Get a lot. Lose much more. 3.díl

25. září 2014 v 14:34 | LinDee |  Get a lot, Lose much more


Bez dalšího slova jsem vyběhla schody a narazila jsem na Boba. "Ahoj, promiň." Jeho úsměv byl přátelský. "Vidím, že sis přinesla suvenýr." Poukázal na mikinu. "Jo no. Jsem trochu nešikovná a vrazila jsem do kelímku s kávou. Beau mi půjčil mikinu, abych nešla domů jako prase." Chvíli si mě prohlížel, jakoby rentgenem a pak se začal smát. "Já věděl, že se těm klukům budeš líbit! Jsem si jistý, že po tobě vyjel Luke. Zkoušel to na tebe s tím, abys mu dala číslo?"
"Ne. To on ho dal mě." Poukázala jsem na papír, co jsem držela v ruce. To ho rozesmálo ještě víc. "Jsi prostě skvělá. Když to poznali i ti dva, tak už to je opravdu jasné. Ty dva moc lidí neokouzlí, věř mi. Ale jsou úžasní."
"Jo, to určitě jsou. Beau je určitě úžasný." Ani mi nedošlo, co jsem to řekla, když mě poplácal po zádech. "Pokud si tě nenechá projít mezi prsty, schytá to obrovský štěstí, co máš v sobě. Teď už běž. Byla jsi tam skoro dvacet minut. Ta tvoje kamarádka stepuje před východem. Být tebou, tak se té mikiny držím zuby nehty, jinak ji z tebe strhá."
Vtipálek! "Měj se Bobe. Snad se ještě někdy potkáme!" Přidala jsem do kroku, prošla dveřmi a strčila ruku do kapsy. Když se za mnou dveře zamkli. Nahmatala jsem v kapse něco ledového. Byl to prstýnek. Sakra. Udělala jsem první věc, co mě napadla. Napsala jsem Lukovi.
(Pro Beaua.) Našla jsem v kapse tvojí mikiny prstýnek. Šla bych ti ho vrátit, ale jsem už za zamčenými dveřmi a všude kolem je spousta fanynek. Promiň, měla jsem se nejdřív kouknout, než jsem odešla. Alex

Po chvilce mi z jiného čísla přišla odpověď.
-Já vím. Bylo to trochu úmyslně. Co říkáš? Je to dost originální, že jsem takhle dostal tvoje číslo? Beau

Myslím, že je to originální, dost na to, abych ti odepsala Ale jak ti ho mám teď vrátit? A.

-Neboj se Lex. Mám parádní plán. Domluvíme si schůzku! Jednoduché viď? Zatím mi na něj dávej pozor. Radši ho nos pořád u sebe, nikdy nevíš, kdy se potkáme. Bydlíme v jednom městě, ne tak daleko od sebe. B.

Blízko od sebe? Bydlíš blízko Cuthbert Street? A.

-Ne Ale právě jsem zjistil, kde tě mám hledat. :D B.

Jo, jsi dost originální a vychytralý na to, abych se s tebou sešla a vrátila ti tvoje věci. A.

-Tu mikinu si nech. Je to takový dárek Musím jít, utíkáme zadním vchodem k autu, aby nás horda takových šílených fanynek, jako jsi ty, nezadusily! Měj se. B.

Dávejte pozor, ať neohluchnete. Šílené fanynky, jsou mou specialitou. Mají vysoké frekvence ryku. Nikdy nevíš, kdy se spustí a obvykle nejdou vypnout. Taky se měj. PS: Je šíleně divný si s tebou psát, jako bych tě znala. :D A.

Odpověď tentokrát nepřišla. Došla jsem až k dívce, která byla velice podobná Nan. Pro mé štěstí to doopravdy byla ona. "Kde seš tak dlouho? Máš podpis? Jaký byli? O čem jste mluvili? A jaký…. Kurva! Čí je to mikina?! Zapomeň na všechny ostatní otázky a pověz mi, proč máš na sobě mikinu někoho z nich a jak k tomu došlo! Hned!" Podala jsem jí její fotku s podpisy a začala jsem. Pořád se jen vyptávala. Nenechala mě říct, ani jednu větu, ale byla jsem ráda. Nechtěla jsem jí říkat nic o tom co se tam doopravdy dělo.
Tyhle vzpomínky byli moje. Čísla na ně, byli moje. Nehodlala jsem se dělit. Byla jsem sobec. Vše co jsem byla ochotná říct, bylo řečeno. Skončila jsem s vyprávěním, až když mě doprovázela ke vchodu. Neměla jsem chuť na něčí přítomnost, takže jsem byla ráda, když nechtěla jít nahoru. Rozloučili jsme se a já se odebrala k hlubokým myšlenkám na uplynulý den, který začínal tak obyčejně.
Asi kolem deváté večer mi zapípal telefon. Hnala jsem se k němu jako šílená. Přísahala bych, že jsem shodila pár knížek a převrátila křeslo. Ale tentokrát to nebylo od Beaua, ale od jeho bratra.

-Víš, jsem docela naštvaný, že jsi jako prvnímu psala bráchovi. Mohl bych si to vyložit tak, že o něj máš větší zájem než o mě. Tvůj Oblíbenec a Milenec Luke. :*

Pro tvoji informaci Pouze Luku… Neznám ani jednoho z vás. Jak bych o vás mohla mít zájem? Nebudu přece povyšovat, vaše už tak velké ega! Cítila bych se pak špatně. Dokonce bych na tom mohla být tak bledě, že bych zašla do kostela a poprosila o nějaký ten odpustek! V žádném případě ne Tvá- Alex.

-Nedělej, že mě nechceš. Umím naprosto parádní fanouškovskou řeč. Lépe řečeno skřeky. Kdo by mě takového nechtěl?! Jen tak abys věděla, Beau mi právě říká, že pokud ti ještě napíšu něco podobně majetnického, nakope mi prdel. Taky říká, abych se opovážil ti to napsat. Teď mě bije! Trefil se přímo do zadku, je to násilnický id

Zjevně to nestihl dopsat, ale i tak to odeslal. Musela jsem se smát. Představit si Beaua jak mu nakopává zadek, nebylo ani trochu proti mé chuti. Zasloužil si to pacholek.

Řekni, že ho v tom naprosto podporuju. Nestrpím vlezlé kluky, jako jsi ty! Co bych to byla za hodnou holku? Ach, nemohla bych se stát první dámou! Katastrofa! O.o

-Luke se právě vzpamatovává z nakládačky. Tvoji zprávu mile rád předám Lex. ;)


Dlouhou chvíli se pak ani jeden z nich neozval. Mě ale hřála myšlenka na to, že Beau nechtěl, aby mi Luke psal. Už dlouho mi nikdo nevěnoval pozornost, v tomhle směru, ať už byl jakýkoliv.
Po dlouhé sprše, jsem si na pyžamo vzala jeho mikinu. Pořád voněla jako on. Zavřela jsem oči, přemýšlejíc nad jeho úsměvem, očima, dotekem… Těsně před tím, než jsem zabrala, mě probudilo cinknutí telefonu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Komentáře

1 Janča Janča | 25. září 2014 v 20:33 | Reagovat

Zase skvělé! Jsem ráda, že Beau nechtěl, aby jí Luke psal a dokonce mu zakázal jí tak majetnicky psát... :D A jsem zvědavá, co je to za SMS, která jí přišla. Když jsi to tak usekla, asi to bude něco zajímavého a o to víc se těším, takže doufám, že další kapča bude brzo! ;-)

2 Claire Claire | 29. září 2014 v 0:02 | Reagovat

Omg! úplně sem se do této povídky zamilovala a to je ani neposlouchám:D Těším se na další!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama