The Original Problem II 8.díl

5. srpna 2014 v 22:58 | LinDee |  The Original Problem II


Pohled Eleny:
Nick byl celkem nemluvný. "Tak co našel jsi ji?" Zakroutil hlavou a naštvaně hodil bundou o zem. "Koho hledáš bratře?" Zeptal se Elijah, který se mi ani nepodíval do očí. Vlastně mi nevěnoval ani jeden pohled. "Jednu čarodějnici. Řekněme že je spiciální." "A čím?" Nevypadal zaskočeně. Spíš trochu mimo. "Je nejmocnější ze všech Elijaho. Ale schovává se. Zjevně jí nekdo pomáhá." O ano, jsem to já. Sakra... "Davina že? Ona je tady?" To už vypadal překvapeně. "Proč se ptáš?" Vyzvídal lstivě můj přítel. "Řekněme že by mohla dát Bonnie nesmrtelnost. Mimo to aby se musela přeměnit v upírku." Nick se zasmál aprotočil očima. "Takové mrhání jejím talentem." "A na to bys jí chtěl ty?" Elijah lhal, poznala jsem to. Cukal mu koutek a mnul si ruce. Proč lže? A proč se na mě ani nepodívá?
"DO toho ti naštěstí nic není že? A mi jdeme že Eleno? Co říkáš na sprchu?" Usmál se a pohledil mě po boku. Nic to se mnou neudělalo, nenápadně jsem se podívala po Elijahovi, ale ten vypadal jako by mu to bylo uplně jedno. "Já... já už se koupala lásko. Asi půjdu za Rebekou, nestihly jsme si dohodnout ty nákupy." Zamračeně kývnul a žhavě mě políbil. Jeho rty jsou tvrdé a přesto sladké, ale jen nedostatečně. Pomalinku se odtáhnu, tak abych nevzbudila podezření a lehce ho pohladím po tváři. "Příjdu co nejdřív." Zašveholím a odcházím bez dalšího pohledu na něj či Elijaha. To mu to ani trochu nevadí? Proč je tak v pohodě?! Štve mě to. Nelíbí se mi to. Ale mělo by mi to být uplně jedno, on není můj přítel ani nic jiného. Vyběhla jsem po schodech a vřítila se do Rebecina pokoje. Nebyla tam.
Zaklepala jsem teda na dveře Kola a Bonnie a on mi rozespale otevřel. "Ahoj zlato. Co potřebuješ?" "Můžu ti na chvíli vzít Bonnie? Prosím." Můj hlasu už byl nakřáplý a Kol se ihned probudil. "Stalo se ti něco?" Ihned mě kontroloval a pohladil po tváři. "Ne,špatný den. Potřebuju pomoc od nejlepší kámošky." Bonnie se ihned vysoukala a zapínala si mikinu. "Jsem tu pro tebe. Jdeme." Odtáhla mě od Kola a šla se mnou do knohivny. Tady se vždycky cítím příjemně a uvolněně. A ona to ví, což znamená že to co mi říkala byla pravda. "Začarovala jsem to. I kdyby nás chtěl někdo poslouchat neuslyší nic." Kývla jsem a nevěděla jsem kde začít. O příběhu jsem jí říct nemohla, slíbila jsem Elijahovi že to bude naše tajemství. "Myslím že.... bojím se. Sebe. Nechápu co se uvnitř mě děje." Sedla si a dala nohu přes nohu. "O co jde El?" Jak to mám říct? "Líbala jsem Elijahu. Několikrát. Moc se mi to líbilo." Bonnie jen otevřela pusu a s usměvem na mě koukala. "Proč jsi z toho šťastná? Nechápu to." Zakorutila jsem hlavou. Mlčela. "Jasně, nemůžeš mi to říct." Zasmála jsem se ironicky a byla jsem nasraná.
"Bonnie, já nevím co mám dělat. Nick je můj přítel. Pořád mě ovlivnuje, nechává mě zapomenout na to co se mu nelíbí. Ovlivnuje moje chování a mám z něj strach." Svěřila jsem se a její paže mě ihned objali. "Já vím. Snažím se to všechno uspěchat, ale je to težké. Nevím jak tě toho ovlivnění zbavit." Nic mi nedocházelo a v turánu se otevřeli dveře a v nich stála Katharina. "Ou, sorry, banda nudných holčiček. Hledala jsem svého přítele." Zavrčela jsem a byla jsem nepříčetná. "Jak vidíš tak tady neni. Běž si svého PŘÍTELE hledat jinam!" Chytila jsem se za pusu a Bonnie na mě zvláštně hleděla. "Měla by si chodit na kurzy sebeovládání zlatíčko." "Jo, je vidět že tobě prospěli." Řekne Bonnie a rukou jí vyhodí ze dveře a stačí zamknout dveře. Co sjem to říkaala, tím tonem.... " Nebyla tohle žárlivost zlatíčko?" Zeptá se a má optimistixký pohled. "Ne, ni náhodou." "Vážně ne? To by totiž znamenalo že se dostáváme blíž." Vstala a vyndala telefon. "Půjdu, musím zavolat Abygale, snaží se nám pomoct."
Kývla jsem a dlouho jsem přemýšlela. A pak mi všechno došlo. Nickovo ovlivnovaní, Elijahovi polibky, Bonniina slova, Kolova a Beckina starost.... Zvedla jsem se a šla jsem dolů do schodech. To jsem viděla Nicka a rychle jsem nahodila usměv. "Ahoj lásko. Říkala jsi že příjdeš za chvíli, jsem unavený." A sakra, co teď? "Začetla jsem se do jedné knížky. A navíc, já vůbec nejsem unavená, asi ještě zůstanu vzhůru a budu si číst. Šla jsem si jen pro pití." Na tom nebylo nic zvláštního, občas jsem to tak dělávala a tak mě neměl z čeho podezírat. Přitáhnul si mě do náruče a znovu mě políbil. Všechno bylo takové jako vždy bylo to příjemné, ale pak mi došlo.... Že to nad čím jsem přemýšlela nahoře bude asi pravda. Lehce jsem se odtáhla a naposledy jsem ho políbila. Nechci tomu věřit, dej Bůh aby to nebyla pravda. "Tak dobře. Ráno odejdu brzy, musíme jí najít. Dobrou lásko." Znovu mě líbne tentokrát do koutku ust a odejde.
Zahlédnu Elijahu jak na nás nezaujatě kouká a pak stočí pohled do země. Projdu kolem něj, jakoby tam ani nebyl a na to znovu příjde Katherine. Ta hnusná.....! "Elijaho, počkám na tebe v posteli. Už se na tebe těším." Zavrněla mu do ucha a věnovala mi zlomyslný pohled. Jen jsem si nenápadně odfrkla a vyklopila jsem do sebe celkou skleničku koňaku. Sladkost a hořkost se mi rozlila v puse a já se trochu uvolnila. "Dobrou Katharino." Řekl rezervovaně a musela jsem se usmát. Máš utrum mrcho!
Sedla jsem si do křesla a zapnula jsem televizi. "Co se děje Eleno?" Neodpověděla jsem a dál se věnovala nějakému stupidnímu pořadu. "Ty jsi na mě naštvaná?" Zasměje se. O ano, a jak moc! Diví se snad. "No tak, neignoruj mě." Otočím se na něj a jsem tk naštaná že se divím že nesrším ohen. "A ty jsi mě zbytek dne ignorovat mohl? Kolikrát jsi prošel kolem mě a ani ses na mě nepodíval!" Usmál se oči mu zněžněli. "Tobě vadilo že jsem nebyl s tebou?" Hrubě se otočím a odsednu si od něj. "Ne nevadilo.ů Řeknu tvrdě, ale můj postoj vypovídá o pravdě. Povzdechne si a vezmě mě za ruku, odtáhnu se. "Musel jsem. Kdyby Nick viděl že jsem stebou, bůh ví, co by udělal." Pořád jsem nic neříkala a oči jsem měla upřené na obrazovku. "Tobě. Tobě by něco udělal a to bych nedovolil. Věř mi, že kdyby to bylo na mě, byl bych s tebou." Vezme mě za ruku a moje srdce pookřeje.
Pomalu sehnu hlavu na naše spojené ruce a malinko se usměju. "Vážně ti to tolik vadilo?" Pomalu přikývnu a on jakoby si oddechnul. "Chyběl jsi mi." Šeptnu popravdě, ale pak se zamračím. "Ale to nic není. Prostě jsi můj kamarád, že?" Musím na to navázat abych mohla mluvit o.... "Taky jsi mi chyběla Eleno." Řekl a na to ostatní jakoby zapoměl. "Mám na tebe otázku Elijaho, ale ne tady. Bonnie očarovala knihovnu." Zvedla jsem se pustila jeho ruku a mířila jsem nahoru. Šel se mnou a hned jak jsme za sebou zavřeli dveře spustila jsem. "Budeš ke mě naprosto upřímnej. Žádný že mi to nesmíš říct." Kývnul a byl nervozní, rozhodně ne víc jak já.
"Přemýšlela jsem a poastupně mi do sebe všechno zapadlo. Bonnie mě znala a věděla o mém životě-lidském životě. Ukazovala mi fotky a napadlo mě... Kde je Nick když mě za mého života znal a byl můj přítel. A pak jsi mi dal ten náhrdelník, ten samí co jsem měla na fotkách z mého života. A to datum. Nesedělo mi to. Jak můžu být tři sta let stará, když od toho datumu to e jen stovka?" Odmlčela jsem se a jeho pohled byl... provinilý, vystrašený... láskyplný. "A pak mi došlo jak často mě Nick ovlivnuje abych na něco zapoměla nebo udělala jinak, nebo mi říká co mám cítit. Chceš vědět kolikrát to za ty tři dny bylo?" Mlčel a mě se z krku vydral sten. "Dvanáct. Dvanáctkrát mě ovlivnil. Za ubohé tři dny." "Mrzí mě to Eleno." "Nevím kdo jsem, chápeš to? Nevím co vlastně doopravdy cítím a nejsem schopná cítit to co cítím ktobě naplno, protože mě něco nutí milovat i Nicka. Nevím so se to se mnou děje. Takže se tě ptám Elijaho.... Ta pohádka co jsi mi vyprávěl.... Bylo to o mě a o tobě?" To už mi slzy tekly naplno a srdce se mi chvělo očekáváním. "Nikdy jsem neřekl že je to pohádka Eleno, jen příběh." Zašeptal a já klesla v kolenou.
"Já jsem ta Elena, ty jsi Daniel. Bonnie je nejlepší přítelkyně. Stuart je Kol, Hazel je Bekah a Benedickt je.... Nick." Sehnul se ke mě a pevně mě objal. "Mrzí mě to Eleno. Tolik mě to mrzí." Hladil mě po zádech a já se uklidnovala. "Vím že je to na tebe moc, jen se k ničemu neunáhluj. Sna žím se ti pomoct věř mi." "A jak do toho všeho zapadá Katherine?" Odmlčel se ale nepřestal mě hladit. "Nicklaus si musel myslet že už o tebe nemám zájem abych tu mohl zůstat. Katherin byla jediná možnost." Kývla jsem a polkla poslední slzy. "Co mám teď dělat? Jak mám dělat že nic nevím?" Políbil mě na čelo a začal mě hladit po vlasech. "To proto jsem ti to neřekl. Musím jen najít Davinu, ona je schopná zrušit ovlivnění, hledám jí už pár let." Nechci ted o ní mluvit, protože chci usta používat k něčemu jinému. Zvedla jsem hlavu a hrubě jsem si přivlastnila jeho rty.
Na nic nečekal a vzal si mě na klín. Rukama pohyboval po celém mém těle a vpíjel se do me rtama. "Chci tě. Nevím kdo jsem, co vlastně cítím,ale chci tě... Šíleně moc." Zašeptám a rychlostí se přeneseme na gauč. "Miluju tě Eleno." Srdce mi poskočí a mé tělo na to samo zareaguje a tak se to stane..... Vyspím se s bratrem mého přítele, který mi ve všem lhal.
Ležela jsem na jeho hrudi a užívala si jeho lehké hlazení. "Chci si vzpomenout. Vím kde je Davina, to já jsem důvod proč ji Nick nemůže najít." Zastavil se a nahnul se nade mě. "Musíš mě k ní zavést. Co nejdřív, chci aby jsi byla zase se mnou." Byltak blažený. Usmála jsem se a pohladila jsem ho po tváři. "Zítra tam zajdeme. Ale... jak to ted bude vypadat?" Zamračil se a pokrčil rameny. "Jak chceš?" "Nevím proč, ale chci být s tebou. Ale bojím se." Přiznala jsem a dostala jsem za to mlaskavý polibek. "Tak spolu budeme jak nejvíc to půjde. Když tu bude Nick.... tak je vše při starém." Povzdechla jsem si a přitulila jsem se k němu. "Mám tě ráda víš? Ale mám ráda i Nicka. Jinak, ale mám." Kývnul a políbil mi čelo. "Měla by jsi spát, ale až se oblíkneš. Kdyby sem příšel Nick, at tu neležíme nazí." Zasmála jsem se a šílenou rychlostí jsem se oblíkla a vrátila se k němu, taky už byl oblečený.
"Nemůžu spát. Musím se k němu vrítit." Zesmutněl, ale stáhnul si mě zpět k němu a zase se mě začal dotýkat. I přes oblečení je to tak intensivní. "Tak ti aspon dopovím tu pohádku." Zamračila jsem se, "Příběh." Zasmál se. "Jo, příběh....." A jeho vypravování pokračovala. Vnímala jsem každý detail a anažila jsem se vzpomenout si. Nešlo to, vždy to byly jen takové záblesky. Ale jedno mi bylo jasné, můj život byl dokonalý, dokud mi někdo nezval vzpomínky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama