The Original Problem II 7.díl

5. srpna 2014 v 22:57 | LinDee |  The Original Problem II



Pohled Eleny:
Šli jsme pěšky a cestou jsem se zastavila u nádherného krámku. Byl tu nový, na tomhle místě se nikdy nikdo nezastaví na dlouho. "Páni." Měl tak krásné šperky. Všecno zdobené kameny a sklíčky. Vztáhla jsem euku na krásný náramek a položila jsem si ho na zápěstí. "Moc ti sluší." Zašeptal Elijah a zapnul mi ho tak, že se ci nejvíc a přesto moc málo dotýkal mé kůže. "Bereme tenhle." Zavolal na muže, který zjevně potěšen naším rozhodnutím přiklopýtal. "To nemusíš Elijaho." "Ale já chci. Hodí se k tobě, je stejně tak krásný." Začervenala jsem se a koukala jak za něj platí. "Děkuju." Kývnul jakoby nic a šel pryč. "Tak kam mě chceš vzít? " K sobě do náruče. "Ahm... Teda, do knihovny. A pak tě tady provést. Spousta věcí se změnila od té doby co jsi tu nebyl." Usmál se a nabídl mi rámě, které jsem s jistotou přijala. Notak? Kdo by se nechopil krásněho milého muže v obleku?
"Tak mě veď." Zasmála jsem se a vedla ho dlouhou ulicí. "Jak dlouho jste se vlastně s Nickem neviděli?" "Stol let, dvanáct dní." Zasmála jsem se jeho přesnosti, ale jeho výraz byl bolestný. "Proč?" "Vzal mi něco pro mě šíleně důležitého a schovával se. Řekněme že nikdy neměl v plánu mi to vrátit." Nechtěla jsem se bavit o tak smutné věci. "A co vlastně máš rád? Mimo kvalitní literaturu a silnou kkávu." Mírně se usmál a kývnul. "Znáš mě jen chvíli a řece tak dobře.... Miluju umění. Hudbu. Všechnu, ale ta novodoá je plná smísených tónů vrtaček a houkání. To není hudba to je hluk. Já miluju acustiku. Piano, kytary. Dokáže to..." "Dokáže to vyvést člověka od reality." Dokončila jsem za něj a víc jsem se k němu přitiskla. Proč se s ním cítím tak strašně dobře? Proč se tak nemůžu cítit s Nickem, měla bych, ale nejde to. Ne od té doby co Elijah přijel.
"A co ty? Nikdy jsi mi neřekla co vlastně miluješ nejvíc." Zeptal se mě i když to vypadalo jako by věděl víc. Mnohem víc než naznačoval. "Knihy. To je moje láska na celý život. Ale čtu jenom Happy Endy a když dostanu novou knihu nejdřív..." "Nejdřív si přečteš konec." Smál se a kroutil hlavou. "To jsem nikdy nepochopil. Příjdeš o to překvapení." Smála jsem se společně s ním ale lehce mě děsilo jak dobře mě zná. "Abych věděla jestli to bude Happy End nebo ne." "Ale vždyť to u toho příběhu teď nevíš taky. A stejně čekáš na konec a napjatě. Kdybys znala konec prostředek by tě tolik nezajímal." Jo, to měl asi pravdu, ale stejně bych se ho ptala na pokračování jen abych byla s ním. "Ale kdyby to končilo špatně, tak to číst nebudu. Nechtěla bych být zklamaná a smutná." Takhle jsme pokračovali až jsme došli ke knihkupectví spojené s knihovnou a kavárnou.
"Co si dáš? Musím poradit že tu mají výborné cappuchino." "Hmm. Myslím že bych si dal asi presso." Rychle nám objednal a posadily jsme se ke stolu. Horzně jsme se nasmály, být s ním bylo tak moc přirozené. Stáli jsme mezi regály a prohlíželi jsme si knihy. "Tuhle nečti, není pěkná." Radila jsem a pročítala poslední stránky knížek. "To soudíš jen podle toho jaký má konec? Víš co, dám ti ukol." Chmátnul po jedné knížce a podal mi jí. Chtěla jsem ji otevřít ale zarazil mě. "Ne. Budeš jí číst bez toho aby ses podívala na konec." Začala jsem protestoval ale on o tom nechtěl ani slyšet. Vzal kus izolepy co stála na stolku a zapepil poslední kapitolu k obalu knížky. "A nesundáš ji dokud tam doopravdy nedojdeš." Povzdechla jsem si a mračila jsem se. "Co když to bude končit smutně?" "To se dozvíš až na konci knížky. Ale věř mi, je to nádherná kniha. Četl jsem ji snad třikrát." Tak fajn.
Chtěla jsem zaplatit, ale Elijah mě nenechal. "Jsi velký gentleman víš to?" "Byl jsem tak vychován." "To by mě zajímalo kam se podělo vychování tvého bratra." Oba jsme se zasmály a odcházeli jsme i s knihou v tašce. "Chci ti ukázat jedno místo. Je moje oblíbené a skoro nikdo o něm neví." Řekla jsem náhle a táhla ho v opačném směru. Zavedla jsem ho uličkami a cítila jsem jak začíná pršet. Zastavily jsme se až u nádherné fontány kolem které seděli pouliční hudebníci. "To je krása, jak jsi to tu našla?" Pokrčila jsem rameny a užívala si tu pohodu. "Ani nevím. To místo si našlo mě. Je to paráda viď?" Přikývnul a vzal mě za ruce. "Můžu prosit o tanec?" Zasmála jsem se a kývla, nebylo nic hezčího než být v jeho náruči jak bych mohla nesouhlasit?
Jednu ruku měl na mém boku a druhou jemně svíral v té své. Pohybovali jsme se do pomalého rytmu kytary a já si položila hlavu na jeho rameno. Chtěla jsem se v něm ztratit a ono se to vedlo. Pak ale začalo pršet a hudebík utekl. Začali jsme se smát a Elijah nad nás dal své sako. Běželi jsme pod stříšku a celý usměvavý rozechvělý jsme se na sebe koukali. Dal mi své sako na holá ramena a sjel po mě rukama. Zastavil se u mého pasu, ale to už jsem dávno přestala dýchat. Najednou se zdál tak blízko. Cítila jsem jeho pohled, jeho dotak, jeho dech. O můj bože, právě se chystám políbit bratra mého přítele. O můj bože.... Udělala jsem to. Přitiskla jsem své rty na ty jeho a něžně jsem je líbala. Bylo to... nejde to popsat. Tak dokonalé a božské. Bylo to jako cítit se zase svobodná a ve své kůži. Všechno ve mě se bouřilo a chtělo víc, jenže pak se dostavila provinilost. Rychle jsem se odtáhla.
"Promin, tohle se ale nesmělo stát. Mrzí mě to, promin. Nick... Já tohle nemůžu." Plácala jsem páté přes deváté a Elijah se jen smutně usmíval. "A co by jsi chtěla?" Zeptal se jednoduše a přitom mě pohladil po tváři. Projela mnou vlna energie a rozkmitala mé srdce. Druhou rukou hladil můj bok a náhle se mé ruce vyhoupli k jeho krku a přitlačili ho zpět ke mě. Chtěla jsem ty polibky. Chtěla jsem jeho. Celé moje tělo i srdce ho chtělo, jenže hlava se držela a donutila mě nesvlíct z něho zbytky oblečení a nenechat ho aby si mě vzal klidně ted hned venku. Náš dech se zrychloval a těžknul. Líbali jsme se hladově a nutně. Mírně jsem se odtáhla a schovala se mu do náručí. Jen jsem se nechala objímat a hladit ve vlasech. "Víš že tohle je špatné. To jsme neměli udělat. Katherine a Nick..." Umlčel mě polibkem do vlasů a stále mě pevně svíral v náručí. Nechtěla jsem aby to skončilo. Ale i ten nejrásnější sen musí zkončit.
Ruku v ruce jsme došli před dům, kde jsem ho pustila a otočila se na něj. "Nesmí se to nikdo dozvědět." Kývnul a natáhnul se ke mě. Rukou mě pohladil po tváři, ale pak ruku sklonil a chtěl odejít. V tu chvíli mě něco ve mě přemohlo a rychle ho políbilo. Bylo skvělé cítit jeho usta na svých. Pak jsem se odtáhla a oba jsme vypadali zmateně. "Měj se." Zašeptala jsem a rychle jsem se zabouchla v koupelně.


Pohled Elena:
Seděla jsem v pokoji a čekala než příjde Nick. Nechtěla jsem teď viodět Elijaha, stačilo že jsem na něj pořád myslela, na ty polibky... "Ahoj lásko." Už je tady... "Ahoj...Jak ses měl?" Zamračil se. "Dobře. Stalo se něco?" Zakorutila jsem hlavou a zasmála jsem se hodně nervózně, Co když to zjistí? "Ne. Vůbec nic, jen mi není nějak dobře." To byla pravda, byla jsem tak bledá. Vzal mě za ruku a podíval se mi zpříma d očí. "Stalo se něco?!" "Ne, není mi dobře." Zopakovala jsem pomalu. O, díky můj náhrdelníku! Odtrhla jsem se od něj a dala jsem mu facku.
"Sakra Nicku! Co to s tebou je?! Proč mě pořád ovlivnuješ?! Už mě to nebaví! Nejsem žádná tvoje hračka. ale tvoje přítelkyně! Možná by ses podle toho mohl chovat a mohl by jsi mi věřit! Když ti říkám že mi nic není, tak mi nic není! Proč se najednou chováš takhle? Jako manipulativní zvíře!!!!" Přitislknul mě ke zdi a a nesnášenlivě na mě hleděl. Ruku měl v mé hrudi. "A co teď uděláš? Zabiješ mě? Vážně? To jsi se mnou celých třista let jen aby jsi mě potom zabil? Tak do toho!!" Vytáhnul ruku a omluvně se na mě díval. "Opovaž se mě ještě jednou ovivnit. Jdu do knihovny." "Nikam nejdeš." Zastavil mě a znovu se mi podíval do očí. Copak to doopravdy dělá tak často? "Zapomeneš na naši hádku. Přád mě miluješ." "Pořád tě miluju." Ale nebyla jsem si jistá.
Políbila jsem ho, ale postrádalo to všechnu tu vášen. "Kde jsi vlastně byl?" "Hledal jsem jdnu čarodějku. Prý se tu zdržuje, Je mladá... má co dočinění se sklizní." O Bože ne! "Davina???" Zamračil se. "Ty ji snad znáš?" Zasmála jsem se, musím ho svést ze stopy. "Ne nemám ponětí kdo to je, ale slyšela jsem že prý bydlí na severním konci města." Nadzvedl obočí a vyndal telefon. "Kde jsi to slyšela? Nevím, povídal si o tom někdo na ulici a zaslechla jsem to. Prý t jsou jen báchorky." Pozvedla jsem ramena a česala si vlasy. "Nejsou. Je to pravda lásko. Myslím že budu mít ještě večer práci, zabavíš se s Rebekou a Bonnie?" Usmála jsem se. "Jasně že jo. A co s ní chcete udělat až ji najdete?" "T se tě netýká. Takže, já zas půjdu, měj se." Nevím proč jsem byla tak šíleně nadšená když mi onámil že odchází, ale celá jsem štěstím skákala.
Převlíkla jsem se a šla do kuchyně. "Šla jsi s Elijahou ven." Otočila jsem se a stála tam Bonnie." "Jo, a co?" Zjevně jsem zčervenala a tak sjem se rychle otočila. "A stalo se něco?" "Ne." Řekla jsem rychle a nalila si koňak. "Nic říkáš? Byly jsme nejlepší kamarádky Eleno, poznám když lžež." Otočila jsem se a kývla. "Fajn, něco se stalo, ale nechci to řešit chápeš?" Kývla a pak se ozvalo volání. "Bonnie!!! Drahoušku!!!!" Protočila očima, vzala víno a zamávala mi. "Tak běž, jinak si pro tebe dojde." "Jo, toho on je vždycky schopnej." Zasmáli jsme se. "On je něčeho schopnej?" "A slyší i šeptání!!!!" Zakřičel a Bonnie rychle vyběhla.
Chvíli jsem jen tak seděla před krbem a myslela na ten polibek. Proč ho pořád cítím? Jakoby nikdy neměl zmizet. Bbyl tak známí a přesto vzdálený. "Přemýšlíš?" Jeh hlas mě rozechvěl. "Vlastně jo. Pořád jsi mi nedopověědl ten příběh." Sednul si dost daleko ode mě a já nevěděla jestli se zlobím nebo jestli jsem ráda. "Jo... Skončili jsme u tho že měli jít na svoji první schůzku že?" Kývla jsem a položila jsem sklenku na stůl. "Vzal ji na jedno kouzelné místo. Do jeho zahrady, co vybudoval se svým bratrem..." "Finnem." Kývnul a nezdálo se mu divný že to vím, jenomže já to cítila. Jakto že to vím? "Byla to kouzelná zahrada. Skoro nikdo o ní nevěděl a jí se tam moc líbilo. Zazpívala tam svoji sklatbu a on na ni mohl či nechat. Byla tak krásná když se usmívala. A ten třpit měsíce jen ukazval že je dokonce krásnější než to." Vyprávěl to, jakoby to viděl. A to bylo zvlíštní.
"Nakonec ji Daniel odvezl na palouoček a tam měli piknik. Navzájem se krmili jahodami v čokoládě , smály se.... A hádej co se stalo?" Usmála jsem se, vím přesně co se stalo. "Políbili se. Byl to jejich první polibek a ona se do něj hned zamilovala." "Přesně tak. A on se zamiloval do ní." Povídal mi ještě dlouho a z naší opatrné vzdálenosti se stala nepříčetná blízkost. Ležela jsem opřená o jeho rameno a on měl svou ruku položenou ne té mé. Nakonec jsem ho vyrušila, ted nebyla pohádka důležitá, ale to co jsem cítila. "Proč tě tak moc chci?" Zeptala jsem se a to ho zjevně vykolejilo. "Co? Já..." "Cítíš to taky že? To že od tebe nemůžu odtáhnou pohled. To že se mi o tobě každou noc zdá, ale všechno je tak zamlžené a ráno si nic kromě tvého obličeje nepamatuju. A ten polibek... to bylo jiné. Ta energie a všechno... Něco mi tajíš Stejně jako něco v tom příběhu. Tajíš to a nechceš mi to říct."
Zesmutněl a kývnul. "Máš pravdu, tajím. Ale zatím ti nic říct nemůžu. Až budu mít víc informací a víc možností jak tě dostat z ovlivnění Nicklause, tak ti řeknu všechno přísahám." Povzdechla jsem si, ale byla jsem s tím smířená. "Řekni mi jednu věc. Cítil jsi to taky?" Usmál se, vzal můj obličej do rukou a hleděl na mě jako na obrázek. "Řeknu ti tohle. Už sto let tě miluju a nebýt u tebe je pro mě jako nechat se zabít." Nechápala jsm to. Nic, ale mé přemýšlení zastavil jeho polibek. Který mě donutil vyhoupnout se mu do náručí a sedět na něm obkročmo. Obmotla jsem mu ruce kolem krku a pánví jsem se k němu přitiskla. V tu chvíli dovnitř vešla Rebeka a začala se smát. "Deja Vu.. Nenechte se rušit, ale mpžná by vás zajímalo že Nick tu bude za tři....dva...jedna..." Rychle jsem z Elijahy slzla a přenesla se k Rebece. Thle už se nesmí stát. Nick je pro mě priorita, miluju ho. Musím ho milovat....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama