Chasing Christmas 5.díl

16. prosince 2014 v 16:32 | LinDee |  Chasing Christmas


Camryn:
Byla jsem rozmrzelá. Nemohla jsem se na Jaka podívat jinak, než naštvaně anebo vůbec. Jenže tentokrát to bylo těžší. Seděla jsem totiž na místě spolujezdce. Collin si stěžoval, že se minulou noc nevyspal, protože Jake nemohl zavřít hubu a Maya odmítala sedět blízko někomu, kdo ji považuje za zvrácenou šílenou ženskou. Zkoušela jsem to tedy přehodit na Haether, ale to Jake zamítnul dřív, než jsem to mohla vyslovit. Vlastně z toho udělal další pravidlo.
Žádné upovídané, malé nány na předním sedadle!
Tudíž to zbylo na mě. Co jsem komu udělala, že musím takhle trpět. Naštěstí se o našem malém setkání nezmínil, což bylo jeho jediné štěstí, protože jinak bych mu dala takovou ďahu, že by to už neodřídil. Byl by nacpanej v kufru a pro mé vlastní potěšení, bych mu udělala roubík z Collinových propocených ponožek. Náhle jsem si přála, aby to řekl. Bylo by pro mě potěšení, zbavit se ho na pár dalších hodin. Sakra! Bylo to více než lákavé!
"Jedeš špatně," oznámila jsem, když jsem zahlédla odbočku vlevo. Minul ji. Falešně se usmál, když mi věnoval jeden z jeho přemilých úsměvů. "Vím kam jedu zlato. Radši se vrať ke svému trucovitému výrazu a neruš řidiče při jízdě." Ten blbý, arogantní..... kretén!
"Jedeš špatně Jaku. Měl jsi předtím zahnout vlevo. Takhle jedeš úplně jinam, tak si přestaň hrát na důležitýho a otoč to!" Měla jsem ho po krk. Co si to o sobě myslí?
"Jedu správně. Kdyby tam byla odbočka, všimnul bych si jí," poznamenal stále panovačným tónem.
"Tak si buď slepej, nebo blbej. Nebo obojí. Prostě to otoč, minul jsi."
"Neminul."
"Minul."
"Neminul!"
"MINUL!" Už jsem byla výrazně vytočená. Akorát nám prodlužuje peklo!
"Můžete oba dva být laskavě zticha?! Rád bych se vyspal, než dojedeme do cíle. Mějte trochu úcty ke klukovi s kocovinou. To si byl ty, kdo mě včera nalil, tak to odčiň a zavři klapačku Jaku." Jeho hlas byl rozmrzelý. Collin snášel kocovinu hůř, než všichni ostatní. Možná to bylo jeho slabou imunitou, nebo protože neznal míru.
"Tak řekni svojí sestře, ať se mi neplete do řízení, zavře pusu a ukazuje jen tu její sladkou stránku. Tu, při který mlčí a nejlépe ani nedýchá."
"Polib mi prdel debile." Byla jsem z něho vyčerpaná. Jedeme špatným směrem a on se prostě nepřestane hádat!
"S radostí krásko, tak mi ji ukaž."
"Sklapni a otoč to!" Vydal sykavý zvuk a zvednul ke mě dva prsty.
"To bylo po druhý. Pravidla snad znáš ne? Ještě jednou a nechávám tě na krajnici. Nezájem, že mi pak tvůj bráška nakope zadek. Radši budu nakopnutej, než abych tě pořád poslouchal žvanit. Tak si radši nasaď sluchátka a mlč. Víckrát to říkat nebudu." Jak si… jak může… jak se opovažuje????
"Tak aby bylo jasno, Jakobe, jedeš kurva špatným směrem, takhle nás zavezeš maximálně do nějaký vesnice! Co kdyby ses vykašlal na tvojí pýchu, podíval se do mapy, nebo alespoň zapnul tu debilní GPSku, abys viděl, že jedeš špatným směrem?!" Moje hysterie mi už bušila ve spáncích. Hodně jsem přemýšlela nad tím, že strhnu volant, nebo ho prostě začnu škrtit první věcí, co mám po ruce. V tomto případě to byl pás auta, který jsem tak pevně svírala.
"Neminul jsem žádnou odbočku, říkám, že jedeme správně," trval si stále na svém. To už mě nenapadlo nic jinýho. Hloupí kluci nalétnou na hloupé sázky.
"Fajn. Takže až zapneš GPSku a uvidíš, že jedeme špatně, musíš nás nechat hodinu poslouchat vánoční písničky."
"A pokud mám pravdu?" Pokrčila jsem rameny, bylo mi to fuk. Tohle jsem měla vyhráno. "Vyber si." Zamyslel se, skousnul si ret a nakonec se usmál.
"Pokud mám pravdu já," shlédnul mě pohledem nahoru a dolů, " tak mi uděláš striptýz. Aspoň do spodního prádla." Nadrženej debil. Co od kluků jiného čekat že?
"Prostě zapni tu GPSku a neprodlužuj to," protočila jsem na něho očima. Ozval se ten zvonivý souzvuk tónů, jak se ta mašina zapínala, pak malé počítačové: "Hello Rider", a já se těšila, jak bude vypadat jeho obličej.
Sakra, na tohle by se měli prodávat lístky. Ruce mi napětím brněli, v očích jsem měla jiskřičky a na sedadle jsem skoro poskakovala. Počkala jsem, než se načtou souřadnice, ztlumila jsem rádio, aby to všichni dobře slyšeli… okey, myslím přes Collinovo hlučné chrápání. Pak se to stalo!
"Jedete špatným směrem. Otočte vozidlo o sto osmdesát stupňů. Otočte vozidlo. Otočte vozidlo. Otočte vozidlo." Čím víc to ten robotický hlas opakoval, tím víc jsem byla šťastná. Podívala jsem se na Jaka, který vypadal, že pukne vzteky.
Obličej mu zrudnul, těsně zacvaknul zuby a se zavrčením začal auto otáčet. Vybuchla jsem v zuřivý smích. Pleskala jsem se do stehen a Maya se ke mě přidala. Collin se jen převalil a spal dál.
"Oh Jaku, neboj se. Mám sebou perfektní hodinový mix, nejlepších koled a vánočních písniček." Podala jsem mu ono cédéčko, ale můj smích neutichal.
"Tak to dopadá, když se vsázíš s ženou. Vždycky máme pravdu," plácla si se mnou Maya. Jake jen zavrzal zuby a upřeně koukal na silnici.
"Oh Jakie, moc mě to mrzí, ale žádný striptýz tě nečeká." Vysmívala jsem se mu tím tónem, kterým mluvíte s malými děcky, což ho ještě víc podráždilo. Paráda!
"Sklapni Camryn." Nemohla jsem přestat, prostě to nešlo. Náhle se to ve mě objevovalo jako kouzlo.
"A-a-áá. To bylo po prvé Jaku. Znáš přece pravidla ne? Třikrát a dost!" Pohrozila jsem mu vztyčeným prstem. Celé auto se smálo, až na Jaka, který nasraně seděl za volantem a svíral ho, jako by byl důvod jeho žití a Collina, který chrápal tak, div nevysklil okna. Sakra, ten dokáže usnout vážně za jakékoliv situace!
"Last Chrismas I gave you my heart…" Notovala jsem si, i když už jsme byli na pumpě. Byla jsem tak šťastná, vidět ho trpět. Sakra, to vyznělo o moc hůř, než jsem chtěla! Ale byla to pravda… Tak trochu.
"This year, you save me from tearse…" Náhle mě něco strhlo na kapotu auta. Chtěla jsem zakřičet, ale hned jak jsem ucítila tu známou vůni, lehce jsem se uvolnila. "Co to děláš? Jsi normální?"
Přitlačil mě ještě víc a otočil mě čelem k sobě. "Jaku!" Vyzvednul mě za boky a posadil přímo na auto. Všichni ostatní byly ještě vevnitř v obchodě, takže nás nikdo neviděl.
Přitisknul se na mě, ruce položené vysoko na mých stehnech. Můj dech byl jako splašený, nevěděla jsem co čekat, ale pro mé pobouření jsem byla vzrušená. Už dlouho jsem takto nikoho necítila. Zalapala jsem po dechu, hned jak na mě přitisknul i spodní část jeho těla. Jeho tvrdou část těla, a teď rozhodně nemluvím o jeho hlavě.
"Jaku?" Jeho pohled byl skoro šílený. Odrazoval přesně to, jak se cítil můj rozkrok. Šíleně. Vzrušeně. Podrážděně.
"Víš, jak se právě teď cítím? Jako časovaná bomba. Jsem sexuálně frustrovanej a ty na mě tady vystrkuješ ten svůj dokonalej zadek! Kroutíš s ním tak lákavě, že jsem se na tebe musel vrhnout! Víš, jak zoufale si teď připadám?! Mám chuť se vykašlat na všechny tady, vzít tě na záchodky a opíchat tě až do bezvědomí, takže bejt tebou, dám si velký pozor, kam svůj zadek strkáš. A rozhodně nepomáhá, když mě štveš. Veškerá frustrace se totiž mění v tu erotickou a ty nechceš abych to udělal a já to taky rozhodně nechci. Píchat sestru nejlepšího kámoše je hřích, ale ty mě tak rajcuješ, že mám pořád chuť to porušovat. Takže bych byl opravdu rád, kdybys po zbytek cesty držela tu svojí pěknou pusu. Rozumíš?"
Nezmohla jsem se na nic jinýho, než na pokývnutí hlavou. Byla jsem příliš v šoku. Jeho ruce mě ale neopouštěli. Zůstávaly na mých stehnech, dělající malé kroužky, z čehož jsem měla husí kůži. Jeho tělo bylo tak příjemné. Sakra, sakra, sakra moc příjemné. Chtěla jsem ho vidět bez trička. Chtěla jsem přejíždět prsty přes všechny ty svaly, spočítat každou buchtičku na jeho břiše…
"Pokud se na mě budeš koukat takhle Camryn, rozhodně tomu nepomůžeš." Zavrčí tiše, ale jeho oči stále sledují moje rty, které se lehce oddělili a já je navlhčila letmým pohybem jazyka.
Nemohla jsem s tím moc soupeřit. Prostě to bylo silnější než já a můj zdravý rozum. Neměla jsem to tak dlouho! Chtěla jsem to zase cítit. Tu rozkoš.
Pořád jsem k němu cítila stejnou nenávist jako dřív, ale když on byl tak sexy…
Přiblížil se, naše rty se skoro dotýkaly, až jsem ucítila ten lehký dotek…
"Hej! Cam, chceš skittles?!" Rychle jsme se od sebe odstrčili, seskočila jsem dolů a podívala se do dveří na bráchu. "J-jo. Zelený prosím." Upravila jsem se a nervózně jsem podupávala. A tohle sakra mělo být co?! To se nemůžu prostě držet na uzdě? Moje pitomý podělaný hormony!!! Pročísla jsem si vlasy rukou a snažila se najít způsob, jakým půjde z této situace vykličkovat. Napadnul mě jediný způsob. Otočila jsem se na Jaka, který vypadal, že myslí na totéž.
"Budu zticha." Zašeptala jsem a vrátila se rovnou na svoje místo. Nechtěla jsem se na něj už ani podívat. Připadala jsem si šíleně zahanbeně… Tak, že se to ani nedalo popsat.
Vzala jsem si termosku s horkou čokoládou a zhluboka jsem se nalokala. Co jiného dělat, když koňak došel? Opít se tím nedá, ale aspoň mi to zaměstná pusu. Rozhodně jsem se nechtěla nachytat při líbaní Jaka.
Pro mé překvapení, byl zbytek cesty ucházející. Všichni jsme štěbetali, já na Jaka ani nepohlédla, ale to co udělal on, mě doopravdy překvapilo. Dokonce, i když uběhla ta krátká hodina a cédéčko dohrálo, hodil po mě zvláštní pohled a dál spustit znovu. Dámy a pánové představuji vám vánoční zázrak! Jake ze své vlastní vůle poslouchá koledy a nehudruje kvůli tomu!
Asi na něm nebude všechno jen špatné.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kumibo kumibo | 16. prosince 2014 v 17:04 | Reagovat

Boží :-) absolutne totatne bozí :-D miluju tuhle povídku ikdyž tolerance jest boží :-) moc se těším na další kapitoly :-) doufám že budou brzy :-) Jake je úplně boží :-)

2 Janča Janča | 16. prosince 2014 v 20:39 | Reagovat

Dokonalé :-D rozhodně jsem nečekala, takovej rychlej převrat, ale nevadí mi to... Spíš mě to těší :D Mám pocit, že to dlouho nezůstane utajeno. :D Ale co se to s Jackem stalo? Že jí nechal hrát i ty koledy? Těším se na jeho pohled! ;-)

3 Molly Abedi Molly Abedi | Web | 16. prosince 2014 v 21:36 | Reagovat

Krásná kapitola, tuhle povídku miluju. Rozhodně jsem nečekala tak rychlý zvrat děje :D . Nemůžu se dočkat pohledu Jaka :D

4 Enda Enda | Web | 18. prosince 2014 v 14:12 | Reagovat

:-)

5 Kamun Kamun | 19. prosince 2014 v 18:47 | Reagovat

ÁÁÁ - už se to rozjíždí :-D :-D

6 Lili Lili | 19. prosince 2014 v 18:49 | Reagovat

Úžasné, moc se těším na další díl. :D

7 Anonym Anonym | 19. prosince 2014 v 18:54 | Reagovat

Tahle povídka se mi líbí. Čím dál více zajímavější. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama