Síla Písní

2. března 2015 v 15:58 | LinDee |  Jednorázovky


Páni, páni, páni. Třikrát páni.

Dnes jsem zjistila, jakou sílu mají písničky. Jen tak jsme s kámoškou lítali po Praze a koukali kolem. Najednou jsme narazili na velice sklíčeného pána. Byl z Ameriky a bylo mu asi třicet. Zpíval velice smutnou píseň, jejíž jméno si teď nevybavuji, ale zpívá se tam a samotě. O tom, jak vás samota obklopuje a zahaluje vaše smysly. Když zpíval, tak skoro plakal. Ve futrálu od kytary měl pár drobných a hlas se mu místy chvěl.

Vypadal zdrceně. Neměli jsme u sebe toho moc, ale vyprázdnily jsme kapsy a dali mu každá drobák který jsme měli. Usmály se jeho rty, ale jeho oči se neusmály. A tak jsem udělala něco, šemu se do ted divím. Sedla jsem si k němu a začala jsem zpívat taky. Já zrovna nemám ráda pozornost lidí a rozhodně né, když zpívám, ale cítila jsem, že je totak správně. Opravdu jsem nečekala, že začnu řetězovou reakci.

Později si přisedla i má kamarádka a tak to šlo dál. Přišel nějaký mladý kluk, vhodil peníze do futrálu a přisedl si. Američakovi oči se náhle zdály být šťastné. Překvěpené, ale šťastné. Když dohrála ta smutná píseň a na zemi sedělo více než osm lidí, tak začal hrát nanovo. Tentokrát však vybral z jiného soudku. Začal zpívat Oh Happy Day.

Věnoval nám všem krásný úsměv, který se odrazil ne jenom v jeho očích, ale i v našich duších. Představte si přes patnáct lidí, sedících i stojících, jak hlasitě zpívají a broukají, když to neumí. Čirá radost. Přivábilo to spoustu lidí. Všichni jsme se smály a hýbaly se do rytmu. Když dohrála i tato píseň, američan se rozplakal a začal nám děkovat. Jeho futrál už byl totiž plný. Otřel si oči, vstal ke mě a pevně mě objal. Neustále vykřikoval Boží jméno a říkal, jak mi žehná. Byla to šíleně silná chvíle. To samé, pak udělal i s mojí kamarádkou.

Nakonec nám řekl i svůj příběh. Jeho žena Rhonda, zemřela před dvěma měsíci. Prodal všechno co mohl, aby zaplatil její léčbu a teď sám neměl nic. Vydělává si jako pouliční zpěvák, protože zpěv byl vždy jeho sen. Jeho žena mu vždy říkala, že má hlas anděla, ale on nám řekl jedno. : "Já nemám andělský hlas, on se jen někdy rozhodně mi ho propůjčit. Ale dnes ho nepropůjčil mě, to vám děti. Mockrát vám děkuji a žehnám vašim srdcím. Budu se za vás modlit. Bůh vám žehnej."

Když si s úsměvem balil věci, tak vyndal stokorunu a daroval jí starému žebrajícímu muži, který seděl na druhé straně široké ulice. Pak neměl krásný den pouze on, ale i tento muž.

Vidíte jak jedna malá, skoro až nicotná činost, muže tolik pomoct? Sama jsem se divila. A jelikož jsem hodně citlivý člověk, celou tuto scénu mi tekly slzy štěstí a dojetí. Nakonec sama pemýšlím nad tím, že Bůh vlastně možná existuje. Jen ho cítí pouze ti, kteří neberou, ale dávají. Ti, kteří v sobě ještě mají dobro.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který seriál je lepší?

TVD 45.6% (47)
TO 36.9% (38)
The 100 9.7% (10)
Supernatural 7.8% (8)

Komentáře

1 Janča Janča | 2. března 2015 v 19:31 | Reagovat

Tohle je úplně krásný příběh... Vím, že písně mají silnou moc, ale nikdy bych se k něčemu takovému neodhodlala. Veliký obdiv ode mě. Asi bych mu přispěla, ale zpívat by mě nenapadlo. To nikdy. Možná se teď poučím a taky to někdy zkusím, dojala jsi mě! :')

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama