jsi se mnou? Víš.... Hmmm. No viděla jsem tě tolik číst a tak mě napadlo že bych ti tu mohla ukázat jednu knihovnu, je malá a můžeme si tam koupit i kávu a... Nebo ne, nech to být. Nic jsem neřekla." Skončila jsem nakonec když jsem viděla zmatený výraz jeho obličeje. Chtěla jsem ztrapněně odejít, ale to už mě chytil za loket a byl od mých rtů jen na pět centimetrů. "Ne... Vlastně bych s tebou šel moc rád. Vážně moc rád." Znehybněla jsem pod jeho uchvatným pohledem a na tváři se mi vydolovalo něco jako usměv a něco jako zbožné uznání.
"P-p-půjdu se obléknout." Rychle jsem se dostala z jeho blízkosti, protože jinak bych okusila jeho rty a vychutnávala si každý jejich posun po těch mých.. Vběhla jsem do koupelny a opláchla si tvář ledovou vodou. "Bože dej mi sílu. Pokud se tohle dozví Nick... zabije mě.!" Rychle jsem se oblékla a snažila se ho dostat z hlavy. Ale jak to vůbec bude možné, když s ním jdu do města? CO MĚ TO SAKRA NAPADLO?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který seriál je lepší?

TVD 45.6% (47)
TO 36.9% (38)
The 100 9.7% (10)
Supernatural 7.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama