Acting Normal - Epilog.

24. ledna 2015 v 13:04 | LinDee |  Acting Normal

Bobby:
Ještě ten den, jsem zašel za ředitelkou a všechno jsem jí řekl. Byla zhrozená. Hrozně se omlouvala, že si toho nevšimla a prý hned po tom, co si promluví s Laylou, dostanou holky vyhazov ze školy.
Věděl jsem, že tím se nic extra nezmění. Pořád to tu pro ní bude peklo. Proto jsem pořádal ředitelku, aby našla nějakou školu poblíž napsala jim dopis. Potřebovali jsme oba změnit prostředí. Začít na novo.
Po měsíci, se zdála Layla opravdu štastná. Na nové škole měla fajn kamarády. Chodila ven, smála se. Byla to zase ona a my nemohli být víc štastní. Navíc se čím dál častěji scházela s Gabriel. Byla to opravdu fajn holka. Vždycky když sem se na ní podíval, věděl jsem, jakej sjem byl kretén. I když jsem se jí několikrát omluvil, nikdy to nebylo dost.
Druhý měsíc byl ještě lepší. Layla se rozhodla uspořádat párty na svoje narozeniny. Pozvala nové kamarády ze školy a taky toho kluka, s kterým si psala od té doby, co ji začali šikanovat. Pro moje překvapení, to byl vážně fajn tvrdej kluk. I když se mi nelíbilo, jak lítal kolem ségry, byl sjem rád, že má někoho, na kohos e muze spolehnout a někoho, kdo by byl schopný ji ochránit. Prý byli jen kamarádi, ale to jsem ji nežral. To jak se na sebe koukali. Kurva. Myslím, že mu budu muset dát bratrovský pokec.
Ale hlavně že byla šťastná.

Layla:
"Hodně štěstí, zdraví, milá Laylo! Hodně štěstí, zdraví!!!!" Vypukly všichni a čekaly než sfouknu svíčky z toho obrovského dortu.
Moje přání měla hloubku. Nepřála jsem si peníze, nebo slávu, nebo lásku. Jen štěstí. Chtěla jsem být šťastná. To bylo moje jediný přání. Navíc, byl tu David. Ano, ten kluk z chattu. Byl fajn a byl... hodně moc sexy. Aaaaach! Ty jeho oči!
"Zatancuješ si oslavenkyně?" Nabídnul mi ruku a já jí s chichotem přijala. "Moc ráda." Přitáhnul si mě do náruče a pomalu se se mnou pohyboval na písničku Sad Song, od We The Kings. "Moc ti to sluší Laylo. Jsi nádherná." Cítila jsem, jak se mi tváře barví do červena, na to se jen usmál. "Nemusíš se červenat krásko. Je to pravda." Vtisknul mi polibek na čelo a po celý tanec, tam rty také nechal.
Všechno se zdálo krásné.

Ale třetí měsíc....
Vrátily se esemesky. Věděla jsem, že nikdo z nové školy to nebyl, ale jak by ONI mohli dostat moje nové číslo?
Snažila jsem se to neřešit. Esemesky jsem nevnímala, zablokovala jsem si číslo a snažila jsem se žít dál. Ale začali chodit emaily.
Ahoj Sračko,
Jak se ti vede v nový škole? Užívej si to, dokud můžeš. My nikam nezmizeli.
Tvoje BFF :*


A takhle to vypadalo. Zase jsem začínala být paranoidní. Nechtěla jsem to nikomu říct, ale poučila jsem se z minula. Běžela jsem to říct Bobbymu.
Bože! Byl naštvanej. Tak hrozně naštvanej! Ihned mi založil nový účet a rovnou i nové číslo, jenže ty mrchy si vždycky našli jak mě kontktovat. Vždycky se to nějak stalo. Začala jsem se bát. Nechtěla jsem ani vyjít z domu. Bála jsem se, že tam někde budou...

"Neboj se krásko. Už ti nic neudělají."
"To nemůžeš vědět Davide. Ach... Jak je možný, že mají moje číslo?"
"To nemám ponětí... Ale chci abys věděla, že budeš v pořádku. A navíc, koupil jsem si letenku. Budu u tebe zítra v pět." Jo! Jediná potěšující zpráva!
"Díky Bohu! Hrozně se mi po tobě stýská!!" Zasmál se.
"Mě po tobě taky krásko. A taky musíš vědět, že moje nabídka pořád platí."
"Nebudeme tě využívat Davide."
"To není využívání. Můžete se sem oba přestěhovat. Ve škole by vás přijali a vaší mamě by to bylo jedno ne?"
To měl pravdu. Ale stejně...
"Davide?"
"Ano?"
"Miluju tě."
Ticho... "Nemusíš říkat nic nazpět, ale jen chci aby jsi to věděl."
"Laylo?"
"Ano?"
"Udělám cokoli, aby ses ke mě s bratrem přestěhovala. A pochybuju, že budeš mít vlastní pokoj. Budeš totiž v pokoji se mnou."
"Davide....?"
"Miluju tě krásko. Zítra se uvidíme."
"Těším se n tebe."
"Já na tebe víc, ahoj."
"Pa."


Bobby:
Super. Takže David se staví dneska. Ale kde je do háje Layla? Už tu měla být. Vždy%t šla jen za Gabriel ke ško....le. Kurva!
Není jistý, že by se něco stalo. Oni tam už dávno být neměli. Vlastně se měli držet alespon padesát metrů od školy a so metru od Layly. Ale co když....
Nasedl jsem do auta a dojel před školu. Nikde nic. Neviděl jsem jí. Vylezl jsem z auta a začal se všech ptát, jestli neviděli Laylu, nebo ty podělyný mrchy, co ji ubližovali.
Pak jsem uslyšel křik. Otočil jsem se a uviděl Laylu utíkající se rtem od krve. Dívala se za sebe. Byla to Hedvika. Běžela za ní se smrtí v očích. "To je všechno kvůli tobě ty sračko!!!!" Řvala za ní. Rozběhl jsem se k nim, ale zkameněl jsem, když jsem uviděl Laylu, která skočila přímo do cesty autu. Brzdící pneumatiky. Výkřik. Ticho...
Běžel jsem za ní, jak nejrychleji jsem mohl.


"Nevíme kdy se probere.... Nevíme jestli se vůbec probere. Je nám to líto, ale praštila se hodně silně."
Sesypal jsem se. Seděl jsem u Layly na židly a brečel jako malej kluk. Nesmí mě ospustit. Nesmí. Je všechno co mi zbylo. "Je v komatu. Může se probrat." Tišil nás oba David. Ale oba jsme měli pochybonosti.
"Prosím Laylo. Musíš se ke mě vrátit holčičko. Potřebuju tě."


Layla:
Nebyla jsem. Nebo možná byla?
Slyšela jsem, ale nemohla jsem se hýbat. Nevěděla jsem co se mnou je. A pak sjem to slovo zaslechla. Koma.
Byla jsem v komatu. Jak se to stalo? A kde je Bobby?
"Holčičko, musíš se pro mě vzbudit ano?" Ach, tady je. Chce abych se probudila? Ale vždyť to nejde. Já nevím jak! Snažím se Bobby, Neplač! Neopustím tě. Nemůžu tě opustit!
Snažila jsem se otevřít oči, le pohltila mě tma.
...
"Ahoj krásko. Čekám tu než otevřeš ty svoje nádherný oči. Potřebuju ti říct, jak moc tě miluju. Víš, od tý doby, co jsme si začali psát, jsem věděl, že tě budu vždycky potřebovat. Už je všechno zařízený. Mám tři letenky ke mě domu. Připravil jsem vám pokoje. Ale ten tvůj bude jen zastírací manévr, stejně budeš spát u mě v posteli viď? Počkáme tu dokud neotevřeš oči jo? Budeme tu s tebou, dokud se neprobudíš. Miluju tě krásko. Počkám dokud nebudeš připravená aby ses vzbudila.
....
"Doktoři říkají, že vypadáš líp sestřičko. Prý brzy možná začneš reagovat na podněty. Mozkovou činost máš v pořádku i když vlastně uplně přesně nevím co to je za blbosti. Hhhh. Chybíš mi holčičko. Už to jsou dva týdny. Musíš pro mě otevřít očka jo? Pamatuješ jak jsme jako malý dělali že spíme, aby po nám mamka nechtěla aby jsme šli něco udělat? Nebo jak jsme dělali že spíme, aby nás přenesli do postelí? Vždycky jsi pak otevřela oči a mrkla jsi na mě. Můžeš na mě mrknout i teď? Potřebuju jen vědět, že jsi v pořádku...
Jo a David je pořád tady. Neopustil tě. Nikdy tě neopustí, stejně jako já. Tak doufám, že se na mě brzy podíváš a vysměješ se mi kvůli tomu, že jsem brečel jak malá holka. Miluju tě zlatíčko."
....
Věděla jsem že se něco děje. Něco jsem cítila. Bylo to jakoby kolem mě, ale zároveň ve mě. Bylo to jako šok. Otevřela jsem oči a kolem mě bylo bílo. Jen jsem nevěděla jestli to jsou světla v nemocnici, nebo můj konec.



THE END



Dodatek: Tohle od začátku měla být jen krátká povídka a tak jsem to tak i nechala. A ten konec... no, nevěděla jsem jestli udělat smutný konec, nebo štastný, tak jsem to nechala na vás. Snad se vám to líbilo.
Díky LinDee.
Zanechte komentáře prosím :))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl jsem tu :)

KLIK :) 100% (207)

Komentáře

1 Wer Wer | E-mail | Web | 24. ledna 2015 v 13:38 | Reagovat

No ty si mi teraz dala. Tak si ma v začiatku namotala na dobrý koniec a potom prišli tie esemesky, emaily a nehoda... A ten úplný záver? No spravila si to dobre, že si môže podľa seba čitateď domyslieť či sa prebrala v nemocnici alebo zomrela, ale... aj tak by som rada vedela, ako si to sama myslela :D
Skončilo to veľmi rýchlo, ale bola to pekná poviedka. Taká iná, než tie tvoje ostatné.

2 Janča Janča | 26. ledna 2015 v 19:52 | Reagovat

Zajímavé ukončení... Každý si může vybrat, jak to podle něj skončilo, takže to vlastně bude vyhovovat všem. Jenom mi tam chyběl závěr, kdy se těm mrchám stalo něco na co nezapomenou. Karma, trest u soudu nebo jen od bývalých spolužáků... Hlavně aby z toho nevyšly tak lehce! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama