Tolerance 27.díl

21. prosince 2014 v 21:23 | LinDee |  Tolerance


Charlie:
Když jsem se oblékla do svého oblečení a vypadala jaksi důstojněji, zašla jsem za Nickovou matkou, která seděla na verandě. Odkašlala jsem si, aby poznala, že tu jsem. Když se otočila a viděla mě, lehce se usmála, ale nebyl to ten typ úsměvu, který jsem chtěla vidět.
Byl nucený a nevěřícný. "Ahm. Dobrý den. Mrzí mě, že jsme se poprvé potkaly tak... no, ne zrovna v nejlepší situaci."
"Myslíš, že jsem tě viděla polonahou v klíně mého syna?" Wow. Dobře no. Když to chce hrát takhle. "Omlouvám se pokud vám to přišlo nevhodné, což určitě bylo, ale já vás nečekala a to co deláme s vaším synem kdyyž jsme sami, tak do toho vám opravdu nic není. Omlouvám se pokud to vyzní drze, ale je to pravda." Polkla a zaraženě se na mě dívala. No super, možná jsem to posrala ještě víc.
Pomalu vstala a došla až ke mě. "Myslím, že mi do toho je hodně, pokud nějaká coura ovlivnuje MÉHO syna. Takže pokud dovolíš, ráda bych odešla."
"Opravdu se omlouvám za to, co teď řeknu, ale myslím si, že kdyby jste se o svého syna doopravdy starala, nebyla by jste stále pryč. Možná by jste mu volala a zeptala se jak se má a jak se mu daří v životě. Možná by vám potom řekl že má přítelkyni. Byla jsem kolem přes měsíc a nevím ani o jedné textovce. Nebyla jste doma a stejně vás nezajímalo jak je na tom váš syn. A neznáte mě paní Weberová. Nejsem žádná coura s kterými obvykle Nick býval. Ještě před pár měsíci jsem byla malá puťka sedící v koutě a doufala jsem, že si mě nikdo nevšimne. Pokud vás to zajímá, spala jsem jen s dvěma kluky a do toho započítávám i Nicka. Takže ne. Rozhodně nejsem coura a vašeho syna miluju. Chtěla jsem to jen uvést na pravou míru, ale jak vidím, tak vás zjevně můj názor nezajímá. Takže se vám omlouvám pokud jsem vás urazila, ale nelíbí se mi jak smýšíte o svém synovi a jak se stavíte ke mě."
Poodstoupila jsem nastranu aby mohla projít. Ale ona tak neučinila. Koukala na mě s tvrdým pohledem na tváři a podle mého doufala v to, aby mne mohla prohodit dveřmi a šlápnout mi podpatkem na obličej.
"Tak aby bylo jasno Charlotto. Já se o svého syna zajímám, tak jako každá matka. Dříve jsem volala, ale on to odmítal zvedat. Proč bych se namáhala, když mě nechce slyšet. A nefanděte si tak. Víš s kolika holkama spal? Víš kolik holek jsem načapala nahé na tom gauči?"
"A o kolika z nich vám řekl paní Weberová?"
Ticho. Neozvalo se dlouhou chvíli nic než naše oddechování. "Víš proč mě zavolal? Víš proč se pořád stará? Protože si myslí že jsi psychicky narušená. Že máš postraumatický stres. Jsem psycholožka a chtěl po mě posouzení." Lež. Musela to být lež. Tohle by mi Nick nikdy neudělal. Věděla jsem to. Cítila jsem to v kostech tak, jako by to tam bylo vždycky. "Váš syn mě miluje pani Weberová. Pokud vám volal kvůli lékařskému posouzení, bylo to jen proto, že o mě měl strach. Jak se zdá, tak znám vašeho syna lépe než vy sama. Pokud mě teď omluvíte, ráda bych odešla." Nečekala jsem na odpověď a vyšla pryč z jejich pozemku. Potřebovala jsem být sama. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky. Jediné co jsem ještě slyšela byl Nickův křik. "os jí kurva řekla?! Co jsi jí do prdele udělala že odešla?!!"

Nick:
Byl jsem šílenej. Šílenej hněvem. Co za sračky jí jenom musela říct, že Charlie odešla? "Je to dobrý dávka. Jsem ráda, že sis našel někoho takového." No kurva! To je jako odpověd na mou otázku? "Jsi šílená! Co si jí do hajzlu řekla?!"
"Pozor na jazyk!"
"Seru ti na to! Právě kvůli tobě moje holka odešla aniž by mi něco řekla! Víš že ten parchant tady pořád žije? Co když ho někde potka?!" Najednou jako by jí to došlo. Její kájícný pohled byl sice krátký, zato hodně výrazný. "Omlouvám se. Jen jsem jí testovala?" C-c-cože? Je snad padlá na havu?! Nasraně jsem kroutil hlavou a začal jsem se oblíkat. "Kam to jdeš?"
"Najít svojí holku. Až se vrátíme tak se jí omluvíš jak nejlíp a nejupřímějc to půjde. Rozumíš mi?!" Sral jsem na to, jestli mi odpoví nebo ne. Vyběhnul jsem dveřma a šel stejným směrem, kterým jsem viděl utíkat ji.
Naštěstí nebyla daleko. Seděla na opuštěném polorozpadlém dětském hřišti. Houpačka na které seděla pod ní vrzala a prsty loupala zkrabatělý lak. "Charlie." Šeptnul jsem a došel k ní. "Nemusel jsi za mnou chodit." Kurva že musel. "Jsi v pohodě? Co ti říkala?"
Zahleděla se do dálky. Řekl bych tak deset až patnáct let daleko. Na tváři měla úsměv a oči lehce zakalené. "Víš, že jsem sem chodila s mamkou každý pátek? Vždycky seděla na týhle lavičce společně s paní Tarnerovou. Bylo jí asi přes padesát, ale dělala ty nejlepší čokoládové sušenky na světě." Chvíli se odmlčela, jak vzpomínala.
"Mamka mě vždycky rozhoupávala a někdy si dokonce sedla na houpačku vedle a učila mě, jak to mám udělat sama. Vždycky jsme se tak smály. Jednou jsem se smála tak, že jsem přepadla a ležela jsem s hlavou v písku. Když mě viděla, lehla si ke mě. Nevynadala mi, že budu špinavá a neříkala mi ať hned vstanu. Prostě si lehla ke mě a hledali jsme obrázky v mracích." Zničeho nic vstala a udělala o čem mluvila. Viděl jsem, že se jí v koutcích očí zbíhají slzy. Udělal jsem jeden krok k ní, ale nebyl jsem si jistý, jestli si mám přilehnout. Poklepala na místo vedle sebe. "Pojd sem."
Lehnul jsem si vedle ní a vzal jsem jí za ruku. Chvíl jsme se jen dívali jak plují mraky, ale pak začala zase mluvit. "Vždycky jsem si myslela že jenom stloustla. Mamka. Ale tenhle den, mi dala ruku na její břicho a já ucítila malé kopnutí. Zeptala jsem se jí, jestli nesnědla něco špatnýho. Řekla mi, že snědla semínko lásky. Že jí ho dal muž, kterého milovala. Pověděla mi, že je těhotná a že budu mít bratříčka nebo sestričku. Byla jsem tak nadšená." Po tvářích jí tekly slzy, ale nenátáhnul jsem se, abych je otřel. Jen jsem ji pevněji chytil. Byl jsem tu s ní.
"Přišli jsme domu a maminka mi řekla ať o tom neříkám tátovi. Poslechla jsem jí. Jenže jsem si ten večer hrála s panenkama. Říkala jsem jim tu novinu a táta to slyšel. Pak už byl slyšet jen křik a rány. Mamka se pořád omlouvala a prosila aby jí nechal být. Běžela jsem dolu a skočila jsem mu na záda. Snažila jsem se ho od ní dostat pryč. Měl v ruce nůž Nicku." Bolestivě popotáhla a snažila se uklidnit. Měl jsem chut toho bastarda zabít. Zaslouží si smrt. Měl by bejt dávno v hajzlu, nebo aspon v lochu.
"Mamka mě z něho servala a běžela se mnou v náručí nahoru do mého pokoje. Jenže nestihla zavřít. Táta se vřítil dovnitř a táhnul jí ven. Tolik se prali, bála jsem se o ní. Když jsem za nimi věžela, mamka mi řekla, at zůstanu tam kde sem. Opakovala že mě miluje. Věděla, že se stane něco hroznýho. Objala si rukama břicho a v tom jí táta strčil ze schodů................... Všude byla krev. Tekla jí z hlavy i z ....... potratila. Paul málem zabil i ji. Zabil malé děťátko. Mýho sourozence. Věděl, že to dítě neni jeho. Věděl že se máma schází s někým jiným. Přeskočilo mu. Od tý doby pije. Od tý doby se změnil. On.... on chtěl aby zemřela. Odmítal zavolat záchranku, že jí zavolá za chvíli. Mezitím si otevřel pivo, sednul si na schody a koukal se na mě jak sedím v kaluži krve a volám na svojí mámu. Neudělal nic. Jen tam seděl a koukal se. Záchranku zavolal až po druhém pivu."
Nevěděl jsem co říct. Veděl jsem, že se její mámě stalo něco hroznýho, ale tohle? Ten pičus by měl bejt mrtvej. Měl bych ho zabít holýma rukama. Hněv ve mě vřel tak, že jsem dřel zuby. To co jim udělal... Byl to psychopat! Jak by mohl někdo udělat něco takovýho?! "Charlie...." Chtěl jsem něco říct. Nějak ji utěšit, jenže mě nenechala. Zvedla ruku a ukázala na oblohu. "Podívej. Ten vypadá jako kytka." Nadechnul jsem se, abych jí řekl, že o tom může mluvit. Jenže jsem chtěl, aby byla v pohodě. Aby na to zapoměla. Ted je se mnou a nemá se čeho bát. "Ne miláčku, ten vypadá jako drak. Vidíš? Támhle má hlavu." Usmála se, setřela slzy a přitiskla se na mě. "Děkuju Nicku."
"A za co?"
"Za všechno. Prostě... Miluju tě." Usmál jsem se a políbil jí na čelo. "Taky tě miluju."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Komentáře

1 kumibo kumibo | 21. prosince 2014 v 22:21 | Reagovat

:-) děkuju za další srdceryvnou kapitolku :-) chudák mamka Charlie, její otec je sakra hajzl ... mamka Nicka taky docela no jak to říct :-) moc se těším na další kapitolu :-) a doufám že bude co nejdřiv :-)

2 Juliette Juliette | Web | 22. prosince 2014 v 13:10 | Reagovat

Nádhera, krása a já se budu muset podívat do slovníku po nějakých slovech vystihující slovo úžasný :) byla opravdu krásná část, i když smutná. Tuhle povídku mám prostě nejradši. :) jen tak dál, moc se těším na pokračování :)

3 Janča Janča | 22. prosince 2014 v 19:21 | Reagovat

Jako vždy je to dokonalé... Ukazuje se, že Paul je ještě větší hajzl, než se ze začátku zdálo a Nickova mamka... Asi se nebudu vyjadřovat, zatím to nemá cenu :D Moc se těším na pokračování, jsi skvělá! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama